(pokračuje Bratinka)
Čím jsou tyto státy slušné? Tím, co je vyjádřeno v preambuli. Jsou to státy, ve kterých se každý člověk může vyjádřit k tomu, co dělá vláda, co dělá moc, co dělají jiní lidé. Nikdo se nemusí bát posuzovat svoji vládu. Takovým státem je již dnes Česká republika. Proto nikdo v této sněmovně i mimo ni se nemusí bát, když bude kritizovat vstup naší země do NATO, takže paradoxně NATO je právě ochráncem i této svobody. Na tom je založena tzv. euroatlantická civilizace, o které se mluví v mnohých prohlášeních. Spolupráce samozřejmě vytváří odstrašující sílu, která je mnohem větší, než by vznikla pouhým součtem ozbrojených sil. Dobře víme, že agresoři v minulosti to měli velmi snadné, když mohli polykat jeden stát za druhým, a nikdo se nikdy nepostavil včas po jeho bok.
Představy, že by něco takového v severní polokouli mohla nahradit Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, je stejně tak naivní, jako si myslet, že k bezpečnosti občanů v České republice není zapotřebí mít policii, soudy a vězení, ale stačily by jakési psychoterapeutické poradny a rekvalifikační programy a nabídky těchto programů pro lupiče, vrahy a jiné násilníky, resp. ochota s nimi vyjednávat. To je naprostá naivita.
Totéž se týká neutrality. Prosím pěkně, věří někdo v této sněmovně, že si zaručí bezpečnost svého auta tím, že tam vyvěsí ceduli: Nemám nic proti zlodějům aut, nechte mě na pokoji? Neutralitu mohly používat jenom některé vybrané státy, a to poté, co byla neutralita dohodnuta znepřátelenými stranami jako výhodná pro obě strany. Já si myslím, že takového něco dnes neexistuje.
NATO svým dlouhodobým trváním vytvořilo nebývalou stabilitu v Evropě a paradoxně a velmi demagogicky tato stabilita je právě využívána jako argument proti našemu vstupu. Je řečeno: Kdo nám hrozí nějakým útokem? Dokonce ani republikánská strana, která neustále straší Německem, nevyzývá k tomu, abychom mobilizovali, abychom vydávali polovinu svého národního důchodu na armádu, která by nás chránila před tzv. německými revanšisty. Ani oni tuto písničku nezpívají, ale to všechno je jenom proto, že zde NATO existuje. A já si myslím, že bychom neměli parazitovat na tomto úžasném systému jako černí pasažéři, stát mimo se založenýma rukama, šetřit si své náklady a vézt se jako černí pasažéři. Já si myslím, že toto je proti naší národní hrdosti a že nemůžeme být černým pasažérem.
NATO samozřejmě chránilo a chrání Evropu před vnější agresí, která hrozila dlouhá desetiletí. Právě tou odstrašující silou dnes zamezuje i tomu, aby se někde objevil někdo, kdo by měl otevřeně agresivní úmysly proti nám. A myslím si, že bychom k tomu měli přispět v dnešním světě, kdy vznikají stále nové a nové zbraně a dochází k jejich šíření, dnes už to nejsou jen zbraně nukleární, ale bakteriologické a chemické, kterými můžeme být ohroženi, i když jsme třeba tisíce kilometrů od příslušného gangsterského státu, který se nerozpakuje předvádět před celým světem, že bude vraždit i vlastní obyvatele těmito chemickými zbraněmi, jak jsme viděli v roce 1988 v Kurdistánu na severu Iráku. Takže já si myslím, že důvody jsou zde nasnadě.
Zaručit ten stupeň bezpečí, který dnes máme v Evropě díky NATO, bychom nedokázali, ani kdybychom celý národní důchod obětovali na naši armádu a všichni se cvičili ve dne v noci ve zbrani.
NATO samozřejmě dosáhlo toho, že pod jeho fyzickým štítem se mohla Evropa integrovat nejenom spojenecky ve smyslu obrany, ale i hospodářsky a politicky a díky tomu mohla požívat obrovský blahobyt, který dnes požívá a ke kterému se snažíme určitým způsobem též přiblížit, byť musíme dnes vyrovnávat desítky let zpoždění.
