(pokračuje Krejsa)
Pokud právě ony mnou uvedené příklady mají být onou očistou právního řádu, pak je mi konečně jasné, proč u nás zkrachovalo 12 bank v době, kdy jste byl guvernérem České národní banky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Josef Tošovský.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane poslanče, vláda je znepokojena neúctou k právu a domnívám se, že nejen vláda, ale celá naše společnost, a proto zařadila mezi své priority posílení důvěry občanů v zákonnost a právo. Vláda slíbila, že zahájí očistu právního řádu. Co tím vláda myslí?
Vláda tím myslí, že je potřeba provést revizi všech právních předpisů, které nemají oporu v platných zákonech. Těchto právních předpisů, vyhlášek je zhruba stovka, a toto je potřeba napravit.
Dále je potřeba vytvořit předpoklady pro rychlejší fungování obchodního rejstříku.
Dále vláda chce zjednodušit soudní řízení a umožnit rychlejší výkon soudního rozhodnutí.
Dále vláda nechce připustit, aby vládou prošly návrhy předpisů, které neprošly legislativní radou.
Vláda rovněž brzy projedná nová legislativní pravidla a nahradí je novými, protože dnes si každý legislativec dělal a tvořil zákon podle svých vlastních pravidel.
Nakonec výrazem toho, že vláda chce začít očistu práva, je i to, že byl jmenován ministr pověřený řízením legislativní rady.
Chci říci, že tento svůj legislativní tah vláda nemůže v žádném případě dotáhnout do konce. Velký balík zákonů předložila již do Poslanecké sněmovny tak, aby mohly být schváleny v případě rozpuštění Poslanecké sněmovny před koncem dubna. Vláda dále bude pokračovat na očistě našeho právního řádu přípravou dalších zákonů a novelou dalších zákonů. I když tato Poslanecká sněmovna je případně nebude moci schválit, tak potom mohou jít do Senátu a v případě nutnosti být schváleny formou zákonného opatření, nebo prostě budou čekat v zásobníku na novou vládu.
Otázky, o kterých jste se zmínil ve své interpelaci, se spíše týkaly soudní moci. Vy dobře víte, že soudní moc je na vládě zcela nezávislá.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Není tomu tak.
Udílím slovo panu poslanci Petru Vrzáňovi, který byl vylosován na 7. místě, aby položil interpelaci ve věci privatizace bankovních domů na předsedu vlády pana Josefa Tošovského.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové.
Vážený pane premiére, v poslední době se hovoří o privatizaci státních podílů ve velkých bankách, tedy o jejich odstátnění. Domnívám se, že jde o vážný akt, jehož kvalita provedení bude mít zásadní dopad na rozvoj ekonomiky, zejména však na finanční přínos celé transakce.
Objevily se však názory některých politiků, že po zvážení bonity banky může být její prodejní cena nulová. I když chápu mechanismus zohlednění ztrátových aktiv pro konstrukci finální ceny, jsem přesvědčen, že by byl takový krok zločinem proti úsilí generací při tvorbě národního majetku.
Vážený pane premiére, jste v této oblasti profesionál. Předpokládám proto, že nedopustíte realizaci takovýchto operací. Ptám se vás tedy, v jaké fázi je privatizace velkých bank, jaké jsou vyhlídky na jejich prodej z hlediska jejich ceny a v případě, že by se v některé z privatizovaných bank naplnil shora uvedený scénář, kdo bude zodpovědný za takový výsledek? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo předsedovi vlády panu Josefu Tošovskému.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane poslanče, musím říci, že mě tato interpelace trochu překvapuje, protože v současné době existují dvě usnesení Poslanecké sněmovny, která se týkají privatizace bank. Jedno bylo ještě za existence bývalé vlády, druhé usnesení bylo přijato krátce po vyslovení důvěry vládě. Obě mají shodně termín zhruba do konce března tohoto roku a vláda pochopitelně chce předložit velmi zevrubnou informaci o tom, jak privatizace bank vypadá. Čili to poslední usnesení je staré pouze týden.
Já bych zde tedy řekl pár slov týkajících se geneze otázky privatizace.
Zájem na privatizaci státních podílů v největších komerčních bankách, jako je Investiční a Poštovní banka, Komerční banka, Československá obchodní banka a Česká spořitelna, vyjádřila vláda na své schůzi už 27. listopadu 1996. Už tehdy se jednalo o privatizaci bank, už tehdy byl zahajován proces privatizace.
Vláda zároveň souhlasila s prodejem majetkové účasti státu v Investiční a Poštovní bance. Tento akt, tento proces byl tedy nastartován již v roce 1996.
Proč vláda k tomu přikročila? Já kdybych nechtěl hovořit příliš dlouho o důvodech privatizace, tak bych uvedl hlavně to, že banky byly zčásti privatizovány, většinou v rámci tzv. kuponové privatizace, a jde tedy o doprivatizaci zbytku státních podílů, nikoli o privatizaci celku.
Důvod privatizace je, že naše banky při poměrně otevřeném finančním systému čelí značné zahraniční konkurenci. V bankovnictví nestačí mít jenom kapitál i dobré výsledky, ale je také nutná finanční síla. Náš celý bankovní systém, jeho bilanční suma, je menší než bilanční suma jedné z předních německých bank. To jenom abych poukázal na velikost.
Při tzv. globálním obchodování na mezinárodních finančních trzích a v bankovním sektoru mohou přežít pouze finančně silné a velké banky a jen v menším měřítku se v budoucnosti budou uplatňovat kapitálově slabší banky menšího rozsahu. Zahraniční konkurence je tedy jeden velký důvod.
Druhý důvod je i hospodářská situace v naší zemi. Poměrně nízký hospodářský růst v loňském roce, k němuž v letošním roce přistupují ještě i povodně, působí pochopitelně na kvalitu úvěrů našich bank.
Dále. Stát, jak se ukázalo, nebyl schopen kvalitně vykonávat svoji funkci vlastníka nebo částečného vlastníka v bankách. Musím říci, že někde to na mě působilo, jako že stát rezignoval na tuto svoji vlastnickou funkci. Potom pochopitelně nezbývá, než zvažovat, zda jiný vlastník by toto dokázal lépe.
***