Středa 11. února 1998

(pokračuje Koháček)

Mušketýrské heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho", kterým se NATO řídí, je pro naši vlast obrovskou nadějí. Nesmíme ji promarnit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Uhde, připraví se pan kolega Vrzáň.

 

Poslanec Milan Uhde: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, pokusím se shrnout své argumenty pro vstup do Severoatlantické aliance jako argumenty kulturní povahy. Český básník v polovině dvacátých let napsal charakteristické verše:

Mezi Východem a Západem, Moskvou a Paříží,
leží svobodná-nesvobodná země.
Ó, rci mi, kam modrý hlas touhy tvé nahlíží,
Východ či Západ, co zvítězí ve mně?

Já jsem přesvědčen, že Josef Hora, autor těchto veršů, velký český básník, byl při formulaci této otázky stižen klamným viděním. Česká kultura, pod kterou řadím také některé projevy společenské a politické, prostě neměla na výběr, byla od tisíciletí součástí západní kultury, jejích fermentů, ze kterých bych zdůraznil zejména řeckou touhu po poznání a sebevědomí římského občana, který věděl, že je svobodný a že je pod ochranou své země. To byl obrovský vklad, který jiná kultura než západoevropská prostě neprodělala. Nemá ho v sobě. Americká kultura, americká politika se svým spolehnutím na lidskou svobodu je pokračováním západoevropské kultury v tomto smyslu.

Já alespoň za sebe musím říci, že neznám představy, které tady byly pojmenovány jako rusofobie. Já jsem studoval ruskou kulturu, ruskou literaturu. Jsem nesmírně rád, že jsem se jí věnoval, a tvrdím, že velikány, jako byli Gogol, Dostojevskij nebo Bulgakov, západní kultura prostě nemá. Jsou to výsostní autoři, a toto přesvědčení nikdy nezměním. Avšak jako struktura je prostě západoevropská kultura vytvářena poněkud jinak. Její zkušeností je také obrovský svár, který prodělala za renesance, za baroka, za osvícenství. Má obrovskou zkušenost s totalitním počínáním, totiž s řešením občanských a politických sporů prostřednictvím násilí. Tato kultura zažila tuto zkušenost, pochopila a docenila zhoubný vliv, který má násilné řešení lidských problémů na celou společnost. Jsem přesvědčen, že zejména zkušenosti ve 20. století pomohly, aby se s tím vyrovnala, nechci-li říci definitivně, tak na dlouhou dobu.

Toto poznání je strážné poznání a já ve zřízení Severoatlantické aliance a v existenci Washingtonské smlouvy vidím politickou a mocenskou záruku, že toto poznání nebude zmarněno. Nemám vůbec nic proti tomu, aby k této smlouvě přistupovaly další státy, a nemyslím si, že by se kterýkoli stát měl cítit počínáním signatářů této smlouvy ohrožen, pokud sám netrpí zatím nepřekonanou inklinací k násilnému řešení problémů, které se násilím řešit nedají.

Já jsem přesvědčen, že v tomto okamžiku evropských dějin není pro středoevropský stát, jako je Česká republika, který kotví a bydlí v domě západoevropské kultury, jiná cesta, než zaručit navždy nebo na dlouhou dobu sama sebe před pokušeními cizími i vlastními upadnout do totalitních řešení, než přistoupit k Severoatlantické alianci a spolu s ní upevňovat v Evropě onen řád, který nedovolí návrat jakýchkoli podob násilných řešení občanských problémů. Jestli je někomu líto, že k něčemu takovému dochází, je to jeho problém a měl by zkoumat a zpytovat vlastní politické svědomí.

 

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Vrzáň, připraví se paní kolegyně Svobodová.

 

Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážený pane ministře obrany České republiky i ctěný jeho předchůdče, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení hosté, dámy a pánové! Nebude jistě novinkou či změnou politického postoje, jak je zvykem u politických stran ne zcela přesvědčených o správnosti svého názoru, že SPR-RSČ odmítá vstup České republiky do NATO. Jsme hluboce přesvědčeni o tom, že odmítavý postoj k začlenění do struktur Severoatlantické aliance lze doložit pádnými a přesvědčivými argumenty, a že tedy náš dlouhodobý názor je racionální a správný, především však v zájmu občanů naší země.

Naším dlouhodobým programovým cílem je snaha o to, aby se Česká republika stala silnou a suverénní zemí s menší, avšak akceschopnou a bojeschopnou profesionální armádou, takovou, která bude schopna hájit naše národní zájmy daleko efektivněji než jakákoli vojska dislokovaná ve vojenských základnách NATO na našem území nebo i mimo něj, současně však takovou, která bude schopna plnit i jiné společensky významné úkoly, které si vyžádá momentální situace např. v oblasti civilní obrany nebo při živelních katastrofách.

Občané České republiky mají s přítomností cizích vojsk letité smutné zkušenosti z dob předlistopadových, a proto je naší povinností neopakovat chyby, které připustily generace předešlé, s důsledky pro generace budoucí.

Skutečně bychom se měli vyvarovat takových mezníků našich dějin, jako bylo začlenění do Varšavské smlouvy se všemi budoucími negativními důsledky pro demokratický vývoj naší země. Měli bychom si vážit toho, že se nám podařilo zbavit se podobných vojsk a paktů v minulosti.

S přípravami našeho členství v NATO se neustále objevují úvahy o tom, že by mohlo dojít k rozmístění atomových zbraní na našem území. Z tohoto hlediska by se vstup do tohoto paktu mohl stát předurčením České republiky coby nárazníkové zóny příštích vojenských střetů. Je nutné opět zopakovat, že jsme zásadně proti jakémukoliv rozmisťování zbraní na našem území a ostře proti tomu protestujeme.

Domnívám se, že nemůže obstát ujištění překlenovací vlády České republiky (a já nemám důvod zpochybňovat, že svým slovům vláda věří), že tato varianta pro naši budoucnost nehrozí. Dobře víme, že ne vše je naplánováno v prvním kroku, ne vše bylo jistě řečeno občanům naší země, ne všechny informace má vláda České republiky, a proto se k jejímu ujištění musíme stavět rezervovaně.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP