(pokračuje Sládek)
Je to minulost, je to už takřka historie a historie nám už jakous takous odpověď na tyto otázky dala. Myslím si však, že na odpověď na otázku, proč se zachovala Severoatlantická aliance a proč byla ještě dále rozšiřována, si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.
Položil si někdo otázku, proč vlastně zůstala Severoatlantická aliance zachována a proč je rozšiřována? Z jakého důvodu? Komu to slouží? V čí prospěch? Předpokládám, že nic takového mnohým ze zde přítomných i nepřítomných na mysl nepřišlo, kromě těch pár statečných, kteří zvedli hlas proti unáhlenému, nesmyslnému a občany neschválenému vstupu do jakési podivné organizace.
Při projednávání přístupu k Severoatlantické alianci bylo možné sledovat chování jednotlivých politických stran, parlamentu, vlády i prezidenta. Přitom ani jedna z těchto institucí už není zcela nezpochybnitelná, ani jednu z těchto institucí už nelze označit jinak než slovem podivná.
Dámy a pánové, vládní strany, které se takřka ostentativně nezapojily do debaty na téma Severoatlantické aliance a přístupu České republiky k ní, dovedly naši zemi, Českou republiku, do totální ekonomické, sociální i politické krize. Vládní strany měly mnoho let na to, aby předvedly, zda jsou schopny posuzovat jednotlivé problémy, hledat řešení problémů, přijímat správná řešení a realizovat tato řešení. Když se podíváme na výsledky ekonomiky, když se podíváme na postavení české koruny, když se podíváme na sociální bídu, když se podíváme na totální rozklad politické scény, můžeme konstatovat, že ve všech těchto okruzích strany vládní koalice za uplynulá léta selhaly. Kde je záruka, že při posuzování otázky do Severoatlantické aliance se vládní strany nemýlí právě tak, jako se mýlily při odhadu výsledků privatizace, při odhadu výsledků deregulace, při odhadu výsledků veškerých svých politických i ekonomických kroků.
Jestliže tyto strany selhaly v minulosti, kde je záruka, že právě tak chybné není jejich rozhodnutí o vstupu do Severoatlantické aliance. Jestliže nás strany vládní koalice a jejich ministři přivedli mezi zkrachovalé rozvojové země, přestože měly před mnoha lety ideální východisko, ideální nástupiště k obnově naší země, protože dostaly k dispozici relativně zachovalou zemi, měly k dispozici obrovský majetek, protože v té době sto procent majetku bylo tzv. státního nebo národního a měly ho volně k dispozici a především měly tehdy k dispozici nadšené občany, ochotné se uskrovnit a pracovat ve prospěch budoucnosti národa a vlasti, jestliže tyto strany nevyužily tyto podmínky a naši zemi zdevastovaly, tak kde je záruka, že právě tyto strany nás nevlečou do Severoatlantické aliance opět z velmi pochybných důvodů, které mohou skončit národní katastrofou.
Co se týká údajně nejsilnější opoziční politické strany, byl bych velmi rád, aby moje kritika nebyla chápána jako snaha poškodit politického protivníka. Je to jenom konstatování faktu. Sociální demokraté naslibovali v předvolební kampani občanům, že pokud do Severoatlantické aliance, jedině prostřednictvím referenda. Slíbili občanům, že ti budou mít možnost sami rozhodnout o své budoucnosti. Sociální demokracie už se takřka vylhala z tohoto závazku a já se ptám, co bude příště, co příště naslibuje sociální demokracie voličům za jejich hlasy, aby je vzápětí hodila přes palubu. Nebude to snad příště německá otázka, která je dnes ve snaze vzít tzv. extremistům vítr z plachet, rozviřována i sociální demokracií? Nebude to právě vystoupení proti Franzi Neubauerovi a snahám sudetoněmeckého landsmanšaftu ovládnout hraniční vzájemné orgány, aby poté sociální demokracie, úspěšná v parlamentních volbách, hodila občany přes palubu a odevzdala Franzi Neubauerovi alespoň symbolický klíč od Sudet nebo přímo od protektorátu Čechy a Morava?
Já se tedy ptám, co bude příště, jakou další zradou dovrší sociální demokracie cestu, kterou začala už před dávnými desetiletími spoluprací s komunistickou bolševickou stranou.
Paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, podivný parlament je v čele zákonodárné moci České republiky. Podivný proto - a znovu opakuji - podivný proto, že se v něm nachází strana, která se neúčastnila parlamentních voleb. Ale podivný také proto, jakým způsobem jedná o každé důležité otázce. Já bych rád zde připomněl vyčerpávající noční jednání o Česko-německé deklaraci, aby rok poté předseda sněmovny vyjádřil lítost nad tím, že jeho politická strana Česko-německou deklaraci schválila, protože se její přijetí, její text obrátil proti naší zemi. Ale vzpomeňme si na to, že i tehdy ve snaze za každou cenu zlomit odpor opozičních poslanců, za každou cenu co nejdříve vyslat tzv. zde zmíněný signál do Německa, že všichni jsme pro tlustou čáru za minulostí, probíhalo noční jednání bez jakéhokoliv omezení, jen ať se ti, co nesouhlasí s deklarací, vypovídají, ať je to pokud možno v noci, ať je to co nejdříve, ať je co nejdříve přijata Česko-německá deklarace.
A čeho jsme svědky dnes? Rok po přijetí Česko-německé deklarace si naši občané stěžují na to, že nedostali odškodnění a nejspíše už žádné ani nedostanou, zatímco nacističtí váleční zločinci jsou bohatě odměňováni. Rok po přijetí Česko-německé deklarace výrazně vzrostly nároky sudetoněmeckého landsmanšaftu a dnes už se představitelé landsmanšaftu netají těmi nejradikálnějšími požadavky práva na vlast a zrušení Benešových dekretů.
***