(pokračuje Jirousová)
Co můžete nabídnout jiného než NATO? Copak máte nějakou jinou alternativu? Budu brát vážně tuto výzvu. Vyžaduje to odpovědět na dvě otázky.
Za prvé, je NATO nástroj, resp. náležitá střechová organizace evropské bezpečnosti?
Za druhé, je či může být nějaká jiná alternativa k NATO v tomto směru?
Budu pochopitelně hovořit především o součásti, ale přece je třeba připomenout pár faktů z minulosti. Jak známo, NATO vzniklo 6 let před Varšavskou smlouvou. Nebylo tedy reakcí na její politiku, ale vzniklo jako mocenský nástroj politiky USA v podmínkách rozhořívající se studené války. Teprve když v rozporu s výsledky II. světové války a Postupimi bylo do NATO zapojeno Německo a dán souhlas k obnově Bundeswehru poté, co západ odmítl nabídky na systém evropské kolektivní bezpečnosti, reagovaly země východu vytvořením vlastního paktu.
Svůj vojensko-mocenský charakter NATO nikdy neztratilo. Hovoří se o jakési jeho transformaci. Navzdory mnoha výzvám, mimochodem včetně Václava Havla, aby se i NATO rozpustilo, se tak nestalo a o nějaké tradici lze stěží hovořit. Přestože USA mají jako jediná země celý sortiment zbraní od ručních po termojaderné rakety, od chemických přes biologické a jiné, nadále USA nejen zbraně hromadí, ale vyvíjejí stále nové, stále antihumánnější a ničivější. I principem NATO byla, je a zůstává zásada prvního jaderného úderu a tzv. preventivního úderu, což - jak ukážeme - je v případě České republiky zvlášť hrozivé.
Další expanze NATO v žádném směru nevytváří nějaký evropský bezpečnostní systém. Jestliže byla reálná možnost odstranit na našem kontinentu dělicí čáry, rozšiřování NATO vytváří nové, kupříkladu i mezi dvěma bratrskými zeměmi, jako je Česká republika a Slovensko. Prostě ne snad z něčího rozhodnutí, ale ze samé povahy věci, ze svého reálného charakteru NATO principiálně nemůže být nějakou střechovou organizací evropské bezpečnosti, tedy pro Evropu jako celek. Bylo, je a zůstává vojensko-mocenskou organizací několika zemí, přesněji v jedněch rukou - USA, resp. stále více i Německa. Byla, je a zůstává vojensko-mocenským nástrojem proti jiným zemím jak v Evropě, tak stále více i v jiných končinách světa. To tedy za prvé.
Když se v této souvislosti hovoří o Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, setkáváme se u mnoha činitelů České republiky přímo s úšklebky. Ta přece umírá na úbytě, či aspoň nemá potřebnou účinnost. Nebudu se vás snažit přesvědčit pouze vlastními argumenty, ale závaznými fakty. Především OBSE nejen existuje, ale nadále velmi aktivně pracuje.
Ostatně vraťme se prosím k přeměně dřívější Konference pro bezpečnost a spolupráci v Evropě v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě a najdete jednoznačný společný záměr - vybudovat tuto instituci jako skutečně účinnou a schopnou zajistit zájmy bezpečnosti, míru a spolupráce pro Evropu, resp. území vpravdě od Vancouveru až po Vladivostok. Dále OBSE je jedinou mezinárodní organizací, která zahrnuje všechny evropské státy, je jich celkem 55, i USA a Kanadu, a připomínám našim oponentům také Českou republiku. Navíc je organizací s nejdemokratičtější strukturou, kde nikdo nikoho nemůže majorizovat, tím méně překřikovat.
Řekla jsem, že nechci hovořit o minulosti, ale o současnosti. Přece však stojí za připomenutí, že Helsinská konference a její tzv. závěrečný akt jsou nadále patrně největším výdobytkem mezinárodní diplomacie, který zřejmě ani v historii nemá obdoby.
Ale k dnešku. Počátkem prosince 1996 se v Lisabonu konal summit OBSE za účasti 54 hlav států a vlád. Jedním z výsledků byla tzv. Lisabonská deklarace, která
- opět připomínám - s plným, naprostým souhlasem USA, Německa a také České republiky konstatovala, že právě (cituji) "OBSE hraje centrální roli v dosažení našeho cíle v oblasti společné bezpečnosti". Konstatovala, že právě OBSE je organizací obsahující a zahrnující konzultace, rozhodování a spolupráci ve svém regionu a regionální uspořádání podle kapitoly 8 Charty Spojených národů. Jako taková je zejména dobře způsobilá stát se fórem k posílení spolupráce a vzájemného doplňování mezi takovými organizacemi a institucemi. Lisabonský summit navíc vytyčil cestu, jak toho dosáhnout: zvážit přípravu Charty evropské bezpečnosti. Výkonný orgán - ministerská rada OBSE - schválil pak v Kodani 19.12.1997 závazné rozhodnutí vypracovat obsažný a podstatný dokument, Chartu evropské bezpečnosti.
Možná se tím někteří páni kolegové vázáni necítí a domnívají se, že se jich to netýká. Náš klub je ale názoru, že naopak právě to je nejen závazná, ale jedině možná a účinná cesta k opravdové bezpečnosti pro celou Evropu, pro naši vlast i ostatní evropské státy. Podle mých informací se tato myšlenka stala v České republice inspirací pro občanské seskupení širokého spektra, které k tomu připravuje vlastní iniciativu. Jsem přesvědčena, že nám v nejbližší době předloží svůj návrh. A zejména bych chtěla věřit, že tato sněmovna se na realizaci tohoto návrhu bude ochotně a aktivně podílet. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Jirousové. Úsilím slovo panu poslanci Filipovi, který se hlásí jako předseda klubu KSČM. Připraví se pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslanec Vojtěch Filip: Paní předsedající, paní a pánové, dovolte mi, i když ze zásadních důvodů nesouhlasím s tím, co řekl kolega místopředseda Ledvinka, že bychom si mohli udělat pauzu jen na 15 minut, a myslím, že to bylo mimo rámec jeho pravomoci jako předsedajícího, tak já tuto určenou lhůtu dodržím a v tuto chvíli žádám o přestávku na poradu klubu, kterou zároveň svolávám do rohu jednací síně právě na 15 minut. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Já této žádosti vyhovím zcela v souladu s tím, co řekl pan místopředseda Ledvinka, podle mého názoru plně oprávněně, a vyhlašuji přestávku pro jednání poslaneckého klubu KSČM do 21.02 hodin, kdy budeme pokračovat v rozpravě.
(Schůze přerušena ve 20.47 hodin.)
***