(pokračuje Loukota)
Pane předsedo, chci se při této příležitosti dotázat přítomného ministra zahraničí, jak naše vláda zareagovala na toto provokativní, a nebojím se říci, až drzé prohlášení vlády SRN, které ve svém důsledku nejenomže popírá platnost dekretů prezidenta Beneše, ale de facto i postup vítězných mocností, na jejímž rozhodnutí tyto dekrety vznikly, což v podstatě vede k přímému zpochybňování úlohy Německa na nejkrvavějším konfliktu v dějinách lidstva.
Dále, z toho důvodu, že německá strana jmenovala do koordinačního fóra za sebe takové kapacity, jako jsou např. Franz Neubauer, Barbara Stammová, Fritz Wittman a jiní, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala toto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá ministra zahraničí České republiky, aby odvolal z české části koordinační rady diskusního fóra všechny české zástupce po dobu, dokud zde německá strana ponechá zástupce sudetských Němců. Toto usnesení navrhuji s ohledem na to, že cílem této rady je i navrhovat a připravovat úkoly, témata a projekty česko-německého dialogu pro veřejnost obou zemí, bilancovat činnost fóra a radit se o využívání prostředků na jeho budoucí aktivity. S ohledem na výše jmenované se domnívám, že členem této rady nemůže být někdo, kdo je otevřeně nepřátelsky naladěn České republice.
Závěrem připomenu slova, která pronesl Beneš v květnu 1947. Cituji: "Vážení spoluobčané, v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahé zkušenosti našeho národa, zejména z II. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností, budou s odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou "čeští vlastenci", kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat, a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návrat nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoli a v kterékoli době. Váš Edvard Beneš."
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji kolegovi Loukotovi a uděluji slovo panu poslanci Ullmannovi. Připraví se jako předposlední písemně přihlášený kolega Hofhanzl.
Ještě se hlásí pan kolega Sládek, kterému dávám přednostně slovo.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, jsem si velmi dobře vědom závažnosti a složitosti tohoto jednání a jsem si také vědom toho, jak málo poslanců ještě zde v této době dlí. Zároveň si ovšem myslím, že by bylo dobré, aby dnes převážná část diskuse na toto téma proběhla. Navrhoval bych tedy před skončením rozpravy přerušení tohoto bodu do středy do 14.00 hodin, tak abychom společnými silami mohli dojít k takovému textu usnesení, který bude co nejvíce přijatelný pro poslance Poslanecké sněmovny a zároveň také co nejostřejší vůči vládě Spolkové republiky Německo a vůči vládě České republiky, která - podle mého názoru - nepostupovala zvláště v tomto případě nejlépe s ohledem na zájmy naší republiky.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Chápu to jako procedurální návrh, o kterém navrhujete hlasovat nyní, nebo - vzhledem k tomu, že mám ještě tři písemné přihlášky do rozpravy - před ukončením rozpravy, tzn. po odeznění slova posledního diskutujícího. (Poslanec Sládek: Před ukončením rozpravy.)
Předem upozorňuji, že za neodhadnutelný čas, pravděpodobně však za 25 minut, budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Sládka. Nyní má slovo pan poslanec Ullmann, připraví se pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi jen několik stručných poznámek k danému tématu. Možná se vám bude zdát, že tyto poznámky jsou příliš teoretické, nicméně jsem přesvědčen, že mají být zde vysloveny.
Když hovoříme o jakékoli diskusi, je nutno splnit tři základní podmínky: musí být k dispozici jednak téma, musí být k dispozici diskutující a většinou by předem měl být znám účel nebo cíl diskuse.
O téma není nouze a nemusím se o něm dále zmiňovat. To leží na stole. Pak jsou zde diskutující. Každý z diskutujících dané téma vidí z trochu jiného úhlu. Smyslem diskuse by mělo být to, že se tyto názory položí vedle sebe a na závěr diskuse se shledá, zda se najdou nějaké názory, na kterých se diskutující shodnou a kolik zůstane názorů, na kterých se shodnout nemohou.
Účel byl zde již řečen mými předřečníky - potřeba bezkonfliktních vztahů. Jinak opravdu by asi tato diskuse smysl neměla. Když si ale představíme, že někoho z diskutujících, tzn. těch, kdož diskutovat chtějí na dané téma, prostě z té diskuse vyřadíme, co se stane? Diskuse nějakým způsobem proběhne, připusťme, že se na lecčems diskutující shodnou, ale v latentní podobě zde stále zůstane téma někoho, koho jsme do té diskuse nepřipustili, a vlastně takovou diskusi nelze uzavřít. Pak si ale kladu otázku, zda vůbec takto strukturovaní diskutující mají oprávnění diskutovat. Pak je to partikulární, částečná diskuse, diskuse neúplná. Jsem hluboce přesvědčen, že částečnou, již předem neúplnou diskusí nelze docílit účelu diskuse. Opakuji, že účelem diskuse by mělo být nastolení jakýchsi bezkonfliktních nebo, pokud nebudu na výši těch představ, alespoň méně konfliktních stavů.
Prostě, jestliže začneme někoho vyřazovat z diskuse, pak tu diskusi paralyzujeme předem a předem víme, že dokončena být nemůže. Domnívám se, že bychom si měli toto uvědomit, že to tak je, nezávisle na tom, zdali se nám líbí ten či onen, zdali s jeho názory souhlasíme, nebo ostře nesouhlasíme. Vést diskusi s polovinou těch, kteří diskutovat chtějí, nemá - podle mého názoru - smysl, aniž by se mi ta polovina, nebo ta část, která z ní má být vyloučena, líbila, aniž bych s ní souhlasil a dokonce s ní mohu velmi ostře nesouhlasit. Ale jinak ta diskuse postrádá smysl.
To je důvod, proč si myslím, že diskutovat je nezbytné a je potom otázka, jestli jednotlivé strany, které sestavily své týmy, které mají diskutovat, je sestavily prostě špatně a sestavily je tak, že se tyto týmy nemohou shodnout téměř v ničem, pak těmto stranám musíme říci: Vážení, tuto diskusi je třeba ukončit a musíme pokračovat v té diskusi, budeme-li chtít, s jinými týmy. Říkat ale toto dopředu se mi zdá, že to není správné, protože tím tu diskusi již předem odsuzujeme ke zmaru.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. S technickou poznámkou k jeho vystoupení se přihlásil pan poslanec Ransdorf. Poté se připraví pan poslanec Hofhanzl.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Chtěl bych říci, že ve vystoupení kolegy Ullmanna nebyl obsažen jeden podstatný bod pro to, aby se mohla jakákoli diskuse konat, a to je vzájemné uznání. Koneckonců Hegel mluvil o tom, že vzájemné uznání je základem občanské společnosti, tedy principu, ke kterému se hlásí obě země - Česká republika i Spolková republika Německo.
***