Pátek 6. února 1998

(pokračuje Ransdorf)

Vzájemné uznání je zároveň předpokladem toho, aby jakákoli diskuse mohla proběhnout. Bývalý ministr školství pan Gruša, který ještě když byl velvyslancem v Bonnu, by nám mohl zde sdělit své připomínky na to, jak vystoupil v Sudetoněmeckém domě, kdy se setkával s invektivami typu, že nejhorším zločinem vůči sudetským Němcům bylo samotné zřízení československého státu. To je půda, která samozřejmě znemožňuje jakoukoli diskusi, neboť nikdo nemá právo jít tak daleko, aby zpochybnil základy své vlastní existence. To, domnívám se, je třeba vzít v úvahu. Jestli je složení těchto reprezentantů takové, že někteří z nich se tohoto principu vzájemného uznání nedrží, tak to samozřejmě zpochybňuje samotnou možnost takové diskuse.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Vidím tady ještě další faktickou. Pana poslance Gjuriče. Upozorňuji na časové limity těchto poznámek zakotvené v jednacím řádu.

 

Poslanec Andrej Gjurič: Pane předsedo, a stejně tak to platí panu kolegovi Ransdorfovi, toto nejenomže nebyla technická, to byla vůbec nejdelší kvazitechnická, kterou jsem tady v posledních letech slyšel. Pane předsedo, v takovém případě by měl být podle mne řečník přerušen, nebo alespoň upozorněn. (Potlesk v části sálu.)

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Uděluji slovo..., až vy budete řídit schůzi, pane poslanče, nebudu vám radit, jak si máte počínat. Neraďte tedy ani vy mně.

Uděluji slovo panu poslanci Hofhanzlovi, připraví se řádně přihlášený pan poslanec Gjurič.

 

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedo, dámy a pánové, je smutnou kvalitou české politické scény i našeho sboru, že často nejvíce křičí ti, kteří mají nejmenší morální právo. Před rokem hřímal proti Česko-německé deklaraci a nyní stejné opakuje v dnešní debatě doktor Sládek. Jeho aktivity s německým neofašistou Schönhuberem jsou známé a byly i zde zmíněny. Poslanci strany, která navázala na tradice, jméno strany, která po desetiletí sloužila věrně východní mocnosti, činí totéž. Pravdu nemá ani poslanec Ruml, který hovořil o českém provincionalismu. Není to žádný národnostní -ismus. Problémem je nepoctivost a lidská malost postavit se otevřeně problému něco jiného mluvit a jiné dělat.

Nebezpečné je to zejména proto, že tím dáváme příklad celému našemu společenství a dáváme příklad špatný. Já hlasoval pro tuto nepříjemnou rozpravu a že si ji musíme odbýt. Nikdo v tomto sboru, myslím, nepochybuje o tom, že příčinou války, příčinou utrpení celé Evropy a příčinou utrpení i našeho národa byla německá strana. Německá strana tento konflikt začala. Všichni víme, jak proběhl nejdříve odsun našich českých spoluobčanů z bývalých Sudet. Doufám, že všichni víme, jak probíhala i celá světová válka, a věřím, že všichni víme, že naše země a my jsme se velice málo bránili, a doufám, že také víme, že ti, kteří poctivě šli bránit zájmy naší země, kteří, ať již jako partyzáni, ať již odešli za hranice a bojovali v armádách proti fašistické koalici, tak všichni víme, jak to s většinou těchto našich spoluobčanů po válce dopadlo. Naše země neměla tu velikost, aby ctila hrdiny, a neměli tu velikost především ti, kteří dnes sedí v Poslanecké sněmovně.

Chtěl bych říci, že to, co jsme udělali po válce, že jsme nevýběrově odsunuli celé německé etnikum, se podepsalo do celých čtyřiceti let, která následovala. Řekl jsem to již ve sněmovně před léty. Pomáhalo to našemu národu zlomit páteř, pomáhalo to zlomit jeho mravní vědomí. Za zločin a za přestupek má být trestán ten, který ten zločin a přestupek učinil. Má být trestán tvrdě a podle zákona. Já zde opakuji, odsun, tak jak jsme ho učinili, se na nás podepsal. My budeme muset vést diskusi o tom, měli jsme ji vést v této sněmovně a bude ji muset vést i naše obyvatelstvo a musíme se s tím vyrovnat.

Chci říci to, že za sebe nemám nijaké potíže, aby byl i Franz Neubauer v této komisi. Já bych si s ním dovedl své věci vypovídat a hájil bych zájem, hájil bych hrdost svého národa. To není problém. Nemám ani žádné potíže s tím, aby do této komise šel i doktor Sládek. My si to musíme vypovídat a nevyhneme se tomu. Dokud nedojde k tomu, že bude naše společenství ctít podobné hodnoty a budeme se schopni na těchto hodnotách dohodnout, nemáme ani právo mít svoji samostatnost. Tímto musíme projít. Opakuji, že diskuse musí běžet a v té komisi by měli být i sporní lidé.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji kolegovi Hofhanzlovi. Konstatuji, že se opět s faktickou, tzn. časově omezenou poznámkou, přihlásil kolega Ransdorf.

 

Poslanec Miloslav Ransdorf: Pominu tvrzení kolegy Hofhanzla, který taky zpochybňuje, byť i průběhem diskuse, právo na samostatnost naší země, ale chtěl bych se vyjádřit k té historické reflexi, která je nepochybně nutná. Troufám si tvrdit, že sebevětší historické znalosti jsou málo platné tam, kde chybí skutečný historický smysl, a zejména tam, kde historická práce je projevem pouhého politického konjunkturalismu, viz diskuse, které proběhly v 80. letech v rámci disentu o česko-německých vztazích a kde to, co publikoval pod pseudonymem Danubius pan Mlynárik, není nic jiného než právě pokleslá podoba politického konjunkturalismu v dějepisu. (Potlesk v části sálu.)

A to, co mu odpověděl, myslím, velice věcným způsobem pan Hübel, minuciózní analýza jeho tezí, že jeho práce jsou metodologicky pochybené, a co napsal na adresu studií Pithartových o česko-německých vztazích a o české politice 19. a 20. století, že jsou to práce metodologicky defektní, to je pravda.

Ale bohužel, právě tyto teze, které žily vlastně v těchto diskusích, poznamenaly politickou realitu u nás 90. let, směry české politiky, takže vůbec, samozřejmě, politické diskuse nejsou něčím, co by bylo možno brát odtažitě od politiky. Koneckonců konceptuální základ Česko-německé deklarace vytvořila společná komise, historická komise česko-německá, v níž stáli v čele pánové Křen a Seibt.

 

Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, čas.

***


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP