(pokračuje Nečas)
Resp. známka, kterou bychom si měli vystavit, je pouze známkou dostatečnou.
Chtěl bych upozornit, že se podařil odpůrcům rozšíření Severoatlantické aliance jeden nesmírně mistrný krok. Tento krok byl, že rozšíření Severoatlantické aliance bylo mistrně spojeno s otázkou jaderných zbraní a otázkou přítomnosti cizích vojsk na našem území.
Chci zdůraznit jeden fakt. Od léta 1995, kdy byla uveřejněna a publikována studie o rozšíření NATO, ani na jeden jediný okamžik nebylo uvažováno o rozmístění jaderných zbraní a cizích vojsk na území nových států. Přesto se u nás v uplynulých letech jádrem debaty poté, co se řeklo rozšíření NATO, když se řeklo B - vstup České republiky do NATO, okamžitě se začalo mluvit o C, to znamená o přítomnosti cizích vojsk a rozmístění jaderných zbraní. Mluvilo se tedy o naprosto umělém problému, který nikdy nebyl nastolen, mluvilo se o problému, který nikdy nebyl na stole.
Jeden fakt, který možná ilustruje tuto skutečnost, a sice porovnání podpory u nás a v Polsku, kde má rozšíření NATO největší podporu. Možná jste zaznamenali, že v Polsku se podpora vstupu do Severoatlantické aliance pohybovala mezi 80 až 90 %. Ale ve chvíli, kdy byla i polským respondentům položena otázka, zda souhlasí s rozšířením Severoatlantické aliance i za cenu přítomnosti cizích vojsk na polském území, poklesla tato podpora na 50 %. Ve chvíli, kdy byla polským respondentům položena otázka "Souhlasíte se vstupem Polska do Severoatlantické aliance i za cenu rozmístění cizích vojsk a jaderných zbraní na polském území?", klesla tato podpora dokonce na 10 %. To znamená, že tato otázka nebyla citlivá jen u nás, ale i v dalších středoevropských státech.
Chtěl bych zde upozornit na jeden zajímavý fakt. Na tuto nejtvrdší variantu vstupu do NATO, na tuto nejtvrdší otázku, to znamená vstup do NATO za přítomnosti cizích vojsk a jaderných zbraní na našem území, odpovídalo kladně 19 % českých respondentů, a to i za situace, kdy tato podpora měla u nás cca 35 %. To znamená, že v této nejtvrdší variantě variantě byla u nás podpora vstupu do NATO vyšší než v Polsku. Jinými slovy - i tato statistická data dokazují, jaký obrovský vliv mělo toto umělé spojení rozšíření Severoatlantické aliance s přítomností cizích vojsk a jaderných zbraní na našem území, jaký obrovský propagandistický vliv to mělo.
Druhou otázkou, která souvisí s naším vstupem do aliance, je bezesporu stav naší armády. Dámy a pánové, zde se samozřejmě pohybujeme na tenkém ledě. Chtěl bych vysoce ocenit z tohoto místa působení našich jednotek na území bývalé Jugoslávie v rámci bývalých misí IFOR i současné mise SFOR, i předtím na území Chorvatska a Slavonie. Chtěl bych zdůraznit, že po celou dobu se jednalo o jeden prapor Armády České republiky. Troufal bych si říci, abychom se i nadále soustředili na zhruba 98 % zbývající části ozbrojených sil, protože tento prapor vždy konal skvělou práci, dělal nám dobré jméno, můžeme na něj být hrdi, nicméně je to pouze malá část Armády České republiky.
V otázce transformace armády nás čeká obrovský kus práce. Chci opět říci, že my jako politikové - i jako politikové bývalé vládní koalice - si nemůžeme zde vystavit žádnou dobrou známku. Dokonce je otázka, zda známka dostatečná je zde na místě.
