Středa 11. února 1998

(pokračuje Vymětal)

Závěry z transformačního procesu v armádě, jak je vidí tato společenská organizace podporující armádu, nemohou být v žádném směru považovány za úspěšné a pro armádu přínosné. Hlavním důvodem je neuvážený a chaotický přístup ke strukturálním změnám, které nebyly a dosud nejsou podloženy takovými důležitými dokumenty, jež by jasně vytyčily národně bezpečnostní a obrannou strategii a z ní vycházející strategii vojenskou včetně potřebné řady vojenských zákonů.

Výsledkem všech snah je však zhruba dvojnásobný počet pracovníků Ministerstva obrany, než byl v dobách federace, kdy měla armáda 150 tisíc vojáků. Za tohoto stavu, kdy se dosud nestačily projednat ani organizační návaznosti, a stejně tak promyslet a modelově vyzkoušet nové podřízenosti vojsk, se jeví snaha urychleně nějaké dokumenty vypracovat, ovšem šitím horkou jehlou, které může přinést další nemalé škody.

Opakování takových hloupostí, jakým bylo např. podřízení letectví pozemnímu velitelství, by se již nemělo opakovat. Jenže vědí současní hlavní představitelé armády, co vůbec sami chtějí? I samotní vojáci o tom pochybují, což vede k jejich stále narůstající existenční nejistotě.

Jiná situace je na samotném ministerstvu. Mnoho činností, které vycházejí ze sporných nebo neujasněných koncepcí, je totožných s pracemi v generálním štábu a ve štábech druhů vojsk Armády České republiky. Nadbytečné počty pracovníků se přesouvají do tabulek nově utvářených úřadů a zařízení, aby se později v jiné formě při dalších možných změnách objevily zpět. A tak se již stalo, že mezi samotného ministra obrany a náčelníka Generálního štábu se vklínila celá plejáda úředníků. Proto dnes v armádě velí kde kdo.

Markantní je to např. při rozdělování financí na provoz a na to ostatní. Že nakonec peníze na provoz nezbývají, už není žádným tajemstvím. Přesto však živořící armáda vysílá několik desítek vojáků speciálem do francouzských Lurd v květnu 1997, kde se konala mezinárodní pouť vojenských duchovních a věřících. Ministerstvo obrany na tuto akci vyčlenilo několik set tisíc korun. Na to je.

Peníze nejsou a vojsko téměř necvičí. Výcviková základně vzdušných sil v Jihlavě nemá dostatek pěchotního střeliva. Vojáci z povolání mají za celý rok k dispozici nanejvýš 10 nábojů. Nováčci vystřílejí při tříměsíčním výcviku maximálně 150 cvičných nábojů, ostré střelby mají jen jednou. Profesionálové opouštějí armádu včetně těch, kteří absolvovali studium na zahraničních školách. Na tento problém ostatně upozornil německý list Frankfurter Allgemeine Zeitung v říjnu loňského roku, když konstatoval hromadný odchod vojáků vyškolených na Západě z armády do soukromého sektoru, kde si za podstatně lepších podmínek podstatně více vydělají.

Prozápadní reforma ozbrojených sil postupuje pomalu a je provázena velkými problémy, prorůstajícími skandály a korupcí. Nedobrý stav vojenské techniky je již z několika vojenských katastrof znám.

Ovšem největší problémy s údržbou techniky a nedostatkem materiálů pro potřebu vojsk jsou u rámcových útvarů, kde se tato technika udržuje pro výcvik záloh a mobilizaci. Finanční prostředky na povolávání záloh na cvičení se nedostávají. A tak technika chátrá a materiál se znehodnocuje. V případě potřeby pak neudržovaná technika buď vůbec nevyjede, nebo se zastaví po několika kilometrech, což se koneckonců prokázalo i při vybavování jednotek IFOR.

Nejen technikou je ale armáda silná. Dnešní existenční nejistota, náročnost služby v armádě, špatné finanční ohodnocení vojáků, kdy značná část nižších důstojníků, praporčíci a poddůstojníci, žijí v pásmu chudoby a pobírají sociální podpory bez perspektivní možnosti zajistit si byt, ale i vstupní a výstupní podmínky v armádě a absence realizace kariérního řádu v praxi a systém sociálního zajištění, to vše vytváří situaci, že se skoro nikdo nehrne sloužit v dnešní armádě. A nejenže se nehrne. Současný stav vede takřka k hromadnému odchodu mladých, perspektivních a pro Armádu České republiky potřebných důstojníků a všech odborníků. Tedy těch, na kterých především záleží funkčnost a použitelnost armády.

