(pokračuje Exner)
Avšak měli jsme také podporu zbrojního průmyslu, měli jsme tady vědecké aktivity jak ve vojenské, tak v jiné oblasti na lepší úrovni, než máme dnes. Měli jsme ekologické programy a v nich pokračujeme, a nemusíme čekat, až nám nějaké peníze dá NATO. Myslím si, že se v této věci udělalo dost. Měli jsme systém krizového řízení, který byl při povodních v předchozích letech srovnatelně s loňským osvědčenější. Měli jsme civilní nouzové plánování a systém civilní nouzové obrany a měli jsme systém hospodářské mobilizace. Jsem rád, že se konečně budeme vracet k těmto rozumným věcem, ale proč k tomu potřebujeme NATO?
Chtěl bych také upozornit na nerovnováhu čl. 5 Severoatlantické charty. Představme si tuto situaci. USA vystoupí ozbrojeným způsobem proti některé zemi, bez NATO. Tato země zaútočí, provede ozbrojený útok na USA, ať oprávněně, nebo neoprávněně. Znamená to, že to bude útok proti všem, tedy i proti České republice v NATO. Nezkoumá se odpovědnost USA nebo té země. To je ono převzetí odpovědnosti, které nabízíme.
Děkuji vám, že se zamyslíte se mnou nad některými mými argumenty.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Hofhanzl a připraví se kolega Šmucr.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, pane premiére, lidské dějiny jsou historií konfliktů a historií válek. Chtěl-li člověk přežít, tak se museli lidé a společenství podobných hodnot spolčit ke své vzájemné ochraně. Rozdíl mezi Východem a Západem je především v tom, že Západ vždy dbal i v křesťanství více na přesný vnitřní obsah a hledal principy věcí. Východ na rozdíl od evropského chápání světa dával více na vnější okázalost a platilo tam, že slova obyčejně měla jiný význam, než jaký se jim skutečně přikládal, a skutky byly jiné.
Naše země patřila po celé tisíciletí k evropské kultuře. Naši lidé tyto hodnoty ctili a žili podle nich.
Za druhé světové války naše země díky mocenským změnám připadla do sféry vlivu bývalého Sovětského svazu. 40 let, která naše společenství žilo pod tímto vlivem, zanechalo, myslím, své důsledky, které budeme odstraňovat po dlouhá léta. Rok 1989 a rozpad Sovětského svazu nám přinesly jedinečnou možnost vymanit se z vlivu této východní mocnosti a přinesly nám možnost se vymanit i z vlivu toho, že slova znamenají něco jiného než skutky. To, co se dnes odehrává ve sněmovně, je také o tom, že něco jiného se říká a něco jiného se koná.
Mne osobně těch 40 let, jak bylo v naší zemi vládnuto, hluboce urazilo. Hluboce mne urazilo to, co ze mne a z mých spoluobčanů chtěl tento systém udělat, když jsme byli zvyklí na jinou kulturu a jiné chápání hodnot. Myslím, že máme jedinečnou možnost a příležitost využít tohoto okamžiku, který bývá v dějinách krátký, abychom se vrátili do svého kulturního obvodu a zajistili sebe i budoucnost svých potomků tak, aby nehrozilo, že znovu spadneme do oblasti chaosu.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Šmucr, připraví se pan kolega Vymětal.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu přístup České republiky k Severoatlantické smlouvě, sjednané ve Washingtonu dne 4. dubna 1949, si dovolím přednést pár slov.
SPR-RSČ odmítá snahu Václava Havla zahnat Českou republiku do područí Německa, a to vstupem do Evropské unie a NATO. V současné době a ani v dohledné budoucnosti naší zemi nehrozí žádné vojenské nebezpečí. Naopak, posilováním NATO vzniknou v Evropě nové železné opony, které tak Českou republiku uvrhnou opět tam, kde dlouhý čas byla a kam se nikdo z vlastenecky smýšlejících občanů nechce vrátit. Nechceme opětovné dělení světa na Západ a Východ a pokračování studené nebo jiné války v Evropě.
Není sporu, že by znovurozdělení Evropy vyvolalo souhrn rizik jak pro Českou republiku, tak pro další nové členy aliance, již se v případě vojenského konfliktu mezi Západem a Východem stanou obětními beránky.
Dále je tu další, ne nevýznamný důvod, proč se členstvím České republiky v NATO zásadně nesouhlasíme. Jestliže by se totiž tak stalo, naše země ztrácí část své státní suverenity ve prospěch západních velmocí, Německo nevyjímaje.
V jakékoliv krizové situaci o nás budou rozhodovat generálové a politici v Bruselu. Naše země se tak stane opět poslušnou loutkou, tentokrát v prosazování vojensko-strategických plánů NATO.
S tím souvisí i neskrývaný fakt, že se na území České republiky usadí vojska cizích mocností, vybudují finančně nákladné vojenské základny a rozmístí jaderné rakety. Z toho také automaticky vyplývá nedozírné finanční zatížení ekonomiky země.
Ačkoliv vládnoucí garnitura výši nákladů bedlivě tají, již teď je jisté, že členství v NATO nás bude ročně stát několik desítek miliard Kč. Bude však na to naše krachující ekonomika vůbec mít?
SPR-RSČ je znechucena současnou mediální propagandou, vštěpující do hlav občanů pohádky o nutnosti vstupu naší země do NATO. Navíc způsob, jakým je tento jednostranný názor prezentován, se ničím neliší od propagandistického opěvování armád zemí Varšavské smlouvy a bývalého Sovětského svazu za minulého režimu.
***