Chtěl bych zdůraznit i jeden fakt, který bývá často používán, a sice otázka modernizace ozbrojených sil. Chci zdůraznit, že modernizace ozbrojených sil musí proběhnout v Armádě České republiky v každém případě, bez ohledu na náš vstup do Severoatlantické aliance. I ty nejmodernější systémy, které naše armáda používá, pocházejí z druhé poloviny 80. let, tedy systémy, které zde byly před rokem 1989. Vyžaduje si to tedy výrazné modernizace a v každém případě modernizace, která bude klást důraz na interoperabilitu se Severoatlantickou aliancí. I armády států, které nejsou členy NATO, neusilují o vstup do NATO, nevstupují do NATO, jako je Švédsko, Finsko a Rakousko, zavádějí maximálně možnou interoperabilitu svých ozbrojených sil s armádami NATO.
V třetí poznámce k oblasti našeho vstupu do NATO bych chtěl zdůraznit jednu věc. Dámy a pánové, zdůrazňujme svým voličům, občanům tohoto státu, že do Severoatlantické aliance nevstupuje pouze Armáda České republiky. Vstupuje do ní celá Česká republika se svými více než 10 miliony občanů, se všemi státními institucemi, s naším politickým systémem, demokracií, průmyslem, ekonomikou.
To všechno vstupuje do Severoatlantické aliance. Nedovolme toto zploštění pouze na otázku ozbrojených sil, protože i my všichni - náš průmysl, naše instituce ústavní i politické - musíme svým způsobem vyhovovat standardům NATO, v tomto případě především standardům politické demokracie a tržní ekonomiky.
Poslední a závěrečná poznámka. Severoatlantická aliance je organizací založenou na kolektivní sebeobraně. Vstupem do Severoatlantické aliance, dámy a pánové, zvýšíme svůj obranný potenciál. Chtěl bych ale poukázat na jednu věc. Vždy bude, dámy a pánové, záležet především na naší vůli, jak budeme ochotni bránit tento stát, jak budeme ochotni bránit naši vlast, protože vždy bude platit, že Severoatlantická aliance a kolektivní obrana bude pouze šlehačkou na dortu, který je tvořen naší vlastní vůlí k obraně tohoto státu. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Petru Nečasovi. V tomto okamžiku požádal o slovo pan předseda sněmovny Miloš Zeman.
Než se dostaví k řečništi, dovolte mi, abych oznámil, že paní kolegyně Orgoníková má náhradní kartu č. 9, paní kolegyně Marcová má náhradní kartu č. 10 a kolega František Novák má náhradní kartu č. 18.
Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, nadcházející, patrně dlouhá diskuse na téma ratifikace smlouvy, která znamená přistoupení k NATO, bude patrně orientována kolem dvou základních os. Kolem odpovědi na dvě základní otázky. První otázka zní "zda". Druhá otázka zní "jak".
Myslím si, že každý z nás by měl naprosto jasně a bez zbytečného mlžení umět odpovědět na obě dvě tyto otázky. Odpovídám tedy na ně sám. Na první otázku, zda vstoupit do NATO, odpovídám na rozdíl např. od svých komunistických nebo republikánských kolegů jednoznačně ano. Jednak proto, že je to již dlouhou dobu v programu sociální demokracie, jednak proto, že to byla právě sociální demokracie, která ještě před příslušným washingtonským jednáním, jež zde zmínil kolega Nečas, požadovala, aby na území České republiky nebyly rozmisťovány ani jaderné zbraně, ani trvalé vojenské základny.
Chtěl bych říci, že jsem toto stanovisko vyjádřil mnohokrát veřejně. Před několika měsíci na pozvání svého přítele a novináře Jana Urbana jsem si připnul na Václavském náměstí modrou stužku. Zastávám názor, že dokonce v diskusi o vstupu do NATO nesmírně redukujeme tuto problematiku - čest výjimkám, včetně vystoupení obou zpravodajů i předsedy vlády - na problematiku branně bezpečnostní. Málokdo z nás si uvědomuje např. významný vědecko-výzkumný potenciál NATO. Já dost dobře nechápu, proč se navrhuje přikázání výborům pouze na úrovni zahraničního, ústavně právního a branně bezpečnostního, když stejně tak je dokonce povinností, aby se touto smlouvou zabývaly výbor hospodářský, výbor rozpočtový, ale také výbor pro vědu, vzdělání a výzkum, neboť i tato problematika podle mého názoru do něj patří.
***