Poslanec Miloslav Ransdorf: Abych nezdržoval, poslední poznámka: Jestli někdo nechce věřit tomu, že tyto věci mají svoji politickou relevanci, nechť si přečte knihu Bořivoje Čelovského, aby bylo vidět, kdo s kým, o čem a pro koho.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, slovo má pan poslanec Gjurič a jako poslední písemně přihlášený se připraví pan poslanec Štrait. Před tím vším další faktická poznámka, tentokrát kolegy Hofhanzla.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Jsem nucen odpovědět kolegovi Ransdorfovi. Já jsem byl a jsem vždycky zatracený politický český vlastenec. Já to nezpochybňuji.
Jinak bych chtěl říci: Diskuse, kterou vyvolal v disentu před lety Ján Mlynárik, měla jednu velikou a zásadní vadu: Byla vyvolána pocitem ponížení Jána Mlynárika a nebyla to práce, která by byla poctivě historicky podložena.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji kolegovi Hofhanzlovi, slovo má kolega Gjurič, připraví se pan poslanec Štrait.
Poslanec Andrej Gjurič: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, takhle zadrhlý hlas, jaký mám teď, jsem neměl ještě možná před deseti minutami, ale teď už se začínám skutečně stydět za to, že tyto dvě strany tady musím poslouchat. (Výkřiky nesouhlasu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, pokračujte, prosím, a ostatní kolegy prosím o klid.
Poslanec Andrej Gjurič: Děkuji. Teď bude také snad pochopitelnější to, proč jsem pociťoval spíše jako svoji vnitřní povinnost k mikrofonu přistoupit. Těm, kteří tady se mnou seděli již minulé volební období, je známo, že za války byl můj otec významným členem českého odboje a s mým strýcem byl v r. 1944 po pěti letech věznění popraven v Drážďanech. Moje teta byla také členkou odboje a zachránilo ji jenom květnové povstání, což vůbec nevadilo v tom, aby potom neseděla za komunistického režimu 15 let v Pardubicích a Ilavě. Já sám se považuji za naprosto logického dědice Čech až od doby Přemyslovské, ale samozřejmě po tom, co se mi stalo v rodině, jsem dlouho musel přemýšlet a také jsem to dlouho dělal, jak se s tímto se vším vyrovnat. A já jednoznačně a jasně prohlašuji, právě proto, že neustále je tady oběma stranami argumentováno spíš ad personam anebo emocionálně, že toto je to, co říkám: V Německu proběhly válečné procesy v Norimberku, proběhl tam, což bylo možná stejně podstatné, denacifikační proces. Německo pojímalo jasně otázku viny - i jedna kniha Karla Jasperse se takto jmenuje - a je velmi užitečné si ji přečíst; srovnávání jich samotných s vlastní vinou.
U nás tady poté, co toto v Německu proběhlo, bylo 40 let naprosto xenofobní propagandy, samozřejmě nejen protiněmecké, také protitřídní, ale také i lecjaké jiné, na jejímž podhoubí nyní toto vyrůstá. A byla tady výrazná, Ruskem inspirovaná slovanská propaganda. Tady bych rád kolegy z KSČ upozornil na Kaplanovou knihu o Únoru, v podstatě nedávno vydanou, kdy jasně byli zdejší komunisté instruováni, aby opřeni o Sovětský svaz odargumentovávali proslovanskou propagandou. Koneckonců, posledním výsledkem toho byly i události v Bosně.
Chci říci na závěr pouze toto: Já, ačkoliv se domnívám, že bych měl právo emocionálně a agresivně argumentovat, to nečiním. Rád bych, aby tento spor už byl urovnán, a prohlašuji, že já poté, co se v Německu v poválečné době stalo, s Němci srovnán vnitřně jsem. S kým ale vnitřně srovnán nejsem, je Komunistická strana Čech a Moravy, protože tam se o žádnou nápravu nikdo z nich, ani nikdo z nás, nepokusil.
