(pokračuje Payne)
Nemáme-li zmíněné dokumenty, nemůže se s nimi naše veřejnost ani ztotožnit. V tom je problém skeptického pohledu české veřejnosti k bezpečnostní problematice České republiky. Obrana země vždy souvisí s koncepcí národa.
Máme sice jednotky v mírových misích, jeden prapor vyslaný s velikým úsilím na úkor ostatního vojska, které tím trpí, ale to není vzorek naší armády, jsou to najatí dobrovolníci. Máme letectvo, které je pověstné svým nepříliš dobrým stavem. Naše armáda má více problémů sama se sebou než s bezpečností země.
Jen pro představu, naše armáda je schopna reagovat v zásadě v průběhu několika týdnů na novou bezpečnostní situaci. V NATO se vyžaduje nasazení do dvou dnů mimo hranice vlastního území. Jsem přesvědčen, že naše armáda bude muset zvýšit připravenost a sílu jednotek okamžitého nasazení. Tajemství úspěšné obrany spočívá v tom, že ve správném čase musíme na správném místě mít správnou vojenskou sílu.
Zároveň s reformou našich ozbrojených sil by měl probíhat proces, kterému se říká nation building, vytváření národního sebevědomí. Stará česká antimilitaristická tradice, která není pacifismem, stále poznamenává naše myšlení. Neseme si trauma z roku 1938 a z roku 1968. Zůstali jsme bez pomoci. Před námi leží úkol překonat toto trauma.
Nebojme se říci, že chceme zároveň se vstupem do NATO vyhlásit program, na jehož základě se přihlásíme k těm druhým tradicím našich ozbrojených sil - k československým legiím, k domácímu i zahraničnímu odboji za druhé světové války, k programu uvědomělé odpovědnosti za vlastní bezpečnost.
Dámy a pánové, svoboda není zadarmo. Za svobodu se musí platit. Přímé náklady byly již v dnešní rozpravě uvedeny. Pro mne představují přijatelnou cenu. Očekávám ale, že za tyto peníze nám bude armáda poskytovat přiměřené služby.
Několik poznámek o zájmech a rizicích. Očekával jsem, že nám vláda předloží analýzu rizik, která České republice hrozí. Byla by k tomu dnes vhodná příležitost. Bylo by namístě, aby nás vláda seznámila s tím, jaké síly hodlá nasadit a jakým způsobem k eliminaci těchto rizik. Naše veřejnost má právo udělat si obrázek o tom, na jaké situace se naše armáda připravuje a s jakou rolí naší armády má počítat. Je naše armáda připravena např. na tzv. urban war, na tzv. válku ve městě, aniž by poškodila budovy, aniž by zbytečně poškodila civilní obyvatelstvo? Nevím. Myslím si, že naše veřejnost by si zasloužila, aby byla o těchto věcech informována.
Zároveň bychom měli vědět, jak se naše bezpečnostní rizika změní vstupem do aliance. Některá rizika se zmenší a jiná rizika se zvětší. I o tom by naše veřejnost měla vědět. Předpokládám, že toto vláda učiní v rámci jednání ve výborech, a bude- li to nutné, věřím, že se tak stane na uzavřených jednáních výborů, nepůjde-li to učinit zcela veřejně. Očekávám však naprosto otevřený přístup této vlády. Zamlžující všeobecné projevy jsou hazardováním. Prosím vládní koalici, aby se nad tím zamyslela. Je pravděpodobné, že to nikoho neovlivní. Obstrukce budou nadále dělat ti, kdo je dělat chtějí, ale poctivý přístup vlády by byl investicí do našeho národního sebevědomí, do vlastní identity a suverenity. Vláda by měla pootevřít zásuvky pracovních stolů a tyto informace sdělit sněmovně.
Nakonec uvedu důvod, proč si myslím, že bychom měli vstoupit do NATO. Pokud provedeme analýzu bezpečnostních rizik, zjistíme, že naše bezpečnostní rizika jsou identická s riziky našich západních sousedů. To je důvod, proč bychom měli uzavřít alianci. Naše životní zájmy, nezávislost České republiky a fungování státu jsou ohrožovány stejnými riziky, jako je tomu v případě Německa, Británie, Francie, USA.
Očekávám v této věci odpovědnější přístup vlády v debatě o těchto dokumentech, které předpokládám, že nám vláda brzy předloží. Jakou tvář bude mít NATO v 21. století, do jakého NATO vlastně vstupujeme? Proměňuje se kolektivní obrana? Zůstává kolektivní obrana základní dimenzí NATO? Zůstává, ale v NATO je nejpodstatnější společný duch, kultura jednání, určitá filozofie, nebo - jak jsem citoval - teologie, způsob uvažování, způsob řešení konfliktů, způsob obhajování demokratických hodnot.
Útočná Varšavská smlouva, s níž máme z r. 1968 vlastní zkušenost, zcela historicky zklamala. Nyní se České republice nabízí, aby zasedla u jednacího stolu, kde se bude řešit problematika evropské bezpečnosti, a u tohoto stolu platí princip úplného konsenzu, u tohoto stolu se názory malých států poslouchají.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Po dohodě s legislativním odborem Poslanecké sněmovny mi dovolte, abych řekl následující informaci. Právě po této poradě je zřetelné, že se nepřijímá usnesení k proceduře. Znamená to, že k hlasování o § 21 odst. 2 musí být předem písemný podklad, tedy zařazen nový bod. Proto i legislativa mi doporučuje, abych postupoval stejně, jako jsem postupoval, a případně těm, kteří se domnívají, že je to špatné, připomínám podle legislativy výklad o tom, že podle odst. 5 § 69 sněmovna rozhoduje o každém návrhu hlasováním, ne tedy usnesením jako v § 21. Tento výklad beru na vědomí jako ohlášení legislativy.
Budeme dále pokračovat v rozpravě. Omlouvám se těm, kterým jsem neuměl hned odpovědět. Když něco nevím, tak se zeptám. S faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Exner a pak pan kolega Matulka.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, nebudu se vměšovat do rozpravy o těchto technických otázkách. Chtěl bych reagovat na průběh diskuse upozorněním pana poslance Payna, že jeho projev byl částečně založen na omylu.
Vytvoření Severoatlantické aliance nemohlo být reakcí na vytvořený komunistický blok, protože v r. 1949 žádný takový blok neexistoval. (Hluk a smích v sále.) Pokud byly smlouvy o vojenské spolupráci, pak v té době to byly smlouvy buď ještě z války, nebo smlouvy, které byly novelizovány po válce, ale stejné smlouvy v té době byly ještě z doby války i se západními mocnostmi.
Chtěl bych nakonec uvést z brožury o NATO, kterou vydalo Ministerstvo obrany k této věci, toto: "Za základní pilíř, který předznamenal vznik NATO, se označuje již curyšský projev britského premiéra Winstona Churchilla z 19. srpna 1946, ve kterém Churchill vyzval k vytvoření sjednocené Evropy, podporované USA, přičemž počítal s tím, že členem tohoto bloku by mělo být i Německo." Dokonce i vytvoření Evropského společenství, Rady vzájemné pomoci, bylo časově později, i když také v roce 1949, než podpis Severoatlantické smlouvy.
Kromě toho pokud jde o vztahy k Východu, bych poslance Payna rád upozornil na citát slovenského novináře Juraje Jánošovského, který oprávněně - aniž bych teď mohl argumentovat k této připomínce - říká, že rozšiřování NATO neodstraňuje hrozbu z Východu, ale hrozbu z Východu vytváří.
***