(pokračuje Čelišová)
Zato je ochotna prodat naši státní suverenitu, vystavit občany ČR značným rizikům a zaplatit jakoukoli cenu. Jenže to se v této sněmovně slyšet nechce. Uvědomujete si vy všichni, kteří se tolik NATO a Západu podbízíte, že důsledky vstupu a náklady na členství v NATO, které budou nemalé, ponesou prostí lidé naší země, kterých se jak Poslanecká sněmovna, tak vláda odmítá prostřednictvím referenda na jejich názor ptát?
Západ přece podvedl evropskou a mezinárodní veřejnost. Ujištění, že blok NATO bude odstraněn souběžně s obrannou organizací Varšavské smlouvy, nebylo splněno. Odmítáme blok NATO, ve kterém USA uvolní stále větší prostor pro vliv a mocenské ambice Německa. Jsem přesvědčena, že děti a rodina, zdraví našich občanů mají svrchovanou přednost právě před blokem NATO. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan kolega Filip, připraví se paní kolegyně Škorpilová.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, pane premiére, pane ministře, vážené paní a pánové, kteří jste vydrželi projednávání tohoto bodu, dovolte mi, abych se vyjádřil ke třem okruhům, které se týkají případného našeho přistoupení k tzv. Washingtonské smlouvě.
V prvém tématu bych se chtěl zabývat otázkou Evropy v blocích nebo Evropy bez bloků. Ve druhé části bych se chtěl zabývat tím, jakým způsobem působí na ČR rozšíření NATO, a ve třetí části, podrobné, bych se chtěl zabývat tím, jak můžeme dále postupovat, abychom nenarušili náš vlastní ústavní systém.
Pokud jde o první otázku, je zřejmé, že je otázkou základní, zda po roce 1990 si přejeme nové blokové uspořádání na starém kontinentě, nebo jestli si ho nepřejeme. Takovým tématem se zabývají jak laici, tak odborníci z celé řady odvětví vědy, a dospěli nakonec v roce 1997 k přípravě a projednání evropského informačního fóra, které proběhlo v Praze a mělo název Evropa bez bloků. Fórum bylo velmi zajímavé. Účastnili se ho jak zástupci evropských zemí ze střední a východní Evropy, tak zejména ze západní a jižní Evropy. Velmi zajímavé názory zazněly zejména od diskutujících z řad návštěvníků fóra řeckých a italských. Nakonec z tohoto fóra vzniklo prohlášení, které bylo určeno širokému spektru politických uskupení, organizací, ale i jednotlivců, kteří usilují o skutečnou vzájemnou spolupráci založenou na mírových principech bez blokové Evropy. Mimo jiné se v tomto prohlášení uvádí, že v roce 1989 se v Evropě zhroutila jedna mocenská struktura - Varšavská smlouva. Nehleďme na to, kdy skutečně zanikla Varšavská smlouva a byla rozpuštěna, prostě se zhroutila určitým okamžikem a její zánik byl nezvratný. Myslím, že to byla určitá příležitost. Výsledek informačního fóra bylo prohlášení, že nebyla využita příležitost k tomu, aby byla nastoupena cesta všestranné spolupráce s využitím nových podmínek prohloubení procesu celoevropské bezpečnosti a spolupráce zahájeného v roce 1977 v Helsinkách.
Musím říci, že po projednání tohoto fóra a po přečtení výsledků jsem měl takový pocit, že zůstává hluboko v lidech nevyslovená myšlenka, že někteří změny v Evropě vůbec nepochopili, nebo je pochopili pouze jako vítězství ve studené válce, ale nikoli jako příležitost pro celou Evropu a pro všechny, kteří evropské země obývají. Iniciátoři informačního fóra vycházeli z myšlenky, že Evropa je nedělitelná a může k prosperitě a skutečně efektivnímu využívání evropských zdrojů přispět jedině tak, že půjde ruku v ruce ke spolupráci všech států a národů celého kontinentu.
V prvním dokumentu informačního fóra se k tomu říká: Stojí před námi řešení mnohých otázek, mezi něž patří například zajištění všeobecné sociální prosperity, vzdělání a kultura, péče o zdraví občanů a samozřejmě také život v ekologicky zdravém prostředí. Již jen finanční náklady vynaložené na rozšíření NATO nás všechny budou od takových cílů vzdalovat.
V Evropě je řada politických uskupení, organizací, ale i jednotlivců, kteří víceméně sdílejí stejné nebo podobné názory a usilují o vzájemnou spolupráci založenou na mírových principech bez blokové Evropy. Snad právě tato uskupení i jednotlivci by vzájemnou širší neformální spoluprací mohli dát příklad toho, že budoucnost Evropy musí být založena na mezilidském střetávání a spolupráci a odmítnutí možného mocenského rozdělení Evropy. Jen samotné setkání nás všech nás může povzbudit v tom, že vynakládané úsilí je pro dobrou věc a navzdory okolnostem můžeme mnohé dosáhnout. I to je text z citovaného prohlášení.
Na závěr mi dovolte říci, že základním stanoviskem informačního fóra Evropy bez bloků bylo získání podpory některých organizací a osobností nejen z ČR. U nás jich bylo poměrně málo a zejména ze současné vládní koalice tam bylo až pochmurně málo lidí, ale zato z ostatních států Evropy jsme tam mohli vidět lidi z Rakouska, Německa, Řecka, Slovenska, Itálie a dalších zemí.
Na počátku roku 1998 by se v Praze mělo znovu uskutečnit setkání všech zainteresovaných osobností s cílem vyměnit si informace o své činnosti, zkušenostech a dosavadní práci a seznámit se se svými budoucími plány. Plán je jediný - nepřipustit, aby pozůstatek blokového rozdělení světa vytvářel předpoklady pro nové blokové rozdělení Evropy. Jsem přesvědčen, že tato myšlenka je opomíjena v naší jinak prospěšné diskusi.
Pokud jde o téma druhé, jak se dívá na bezblokové uspořádání Česká republika, jakým způsobem se u nás prezentuje rozšiřování NATO, omezím se jen na opravdu stručná úvodní slova, protože toto téma je širší. Mnou již vzpomínaný ing. Dalibor Plichta napsal o tom krásnou a poměrně útlou knížku, která zaslouží vaši pozornost. Jmenuje se právě "Rozšiřování NATO a česká politika". Dovolte mi, abych se k tomu vyjádřil jak slovy svými, tak slovy autora, protože se pokusím alespoň některé citáty z této knihy uvést.
Musím říci, že jsem po přečtení této knihy nabyl dojmu, a to velmi hlubokého, že náš veřejný život, česká politika, je svým způsobem stiskána a utlačována novou politickou elitou. Má opět onu nepříjemně přehlednou podobu rybníka, který je ze všech stran obehnán pečlivě pěstěnými stromy a žádný závan větru na hladinu nemůže dosáhnout.
***