(pokračuje Lobkowicz)
Všechny členské země jsou si rovny a všechna rozhodnutí jsou dělána na základě konsenzu. V žádném případě tedy nemůže dojít k tomu, že bychom byli nuceni proti své vůli provádět něco, s čím nebudou naše ústavní orgány souhlasit. Naopak, oproti dnešnímu stavu budeme mít podstatně větší možnost zasahovat do rozhodování o otázkách, které se nás týkají. Teprve plnohodnotným členstvím v NATO a z toho vyplývající účastí v příslušných výborech se budeme moci plně zapojit do všech procesů, ve kterých se politicky a vojensky připravují mezinárodní mírové operace.
Často diskutovanou otázkou jsou náklady na náš vstup do NATO. Je třeba zdůraznit, že náklady na naše členství v NATO jsou pro naši zemi zvládnutelné. Na základě vzájemné dohody bylo stanoveno, že členský příspěvek ČR do společných rozpočtů NATO bude činit 0,9 % z objemu těchto rozpočtů. To bude znamenat roční platbu zhruba 600 milionů Kč ročně. Zároveň ovšem Česká republika z těchto rozpočtů také čerpá. V každém případě však platí, že bezpečnost naší země a bezpečnost našich občanů, zajištění naší suverenity jsou hodnoty, které se nedají a ani nemají vyvažovat penězi. V každém případě platí, že zanedbání vlastní bezpečnosti vede dříve nebo později k podstatně větším ztrátám, ztrátám, které jsou skutečně nevyčíslitelné. Bohužel jsme jednou ze zemí v Evropě, která prožila řadu špatných zkušeností s tímto faktem.
Na vrub našemu vstupu do NATO bývají někdy přičítány i náklady na modernizaci naší armády. Tyto úvahy je však třeba odmítnout. Modernizace naší armády není investicí do našeho vstupu do NATO. Je to investice do naší vlastní bezpečnosti. Vlastní obranyschopnost nepochybně patří mezi základní povinnosti státu, a stát se proto o jejich zajištění musí starat a musí do ní také odpovídajícím způsobem investovat. Transformace naší armády v armádu moderní a akceschopnou, připravenou bránit náš stát, by proto bylo naším úkolem v každém případě.
Na druhou stranu je třeba říci, že náš vstup do NATO je pro naši armádu důležitou motivací, důležitým motorem, stimulem, je pro naši armádu šancí. Není proto náhodou, že mezi vojenskými profesionály, tedy těmi, kteří jsou v kontaktu s aliancí v první linii, je podpora našemu vstupu do NATO 74%.
Náš vstup do NATO však není výzvou pouze pro naši armádu. Je výzvou pro celý stát. Je to právě Severoatlantická aliance, která vytváří prostředí národů vyznávajících společné hodnoty. Naše vlastní bezpečnost, ale i budoucnost Evropy spočívá ve vytváření atmosféry důvěry a porozumění mezi národy našeho kontinentu. Politika stability prostřednictvím spolupráce a partnerství, které aliance prosazuje, bourá předsudky a stará nepřátelství a posunuje evropský kontinent novým směrem na cestě do 21. století. Takové prostředí pak funguje i jako motor další integrace a ekonomické dynamiky. Zajištění bezpečnostního prostředí a klimatu vzájemné důvěry je jedním z významných předpokladů ekonomického rozvoje.
Znovu opakuji, vzájemná důvěra nepochybně patří mezi klíčové hodnoty aliance. Z tohoto úhlu pohledu se také musíme dívat na úvahy, podle kterých nebude žádnou katastrofou, nestane-li se nyní naše země členem NATO, s tím, že to bude moci napravit za dva tři roky. Bohužel, je to mýtus, navíc mýtus velmi nebezpečný. Nelze více zklamat projevenou důvěru než odmítnutím podané ruky. Důvěra se lehko ztrácí a těžko znovu nabývá. Velmi bych proto nedoporučoval hazardovat s důvěrou našich spojenců, a tím i s naší bezpečností touto metodou pokusu a omylu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, náš vstup do NATO je velmi vážný krok, který vyžaduje vážnou a důkladnou debatu. Nejlepší příležitostí - ač se to zájmu Poslanecké sněmovny tak nezdá být - je projednávání našeho vstupu do NATO v parlamentu. Proto považuji za velmi důležité z hlediska politické diskuse, ale i z hlediska veřejnosti, že jsme dnes tuto diskusi započali. Za stejné považuji, abychom v ní pokračovali při projednávání ve výborech a abychom schvalovací proces v parlamentu co nejdříve a co nejdůstojněji zakončili, abychom tím dali nejen naší, ale i světové veřejnosti zřetelně najevo, že náš vstup do NATO bereme velmi vážně.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, mluvil jsem poměrně dlouho, protože jsem chtěl důkladně vysvětlit důvody, které mě vedou k přesvědčení, že vstup do NATO je nejlepší cestou k zajištění naší bezpečnosti. Na závěr mi dovolte, abych před prořídlou sněmovnou řekl v této vážné chvíli jeden žert, který vyjadřuje moje osobní stanovisko a kterým bych chtěl celé své vystoupení shrnout do jedné věty. Dovolte, abych přitom parafrázoval jeden známý výrok ze starého Říma: "Ostatně soudím, že naše země musí vstoupit do NATO." (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Lobkowiczovi. Pan kolega Nečas stáhl svoji přihlášku, takže je na řadě pan kolega Dalibor Matulka, což je dobrá příležitost, abych korektně uvedl, že s těmi čísly paragrafů měl pravdu on. Já jsem použil z hlavy citaci čísel, která se týkají až dalšího kroku. Zároveň se přiznávám, že jestli v něčem listuji k smrti nerad, tak je to jednací řád.
Se stanoviskem klubu se hlásí pan kolega Filip. Pan kolega Matulka stahuje svoji přihlášku? (Poslanec Matulka: Ne.)
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, pane premiére, paní a pánové, já bych v tuto chvíli chtěl požádat o přestávku na poradu klubů v délce 50 minut. Chceme připravit to, co sněmovně nebylo rozdáno, to jest těch 8 doprovodných smluv a určité věci, které z toho vyplývají. Dovolte nám tedy, aby tedy to, co sněmovna nechtěla udělat, abychom si připravili sami.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pro vaši informaci je do rozpravy přihlášeno 24 kolegů a kolegyň - nedalo by se těch 50 minut zkrátit? (Poslanec Filip: Ne.)
Hlásí se pan kolega Kužílek. Chci ještě upozornit, že je velmi neobvyklé požádat o přestávku v průběhu rozpravy.
***