(pokračuje Sládek)
Dámy a pánové, kdyby šlo jenom o politiku, jenom o politické kličky, no tak v pořádku. Každý dělá, co umí. Jestliže někdo nedokáže stát za svými původními sliby, nedá se s tím nic dělat. Ovšem jde o to, že každý takovýto krok potom přináší velmi nepříznivé následky pro celý stát a celý národ. Co je nám dnes, rok po schválení Česko-německé deklarace, platné to, že všechny sdělovací prostředky přenášejí rozhořčený projev předsedy Poslanecké sněmovny, když v době, kdy se skutečně o deklaraci rozhodovalo, jeho strana byla velmi vstřícná k nehorázným německým požadavkům. Proč tehdy nebyla vyslyšena varování o tom, že deklarace připraví půdu pro návrat sudetských Němců? Proč tehdy nebyla vyslyšena varování, že po deklaraci zvedne landsmanšaft hlavu a bude požadovat nejenom nějaké vyrovnání s minulostí nebo tlustou čáru za minulostí, ale že vznese nehorázné nároky i do budoucna? A už zde máme zcela pravidelně landsmanšaftem přednášené, německou vládou podporované nároky na vlast, právo na návrat, právo na majetkové restituce.
Dámy a pánové, tak jako mnohdy v minulosti selhaly mnohé strany současného parlamentu, mohou tyto strany selhat i do budoucna. Jediným způsobem, jak tomuto selhání tohoto podivného parlamentu skládajícího se dokonce ze stran, které ani nekandidovaly v parlamentních volbách, jediný způsob, jak zabránit tomuto parlamentu, aby napáchal ještě více škody, je co nejdříve jej rozpustit a vypsat předčasné parlamentní volby.
Jsem si vědom jakési velké složitosti hlasování, které stojí před námi. Na jedné straně máme zrádcovskou sociální demokracii, která v klíčových bodech hodila přes palubu své spoluobčany, svůj národ a nyní se snaží s blížícími se parlamentními volbami se zachránit v očích občanů, a na druhé straně je samozřejmě povinnost vůči národu alespoň nějakým způsobem veřejně se vyjádřit k tomu, jak německá strana ani nehodlá respektovat jakékoli dohody, jakékoli úmluvy.
Rád bych připomněl dobu nedávno minulou, kdy probíhalo pověstné jednání 4 plus 2. Tehdy Polská republika díky tomu, že vhodně využila politické situace, se domohla výrazného odškodnění od Německa. V té době tehdejší ministr zahraničních věcí pan Dienstbier prohlašoval, že se nemusíme žádného jednání 4 plus 2 účastnit, protože my se můžeme spolehnout na velkorysost Německa. Ano, po této radě se česká strana nezúčastnila jednání, nevznesla žádné nároky, nevyužila tehdejší politické situace a velkorysost Německa se projevila záhy. Zatímco německá vláda celá desetiletí živí nacistické válečné zločince a vyplácí jim rentu, o které se může jenom zdát občanům České republiky, tak našim obětem druhé světové války prý letos předhodí odškodnění. Členka správní rady Fondu budoucnosti hovořila o tom, že letos by na tyto účely mělo být věnováno 200 mil. korun. Ona ta částka vypadá nádherně, ale aby se nám to dobře počítalo, řekněme, že žije 10 tisíc obětí druhé světové války, které marně čekají na odškodnění. Každá taková oběť dostane v roce 1998, při cenách v roce 1998, dva tisíce korun.
Dámy a pánové, to není odškodnění, to není velkorysost, to je urážka našich obětí druhé světové války. A nyní v této cestě započaté Václavem Havlem a Jiřím Dienstbierem úspěšně pod vedením stran vládní koalice a opoziční sociální demokracie pokračujeme. Jediným výsledkem této cesty může být definitivní zánik České republiky a její rozmělnění v jakýchsi podivných euroregionech.
Dámy a pánové, následující hlasování bude pro republikány velmi obtížné. Na jedné straně chceme podpořit jakoukoli snahu, která by vedla k zabrzdění rozpínavosti Německa, ovšem na druhé straně bych já osobně nerad podporoval předvolební kampaň sociálních demokratů, protože jedním si mohou být naši občané naprosto jisti. To, co dnes mnozí, ať už koaliční, nebo opoziční poslanci slíbí, s lehkým srdcem do půl roku poruší. Abych si trochu zahrál na prognostika, dnes hovoří sociální demokracie o referendu a za půl roku bude hlasovat pro vstup do Severoatlantické aliance bez referenda. Možná, že to nebude ani za půl roku, možná, že to bude za pár dnů. Neobávám se ovšem, že by se mnohé strany ze svého proměnlivého postoje nevylhaly. Koneckonců mají od toho k dispozici sdělovací prostředky. A přesto, že třeba zde je poslanec celý den, sleduje jednání, tak se nestačí potom druhý den divit, jak vlastně jednání probíhalo. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Sděluji vám, že pan poslanec Filip má náhradní kartu č. 7. Uděluji slovo panu místopředsedovi Kasalovi, připraví se paní místopředsedkyně Buzková. Upozorňuji, že neprobíhá rozprava, takže mohou v rozpravě vystoupit jenom ti, kdo mají přednostní právo. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane předsedo, pane premiére, opravdu jsem se přihlásil o slovo jenom proto, abych připomněl svůj včerejší návrh, kdy jsem žádal, aby ještě před hlasováním o zařazení nového bodu se sešel zahraniční výbor a celou záležitost projednal. Čili dávám procedurální návrh, aby sněmovna umožnila předsedovi zahraničního výboru, aby nás s jednáním svého výboru seznámil ještě před hlasováním, a protože předseda zahraničního výboru nemá přednostní právo vystoupit, budeme o tom muset zřejmě rozhodnout hlasováním.
Ale pane předsedo, dovolte mi ještě jednu nebo dvě věty k těm blábolům, které jsme museli před chviličkou poslouchat. (Hvízdání v sále.)
Ony totiž svědčí o tom, a snad je to možná polehčující okolnost, že pan předseda SPR-RSČ Sládek, ačkoli se snaží působit jako renomovaný odborník na zahraniční politiku, tak jako člen zahraničního výboru se těchto jednání neúčastní. Pak má mezery, které možná pro někoho znamenají omluvu pro úroveň jeho vystoupení. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu místopředsedovi Kasalovi. Jak už jsem uvedl, slovo má paní místopředsedkyně Buzková, poté se hlásí předseda klubu KSČM poslanec Filip.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, nemám v tuto chvíli nejmenší chuť se přít s panem předsedou Sládkem o výklad jednacího řádu. Tedy pouze velmi věcně k té situaci, která vznikla včera při mém řízení schůze a která může nastat kdykoli jindy, protože jednací řád je v této záležitosti velmi nejednoznačný. Chystám se požádat legislativní odbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, aby k této záležitosti vypracoval stanovisko, a současně o stanovisko požádat ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
***