(pokračuje Roithová)
Jedná se např. o informovaný souhlas, dávání souhlasu k zákrokům na člověku, je-li sám neschopný souhlas vydat, respektování dříve vyslovených přání, resp. souhlasu či nesouhlasu s určitým zdravotním výkonem, právo jednotlivce na informace o jeho zdraví, zákaz finančního zisku při disponování s odstraněnou částí lidského těla apod. Na tomto doplnění pracoval a pracuje v současné době legislativní odbor Ministerstva zdravotnictví a část těchto zásad, ale jenom část, byla zakotvena v návrhu zákona o zdravotní péči, který je předkládán Poslanecké sněmovně ke schválení a bude na programu zítra dopoledne.
Osobně se domnívám, že z politického, ale i jiného hlediska by bylo žádoucí úmluvu nejprve podepsat, a poté teprve přistoupit k legislativní inventuře českého právního řádu v této oblasti. Ta by mohla předcházet vlastnímu ratifikačnímu řízení.
Navíc úmluva sama patří do kategorie mezinárodních smluv o lidských právech, které mají podle čl. 10 Ústavy České republiky přednost před zákonem a jsou bezprostředně závazné. Právě bezprostřední vnitrostátní použitelnost úmluvy činí potřebu nových zvláštních předpisů v této otázce méně naléhavou.
Dovolila bych si podotknout, že v návaznosti na Listinu základních lidských práv a svobod ratifikovanou v lednu 1991 a v souvislosti s transformací a humanizací zdravotnictví po roce 1989 vznikl etický kodex České lékařské komory Práva pacientů, který vstoupil v platnost dnem 25. února 1992.
Kromě zmíněné Listiny základních lidských práv a svobod byly při jeho vypracování použity Všeobecná deklarace lidských práv, Ženevská deklarace, Mezinárodní kodex lékařské etiky, Norimberský kodex, Helsinská konvence a je to jeden z důvodů, pro který říkám, o čem se domnívám, že by bylo možné učinit.
Co pro to nyní můžeme udělat? Náš právní řád není v souladu se všemi zásadami úmluvy.
Dovolte mi, abych tyto zásady rozdělila do těchto skupin:
V první skupině jsou zásady s ohledem na jednotlivce. Jakémukoli zásahu vykonanému na člověku musí předcházet jeho svobodné rozhodnutí založené na jeho dobré informovanosti.
Jednotlivci mají právo brát ohled na svůj soukromý život, mají právo být informováni o svém zdravotním stavu a také právo o něm informováni nebýt.
Úmluva zakazuje, aby lidské tělo nebo jeho části sloužily zisku.
Jednotlivcům je poskytována silná ochrana ve vztahu k výzkumu a při odběru tkáně nebo orgánů k transplantacím. Zejména za pomoci velice přísných opatření nabízí úmluva významnou ochranu osobám neschopným dát vlastní souhlas, jako jsou děti, osoby v kómatu nebo osoby duševně choré.
Dále je zakázána jakákoli diskriminace jednotlivců na základě genetických dispozic.
Předpovídající genetické testy smějí být vykonávány jen pro lékařské účely nebo pro účely lékařského výzkumu.
S ohledem na společnost jsou zde zásady. Úmluva definuje princip spravedlivého přístupu ke zdravotní péči a princip respektování závažných profesionálních standardů a závazků.
Dále výzkum může být prováděn volně v souladu se zákonnými opatřeními zaručujícími ochranu člověka.
Poslední skupinou jsou zásady s ohledem na lidstvo. Jedná se o zásahy do lidského genomu, které jsou povoleny pouze k preventivním, diagnostickým či léčebným účelům. Takový zásah nikdy nesmí být vykonáván s výhledem na pozměnění genetických charakteristik, což by se mohlo přenést na potomky.
Dále použití lékařsky ovlivněného plození je zakázáno pro volbu dítěte, které se má narodit, s výjimkou případů, kdy je třeba se vyvarovat dědičné rodové závažné chorobě.
Dále je zakázáno vytvářet lidská embrya pro výzkumné účely, a pokud státy povolí průzkum embrya in vitro, musí zajistit příslušnou ochranu embrya.
Vzhledem k tomu, že podle úmluvy musejí signatářské státy převzít a integrovat do svého právního řádu velké množství pravidel, tak jak jsem je zde vyčetla, aby jejich vnitrostátní zákony byly v souladu se závazky obsaženými v úmluvě, zpracovává v současné době legislativní odbor Ministerstva zdravotnictví podrobný výčet zásad upravených úmluvou, které nejsou upraveny naším právním řádem vůbec, či jen částečně, do materiálu k vnějšímu připomínkovému řízení tak, aby mohly být do 14 dnů předloženy dotčeným resortům ke stanovisku.
Součástí tohoto materiálu bude i český překlad textu úmluvy, jehož odbornou korekturu přislíbilo Ministerstvo zahraničních věcí dne 29. září 1997, termín je 19. února, do vnějšího připomínkového řízení.
Ministerstvo zdravotnictví předloží návrh na podpis Úmluvy o lidských právech o biomedicíně pro schůzi vlády České republiky do konce března 1998. Úmluvu o lidských právech a biomedicíně podepsalo skutečně 22 členských států Rady Evropy a ratifikoval ji zatím jediný stát - Slovensko.
Vzhledem k tomu, že úmluva vstoupí v platnost až po pěti ratifikacích, z nichž 4 ratifikace mají být provedeny členskými státy Rady Evropy, Úmluva o lidských právech a biomedicíně dosud nevstoupila v platnost.
Protokol o zákazu lidského klonování byl vypracován jako dodatek k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně. Protokol může být podepsán až signatáři úmluvy a podléhá též ratifikaci přijetí nebo schválení. Tento protokol je v současné době posuzován odbornými útvary Ministerstva zdravotnictví v rámci vnitřního připomínkového řízení z hlediska jeho podpisu. Protokol bude předložen do konce února 1998 Ministerstvu zahraničních věcí ke stanovisku. Další kroky budou následovat v souladu se směrnicí vlády České republiky pro sjednávání mezinárodních smluv tak, aby mohl být protokol podepsán současně s Úmluvou o lidských právech a biomedicíně.
Vážená paní poslankyně, dovolte mi závěrem říci, že v původním, širším textu programového prohlášení vlády byla ustanovení dotýkající se i tohoto předsevzetí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a táži se paní poslankyně Štěpové, zda využije svého práva na přednesení doplňující otázky. Je tomu tak, proto jí udílím slovo.
Poslankyně Vlasta Štěpová: Já jsem, paní ministryně, velice ráda, že jste potvrdila řadu faktů, které jsem tady říkala.
Řadu dalších věcí nechápu, jako proč si resort sám nehlídá své záležitosti, proč pan velvyslanec musí svolávat koordinační poradu. Jen podotýkám, že protokol jsme samozřejmě v září 1996 s sebou přivezli, odborníci ve sněmovně ho dostali a myslím, že český překlad existuje.
Já si dovoluji zopakovat mé otázky, protože z těch tří jste neodpověděla na první, jaký je skutečný důvod, proč dosud nebylo podepsáno, protože naše zdroje říkají, že prostě na onu cestu 4. dubna do Španělska to někdo panu ministrovi zapomněl šoupnout do kufříku, takže nevěděl, že se tam bude podepisovat.
Dovolím si modifikovat otázku druhou, protože jste sdělila, že budeme podepisovat koncem roku 1998. Proč až koncem roku 1998?
Opakuji otázku třetí: Kdy bude předloženo k ratifikaci?
Mezi signováním Evropské sociální charty to byl rok 1991, neratifikovali jsme ji dosud. Samozřejmě, že mezitím může uplynout dost dlouhý čas, ale mě by zajímalo, proč jsme nepodepsali a nepodepisujeme. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo ministryni zdravotnictví paní Zuzaně Roithové k odpovědi.
Ministryně zdravotnictví ČR Zuzana Roithová: Vážená paní poslankyně, opravdu chápu vaše otázky a dovolte mi říci, že se mi na ně velmi obtížně odpovídá.
Opravdu neumím sdělit, proč v minulých letech nebylo vyvinuto větší úsilí k tomu, aby dokumenty byly dříve připraveny.
Zároveň ale chci říci, že jeden z důvodů, proč jsem např. nestáhla z programu Poslanecké sněmovny zákon o zdravotní péči, bylo právě i to, že obsahuje alespoň část právních úprav, které by umožnily dát do souladu to, co v úmluvě je deklarováno, s tím, co lze v naší republice skutečně realizovat.
***