Co jsou platní generálové bez vojska? Jak udávají vojenští praktici, ztrácí se přehled, kolik odešlo a odchází odborníků vyškolených ve výpočetní technice, operátorů ve štábech, pilotů a specialistů letectva, lékařů a jiných vojensky specializovaných odborníků. Některým útvarům a místním vojenským správám už prý skutečně hrozí v důsledku toho kolaps. A obrovské finanční náklady vynaložené na jejich výcvik se tak neodpovědným mávnutím ruky zlikvidovaly. Nejen že jsou značnou ekonomickou ztrátou, ale mají velký podíl na stavu bojeschopnosti naší armády.

Taková je, dámy a pánové, připravenost naší armády pro vstup do NATO. Dokonce se svého času na Ministerstvu obrany ztratila část důležitých dokumentů NATO, bez jejichž znalosti není možné připravit armádu na spolupráci s vojsky aliance. Listiny totiž určují, co všechno musí armáda pro přechod na systémy paktu udělat. A navíc pouze minimální procento z téměř 27 tisíc profesionálních důstojníků české armády je schopno úspěšně komunikovat anglicky.

Za neutěšenou situaci byl k 1. 7. loňského roku odvolán vrchní ředitel sekce sociální a personální politiky Ministerstva obrany generál Zezula. V České republice však normy NATO, které stanovují potřebnou úroveň znalostí angličtiny, splňuje podle informací Lidových novin pouze 110 vojáků a civilních zaměstnanců armády.

Jen Spojené státy americké v rámci programu IMED poskytují již pět let na jazykové vzdělávání českých vojáků v průměru 800 tisíc dolarů, což je cca 24 mil. korun ročně.

Samozřejmě, dámy a pánové, že za tento stav nese někdo odpovědnost. Klidná síla - KDU-ČSL - která tak ráda volá po odpovědnosti druhé, nese za tuto destrukci hlavní odpovědnost. Když nastupoval v roce 1992 do funkce ministra obrany první lidovec pan Antonín Baudyš, nepředpokládal se takový rozsah katastrofy příštích let. Ministrům za KDU-ČSL byla cizí profesionalita a odbornost.

Mohu poprosit o dalších deset minut?

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano, pane poslanče. Prosím, aby znovu běžel limit na další přihlášku do rozpravy.

 

Poslanec Karel Vymětal: Děkuji. Nevnesli ale do resortu obrany ani obecné lidské kvality, natož křesťanský ideál lásky k bližnímu. Počínaje panem Baudyšem začalo křížové tažení proti vojákům z povolání. První lidovecký ministr se uvedl tím, že vojenské profesionály, kteří sloužili do roku 1989, označil za vlastizrádce. Následné kádrové čistky dosáhly jediného cíle: zesílil se odchod důstojníků a praporčíků do civilu. Armáda ztrácela v prvé řadě ty, kdo pro své schopnosti a špičkovou kvalifikaci našli snadné uplatnění jinde. Opouštěli ji ti, kdo odmítali snášet vzmáhající se chaos a šikany ministerského diletanta a jeho úředníků.

Když zcela zdiskreditovaný pan Baudyš odstoupil, vystřídal jej další lidovec - pan Holáň. Ten potvrdil nastoupený trend. Stejně jako Baudyš, ani Holáň nikdy nepochopil a nepřevzal skutečnou odpovědnost za armádu a její stav. Zato pokračoval hon na čarodějnice. Vyvrcholil vydáním protiústavního Holáňova ministerského rozkazu o mimosoudním krácení za službu vybraným skupinám vojáků z povolání na principu kolektivní viny. To pocit nejistoty a ohrožení v řadách velitelského sboru jen prohloubilo.

Co snášeli a snášejí důstojníci uvyklí těžké službě už několik let, vydržel letos premiant americké prestižní vojenské akademie West Point Vohralík snášet po návratu ze Spojených států ve funkci velitele roty jen pár měsíců.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP