(pokračuje Šmucr)
Vždyť přece tehdy hlavními aktéry líbivých televizních šotů byli umělci, kteří si velmi často, jak už u nás bývá zvykem, pletli umění s politikou. SPR-RSČ je toho názoru, že komedianti a další vystupující v šotech americké TV Nova rozhodně nejsou kvalifikovanými odborníky na otázku vstupu či nevstupu naší země do NATO.
SPR-RSČ je současně přesvědčena, že naši občané, kteří mají, na rozdíl od zkorumpovaných umělců, více rozumu, ignorují tuto ohlupovací propagandu, stejně tak jako za minulých časů.
Na Českou republiku i při střízlivých odhadech připadá díl na náklady rozšíření NATO ve výši 5,8 miliardy dolarů. Řekl to ředitel studií obranné politiky washingtonského ústavu CATO Ivan Elland. Ve zprávě, kterou ústav CATO zveřejnil v minulých dnech, Elland upozornil, že také náklady samých Spojených států budou nejméně 7 miliard, a nikoli 1,5 až 2 miliardy, jak uvádí Bílý dům.
SPR-RSČ již několik měsíců vede vysvětlovací kampaň proti vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, přičemž na stránkách politických novin Republika intenzivně uveřejňuje argumenty, proč se proti vstupu České republiky do NATO staví odmítavě.
Vedle již několika zmiňovaných nákladů tu stojí další neméně závažný důvod či argument, a tím je samotná podstata a existence NATO. Na co je vlastně NATO? Proč tento vojenský pakt vznikl a k čemu má vlastně sloužit? Za existence Varšavské smlouvy bylo NATO jakousi protiváhou komunistického Východu. Po pádu východního bloku však následoval i přirozený rozpad varšavského paktu, čímž NATO ztratilo svého jediného nepřítele a současně i smysl další existence. Aliance však nezanikla, a naopak chce svým vlivem pronikat ještě dál na Východ. Česká republika se má stát vedle dalších středoevropských zemí součástí zmiňovaného vojenského kolosu. USA za poskytování válečných opěrných bodů těžce platily např. ve Španělsku nebo Britové na Kypru. Nyní již NATO chce, aby spojenci poskytovali území pro příští válčiště zdarma, navíc vedoucí složky NATO sdělily v Maastrichtu ministrům národních obran Polska, Maďarska a České republiky, že za vstup budou muset tvrdě platit.
Dámy a pánové, pan Tošovský hovořil o tom, že náš stát má finanční prostředky na to, aby mohl zaplatit vstup České republiky do NATO. Tyto finanční prostředky byly získány tak, že se krátily výdaje ze státního rozpočtu na sociální účely, a zároveň byly kráceny další resorty našeho národního hospodářství.
Ekonomika České republiky se nachází v těžkém rozkladu. Inflace a devalvace narostly do obludných rozměrů. Nespokojenost občanů České republiky je veliká. Naše společnost se nachází před hospodářskou krizí a v takovéto situaci vláda a Parlament České republiky usilují o vstup do NATO. Je nutné přiznat si pravdu. Česká republika po ekonomické stránce na vstup do NATO nemá. Co má, je vysoká nezaměstnanost, pohybující se v mnoha okresech od 8 do 15 %. Co lze konstatovat: Chudá republika by měla především řešit a odstranit ekonomické problémy v zemi.
Dovolím si vznést otázku: Kdy NATO pomohlo nějaké slovanské zemi? Já o takovém příkladu nevím, ale naopak vím, že NATO se prezentuje jako pakt ryze útočný, hrající si na světového četníka. NATO potřebuje především peníze, strategická území a dobrovolníky, kteří budou ochotni umřít za cizí zájmy. Občané České republiky mají právo vyjádřit se k této důležité věci formou referenda. Tato možnost je jim upírána.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, čas vypršel. Ještě budete nárokovat dalších deset minut? Ano, udílím vám znovu slovo a prosím o nové zapnutí odečítání času.
Poslanec Rudolf Šmucr: Proto, aby záměry kolaborantské vlády nebyly zmařeny tím, že by občané České republiky měli opačný názor na věc. Znovu opakuji, SPR-RSČ je jednoznačně proti vstupu České republiky do NATO. Když investovat finanční prostředky, tak do ekonomiky naší země než do pochybného vojenského paktu. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Šmucrovi a udílím slovo panu poslanci Karlu Vymětalovi, připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslanec Karel Vymětal: Osiřelá paní místopředsedkyně, osiřelý pane předsedo vlády, téměř prázdná sněmovno, další velmi častá otázka zní dnes - vlastně k čemu NATO je? Po pravdě řečeno, pokud zůstane na nynější půlce cesty své plánované transformace z vojenského paktu v politicko-obranný svazek, tak vlastně k ničemu, protože dosud se Severoatlantická aliance nedokázala v souladu se svými projekty a sliby z let 1991 až 1994 přeměnit v instituci, která by v úzké součinnosti s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě měla právo stát se jedním z pilířů evropské bezpečnostní architektury pro 21. století. Dosud stále jde spíše o takovou strukturu, kde vojenské myšlení nadále převažuje nad politickým, kde vzdor všem zásadám konsenzu přetrvává právo silnějšího, jak to prokazuje i současný spor o velení nad jižním křídlem NATO mezi Paříží a Washingtonem.
Dámy a pánové, neříkal jsem svůj názor, citoval jsem z brožury "NATO a Česká republika", kterou vydalo Ministerstvo obrany v Agentuře vojenských informací a služeb.
Já bych se chtěl ve svém vystoupení věnovat zejména připravenosti armády. "Blahopřeji vám, že jste vůbec naživu." To řekl francouzský generál při návštěvě letiště v Čáslavi v srpnu loňského roku. Tento výrok, řečeno slušně, vystihuje situaci nejen v letectvu, ale i v české armádě jako celku. Na závěr roku 1996 totiž vypracoval Svaz důstojníků a praporčíků Armády České republiky zásadní materiál k situaci v armádě, který vznikl na základě podnětů, stanovisek, názorů a návrhů z členských schůzí svých členů. Vcelku odráží názor společnosti vyplývající z dostupných informací o dění v naší armádě.
***