(pokračuje Buzková)
Ukáže-li se to nezbytné, budu nucena požádat o výklad v tomto bodě i Poslaneckou sněmovnu. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní místopředsedkyni Buzkové. Nyní v pořadí těch, kdo mají přednostní právo, se přihlásil, jak už jsem uvedl, pan poslanec Filip, za ním pan ministr zahraničí Šedivý a za ním pan předseda Sládek.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, pane premiére, paní a pánové poslanci, mám jen připomínku k návrhu kolegy Kasala. Nepodporuji tento procedurální návrh, jsem přesvědčen, že vystoupení pana předsedy zahraničního výboru by bylo vhodným základním materiálem, vstupním vystoupením pro rozpravu, kterou navrhl kolega Gross.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Uděluji slovo panu ministru zahraničí Šedivému, připraví se pan poslanec Sládek.
Místopředseda vlády ČR Jaroslav Šedivý: Pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, je mi líto, že se v této napjaté situaci ujímám vlastně poprvé slova v této sněmovně. Myslím, že včera tady došlo k malému omylu, když se zaměnil Fond budoucnosti za diskusní fórum. Já jsem se této věci ujal před dvěma a půl měsíci, kdy bylo jasné, že deklarace, která byla schválena před rokem, v lednu minulého roku, si vyžaduje svého konkrétního naplnění. Když jsem se seznamoval s celou tou problematikou, první, co jsem udělal, pozval jsem si zástupce svazu vězněných, pozval jsem si zástupce židovské církve a pozval jsem si zástupce svazu totálně nasazených. Po rozhovoru s nimi mi bylo jasné, že to, co musíme udělat, je co nejdříve a co nejrychleji ustavit Fond budoucnosti, to je ten fond, který má správní radu, ve které jsou čtyři zástupci čeští, čtyři zástupci němečtí, a to je ten Fond budoucnosti, který má k dispozici peníze, které jsou už dnes na bankovním účtu, a to je ten Fond budoucnosti, který bude rozhodovat o sociálním projektu pro tyto dříve vězněné. A po rozhovoru s těmito dříve vězněnými mě bylo jasné, že musíme udělat všechno pro to, aby tento Fond budoucnosti co nejdříve mohl existovat a mohl působit a mohl jako první projekt schválit sociální projekt, ze kterého by byly uhrazeny alespoň částečně škody, které napáchal nacistický systém, nacistické zřízení v tomto státě.
A mohu vám říci jednu věc: Já jsem k tomu přistupoval i osobně, protože když jsem rozmlouval s těmito lidmi, měl jsem před očima svého tátu, kterého v roce 1940 odvedlo gestapo. Když se vrátil domů, vážil 42 kg. Čili pro mě celá tato kauza je
i kauzou osobní, a proto jsem se do toho pustil, aby Fond co nejdříve existoval.
Měl jsem na to čtyři schůzky s ministrem Kinklem. Pochopil jsem, že ani pro něho ta situace nebyla jednoduchá, protože i pro něho to byla otázka v podstatě vnitřní politiky německé. Nezapomínejte, že i v Německu se blíží parlamentní volby. Čili naším cílem bylo dosáhnout ustavení tohoto fondu do konce minulého roku. Dokonce jsem slyšel i skeptické názory od Svazu bojovníků za svobodu, jestli se nám to vůbec daří, a ustavit ten fond v takovém složení, aby bylo bezpečně jasné, že tento fond jako první svůj postup udělá to, že odhlasuje sociální projekt. A že z tohoto sociálního projektu už v prvním čtvrtletí tohoto roku bude možné vyplácet peníze nebo bude možné dát podporu těm, kteří ještě zůstali, těm osmi nebo devíti tisícům, kteří ještě zůstali a kteří umírají. A že toto, co se nám podařilo, a podařilo se nám to na základě určitého kompromisu, dosáhnout složení Fondu budoucnosti takového, že tento sociální projekt bude schválen na pracovním zasedání. Peníze už jsou, připravuje se celý průběh, celá aplikace tohoto.
Vedle fondu pro budoucnost deklarace předpokládá také to, že je třeba hovořit o vzájemných vztazích, o vzájemných vztazích nikoliv jenom do minulosti, ale o vzájemných vztazích do budoucnosti, že je třeba udělat bázi, na které se budou moci setkávat mladí, zástupci profesí, kde bude možno debatovat o tom, jaké problémy nás čekají v jednotné Evropě, jaké problémy nás čekají v příštích letech. Ale samozřejmě, že v těchto diskusích asi patrně nemůžeme opominout i minulost.
Chtěl bych říci jednu věc. IV. článek deklarace říká jedno naprosto jasně: že minulost po právní i politické stránce je vyřešena nebo pozůstatky minulosti jsou vyřešeny. Po politické nebo po právní stránce od této chvíle německá vláda nikde neuplatňuje nějaký nárok na návrat sudetských Němců, nikde neuplatňuje jakýsi nárok vůči nám, nárok na restituce majetku. Samozřejmě každá strana si nechá svou právní interpretaci těchto věcí. Deklarace mluví o tom, že je třeba vstoupit do těchto diskusí, debat a fór, a předpokládá, že k těmto diskusním debatám bude zřízena koordinační rada. Toto diskusní fórum musí někdo organizovat, musí někdo navrhovat, musí přicházet s náměty. A to je přesně koordinační rada, která se má touto diskusní platformou zabývat.
Koordinační radu ovšem jmenuje každý ministr zahraničních věcí za svou stranu. Tam nikde není řečeno, že koordinační rada vzniká na základě předběžné dohody, vzniká na základě předběžných konzultací. A já si nemyslím, že v debatách se máme vyhýbat minulosti. Je to věcí historiků a upřímně řečeno, sudetská otázka je otázka, která není dostatečně vysvětlena nejenom u nás, ale ani v Německu. Vždyť toto diskusní fórum není děláno jenom pro nás, je děláno pro Německo. Byl tady citován příklad Poláků. Podobný příklad nastal. I Poláci měli také při těchto debatách proti sobě pana Czaju a pana Hupku.
Ale je třeba vidět, že německá strana nejmenovala do koordinačního fóra jenom pana Neubauera, ale celou řadu osobností, které jsou pro porozumění mezi oběma národy, které jsou pro to, aby do minulosti už tyto otázky nestály v cestě mezi oběma národy. Je to příprava na debatu. Tato koordinační rada není právním subjektem, tato koordinační rada nedisponuje penězi, tato koordinační rada není ten orgán, který přiděluje peníze. Koordinační rada je tu k tomu, aby dávala náměty Fondu budoucnosti, a Fond budoucnosti rozhoduje, komu peníze přidělit. Koordinační rada žádá fond, ale nerozhoduje. Vedle námětů, které koordinační rada bude předkládal Fondu budoucnosti, mohou přicházet náměty i z jiných organizací, i z jiných asociací, i z jiných zdrojů.
***