(pokračuje Filip)
Protože pakty, které jsem přečetl, jsou pro nás závazné, je pro nás závazný i pakt, a to od 1. ledna 1993, o nešíření jaderných zbraní. Smlouva je pro Českou republiku skutečně závazná, a to od 1. ledna 1993, přestože byla vyhlášena ve Sbírce zákonů v roce 1994 pod č. 61. Jaderné zbraně jsou v této smlouvě vyhlášeny za nejnebezpečnější zbraně hromadného ničení. Jednání směřující k vytváření podmínek pro jejich rozmístění na území České republiky představuje riziko, že občané budou přímo poškozeni napadeným rozhodnutím a omezeni ve výkonu zaručených práv, což by za určitých okolností mohlo naplnit skutkovou podstatu přípravy trestného činu obecného ohrožení podle § 7 a § 179 trestního zákona, pokud by nešlo o jednání přísněji trestné.
Všichni členové vlády ČR složili vládou předepsaný slib, že zachovají věrnost České republice, že budou zachovávat ústavu a zákony podle čl. 69. Ústavní zřízení České republiky, její samostatnost, celistvost a obranyschopnost, jakož i život, zdraví a majetek jejích obyvatel jsou proti vnitrostátním i vnějším útokům chráněny trestním zákonem.
Usnesení vlády č. 699 z listopadu loňského roku je v přímém rozporu s tímto ústavním slibem bývalých členů vlády, resp. členů bývalé vlády, nikoli členů vlády pana premiéra Tošovského, který se nepodílel na přijetí tohoto usnesení, ale žel pokračuje v jeho realizaci.
V tomto ohledu jsem přesvědčen, že takto narušená lidská práva jsou důvodem pro to, aby Parlament ČR tuto smlouvu neprojednával do doby přijetí usnesení Ústavního soudu, ale aby potom, kdyby Ústavní soud rozhodl pozitivně ...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Čas, pane kolego.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající, ukončím jedinou větou. Pokud bude projednávat, aby ji projednával podle článku 10 ústavy, tzn. přijímal ji pouze ústavní většinou 120 hlasy. Jinak bych musel považovat takové přistoupení za neplatné. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Škorpilová, připraví se paní kolegyně Hrůzová. Připraví se pan kolega Exner, paní kolegyně Hrůzová ztrácí pořadí.
Poslankyně Hana Škorpilová: Pane předsedající, pane premiére, kolegyně a kolegové, v České republice panují poměry, pro které je každé lidové rčení slabé. Prezident Havel tomu říká blbá nálada, avšak je to něco zcela horšího. Rozpadla se ekonomika, lidé se hrozí bídy a nezaměstnanosti a inflace stoupá strmou křivkou. Navíc v této zemi, jak se zdá, není v brzké době naděje na něco lepšího. Koalice, která má toto vše na svědomí, se rozpadla a nyní sama mezi sebou bojuje o záchranu jednotlivých skupin. Polovina ODS se v rámci očištění utekla do Uhelných skladů a bedlivým zrakem pozoruje svoje padlé bratry. KDU-ČSL se zmítá jako kocábka v bouři a hledá koutek, kde by vlny přečkala, a sociální demokracie přemítá, jak to udělat, aby vypadala důsledně opoziční a přitom se o ní dále říkalo, že je státotvorná. Ovšem dvěma pánům nelze sloužit. Jenom v jednom zůstala bývalá koalice jednotná. Když to vypadá, že doma prohráváme, hledejme pomoc zvenčí. Stejně už to dlouho plánovala, protože při její politice musela předpokládat, že na ni jenom všechno praskne a občané ztratí trpělivost.
Její nadějí je NATO. Vojenský blok, který se vydává za záštitu míru a přitom uvnitř něho v mnoha členských zemích je násilí, rasismus i terorismus na denním pořádku. Český občan, který už velké většině slibů propadlé koalice věří, je dnes a denně vystavován důkladnému, i když slabomyslnému reklamnímu masírování. Provozují jej ve dne v noci obě televizní stanice, i když musím přiznat, že ředitel americké televizní stanice Nova Železný je daleko upřímnější než bývalá koalice a současná vláda. Řekl totiž svým divákům, kteří v mnoha případech píší a telefonují protesty proti takovéto reklamě, že TV Nova bude nejen reklamu vysílat, ale bude si ji i platit, neboť prý "když nebudeme v NATO, je přímo ohrožena existence Novy". Veřejnoprávní televize platí tuto reklamu z licenčních poplatků občanů i přes protesty nejméně 30 % občanů - poplatníků. Slabomyslnost a nedůvěryhodnost reklamy pro NATO je ještě zvýrazňována naprostou absencí skutečné diskuse, kde by stejný prostor byl dán i odpůrcům vstupu do NATO.
O něco sympatičtější je nejnovější počin pražského primátora Koukala a ministra obrany Lobkowicze, kteří, ač nyní už ze stran různých, spojili své síly a uvařili specialitu, guláš NATO, který rozdávají na pražských předměstích. Sympatičtější proto, že se při takových akcích zase jednou dosyta najedí chudí a bezdomovci a školní děti přijdou o nějakou tu hodinu matematiky a budou na čerstvém vzduchu.
Trochu rafinovanější, ale ve své podstatě velice průhledná je kampaň, ke které se zřejmě zavázaly nejrůznější agentury pro výzkum veřejného mínění. Při manipulování s veřejným míněním je použito prosté metody: "Dám hlas na největší hromadu." Tak se ostatně mnohdy děje i při určování volebních preferencí. Účinek zveřejňování stále rostoucí podpory občanů pro NATO má zasáhnout dva cíle. Jak již bylo řečeno, působit na nerozhodné občany, ale v neposlední řadě přesvědčit i zahraničí, že v České republice se občané do NATO přímo těší. Není divu. Mohli by se na nás ve světě dívat jako na lháře, když naši politici vykládají, jako např. koncem roku 1997 náměstek ministra zahraničních věcí ČR Kovanda, že "rozšiřování NATO je v České republice velice populární". Řekl to v době, kdy podle výzkumu veřejného mínění podporovalo vstup do NATO pouze 38 % a odmítalo jej beze všech pochyb 21 % občanů. Řada seriózních - a nejen levicových - sociologů k tomu podotýká, že přání je otcem myšlenky a že formulace otázek některých českých agentur skutečnou podporu veřejnosti pro vstup do NATO zkreslí.
Možná by bylo zajímavé pro občany dovědět se, co se povídalo na schůzce u generálního tajemníka NATO Solany v loňském roce v Bruselu. Kromě jiných se jí totiž zúčastnili představitelé českých agentur pro výzkum veřejného mínění. Nedávno uvedla ČT zprávu, že ministr Lobkowicz uspořádal večeři pro ředitele agentur STEM a FACTUM na Ministerstvu obrany, kde byl přítomen bývalý šéf české diplomacie Zieleniec, jeden z čistých, který má na svém kontě i pro ČR nepřijatelnou Česko-německou deklaraci. Krátce po této večeři se veřejnost dověděla, že podpora občanů pro vstup do NATO vzrostla téměř zázračně na 50 %. Bude-li takových večeří přibývat, dozvíme se ještě možná v tomto volebním období, že vstup podporuje 99 % občanů.
Řada mých předřečníků se zde zabývala ve vztahu k NATO argumenty politickými, ekonomickými i argumenty ke státní suverenitě. Nechtěla bych je opakovat, protože jsou veřejně známé, i když ne tak šířené veřejnoprávními sdělovacími prostředky jako nadšené nekritické jásání naší pravice i státotvorné opozice ČSSD. Chtěla bych jen říci, že v žádném případě nemohu za svou osobu podpořit vstup do NATO, a pokud jde o občany, myslím, že jim nikdo nemá právo upírat svobodně vyjádřit svoji vůli v referendu. To je totiž daleko pravdivější než zmanipulované výzkumy veřejného mínění. Chápu ovšem, že referendum se do falešné politiky naší pravice vůbec nehodí, právě tak, jako se nehodilo, aby poslanci znali předem domluvený a potupný text Česko-německé deklarace. Prezident Havel byl, i když jen jedním, a to ještě sporným hlasem znovuzvolen za prezidenta.
***