Myslím, že se ještě málo doceňuje ta skutečnost, že ty politické a vojenské establishmenty v jednotlivých zemích, které byly cvičeny, trénovány k ustavičné nedůvěře vůči druhým sousedům, kdy se neustále cvičily v realizaci mobilizačních plánů, útoků a protiútoků proti všem sousedům nebo i vzdálenějším protivníkům, tyto politické a vojenské establishmenty desetiletími své vlastní spolupráce, tím, že spolu byly na různých cvičeních, přijaly úplně jinou mentalitu. To je totiž to, čím se nakonec realizuje bezpečí. Tím, že se skutečně aktivně spolupracuje na všech úrovních - nejenom tím, že si diplomaté občas vymění nic neříkající nóty, pronesou zdvořilé projevy a připijí si šampaňským. Na tom se bezpečnost stavět nedá.
A konečně bych se ještě chtěl zmínit v posledních dvou a půl minutách o některých argumentech, které zde padly ze strany pana předsedy sociálních demokratů. Já si myslím, že otázka referenda je pokládána jako - nebojím se to říci - jako jakýsi krok stranou. Přece zde stojí poslanci, kteří ve volbách kandidovali. Kandidovali s tím a chodili před občany s tím, že mají jasnou představu, jak zaručit bezpečnost tohoto státu. Proč tedy se dnes bojí toto rozhodnutí přijmout? Bojí se, že to nemají dostatečně zdůvodněno, že to nemají jasné, že se musí ptát v novém hlasování našeho lidu? Pak se ptám, proč předtím vůbec kandidovali do tohoto shromáždění, které má tak velikou odpovědnost? Já si myslím, že referendum není zapotřebí. A na adresu poslanců Komunistické strany Čech a Moravy jenom jedinou poznámku, byť by se dalo mluvit hodiny, ale já nechci tuto sněmovnu unavovat, dělali to jiní. Pan poslanec Klanica nás obvinil z jakési rusofobie. Já řeknu otevřeně: My se obáváme mocenských ambicí Ruské federace, obáváme se mnohých sil v Ruské federaci, které si nechtějí dát zajít choutky na obnovení mocenské nadvlády. Ostatně ta nadvláda nebo ta chuť byla dokázána konkrétní agresí proti Maďarsku, agresí proti Československu a hrozbou agrese proti Polsku, do které byly tehdy zapojeny i naše ozbrojené síly, které se musely na rozkaz Moskvy přesunout k polským hranicím. Já si myslím, že tato zkušenost agrese je ještě čerstvá, nicméně tím neříkám, a chci to říci zde zcela otevřeně, že je úplně fantaskní myšlenka, že by jednou, po deseti, patnácti, dvaceti letech, až se Rusko skutečně posune k demokratickému kapitalismu, se nedalo reálně uvažovat i o jeho členství v NATO. Já v to doufám, protože nejsem iluzionista a nevěřím, že přijde svět, kdy nebudou gangsterské státy. Já bych se rád dožil dne, kdy by po našem boku stála i Ruská federace. To vám říkám otevřeně, takže náš postoj vychází z realismu, z našich dějin, nikoli z nějaké nízké rusofobie. A je paradoxní, že o rusofobii mluví hlavně zástupci té strany, která neustále hraje na náš strach z Německa, které se přitom podařilo v rámci základní doktríny NATO, kterou bylo "Německo udržet dole, Sověty mimo a Američany vevnitř", proměnit v úplně jiný stát. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, dovolte mi, abych vyhlásil přestávku - za prvé pro 174 poslanců na večeři, těm přeji dobrou chuť, za druhé pro zbývající poslance, tedy členy organizačního výboru - z pověření předsedy sněmovny svolávám organizační výbor.
Sejdeme se v 19.00 hodin, abychom pokračovali v dalším jednání schůze. Jako první se do rozpravy připraví pan kolega Zajíc.
(Schůze přerušena v 17.48 hodin)
***