(Schůze opět zahájena v 19.00 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji další jednání. Slova se ujme pan kolega Zajíc, připraví se pan kolega Tyl.
Prosím Kancelář, aby dala informaci zpravodaji panu kolegu Holáňovi, aby se dostavil do sněmovny. Prosím, pane kolego.
Poslanec Petr Zajíc: Dámy a pánové, SPR-RSČ již několik měsíců vede vysvětlovací kampaň proti vstupu České republiky do Severoatlantické aliance, přičemž intenzivně předkládá veřejnosti argumenty, proč se proti vstupu České republiky do NATO staví odmítavě. Vedle již několikrát zmiňovaných nákladů tady stojí další, neméně závažný důvod či argument, kterým je samotná podstata a existence NATO. Na co je vlastně NATO? Proč tento vojenský pakt vznikl a k čemu má vlastně sloužit?
Za existence Varšavské smlouvy bylo NATO jakousi protiváhou komunistickému Východu. Po pádu východního bloku však následoval přirozený rozpad varšavského paktu, čímž NATO ztratilo svého jediného nepřítele a současně i smysl další existence. Aliance nezanikla a naopak se svým vlivem pronikla ještě dál na východ. Česká republika se má stát vedle dalších středoevropských zemí součástí zmiňovaného vojenského kolosu. Proč se NATO rozrůstá a co je hnacím motorem tohoto vojenského paktu? Odpověď na tuto řečnickou otázku můžeme nalézt ve výrocích, jejichž autorem je bývalý prezident USA Eisenhower. Ačkoliv jsou tato slova poněkud staršího data, neuváděl bych je, kdyby je nepronesl současně i jeden z tvůrců, propagátorů a prvních představitelů Severoatlantické aliance. Pozorně poslouchejte a udělejte si na celou věc vlastní názor. Přitom však mějte na paměti i staré přísloví, které praví, že slovo není vrabec, vyletí a už ho nechytíš.
Ani Eisenhowerova slova se nedají chytit, tím méně přibarvit, jak jsme dnes svědky, mírumilovnými odstíny. Ve své knize "Křížový pochod do Evropy" Eisenhower uvádí. Cituji: "V této době je svět příliš těsný pro strohé konvence státní svrchovanosti."
Na přednášce na Columbijské univerzitě 23. března 1950 zase prohlásil. Cituji: "O mnoho lépe je riskovat válku a možné vyhlazení lidstva, než se chytat míru, který jasně vede ke zničení našich idejí."
Na zasedání Kongresu USA 1. února 1951 Eisenhower prohlašuje. Cituji: "Kdyby USA jenom dávaly pušky a jejich nošení i další nevyhnutelné úkony mohly nařídit někomu jinému, byl bych naprosto spokojen."
Jsem přesvědčen, že tato myšlenka je správná, zvláště v této době. Jsme-li schopni dát zbraň do rukou národa, o němž jsme přesvědčeni, že bude sloužit na naší straně, pak nás může zajímat jenom jeho oddanost vůči nám.
Dámy a pánové, neuváděl bych tyto výroky, kdyby je nepronesl vrchní velitel ozbrojených sil NATO a později 34. prezident Spojených států amerických. Byl to právě Eisenhower, který se velkou měrou zasloužil o budování systému vojenských paktů, mj. také o začlenění SRN do struktur NATO. Vojenský tlak a intervencionismus byly za Eisenhowera určujícími rysy americké politiky. Důsledkem toho se USA spolupodílely na vzniku řady mezinárodních krizí. Nutno dodat, že tak to zůstalo až do dnešních dnů. Současnou krizi okolo Iráku můžeme označit za vrchol ledovce vměšování se Spojených států do vnitřních záležitostí ostatních zemí světa. Zvláště zajímavé a dnes velmi aktuální je jeho prohlášení o Německu, které pronesl na tiskové konferenci v Chicagu 23. října 1950. Cituji: "Německo a Japonsko byly ve všech dobách státy, které ve svém spojenectví znamenaly faktor rovnováhy. Kdybychom mohli mít na své straně západní Německo, byla by to pro nás velká výhoda. Já osobně jsem pro to, aby Němci byli našimi spojenci."
Dámy a pánové, jak již jsem se zmínil, příchodem loňského podzimu zahájilo SPR-RSČ celorepublikovou vysvětlovací kampaň proti vstupu České republiky do NATO. Způsob prezentace našich názorů na tento problém zůstává v tomto případě nezměněn. Důvod je jasný. Poněvadž informační blokáda ve sdělovacích prostředcích znemožňující občanům seznámit se s názory a stanovisky představitelů SPR-RSČ na ten či onen problém i nadále přetrvává, nezbývá nám pochopitelně jiná cesta k prezentaci našich názorů než ta, po které jde republikánská strana již od roku 1990. O účelnosti této mediální blokády samozřejmě není pochyb. Mimo jiné právě v otázkách vstupu do NATO je jedním z mnoha důvodů, proč nikdo z republikánů do sdělovacích prostředků nesmí. Takto nastala situace v naší zemi nijak zvláštní a neobvyklá. Z občanů je opět vytvářeno nesvéprávné stádo, nemající právo si otevřeně vyslechnout vedle vládního a provládního oficiálního stanoviska, které vehementně prosazuje vstup do NATO, aniž by vysvětlilo následky takovéhoto kroku, i jiné názory odlišné. Jsme znechuceni současnou mediální propagandou vštěpující do hlav občanů pohádky o nutnosti vstupu naší země do NATO. Navíc způsob, jakým je tento jednostranný názor prezentován, se ničím neliší od propagandistického opěvování armád zemí Varšavské smlouvy a bývalého SSSR za minulého režimu. Přece i tehdy hlavními aktéry líbivých televizních šotů byli umělci, kteří si velmi často, jak už u nás bývá zvykem, pletou umění s politikou. Podle mého názoru komedianti a další vystupující např. v šotech americké TV NOVA rozhodně nejsou kvalifikovanými odborníky na otázku vstupu či nevstupu naší země do NATO.
Jsem přesvědčen, že naši občané, kteří mají na rozdíl od zkorumpovaných umělců více rozumu, ignorují tuto oblbovací propagandu stejně tak jako za minulých časů.
Dámy a pánové, republikáni již mnohokrát, ať již zde na půdě sněmovny, či na mítincích s občany, vysvětlovali, proč vstup do NATO odmítají. Poněvadž je nám ze strany politických oponentů neustále vytýkáno, že naše argumenty jsou ryze šovinistické či antiněmecké, jsem proto nucen znovu opakovat to, za čím si i nadále stojíme a co na rozdíl od zaslepených politiků občané naší země pochopili. Důkazem toho jsou mj. i dlouhodobé průzkumy veřejného mínění.
V současné době ani v dohledné budoucnosti naší zemi nehrozí žádné vojenské nebezpečí. Naopak rozšiřováním NATO vzniknou v Evropě nové dělicí čáry, které tak Českou republiku uvrhnou opět tam, kde už dlouhý čas byla a kam už se nikdo z nás, vlastenců, nechce vrátit. Nechceme opětovné dělení světa na Západ a Východ a pokračování studené nebo jiné války v Evropě. Není sporu, že by znovurozdělení Evropy vyvolalo řadu nepředvídatelných krizí jak pro Českou republiku, tak i pro další nové členy aliance, již se v případě vojenského konfliktu mezi Západem a Východem stanou obětními beránky.
***