(pokračuje Zeman M.)
Nemám tedy problémy s odpovědí na otázku, zda odpověď je jednoznačně ano, mimo jiné i proto, že jako bývalý ekonom umím kalkulovat náklady a přínosy a vím, že výdaje na neutralitu jsou dvakrát až třikrát vyšší než srovnatelné výdaje na členství v kolektivním bezpečnostním systému.
Nyní ale přecházím k druhému rozdílu, a to bude pro změnu rozdíl proti mým konzervativním kolegům. Odpověď na otázku "jak". Mám zde dvě základní výhrady vůči postupu, který doporučuje vláda a který sdílejí i konzervativní strany, to znamená vůči postupu, který by znamenal konečnou ratifikaci této smlouvy - nyní nemluvím o prvém čtení - ještě v této Poslanecké sněmovně.
Jaké výhrady a jaké argumenty mne k tomu vedou.
Za prvé předpokládáme, že stojíme několik měsíců před předčasnými volbami. V tomto parlamentu - a to, kolegové, neberte pejorativně, to berte jako prosté konstatování - je třetím nejsilnějším poslaneckým klubem klub strany, která ještě neprošla ohněm volební zkoušky. V tomto parlamentě vzrůstá počet nezařazených poslanců a já si kladu otázku, zda je rozumné, aby právě tento parlament, parlament, který bude zřejmě za několik měsíců vystřídán parlamentem jiným, provedl tak významné rozhodnutí. Přál bych si, aby mně bylo správně rozuměno. Já nepochybuji o tom, že budoucí parlament bude tuto smlouvu ratifikovat. Já si pouze kladu otázku, zda je vhodné konečnou ratifikaci provést ještě v této sněmovně.
Jaký je můj druhý důvod. Nedávno jsme mluvili - a zaznělo to i ve známém projevu v Rudolfinu - o tom, že by měla skončit doba - a já věřím, že i pan poslanec Krása se mnou bude souhlasit - že by měla skončit doba, kdy se bude Česká republika chovat nikoliv jako primus...
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane předsedo, když tak mým prostřednictvím.
Předseda PSP Miloš Zeman: Omlouvám se za porušení jednacího řádu a pěkně prosím vaším prostřednictvím pana poslance Krásu, aby hlasitá diskuse v našich lavicích u jakéhokoliv řečníka bez výjimky nebyla považována za příliš rozumnou.
Nyní mně dovolte, abych pokračoval. Snažili jsme se být primusem. Primusem střední Evropy a snažíme se jím být opět. Snažíme se z hlediska termínu konečné ratifikace předběhnout Polsko a Maďarsko a já se ptám proč. Protože je obecně známo, že obě dvě tyto země hodlají ukončit ratifikační proceduru na konci tohoto roku. Já se domnívám, že i sladění, nikoli pouhá výměna informací, ale i sladění ratifikačního procesu je z tohoto hlediska žádoucí, abychom si přestali hrát na jakéhosi primuse ve střední Evropě a dokázali i z tohoto hlediska racionální středoevropskou spolupráci.
Kladu si konečně i otázku, zda je zdvořilé a korektní naši parlamentní ratifikaci realizovat v době, kdy ještě neproběhl ratifikační proces ve všech zúčastněných zemích, a my víme, vážení kolegové, že podmínka ratifikace všemi zúčastněnými zeměmi je podmínkou, která umožňuje naše plné členství v Severoatlantické alianci. To je tedy první skupina námitek.
Druhá skupina námitek se týká otázky, která je pro někoho z vás velmi provokativní, ale dovolte mi, abych ji přesto zmínil. Je to otázka referenda. Domnívám se, že právě budoucí parlament by měl rozhodnout, zda přijme, nebo nepřijme ústavní zákon o referendu, že právě budoucí parlament by měl rozhodnout i o tom, zda bude aplikovat myšlenku referenda i na náš vstup do NATO. Já jsem na rozdíl od svých konzervativních kolegů zastáncem této myšlenky a upozorňuji, že když byla tato myšlenka aplikována v Maďarsku, pak v referendu získal vstup do NATO podporu 85 % hlasujících. Nemyslím si, že by český národ byl méně inteligentní než národ maďarský. Za myšlenku referenda se u nás přimlouvá řada lidí. Chtěl bych vás upozornit na nedávno publikované stanovisko jednoho z nejvýznamnějších českých filozofů profesora Erazima Koháka, který se rovněž jednoznačně vyslovil za referendum o vstup do NATO. Přiznávám se, že z tohoto hlediska bych velice uvítal, kdyby sněmovna vyslala jasný signál do zahraničí tím, že by nechala tuto smlouvu projít prvním čtením, a tento signál by byl podle mého názoru pro tuto sněmovnu naprosto dostatečný. Přiznávám se, že bych velice uvítal, kdyby sněmovna namísto o zkrácení lhůty rozhodla naopak o prodloužení lhůty mezi prvním a druhým čtením na 80 dnů a rozšířila stanoveným způsobem okruh výborů, které by tuto smlouvu projednávaly, a nesmírně bych uvítal, kdyby se toto věcné a veřejné projednávání v parlamentních výborech stalo součástí vysvětlovací - opakuji vysvětlovací, nikoliv propagační - kampaně na vstup do NATO, kdyby všichni občané byli objektivně seznámeni s přínosy i riziky tohoto vstupu a nebyli považováni za nesvéprávné idioty, jak se někdy děje v televizních reklamách o vstupu do NATO, kde nás bývalí antichartisté přesvědčují o vhodnosti tohoto vstupu stylem reklamy na prací prášky. Myslím si, že tento postoj je velmi a velmi kontraproduktivní. Nechť tedy česká Poslanecká sněmovna splní roli, kterou hanebně zanedbalo bývalé Ministerstvo zahraničí díky povýšenému přístupu bývalého ministra i celé bývalé vlády, která považovala za nevhodné a nežádoucí komunikovat se svými občany tak, jak činila vláda polská nebo maďarská. Nechť český parlament, česká Poslanecká sněmovna umožní právě tímto projednáváním ve svých výborech, aby všichni naši občané slyšeli tyto racionální argumenty.
Závěrem mně dovolte ještě jednu obecnou poznámku. Jsou zde kolegové, kteří odmítají myšlenku referenda nejen z hlediska její aplikace pro vstup do NATO, ale myšlenku referenda vůbec. Já sám se domnívám, že referendum není popřením zastupitelské demokracie, ale jejím rozšířením, že mezi přímou a zastupitelskou demokracií neexistuje substituční, ale komplementární vztah. Ze strany jednoho z našich kolegů zde dokonce zazněl názor, že referendum může vést k vládě lůzy. Chtěl byl prostřednictvím pana předsedajícího tomuto i dalším kolegům na závěr odpovědět citací z jedné ze Smetanových oper: "My nejsme lůza, my jsme lid."
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi a otevírám rozpravu, do které je zatím přihlášeno 12 kolegů a kolegyň. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v prvé řadě chci upozornit na pozoruhodnou věc. Po úvodním slově navrhovatele, pana premiéra, dostal slovo zcela v souladu s jednacím řádem zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Holáň, ale poté předsedající udělil slovo panu poslanci Nečasovi jako zpravodaji branného a bezpečnostního výboru.
***