(pokračuje Filip)
Já bych musel v tuto chvíli vzpomenout zákona 87/1991 Sb., či 229, co skutečným způsobem rozšiřuje dědické skupiny a dědice. To je pravda. Mohli bychom o tom dlouze diskutovat a tam bychom našli rozdíl mezi dědickým řízením, kategorií dědiců, kdo jsou oprávněnými osobami z hlediska zákona 87 nebo 229. Pokud si říkáme pravdu, říkejme si ji celou.
Pokud jde o přistěhování dalších osob do bytů, myslím si, že to není předmětem pouze této normy. Já bych zde spíš vyčítal to, že navrhovatel nepostihl onu obrovskou mezeru v legislativě, která byla způsobena v době, když jsme zcela, řekl bych až bankrotářským způsobem znehodnotili ohlašování trvalého pobytu a charakter toho, jakým způsobem je člověk přihlášen nebo odhlášen z trvalého pobytu a jaký má právní charakter tzv. trvalý pobyt nebo trvalé bydliště. A to je možná, ale z jiného pohledu, moje výhrada vůči předkladateli, protože tato část by měla být do tohoto zákona týkajícího se správního práva zahrnuta.
Pokud jde o nájemné, jsem zcela jednoznačně přesvědčen o tom, že ve chvíli, kdy je sociální situace řady občanů taková, že se potřebují vystěhovat z jednoho bytu do druhého, který je lacinější, tak se ale musím starat o to, zdali vůbec takový lacinější byt existuje. Zdali člověk ve složité sociální situaci se má vůbec kam vystěhovat. Jestliže chce změnit 1+1 za garsonku, jestli je to řešitelný problém ne v Praze a v Českých Budějovicích, ale kdekoliv v České republice, a v tu chvíli se bavme o tom, jestli je navrhovaný a vládou propagovaný systém deregulací nájemného vůbec únosný, jestli patří na jednání této sněmovny do té doby, než se budeme schopni vyjádřit k tomu, jestli budeme mít co nabídnout těm, kteří po deregulacích nebudou mít na to, aby si zaplatili i ten nejlacinější byt. V tomto ohledu bych byl velmi opatrný v hodnocení, které zde kolegyně Marvanová řekla a které zaznívalo i v jiných vystoupeních, např. při projednávání jejího návrhu novely občanského zákona.
Pokud jde o náhradní byty a výpovědi. Já jsem dnes chvilku diskutoval s panem ministrem Černým na toto téma. Jsem přesvědčen, že současný § 711 občanského zákoníku, který řeší tyto problémy, je svým způsobem normou dočasného charakteru a že si jistě v určitém momentě vyžádá změnu. Ty potřeby, jak vlastníků domů, tak nájemců, budou takové, že strohá ustanovení, která se týkají výpovědi z nájmu bytů, budou vlastně vést obě skupiny, jak vlastníků, tak nájemníků, k tomu, aby se dohodly jinak. Ale v tuto chvíli diskutujme o tom, jakým způsobem řešit výpověď, jakým způsobem dospět k dohodě a jakým způsobem řešit onu bytovou náhradu, která bude existovat po rozhodnutí soudu. Jsem přesvědčen, že je možné obojí řešení, a nesouhlasím s kolegyní Marvanovou v tom, že je nesmyslné, aby po třech letech se zvrátilo usnesení soudu v tom, že nájem trvá dál. Myslím, že to je dokonce lepší řešení než mít deset let platnou výpověď z nájmu bytu a bydlet tam trvale s touto výpovědí a nedosáhnout nikdy náhradního bydlení. Myslím si, že toto opatření je obousměrné a naopak ve prospěch vlastníků domu.
A pokud jde o smlouvy na dobu určitou, já bych je ještě zpřísnil. Myslím, že navržený text normy dozná ve druhém čtení, pokud tam projde, daleko hlubší změny právě u smluv na dobu určitou. Jsem totiž přesvědčen, že to je ten nejčastější přechodový můstek podvodů mezi vlastníky domů a nájemníky. A v tuto chvíli mi dovolte, abych neříkal onu statistiku, kterou jsem si připravil, ale nechám ji případně na jiná čtení tohoto zákona. Myslím si, že je jedním ze základních momentů, jakým způsobem dospěla řada vlastníků domu k tomu, že bytový charakter domů po nevybíravých útocích na nájemníky změnili z bytového domu na nebytový, s mnohem větším ziskem a s bezohledností, se kterou přispěli k tomu, že řada občanů ČR si začala připadat, že nežijí v právním státě, ale na jakémsi divokém Východě, kde neplatí vůbec nic.
Pokud jde o podnájem, možná, že v tomto ohledu se budu s kolegyní Marvanou zcela shodovat. Jsem také přesvědčen, že ten, kdo mluví o tom, že je možné, aby nájemník sám bez souhlasu vlastníka dával podnájem, nemůže tak mluvit zcela vážně, protože ono prioritní právo vlastníka je třeba zachovat, je třeba se mu věnovat a svým způsobem s vlastníkem o případném dalším podnájmu jednat. Je to legitimní, je to potřebné a není to asi možné zpochybnit do budoucna v jakékoliv normě. Ať to bude norma tato, nebo ať to bude novela zákona občanského.
Je mi trochu líto, že tato diskuse probíhá v těchto podmínkách. Mohli jsme diskutovat při novele zákona, kterou kolegyně Marvanová navrhovala, právě o těchto věcech. Mohli jsme vytvořit pracovní skupinu, možná, že by i stálá komise Poslanecké sněmovny pro bytovou politiku mohla najít řešení i schůdnější pro tuto sněmovnu, politicky méně kontroverzní a také i lepší. Jsem ale přesvědčen, že v tuto chvíli je třeba všechny pozitivní kroky, které byly učiněny při přípravě této novely, nebo toho, co předkládá kolegyně Marvanová, spíše sloučit do jakési diskuse na bázi semináře nebo odborné debaty na téma "bydlení v České republice", které bude zasahovat nejen úpravu stávajících právních norem, ale i případné postupy ministerstev a vlády ve věci výstavby dalších bytů, protože bez materiálního zabezpečení toho, aby se měli kam lidé nastěhovat a přestěhovat, se budeme bavit zcela marně o tom, jestli taková měkká či tvrdá norma, upravující nájemné nebo nájmy bytů, bude dostatečným způsobem řešit problém, který v ČR s bydlením je. Jsem přesvědčen, že bez rozdílu politické příslušnosti v této sněmovně a bez rozdílu náhledu na tuto věc si uvědomujeme, že byty problémem v ČR skutečnou jsou. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Filipovi, slovo má pan kolega Kudláček, připraví se pan poslanec Langer.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan poslanec Filip zde připomněl klasickou otázku politiky bydlení, co má být dřív, zdali hodně bytů, nebo normální poměry. Já mám odpověď jinou: mají být normální poměry, aby mohlo být hodně bytů, aby se vůbec vyplatilo investovat do bydlení, protože za dnešních poměrů je to nesmyslné a nebude to nikdo dělat, čímž celá situace ještě víc zatuhne a ještě zhorší. Tyto investice ponesou ať už do oprav, nebo do výstavby záporný výnos a myslím, že nikdo rozumný na světě by v tomto oboru žádnou svou aktivitou nemrhal.
Pokud jde o některé konkrétní případy, a připomněl některé události, které se v souvislosti ve vztazích mezi vlastníky a nájemníky určitě objevují, já s tím souhlasím. Domnívám se, že byty, o kterých se zmiňoval, jsou podle našeho práva řešitelné a není nedostatkem, že chybí cosi jako tento text.
***