(pokračuje Roithová)
Návrh zákona přináší ještě některé další nové prvky. Především jde o zakotvení přesně definované spoluúčasti pojištěnce na specializované ambulantní zdravotní péči a zakotvení úhrad při poskytování lůžkové péče, pohotovostní a návštěvní služby.
Domnívám se, že způsob, který se navrhuje, nepřinese neúměrnou finanční zátěž pojištěnců, což ani není cílem této úpravy. Důvodem pro zavedení takové spoluúčasti je potřeba regulovat čerpání zdravotní péče samotnými pacienty.
Počítá se s tím, že u sociálně slabých skupin obyvatelstva tento návrh nepřinese negativní dopady, neboť ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí jsou prováděna příslušná opatření.
Předložený návrh není ničím ojedinělým v Evropě. Podobná řešení znají i systémy v jiných zemích. Definovat spoluúčast občanů na úhradě zdravotní péče jednoznačně a legálně tak, aby jak pojištěnci, tak poskytovatelé věděli, jaká jsou jejich práva a jaké jsou jejich povinnosti a možnosti, je považováno za nezbytné. Je třeba postupnými kroky ohraničit to, co je péčí hrazenou z veřejného pojištění, a to, co z tohoto pojištění hrazeno není.
Přesným vymezením lze zabránit různému nelegálnímu - tedy bez opory v právním řádu - vybírání poplatků za některé služby. Současně jsme si vědomi toho, že návrh, který byl v listopadu loňského roku projednáván ve vládě, byl připraven v určitém čase a v určitém politickém, ale i ekonomickém ovzduší. Události, které nastaly, tedy jmenování nové vlády, jiné rozložení politických sil, předčasné parlamentní volby, avšak i další opatření v souvislosti s deregulací cen energií, nájmu a dalších nákladů na bydlení přece jen nemohou zůstat bez povšimnutí. Vládní návrh, bude-li projednáván, musí být posuzován i v tomto kontextu.
Nová vláda nenavrhla stažení tohoto již předloženého vládního návrhu z projednávání v Poslanecké sněmovně. Je tedy na Poslanecké sněmovně samotné, jak k předloženému vládnímu návrhu v dané situaci přistoupí. Sama však mohu konstatovat, že jsme připraveni na věcnou diskusi o určitých řekněme sporných otázkách obsažených v předloženém vládním návrhu zákona.
Jsem přesvědčena, že právě podrobná diskuse o různých ožehavých tématech je nezbytná a může přinést své výsledky, ať již budou, či nebudou použity v předloženém vládním návrhu, či případně v jiném návrhu, pokud by tento podpořen nebyl.
Doufám, že z důvodů, které jsem uvedla, v podrobnější diskusi při projednávání vládního návrhu zákona ve výborech Poslanecké sněmovny - především ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví - pokud tento návrh podpoříte, a o to vás současně prosím, projde do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní ministryni Zuzaně Roithové. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj určený pro prvé čtení - pan poslanec Vladimír Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, dovolte mi, abych jenom vysloveně krátce se zmínil o některých technických okolnostech zákona a poté abych vystoupil až v rozpravě jako řádně přihlášený účastník rozpravy.
To, co je nutné říci na úvod z hlediska čistě technického, je upozornit na to, že k tomuto zákonu neproběhlo řádné připomínkové řízení. Připomínkové řízení bylo zkráceno na neuvěřitelně krátkou dobu a prakticky nebylo možné, aby naplnilo svůj základní obsah. To je prozatím vše.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Eva Fischerová, kterou prosím, aby se ujala slova. Dále zde mám přihlášku z 5. 2. od paní kolegyně Jany Gavlasové.
Poslankyně Eva Fischerová: Pane předsedající, paní ministryně, dámy a pánové, v souladu se stanovisky pana zpravodaje si dovolím pouze několik poznámek, které považuji za nejdůležitější.
Předložený návrh zákona o veřejném zdravotním pojištění má jistě některé pozitivní rysy. Jsou jimi např. sloučení zákonů 551/1991 Sb., zákona č. 280/1992 Sb., zákona č. 48/1997 Sb. a zákona o pojistném na zdravotním pojištění. V předloženém návrhu je však řada zásadních nedostatků a řada rizik, která zcela nutně vedou k závěru, že zákon nelze akceptovat, a to už při jeho prvním čtení v Poslanecké sněmovně. Uvedu jen některé, a to pro mne nejzávažnější důvody.
Za prvé - v návrhu se projevuje vliv představitelů zájmové skupiny oborových zdravotních pojišťoven, a sice zájem o provozování smluvního komerčního pojištění uvnitř veřejnoprávního zdravotního pojištění. Tento typicky český transformační model státní nebo veřejné organizace na soukromou je z mezinárodního hlediska nepřijatelný, a tedy i těžko slučitelný s přístupy v rámci Evropské unie. Smluvní pojištění by výrazně narušovalo nerovnoprávný přístup ke zdravotní péči. Bylo by impulsem pro rozvoj diferencovaného rozsahu a kvality poskytované péče pro různé skupiny obyvatel.
Za druhé - dochází opět k zásadní změně v oblasti úhrady léčivých přípravků, aniž by v důvodové zprávě byl doložený finanční dopad tohoto kroku.
Za třetí - není zřejmé, proč by v České republice měly opět dále vznikat další zdravotní pojišťovny v systému veřejného zdravotního pojištění, jak vyplývá z § 68 - 70. Jaké jsou vůbec racionální důvody pro existenci více zdravotních pojišťoven? Je nutno si v současné době položit otázku, jaký efekt takové uspořádání přineslo a jaký efekt tedy takové uspořádání může přinést. Další zdravotní pojišťovny vytvářejí spíše problémy než pozitivní efekty.
V současné době jsme opět svědky snah zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra získávat výhody pro své pojištěnce na úkor ostatních, ze zákona stejným způsobem pojištěných občanů.
Za čtvrté - zásadní rozpor lze také spatřovat v přístupu k samosprávným orgánům zdravotních pojišťoven. Např. správní rada si sama schvaluje volební řád, podle kterého je volena. Vaší pozornosti doporučuji § 66 odst. a).
Dalšími koncepčně nedořešenými nebo nepřijatelně řešenými oblastmi jsou pojistné plánování, stanovení cen poskytovaných služeb atd. Tak zásadní právní úpravu, jakou je zákon o veřejném zdravotním pojištění, nelze předkládat do Poslanecké sněmovny jako hotový fakt, tj. bez předchozího širšího politického konsenzu. Problémem není pouze jeho vrácení vládě, ale spíše analýza příčin, jak mohlo dojít ke zpracování této verze, která je namířena proti pojištěncům a slouží zájmům vybraných zdravotních pojišťoven a poskytovatelům zdravotních služeb.
Náprava chybného pojetí návrhu zákona není možná jeho úpravou během druhého čtení. Obnova ztracené důvěry občanů ve zdravotnictví musí začít zcela jiným přístupem k tvorbě zdravotní politiky orientované na jedné straně směrem k občanovi, na druhé straně musí přesněji než dosud vymezovat podmínky a odpovědnost pro zdravotníky, státní správu a zdravotní pojišťovny. Role zdravotníků státní správy a pracovníků zdravotních pojišťoven je především služba pro občana. Občan se nemůže stát rukojmím, které bude postupně obráno o poslední korunu a manipulováno přitom s maximálním využitím jeho neinformovanosti ve věcech zdravotnických služeb.
***