(pokračuje Kalus)
Na přípravu naší armády musíme klást nejtvrdší kritéria, včetně kontroly parlamentem, a vytvářet pro to podmínky. Neméně tvrdá kritéria však musí být položena i na naše národní a občanské společenství, aby byl konec zvláště s urousaným švejkováním, přihlouplým pseudopacifismem a mudrováním o zelených mozcích. Nerad bych se dožil doby, kdy právě takto uvažující budou toužebně na obloze vyhlížet bojová letadla s našimi výsostnými barvami. Je to paradoxní, ale voják musí umět bojovat, aby mohl zabránit tomu, aby toto umění použil.
Na závěr jedno připomenutí, tentokrát z Karla Čapka: "My všichni potřebujeme tanků i básní, chlapů bojových, žen i hrajících si dětí, vojáků i poetů. Nejsme dva světy, vojenský a civilní, nýbrž jediná obec bratří polem pracujících i bratří kutících na práci míru a poznání. Musíme udělat místo pro tu i pro onu práci."
Svým způsobem právě o to jde i v NATO. Právě proto je třeba dát náš hlas pro vstup do NATO.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kováčik, připraví se paní kolegyně Jirousová.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové, již jsme tady dnes slyšeli o téměř démonickém tématu, démonickém pojmu. Ostatně i reakce byla odpovídající tomu, že dosavadní propaganda ve prospěch rozšíření NATO i o naši republiku staví - a ve sdělovacích prostředcích to vidíme - na tzv. rusofobii. Je patrná z bilboardů, kde se na nás šklebí Brežněvův dvojník, je všudypřítomná ve vystoupeních herců a jiných známých osobností, které propagují rozšíření NATO se stejným zápalem, jako předtím propagovali třeba Harvardské fondy nebo prací prášky. Proto je pochopitelné, že se do rámce této značně ochuzené, jednostranné a zredukované debaty nehodí dokument, který byl podepsán 27. května 1997 v Paříži. Jedná se o zakládající akt o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací.
Protože jeho text má hodně co říci k naší dnešní diskusi, pokusím se v krátkosti tlumočit na tomto místě některé jeho hlavní myšlenky. Především obě strany vyjadřují odhodlání společně budovat trvalý mír v euroatlantickém prostoru na zásadách demokracie a kooperativní bezpečnosti. Deklarují také, že se nepokládají za protivníky, že chtějí posílit vzájemnou důvěru a vzájemnou spolupráci. Sdílejí závazek budovat stabilní mírovou a nerozdělenou Evropu, celou a svobodnou ve prospěch všech jejích národů. Předpokládají vytvoření společných konzultativních i rozhodovacích orgánů, společné výzkumné úsilí apod.
Obě strany se přihlásily k rozvíjení helsinského procesu, vyzdvihly zásadní a rozhodující význam Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, což vše souvisí s pokračováním procesu snižování úrovně nasycenosti evropského prostoru zbraňovými systémy. Role OBSE má být rozvíjena ve smyslu primárního nástroje preventivní diplomacie, prevence konfliktů, zvládání krizí, obnovy po případných konfliktech a regionální bezpečnostní spolupráce.
Dokument také předpokládá budování organizačních předpokladů pro naplnění těchto úloh. OBSE, jediná panevropská bezpečnostní organizace, má klíčovou roli v evropském míru a stabilitě. V tomto duchu se obě strany zavazují, že budou spolupracovat, aby se Evropa nevrátila k rozdělení a ke konfrontaci nebo izolaci jakéhokoliv státu.
Neméně významné je, že obě strany respektují rozhodnutí lisabonského summitu OBSE o vytvoření Charty evropské bezpečnosti. NATO i Rusko chtějí spolupracovat se všemi státy OBSE s cílem vytvořit Evropu společného prostoru bezpečnosti a stability bez dělicích linií nebo sfér vlivu omezujících suverenitu jakéhokoliv státu. Obě strany také vyjadřují své odhodlání bojovat společně proti novým rizikům, jako je agresivní nacionalismus, šíření různých forem zbraní hromadného ničení, terorismus, obchod s drogami, potlačování lidských práv a menšinových práv, územní spory.
Přihlásily se také k životně důležité roli demokracie politického pluralismu, právního státu, úcty k lidským právům a k rozvoji tržních ekonomik. Vyslovily se závazně proti hrozbě silou a proti narušování suverenity a teritoriální integrity jakéhokoliv státu. Tato dohoda výslovně vylučuje její zneužití proti zájmům kteréhokoliv jiného státu.
Důležité jsou i dílčí otázky, např. problémy jaderné bezpečnosti, konverze zbrojního průmyslu, kde se také činí významný krok k vzájemné důvěře. K tomu mělo sloužit i prohlášení, že členské státy NATO opakují, že nemají žádný záměr, žádnou intenci a žádný důvod umístit jaderné zbraně na území nových států. Předpokládají se také další opatření k posílení důvěry a snižování úrovně konvenčních sil ve střední a východní Evropě.
Paní a pánové, tento dokument poměrně velmi jasně ukazuje, že není dlouhodobě důvod se s obavou dívat na východ. Obě nejsilnější vojenské struktury dneška, disponující špičkovou technologií a technikou, se zavazují, že vyloučí z euroatlantického prostoru atmosféru konfrontace, atmosféru hrozby silou a že podniknou účinná opatření i proti novým hrozbám, jako je terorismus a obchod s drogami. Jsou pro hodnoty, které sdílí i naše republika, jsou proti vytváření nových dělicích čar. Proč je tedy vytvářet? Proč naléháme na své americké, kanadské a západoevropské partnery, aby se nechali zavléci do nové atmosféry podezíravosti a nevraživosti?
Česká vojenská doktrína ve skutečnosti ukazuje, že strach z Ruska nemůže být důvodem integrace s NATO. Jaké tedy jsou jiné možné důvody? Možná právě ty, které byly nedávno naznačeny a o kterých tady nedávno bylo hovořeno. Budeme-li v NATO, je jedno v podstatě, kdo tady bude vládnout.
Dámy a pánové, doufám, že vaše rozhodování vezme v úvahu i tyto jistě ne nepodstatné argumenty.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Kováčikovi. Udílím slovo paní poslankyni Taťáně Jirousové, připraví se pan poslanec Jiří Maštálka.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, když stoupencům členství České republiky v NATO dojdou reálné argumenty, přicházejí s rozhodujícím trumfem. Chcete pro Českou republiku bezpečnost v Evropě?
***