A ještě jedna poznámka: Když jsem měl kdysi svůj soudní spor s panem poslancem Vikem, četl jsem si k tomuto sporu řadu ročníků Republiky, excerpoval jsem je, nevěděl jsem, že budu muset dneska vystoupit, takže přesnou citaci jsem si nepřinesl, ale pan Vik si na to jistě vzpomene, když asi před 3 nebo 4 lety probíhalo jakési setkání stran s národnostním charakterem - domnívám se, že ve Varšavě, ale omlouvám se, jestli to není přesně, jde o věc, a ne o místo - kde zastupoval republikánskou stranu pan dr. Vik, kde se vyslovil asi v tom smyslu - budu parafrázovat - že panu Žirinovskému srdečně děkuje za pozvání - do příštího dne mohu ten citát snadno najít.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, podle § 59 odst. 4 vás upozorňuji, že se odchylujete od projednávané věci. (Potlesk, smích.) Pokračujte, prosím, ale k tématu, k němuž se vede rozprava!
Poslanec Andrej Gjurič: Ano, pane předsedo. Bylo by to bývalo jenom pět vět, ale v tom případě řeknu poslední větu, a myslím, že teď bude ještě více namístě. Pánové a dámy, přeberte si to jak chcete, vy si to stejně nepřeberete. (Smích.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Lze připustit, že tato poslední věta, byť poněkud pythická, byla k projednávané věci. S faktickou poznámkou se přihlásil kolega Jičínský a pak doufám, že jako poslední písemně přihlášený je kolega Štrait.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Je to opravdu malá faktická poznámka: Kolega Gjurič tady šíří jeden mýtus, který se v posledních letech v české veřejnosti dost pěstuje, že v Německu, mám na mysli bývalou Spolkovou republiku Německo, byla důsledně provedena denacifikace. To přece není pravda, o tom je dost velmi seriózních německých pramenů, které ukazují, že např. v justici byl proces denacifikace zastaven začátkem studené války. (Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Takže jako poslední písemně přihlášený (Probůh, opět ještě kolega Ransdorf!) je zde kolega Štrait.
Pane kolego, kdybych byl zlomyslný, tak bych vám sdělil, že jste se přihlásil k něčemu jinému, protože do své přihlášky jste napsal Fond budoucnosti a my zde projednáváme koordinační radu diskusního fóra. Ale protože jsem tolerance sama, máte samozřejmě slovo.
Poslanec Jaroslav Štrait: Děkuji. Já bych to napravil tak, že budu diskutovat k oběma věcem a budu tam akcentovat to diskusní fórum.
Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové, poslanecký klub KSČM - a není to žádný volební trik - trvale a dlouhodobě upozorňuje na problém odškodnění obětí války a reparací, o kterých se zde zatím samozřejmě nehovořilo. Nyní se to dostalo všechno do stadia - po těch osmi letech - tzv. Fondu budoucnosti a diskusního fóra. Upozorňovali jsme, že vymezení zvláště toho Fondu budoucnosti, je v deklaraci velmi mlhavé. Pro osvěžení paměti cituji z části VII:
"Tento společný fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu, jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby, jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německá diskusní fóra, společné vědecké projekty..."
Předseda PSP Miloš Zeman: (Zvoní.) Promiňte, pane kolego, už jsem si dlouho nezazvonil, dovolte mi to potěšení. Ostatní kolegy prosím o klid. Pokračujte, prosím.
Poslanec Jaroslav Štrait: Děkuji. "...jazyková výuka, přeshraniční spolupráce. Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali obětmi nacionálně socialistického násilí, proto mají být projekty, u kterých je to vhodné, ku prospěchu především obětem nacionálně socialistického násilí."
Zapomíná se ale, že poražené Německo dostalo za úkol v Postupimské dohodě odškodnit zločiny spáchané z politických, rasových a náboženských důvodů, a Spolková republika činila všechny kroky, aby se této povinnosti vyhnula.
***