(Schůze opět zahájena v 10.32 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste zaujali svá místa a abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Budeme rozhodovat o procedurálním návrhu pana poslance Matulky na přerušení právě projednávaného bodu. Prosím, aby někteří zvážili, zda je při hlasování nutno telefonovat. Myslím si, že je to přímo zakázáno.
Dámy a pánové, prosím, abyste se zaregistrovali - soudím, že je nás více než 145. Nechci hlasování uspěchat, nicméně se zpožděním dvou minut oproti původně avizovanému času rozhodneme nyní hlasováním o návrhu pana kolegy Matulky.
Kdo je, prosím, pro tento návrh, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování číslo 92. Kdo je proti tomuto návrhu?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 40 pro, 114 proti.
Dámy a pánové, s faktickou poznámkou pan kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Skutečně faktická poznámka. Pane předsedající, vy jste tady citoval příslušné ustanovení jednacího řádu, které ovšem příslušné není. Mluvil jste o výborech, které věc projednají, samozřejmě my jsme ještě nerozhodli, které výbory věc projednají.
Upozorňuji vás na věc, kterou samozřejmě velmi dobře víte, že na případ, o kterém jsem hovořil, se vztahuje § 90 jednacího řádu, podle kterého po vystoupení navrhovatele měl vystoupit zpravodaj, kterého určil organizační výbor nebo předseda sněmovny. Mám v ruce usnesení organizačního výboru z 22. ledna, podle kterého měl vystoupit pan poslanec Vilém Holáň, a vy jste neměl dát slovo zpravodaji bezpečnostního výboru panu poslanci Nečasovi.
Pane předsedající, buďte tak laskav, přestaňte si z nás dělat srandu a hlavně mějte větší úctu k zákonu, který tato sněmovna přijala - k zákonu o jednacím řádu.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: O slovo se přihlásil ministr vlády pan Michal Lobkowicz, kterého prosím, aby se ujal slova.
Připraví se v rozpravě kolegové Nečas, Vacek. Pana kolegy Matulky se chci zeptat, zda si přeje vystoupit v rozpravě. Ano. Tak tedy kolegové Nečas, Vacek, Matulka a další.
Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jsem rád, že se po předchozí vložce můžeme vrátit k bodu, který projednáváme. Také bych rád vyjádřil svoji radost nad tím, že jako ministr české vlády vystupuji v této sněmovně poprvé právě při projednávání tohoto bodu.
Bod, který právě začínáme projednávat, je zcela nepochybně mimořádný svým významem. V roce 1989 došlo k formálnímu pádu železné opony v Evropě. Ke skutečnému smazání čar, které na evropskou mapu narýsovala studená válka, však dojde až deset let po jejím konci. Dojde k němu teprve tím, že si země, které po desetiletí proti sobě stály jako nepřátelé, navzájem poskytnou jako rovnocenní partneři ty nejvyšší garance, garance bezpečnosti.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid. Prosím ty, kteří se rozhodli sledovat dění spíše na monitorech nebo telefonovat, aby opustili jednací sál a nerušili vystoupení. Děkuji vám.
Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Michal Lobkowicz: Dám kolegům příležitost opustit sál.
NATO jako jediná aliance schopná garantovat svým členům bezpečnost je založena na vzájemné důvěře mezi svými členy. Není to instituce, do které se vstupuje, je to organizace, která ke členství zve, a to právě na základě důvěry. Pozvání ke vstupu do NATO, kterého se naší zemi dostalo, je proto dobrou zprávou. Je to jasný a zřetelný signál svědčící o tom, že se naše země v roce 1989 vydala správnou cestou. Cestou, kterou jsme tehdy nazvali návratem do Evropy. Tato cesta znamenala náš návrat do rodiny zemí vyznávajících hodnoty individuální svobody, demokracie, tržního hospodářství a vlády práva.
V našem návratu do Evropy bylo mnoho významných momentů. Mezi ty nejdůležitější patřilo získání členství v Radě Evropy, získání členství v OECD, získání pozvánky ke vstupu do NATO a pozvánky ke vstupu do Evropské unie. Tyto cíle jsme sledovali od okamžiku vzniku samostatné České republiky. To, že se je daří plnit v tak krátkém časovém období, je bezesporu velkým úspěchem. Je dobře si přitom stále připomínat, že to není úspěch nás politiků, ale především úspěch celé naší země. Právě proto neseme v těchto okamžicích na svých bedrech mimořádnou odpovědnost - odpovědnost nejen sami za sebe, ale i za bezpečnost celé naší země a jejích občanů, kteří na nás tuto odpovědnost vložili.
Vstup do NATO je proto mimořádnou událostí v našich dějinách. Je to krok, který děláme z vlastního rozhodnutí, z vlastní svobodné vůle. Je to krok, který nás definitivně navrací do rodiny zemí, ze které jsme byli na dlouhá desetiletí vytrženi.
Aliance je mezinárodní organizací šestnácti členských zemí. Je založena na principu kolektivní obrany a vzájemné důvěře. Česká republika si během velmi krátké doby dokázala získat důvěru těchto demokratických zemí. K důvěryhodnosti naší země přispěla také nepochybně naše armáda. Mám na mysli především naši aktivní účast ve vojenských misích, jako byl UNPROFOR, UNCRO, IFOR, SFOR. Svou účastí v těchto misích jsme dokázali, že naše země je připravena hájit mezinárodní právo a mír ve světě. Ukázali jsme také, že jsme ochotni nést náklady s takovými akcemi spojené. Díky tomu jsme se stali věrohodným kandidátem na reálné politické a vojenské spojenectví s demokratickými zeměmi západu.
Je však třeba říci, že konkrétní příprava na vstup probíhá již delší dobu. Pracujeme na splnění cílů interoperability, jsme zváni do stále se zvyšujícího počtu výborů aliance, připravujeme naše odborníky jednak našeho národního zastoupení, jednak do struktur NATO. Připravujeme se na zapojení do systému kolektivního obranného plánování.
Mohu-li toto naše úsilí shrnout do jedné zjednodušené věty, pak říkám: Musíme nepochybnou kvalitu, kterou naše jednotky prokázaly v bývalé Jugoslávii, rozšířit do celé naší armády.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych učinil několik poznámek na témata, která se v souvislosti s naším vstupem nejčastěji vyskytovala, abych odpověděl na některé obavy, které se v souvislosti s naším vstupem do NATO objevily.
V první řadě bych se chtěl zmínit o problému, zda nebude vstupem naší země do NATO narušena naše suverenita. Je třeba jednoznačně říci, že se naše suverenita vstupem do NATO naopak posílí a upevní. Je to dáno charakterem rozhodovacího procesu uvnitř aliance.
***