Úterý 10. února 1998

(pokračuje Fischerová)

Veřejné zdravotní pojištění musí být provozováno bez současného komerčního zdravotního pojištění u téhož subjektu a plátci zdravotnických služeb by se spíše měli stát pečlivě kontrolovaní hospodáři s veřejnými financemi. Předmětem jejich zájmu a odpovědnosti musí být také výsledky poskytovaných služeb pro jejich pojištěnce.

Dámy a pánové, s ohledem na pro mne nepřijatelnou filozofii projednávaného zákona podporuji návrh zpravodaje na zamítnutí zákona. Pokud by přece jen návrh zákona prošel prvním čtením, považuji to - promiňte - za cestu do pekel, která má svůj precedens v tzv. Rubášových novelách v roce 1995. Mnozí z mých kolegů si na toto vzpomenou.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Evě Fischerové. Prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Jana Gavlasová, a připraví se pan poslanec Čevela.

 

Poslankyně Jana Gavlasová: Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, jsem přesvědčena, že z veřejného zdravotního pojištění by měla být hrazena péče potřebná, odpovídající stupni medicínských poznatků, dostatečná, účelná a hospodárná. Takovéto péče by se mělo dostat každému pojištěnci. Garantem musí být stát.

Vládní návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění nedefinuje nezpochybnitelné nároky pojištěnců. Naopak. Odvolává se na neexistující zákon o základním pojistném plánu na příslušný kalendářní rok. Rozsah a obsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění se tedy bude měnit každý rok, a to v závislosti na sumě vybraného pojistného. Tato představa mně připadá naprosto absurdní jak z hlediska pojištěnce, tak z hlediska lékaře.

Navržená právní úprava neposkytuje jistotu občanům ani poskytovatelům zdravotní péče. V civilizované společnosti nelze překotně, rok od roku, měnit rozsah hrazených a nehrazených součástí zdravotní péče. Naopak ze solidárních prostředků je nutno hradit téměř vše, co umožňuje dosažený stupeň medicínského poznání, co předchází dalším zbytečným výdajům, např. invaliditě, co zkvalitňuje život, např. zdravotně postiženým. To vše při respektování zásady hospodárnosti. Tím nezpochybňuji nutnost definovat zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a tuto jednoznačně oddělit od tzv. péče nadstandardní.

Návrh zákona neobsahuje účinné nástroje k zajištění kvalitní a hospodárné zdravotní péče. Není jasné, kdo a jak bude hodnotit kvalitu a hospodárnost. Domnívám se, že je nutno vytvořit efektivnější systém zdravotnictví, který zaručí lepší hospodaření s vloženými prostředky, v němž budou minimalizovány ztráty a zprůhledněny finanční toky.

Jsem si vědoma toho, že vyřešit problém zdravotnictví dokonale není možné. To ovšem neznamená, že se má řešit omezováním zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo vybíráním dalších poplatků od nemocných. Nově zaváděné poplatky mají údajně regulovat čerpání zdravotní péče, ambulantní, lůžkové, poskytované prostřednictvím lékařské služby první pomoci a návštěvní službou. Většina těchto plateb mimo poplatek za péči ambulantního specialisty, který je příjmem pojišťovny, je příjmem poskytovatele, který též rozhoduje, zda mu poplatek dle zákona přísluší, či nikoliv, a jeho povinností je pouze vystavit doklad. Není jasné, kdo bude provádět kontrolu, zda byl poplatek žádán oprávněně či nikoliv.

Vláda si opět neuvědomuje, že vztah lékař - pacient není rovnoprávný. Nebere v úvahu, že žádný člověk se většinou nemůže rozhodnout, zda bude, či nebude nemocný. Vzhledem k tomu, že lékařská péče je vysoce specializovanou činností, nemůže nemocný člověk posoudit, zda je mu poskytována péče odpovídající, nemůže zcela samostatně zvolit způsob léčby a musí se plně spolehnout na doporučení svého lékaře.

Z těchto důvodů není možné, aby čerpání zdravotní péče reguloval pojištěnec-pacient. Je nezbytné, aby regulace systému byla prováděna státem. Koneckonců jestliže nedojde k akceptaci těchto poplatků veřejností, pojištěnci je jednoduše nebudou platit a nedovedu si dost dobře představit způsob, jak k tomu budou donuceni. Zřejmě bude vytvořen aparát pro jejich vymáhání. Co se stane, když pojištěnec zpochybní oprávněnost poplatku v daném případě? Náklady spojené se správním řízením pak pravděpodobně přesáhnou očekávaný finanční efekt.

Vážené dámy a pánové, zdraví je jednou ze základních hodnot každého člověka. Cesta omezování zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a současné zvyšování spoluúčasti pojištěnců může vést ve svých důsledcích ke zhoršení zdravotního stavu populace, a tím ke zvyšování nákladů v následujících letech.

Základní změny nelze provádět bez hluboké analýzy dopadu na jednotlivé skupiny obyvatelstva, především důchodce, zdravotně postižené a chronicky nemocné, u kterých by byly dopady zamýšlených změn výrazně vyšší než na ostatní obyvatelstvo, což dále potlačuje princip solidarity. Vládní návrh v tomto směru neuvažuje žádné kompenzace. Takovýto přístup považuji za amorální.

Vzhledem k tomu, že návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění neposkytuje občanům právní jistotu, pokud jde o zajištění potřebné kvalitní zdravotní péče, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní kolegyni Gavlasové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Čevela, připraví se pan kolega Štrait. Zanícenou debatu u dveří vpravo mám chápat jako přihlášku do rozpravy? Zřejmě ne. Děkuji vám za pochopení. Pan kolega Čevela má slovo.

 

Poslanec Rostislav Čevela: Děkuji. Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, předložený sněmovní tisk 334 stejně jako 333 spolu s dosud na vládní úrovni projednávaným zákonem o ochraně veřejného zdraví a dosud nedefinovaným zákonem o základním pojistném plánu na příští rok mění celý právní rámec českého zdravotnictví, nejen oblast veřejného zdravotního pojištění.

Předložené zákony nejenže nezjednodušují a nezprůhledňují zdravotnickou legislativu, ale vnášejí do systému řadu nedořešených a neřešených prvků. Jsem toho názoru, že bychom měli mít na stole všechny zákony, kterými se bude měnit právní rámec našeho zdravotnictví. Nelze projednávat pouze polovinu těchto předpisů. Současně bychom měli stanovit priority pro dopracování těchto předpisů.

V této souvislosti si prosím položme několik otázek.

1. Chceme mít za základ financování zdravotnictví veřejné zdravotní pojištění?

2. Chceme zajišťovat toto veřejné zdravotní pojištění s přítomností veřejnoprávního subjektu, kterým je dnes Všeobecná zdravotní pojišťovna, u níž lze hovořit, že je přirozeným monopolem v systému zdravotního pojištění? Hovořím o monopolu v kladném slova smyslu, protože zajišťuje řadu činností, zejména metodických, pro celý systém zdravotního pojištění. Tedy chceme zajišťovat toto veřejné zdravotní pojištění s přítomností veřejnoprávního subjektu, anebo chceme všechny zdravotní pojišťovny "provozovat" na bázi soukromého práva se všemi důsledky včetně např. likvidací?

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP