(pokračuje Filip)
Rybníka, jehož hladina má jediný účel, aby zrcadlila jenom jedinou, vládou nebo jakousi skupinou politiků namalovanou kulisu nebe bez jediného mráčku. Ale situace je přece úplně jiná. V našem veřejném životě je ve shodě s tím mnohé dáno již předem. Dáno je bez ohledu i na to, jestli si to občané přejí, nebo nepřejí. Možná, že někdo by řekl, že to je dáno shůry. Kolegové z KDU-ČSL, kteří nejsou přítomni - výjimku tvoří předseda zahraničního výboru - by řekli, že to je z boží milosti, jako nám kdysi byli dáni absolutní mocnáři v době císařství.
Já jsem ale přesvědčen, že to má být v demokracii nejprve předmětem svobodné a nemanipulované diskuse - a o té manipulaci jsem se dnes přesvědčil - a pak rozhodnuto skutečnou vůlí většiny, je bohužel v České republice rozhodováno za zavřenými dveřmi, za dveřmi kabinetní politiky, a veřejnost dostává opět jen výsledky tohoto kabinetního rozhodnutí a pouze dodatečně dostane na vědomí rozhodnutí jako něco hotového, daného. Dostává výsledky, které se prezentují, jako že se očekává pochopení jedině správného rozhodnutí vlády.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, čas! Čili vyčerpáte druhou část.
Poslanec Vojtěch Filip: Ano. Politické poměry se vyznačují tím, že žádný politický krok vlády není předem danou samozřejmostí. A naopak, že všechno se musí stát napřed předmětem názorového sporu, neboť metodou demokracie je diskuse.
Tyto politické poměry nenastaly. Kdo v minulosti nepatřil k žádné elitě, anebo dokonce nese své postavení občana druhé kategorie, občana proskribovaného, a mnozí v této sněmovně se tímto honosí, musí být podle mého soudu z toho, že se nepřizpůsobil v minulosti tlaku moci a byl nekonformní, musí být dokonce podle mě zklamán a oklamán, nechci říci zhnusen, abych se nepřiblížil výroku některých politiků. Mluvení představitelů naší dnešní vládní elity o demokracii a demokratické politické kultuře a tzv. otevřené společnosti, stejně tak jako jejich moralizující apely a proklamace nemohou na tomto zklamání nic měnit. Způsob jejich vlády je usvědčuje z pokrytectví.
"Rozšiřování NATO a česká politika" je knížkou, která se věnuje pouze jedné z otázek naší dnešní politické problematiky. Nicméně ji doporučuji tomuto ctihodnému shromáždění k přečtení.
V tomto duchu bych mohl pokračovat: O úloze pana Tigrida, který dokonce nevybíravým způsobem v Lidových novinách nám řekl, abychom si nezahrávali s tím, že budeme odmítat NATO. Pohrozil českému národu tak, abychom si nemysleli, že snad existuje nějaká demokracie. Je přece daná záležitost, které se musíme podřídit, protože ji má vyšší moc. Já se takové moci odmítám podřizovat. A skutečně mohu jenom podotknout, abychom se sami svobodně vyjádřili.
A teď mi dovolte poslední věc, která mě vede k jednomu návrhu na usnesení, které nemůže být hlasováno, ale přesto si myslím, že je potřebné, abychom se tím zabývali. Já ho předestřu: Skupina občanů České republiky se obrátila na Ústavní soud ČR se stížností, chcete-li žalobou, která má skončit nálezem, zda usnesení vlády č. 699 z listopadu loňského roku je vůbec v souladu s českou ústavou. A já si dovolím navrhnout na závěr svého projevu jenom jediné a žádám zpravodaje, aby si to poznamenal: abychom bod projednávání "Přistoupení k Washingtonské dohodě" nikoli přerušili, ale po projednání prvního čtení odročili a druhé čtení nezačínali, až do rozhodnutí Ústavního soudu o této stížnosti. Je to jiný návrh než na přerušení jednání. Je to návrh, který bude následovat až po rozhodnutí o prvním čtení, a teprve takový návrh bude vlastně znamenat prodloužení lhůty projednání ve druhém a třetím čtení. V podstatě je to výzva k Ústavnímu soudu, aby se takovouto stížností vůbec zabýval.
Dovolím si připomenout jenom některé základní věci: Česká republika je v ústavě definována jako svrchovaný, suverénní, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právu a svobodám člověka a občana. Cituji článek 1 Ústavy České republiky. Zdrojem veškeré státní moci je lid. Podle článku 2 Ústavy České republiky ji lid vykonává prostřednictvím orgánu moci zákonodárné, výkonné a soudní, a v případě stanoveném speciálním, podotýkám opět: nepřijatým ústavním zákonem též přímo. Vyzývám tuto sněmovnu znovu k zamyšlení se nad tím, jestli dále budeme tolerovat nenaplnění české ústavy.
Podle článku 21 Listiny základních práv a svobod, která je součástí našeho ústavního pořádku České republiky, však mají občané České republiky také právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Přímá účast občanů na správě veřejných věcí se zaručuje jako primární.
Atributem právního státu je ústavní direktiva, podle níž politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny však musí dbát ochrany menšin (čl. 6 Ústavy ČR). Všichni občané České republiky a ostatní lidé oprávnění k pobytu na území v ČR mají právo na život; čl. 6 Listiny základních práv a svobod, ale také čl. 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je to právo na ochranu zdraví, lidského života, a mohl bych citovat další listiny a protokoly, kterými je Česká republika již dlouho vázána.
Podle článku 5 Ústavy ČR je politický systém ČR založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. V souvislosti s tím se v čl. 22 Listiny stanoví že zákonná úprava všech práv a svobod a jejich výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž těchto politických sil v demokratické společnosti. Dnes odpoledne jsme byli svědky znásilnění tohoto práva.
A nyní se vrátím k tomu, o čem je řeč, a to je otázka přístupu k Severoatlantické smlouvě. Podle čl. 11 odst. 5 Listiny lze daně ukládat jen na základě zákona. Občané mají daňovou povinnost jen vůči státu. Svému státu, který je oprávněn s rozpočtovými zdroji disponovat jenom v mezích a způsobem, který stanoví zákon. Opět cituji čl. II odst. 2 Listiny. Rozpočtová pravidla republiky, zákon č. 576/1990 Sb., v platném znění, neobsahují žádná ustanovení, která by připouštěla hradit ze státního rozpočtu výdaje nebo přispívat na krytí nákladů zahraničních organizací. Na jejich kapitálové investice, které jsou v jejich vlastnictví, na nové stavby a vybavení, na civilní rozpočet včetně příspěvků na penzijní plán a agentury NATO, případně jiné podobné agentury. Rozpočtovými zdroji České republiky, z nichž mají plynout, resp. plynou finační prostředky do rozpočtu NATO, jsou daně vybírané od fyzických a právnických osob. V této souvislosti nelze pominout již jednou podle mého názoru - možná, že se na mě budou někteří zlobit - inspirativní nález Ústavního soudu, že by bylo nemorální, aby se z peněz daňových poplatníků vyplácely snad jakési příspěvky cizím nebo nekoordinujícím vojenským či ozbrojeným složkám. Tento nález si můžete přečíst jako vyhlášku č. 107 nebo nález Ústavního soudu 9/95 vyhlášený pod č. 107/1996.
***