(pokračuje Vymětal)
Pak podal žádost o odchod z armády. Není sám. Mluví se o nekontrolovatelné lavině odchodu vojáků z povolání. Viníci rozkladu a demoralizace armády nejsou schopni úpadek zastavit. Sám pan Baudyš se najednou probudil z lidoveckých snů o pálení čarodějnic. Ke svému někdejšímu výroku o vojácích vlastizrádcích tvrdí: "Bylo to nešťastné prohlášení."
Časem, až se Česká republika stane skutečně právním státem, možná i potlačovatel lidských práv vojáků, rozkladatel armády pan Holáň a jeho následník pan Výborný, označí své jednání rovněž za nešťastné.
Realita lidoveckého spravování resortu obrany je pozoruhodná. Nenávist a neschopnost v podání KDU-ČSL zvítězila nad potřebami obrany státu. Konečnou bilancí jsou mnohamiliardové škody a účinné obrany země neschopná armáda. To si vláda zřejmě myslí, že jsou nejvhodnější předpoklady pro vstup České republiky do NATO?
Z uvedených důvodů navrhuji smlouvu zamítnout. Vzhledem k tomu, že tato smlouva má nesporné dopady do hospodářství a ekonomiky naší země, v případě, že smlouva nebude zamítnuta, navrhuji ji přikázat i hospodářskému výboru.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Vymětalovi a udílím slovo panu poslanci Daliboru Matulkovi. Připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážené dvě dámy a zbývající pánové, věřte, že je mi z duše protivné připomínat zde slova kohosi, kdo je schopen tak nelidského skutku, jako je vyhnání vlastního psa. Nicméně beru na vědomí, že bohužel ještě mnozí, kteří za normálních okolností sedávají v této sněmovně, shlížejí na Václava Havla jako na Pánaboha a ztělesnění mravnosti a snížím se tedy - ač nerad - na takovou úroveň, že připomenu slova zmíněného dramatika a mravokárce.
Počátkem května 1990 vystoupil tehdejší prezident ČSFR Václav Havel před poslance Rady Evropy s projevem, který tehdy Lidové noviny nazvaly "Sen o Evropě se naplňuje". V souladu se zvoleným tématem z něj ocituji z pasáží, které Havel věnoval Severoatlantické alianci. Předem se omlouvám za délku citace, ale považuji za nutné tehdejší Havlovy názory připomenout.
Cituji: "Zdá se, že NATO jako struktura smysluplnější, demokratičtější a lépe fungující by se mohlo lépe proměňovat v zárodek nového evropského bezpečnostního systému než Varšavská smlouva. Rozhodně se ale i ono musí proměňovat. Především by mělo tváří v tvář realitám soudobého světa pozměnit svou vojenskou doktrínu a mělo by také s ohledem na svou proměňující se funkci změnit brzy i svůj název, a to přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé proto, že současné proměny jsou výsledkem vítězství dějinného rozumu nad dějinnou absurditou, a nikoliv vítězství Západu nad Východem. Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO.
Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost. S Atlantským oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků." Konec citátu.
Tehdy Václav Havel představil i svou úvahu o bezpečnější Evropě a znovu cituji: "Velké severské pásmo, jak je na první pohled zřejmé, lze v podstatě nazvat pásmem helsinským. Země, které by mohly a měly k němu patřit, jsou již účastníky tzv. helsinského procesu. Co z toho vyplývá, je zřejmé. Nové struktury, které by měly vznikat paralelně s transformací či postupným zánikem struktur starých, by mohly v oblasti bezpečnostní vyrůstat ze základů daných helsinským procesem. Z této ideje vyrůstá i československý návrh na zřízení Evropské bezpečnostní komise jako zárodku budoucího jednotného helsinského bezpečnostního systému, garantujícího bezpečnost sjednocující se Evropy. Účastnické státy Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě byly s touto iniciativou seznámeny. Jak by postupně odumíral či ztrácel smysl varšavský pakt a jak by se postupně proměňovalo NATO, tak by rostl význam této komise, resp. toho, co by kolem vznikalo a do čeho by NATO postupně vrůstalo. Pokusím se celou tuto úvahu stručně shrnout.
Kdyby helsinský proces začal ve sféře bezpečnostní přerůstat z oblastí společných doporučených účastnickým státům do oblastí společných smluvních závazků, mohl by vytvořit široký rámec záruk pro rodící se politickou jednotu Evropy." Konec citátu.
Na Helsinky 1975 i na závěrečný akt bylo zapomenuto, stejně tak na návrhy Václava Havla, tzv. humanisty. Naopak dnes je Havel nejhorlivějším zastáncem vstupu České republiky do NATO. Dnes je NATO připraveno zasahovat, stejně jako ve svých počátcích v Koreji, i mimo území členských zemí, např. jako nedávno v Bosně, na Středním východě apod. Vždyť v poválečných konfliktech vedených NATO a USA v Asii, Africe a Jižní Americe zahynulo více než 20 mil. lidí. Z toho byl odpovídající počet vojáků NATO a USA. V Evropě války nebyly.
Ano, zdá se sice, že po ukončení existence Varšavské smlouvy je dnes NATO jediným politicko-vojenským uskupením, které je schopno prakticky zajistit jakékoliv kolektivní rozhodnutí mezinárodního společenství představovaného Radou bezpečnosti OSN. Je tomu tak ale opravdu vždy v zájmu OSN? Vždyť dnes OSN nesouhlasí tak docela ani s vojenským řešením situace kolem Iráku, a přesto s největší pravděpodobností USA zaútočí a budou rozsévat smrt milionům civilistů.
Myšlenka kolektivní bezpečnosti, která je mně osobně velmi sympatická, je však trochu s otazníkem, neboť je na zvážení, zda jedinou možnou zárukou této kolektivní bezpečnosti a míru v Evropě a koneckonců i ve světě je skutečně NATO.
Prezident Havel je u nás vrchním velitelem. Za obranu země má tedy nejen značnou odpovědnost, ale k odpovědnosti má i určité pravomoci. Z toho, jak o našem začlenění do vojenského bloku NATO a rozmístění jaderných zbraní na našem území přemítá, se však ukazuje, že do komplexu problémů nevidí, nebo - a to je pravděpodobnější - nám neříká vše. Prostě nám nenalévá čistého vína. Obojí je špatně.
Pokud se nemůže pan prezident spolehnout na znalosti a odpovědnost vlády, poslanců, senátorů nebo svých poradců, nechť se zeptá třeba českých vysokých důstojníků a nových generálů, kteří toho času studují tyto otázky na akademii Bundeswehru nebo armády USA. Budou-li trochu odvážní, tak mu musí říci, že první obětí této politiky bude Česká republika. Jsme na nejlepší cestě, jak se dostat do pěkné šlamastiky.
***