(pokračuje Exner)
Čili to, že budeme o tom hlasovat ráno jako první věc, je v tomto smyslu - domnívám se - zcela jednoznačně. Ale i kdyby to nebylo, tak pokud budeme i dnes jednat po 21. hodině, tak budeme jednat dnes po 21. hodině a samozřejmě, že pokud nebude uzavřena rozprava, je potřeba v ní pokračovat v normální jednací den, protože o zítřku jsme prostě nic neodhlasovali. O zítřku platí jednací řád, že jednáme od devíti hodin. Myslím si také, že by bylo správné, abychom měli aspoň trochu rozumu a nechali si aspoň minimální přestávku na to, abychom se mohli vyspat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou pan kolega Maixner.
Poslanec Pavel Maixner: Myslím si, že z té procedury jasně zaznělo, že dnes je dnes, jedenáctého, zítra je dvanáctého. To znamená, že přihlášky budou vyčerpány do 24 hodin. Pokud budou dál přihlášky do rozpravy, musí se pokračovat zítra v 9 hodin ráno.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Zde není možné řešení. Pokusil jsem se dohodnout s předsedou klubu KSČM na tomto postupu a dohodl jsem se. Beru tuto dohodu za svatou. Pokračujeme v rozpravě a přesně budeme akceptovat to, co jsem slíbil panu kolegovi Filipovi a dnes jsem řekl na mikrofon.
O slovo se přihlásil předseda klubu KSČM pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Jsem schopen akceptovat to, co tady bylo řečeno. Jsem přesvědčen o tom, že jsme se tady dohadovali o dnešním dnu, a pokud nebudu napadán, že ohýbám jednací řád, ten neohýbám, já osobně svoji přihlášku stáhnu. Pokud se na mne nedostane do 24 hodin, tak ji stáhnu. Protože jsem přesvědčen, že to, co jsem chtěl říct, může říct některý z mých kolegů nebo já ve stanovisku klubu. Prostě tak to je a jsem přesvědčen, že jsme všichni schopni akceptovat, že to, co chceme říct, řekneme v tuto chvíli nebo do 24 hodin, a pak to koncentrovaně vyjádříme ve stanovisku klubu zítra. To mohu garantovat za klub Komunistické strany Čech a Moravy. Myslím si, že je to zcela legitimní a v souladu s tím, co jsme odhlasovali. Nemyslím si, že to je něco, co by narušovalo jednací řád, jak jsem byl označen za někoho, kdo pracuje proti duchu jednacího řádu. To jsem nikdy nedělal a dělat nebudu na rozdíl od jiných, kteří tady horují pro jednací řád, a potom ho porušují.
V tuto chvíli my tedy budeme pokračovat v diskusi do 24 hodin a to, co se nám nepodaří do 24 hodin říci, samozřejmě zkoncentrujeme do vyjádření klubu v zítřejším dnu. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo požádala paní kolegyně Buzková.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, stalo se takovým nepříliš chvalným zvykem v této Poslanecké sněmovně hledat, jakým způsobem se dá natočit, přetočit nebo pootočit jakékoliv slovo v jednacím řádu či v usnesení sněmovny, a to tak, jak se zrovna tomu, kdo se o to snaží, v tu chvíli nejlépe hodí.
Problémem je, že jednací řád Poslanecké sněmovny ani jiného orgánu nemůže být nikdy napsán takovým způsobem, aby pamatoval úplně na všechno, na každou podrobnost, která může někoho napadnout, že by ji mohl někdy využít. Tak se v tuto chvíli stává i v tomto případě. Několikrát jsem tady zaslechla dnes je dnes, zítra je zítra. Usnesení, které bylo odhlasováno tak, jak bylo navrženo, říká zcela jednoznačně, že dne jedenáctého se pokračuje v jednání po 21. hodině a to znamená, že se pokračuje dál do vyčerpání přihlášek. A samozřejmě takovéto usnesení nepředpokládá nějaké meditace o tom, kdy jeden den končí a druhý den začíná. Nikdy tomu tak nebylo. (Smích.)
Chci pouze dodat následující záležitost: My jsme tím slovem "dnes" řekli, že jedenáctého po 21. hodině, a nikoliv že se budeme vyjadřovat například k tomu, jak se bude hlasovat dvanáctého po 21. hodině. Ale v tuto chvíli je podle mého názoru pouze jediná možnost a tato možnost je v rukou předsedajícího schůze, který je plně oprávněn naložit s tímto usnesením tak, jak s ním naložit má, a on sám rozhodnout řízením schůze, které bude nějakým způsobem provádět, o dalším průběhu jednání. Osobně jsem přesvědčena o tom, že toto usnesení zní, že budeme jednat tak dlouho, dokud se neuzavře rozprava a to nejpozději do 8 hodin 59 minut zítřejšího dne. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Koháček, připraví se kolega Uhde.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak víte, jsem politikem, který zastává pravicové a konzervativní názory. Mezi nimi dominuje mé přesvědčení, že stát a jeho orgány moci mají zasahovat do života občanů co nejméně. Na druhé straně je několik oblastí, kde stát musí - a podle mého názoru je povinen - v maximální míře a s plným nasazením prosazovat svou autoritu. Jednou z těchto oblastí, kde stát musí být silný, je bezesporu vnější bezpečnost. Je povinností každé vlády a každého parlamentu udělat pro zajištění vnější bezpečnosti České republiky maximum. Tuto odpovědnost podle mého názoru nelze z pravomoci ústavních činitelů sejmout.
Z naší historie víme, že se československým vládám v této oblasti příliš nedařilo. Za první republiky dojednali naši předchůdci komplikovaný systém navzájem provázaných smluv, který - jak se ukázalo v roce 1938 - byl pro naši vnější bezpečnost neúčinný. To neříkám jako kritiku, protože vím, že v té době nebylo možné získat záruky větší. Konstatuji to jako fakt. Po roce 1948, kdy jsme se stali součástí sovětského impéria a následně členy Varšavské smlouvy, přes deklarovanou nezávislost členských zemí Varšavské smlouvy nebyly tyto nic jiného než vazalové Moskvy. A nepochybuji o tom, že nebýt demokratických států seskupených v obranné alianci NATO, neváhal by Sovětský svaz se svými vazaly prosazovat svůj hlavní cíl - vítězství proletariátu na celém světě i vojenskou silou, a to přes všechna silná slova o míru.
Rozumím proto komunistickým poslancům, když se snaží našemu vstupu do NATO zabránit. Bylo zde již řečeno, že do NATO nevstupuje jen naše armáda, ale celá země. Členstvím v NATO se staneme součástí rodiny států, které vyznávají demokracii a svobodu jako základní principy své existence. A staneme-li se členy NATO, v což pevně věřím, změnit tyto principy v naší zemi bude téměř nemožné.
NATO je organizací, ve které dominuje princip kolektivní sebeobrany uznaný Chartou OSN. Zjednodušeně řečeno, obrana každého státu aliance je věcí všech členských států aliance. Jsem přesvědčen, že tato ustanovení Severoatlantické smlouvy byla mimo jiné inspirována neblahou zkušeností Československa v roce 1938. Dnes je dobře známo, že tehdejší obětování Československa stejně válce nezabránilo. Obnažilo však fakt, že je-li ohrožen jeden demokratický stát, jsou ohroženy všechny demokratické státy.
NATO je zároveň připraveno preventivně působit diplomaticky i vojensky v případných ohniscích doutnajícího konfliktu a zabránit tak jeho globalizaci. Pochopitelně vždy v souladu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Vstupem do NATO zajistíme našim občanům, našim dětem i našim vnukům vnější bezpečnost naší země takovým způsobem, jakého se nám v historii nikdy nepodařilo dosáhnout.
***