Středa 11. února 1998

(Schůze znovu zahájena ve 21.03 hodin.) 

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přestávka určená pro jednání klubu KSČM uplynula. Je 21.03 hodin a budeme pokračovat v projednávaném bodu. Udílím slovo panu poslanci Vojtěchovi Filipovi, předsedovi klubu KSČM.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Paní předsedající, páni a pánové, já po poradě klubu sděluji této sněmovně, že naši přihlášení členové klubu budou vystupovat v této věci, protože respektujeme usnesení Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomuto usnesení ale předpokládám, že dnešní jednání bude ukončeno nejpozději ve 24.00 hodin, protože jestli jsem dobře rozuměl usnesení, které navrhl kolega Janeček, tak to bylo pro dnešní den. To znamená, že zítřejší den začíná v 9.00 hodin ráno. Jinak by neplatila žádná pravidla a museli bychom v 0.00 hodin rozhodnout o tom, jestli začneme dříve proti jednacímu řádu, jestli porušíme naše pravidla a jestli budeme hlasovat po půlnoci o tom, jaké návrhy, případně procedurální nebo jiné, tady padnou. Jsem přesvědčen, že to moje vysvětlení a pochopení toho návrhu je správné a jenom si ho ověřuji, abych věděl, jakým způsobem se má klub KSČM na toto jednání připravit. Zároveň žádám předsedající - a, paní místopředsedkyně, myslím, že to bude i požadavek ostatních zde přítomných poslanců a členů vlády, - aby byl přečten pořad těch, kteří jsou přihlášeni, aby se mohli řádně připravit na rozpravu. Myslím si, že to je jediné, co mohu v tuto chvíli udělat.

Pokud by někdo zpochybnil můj výklad toho, co bylo odhlasováno, žádám, aby byl přečten stenozáznam o tom, jakým způsobem bylo navrženo jednání na den 11. února letošního roku.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, děkuji za váš názor. Ještě dříve, než udělím slovo předsedovi KDU-ČSL, chci říci, že v tuto chvíli bude asi jediným korektním postupem ještě dříve, než se vyjádříme k tomuto stanovisku pana předsedy Filipa, požádat Kancelář Poslanecké sněmovny, aby doručila k mým rukám stenografický záznam návrhu pana poslance Janečka. Poté, až tento záznam bude doručen a některý z poslanců ukončí svůj diskusní příspěvek, vyjádříme se k celé této záležitosti.

Já se nyní ptám pana předsedy klubu KDU-ČSL, zda si přeje reagovat, nebo zda vyčká doručení stenozáznamu. Pan předseda KDU-ČSL. Omlouvám se panu poslanci Filipovi, málem jsem zapomněla na druhou část jeho žádosti. V tuto chvíli přečtu pořadí jednotlivých přihlášek do rozpravy.

Jednotliví páni poslanci a paní poslankyně dostanou slovo v následujícím pořadí: pan poslanec Jiří Maštálka, pan poslanec Zdeněk Jičínský, pan poslanec Petr Koháček, pan poslanec Milan Uhde, pan poslanec Petr Vrzáň, paní poslankyně Alena Svobodová, paní poslankyně Květoslava Čelišová, pan poslanec Ondřej Huml, pan poslanec Vojtěch Filip, paní poslankyně Hana Škorpilová, paní poslankyně Vlasta Hrůzová, pan poslanec Václav Exner, pan poslanec Čestmír Hofhanzl, pan poslanec Rudolf Šmucer, pan poslanec Daniel Kroupa, pan poslanec Karel Vymětal, pan poslanec Dalibor Matulka, pan poslanec Miloslav Ransdorf a pan poslanec Josef Krejsa. Více přihlášených poslankyň a poslanců do rozpravy v tuto chvíli nemáme. V tuto chvíli udílím slovo panu poslanci Jiřímu Maštálkovi, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.

 

Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, paní předsedající, v poněkud rozjitřené atmosféře...

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče, já bych ještě dříve, než začnete hovořit, ráda požádala všechny poslance, kteří se účastníte do rozpravy, zda by dopřáli panu poslanci Matulkovi takový klid v jednacím sále, aby mohl přednést svůj příspěvek. Týká se to poslanců v levé i v pravé části Poslanecké sněmovny.

 

Poslanec Jiří Maštálka: Paní místopředsedkyně, pan poslanec Matulka je hezčí než já, ale já jsem Maštálka.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Promiňte, pane poslanče, přeřekla jsem se.

 

Poslanec Jiří Maštálka: Dámy a pánové, za základní problém přijetí České republiky do NATO považuji skutečnost, že se neopírá o věcnou analýzu bezpečnostních rizik. Je předkládán jediný příklad vojenského ohrožení, a to útok z východu, který na nás zírá z bilboardů. Je ovšem definicí Ruska z roku 1968. Dovolte mi v této souvislosti říci, že pro mě jako komunistu je vnitřní politika pana Blaira ve Velké Británii přijatelnější než Jelcinova vnitřní politika v Rusku. To je vaše politika transformace. Přesto se mi nelíbí malování Ruska jako státu, který ohrožuje bezpečnost Evropy, a jako státu, před kterým nás má chránit NATO.

Paní předsedající, ne že bych chtěl naléhat, ale trošku klidu by nevadilo.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já bych ráda poprosila všechny poslance ještě jednou, aby umožnili panu poslanci Maštálkovi důstojné vystupování ve sněmovně. A myslím, že i od jeho klubových kolegů by to bylo korektní.

 

Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji. Rusko manifestuje svou sounáležitost se západními liberálními hodnotami stejně sebevražedně jako ostatní postsocialistické země a samo hovoří o bezprecedentní mírové situaci v Evropě. Jestliže však rozšiřování NATO kvalifikuje jako vlastní ohrožení, je nepochybně k této definici stejně kompetentní jako my k definování svých národních a bezpečnostních zájmů.

A teď to podstatné: Jestliže Rusko pokládá rozšíření NATO za své ohrožení, je třeba říci, že napětí v Evropě vzrůstá a stupeň bezpečnostního rizika se pro nás vstupem do NATO nesníží, ale naopak zvýší. Nechci polemizovat s těmi, kteří tvrdí, že vstupem České republiky do NATO se nesníží suverenita České republiky. Jako marxista nepokládám suverenitu za žádnou modlu. Nikdy jsem se např. nevyslovil proti určitému omezení suverenity České republiky v případě jejího vstupu do Evropské unie. Ale těm, kdo tvrdí, že přijetí do NATO je vstupenkou do Evropské unie, chci připomenout, že po roce 1989 byly přijaty do Evropské unie pouze tři státy a všechny byly neutrální.

Základní argument těch, kdo říkají, že naši suverenitu neomezí vstup do NATO, je odvolání se Washingtonskou smlouvu. Ta skutečně vyžaduje konsenzus při základních vojensko-politických rozhodnutích. Teď je na místě připomenout klasický argument Charlese de Gaulla v jeho diskusi o poslání NATO.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP