(pokračuje Jičínský)
A výsledek této činnosti máte před sebou. Máme-li se věcí vážně zabývat, potom skutečně musíme vyjít z návrhu, který je obsažen v příslušném usnesení ústavně právního výboru. Jiný postup projednávání možný není. Pokud by někdo chtěl vznášet proti tomu procedurální námitky, myslím, že by neměly být shledány důvodnými, pokud se tou věcí chceme vážně zabývat.
Parlament je samozřejmě orgánem zákonodárné moci, ale příprava návrhů zákonů musí probíhat určitými cestami, které mají mít přece jen jisté regule, jistá pravidla. Takové zákony, jako je zákon o právu rodinném - a nyní bez ohledu na to, zda z něj učiníme součást občanského zákoníku, nebo nikoli, to v této souvislosti není podstatné - to je něco, co není spojeno s nějakou stranickou orientací. Je to věc týkající se každodenního života všech občanů. Má to platit bez ohledu na to, jaké vlády jsou v zemi u moci.
Jestliže tedy jde o takovéto zákony, pak je má připravovat vláda jako ústavní orgán, který je legitimován k tomu, aby předkládal takovéto návrhy zákonů. Nemyslím, že takové návrhy zákonů mají být věcí poslanecké iniciativy. Vláda - a nyní abstrahuji od jejího konkrétního personálního složení, mám na mysli vládu jako ústavní orgán - je k tomu povolána právě proto, že má odborné aparáty, které jsou s to takovéto návrhy připravit a v rámci legislativního procesu je také projednat se všemi zainteresovanými orgány a složkami, to znamená i se složkami občanské společnosti, které v této věci se touto otázkou zabývají. Takovýchto složek je zde řada. Nedávno byl pořad o otcích, kteří se domáhají svého práva na styk s dítětem, který je jim dnes upírán. Takových zájmových organizací je zde mnoho, protože jde o problematiku, která se opravdu tak či onak týká každého občana. Jsou zde samozřejmě i odborné instituce, které k tomu mají co říci.
Všechny tyto složky se v rámci legislativního procesu vlády musí k návrhu vyjádřit. Vláda, která takový návrh předkládá do parlamentu, musí být také s to dát do parlamentu stanovisko, jak s návrhy naložila, zda k nim přihlédla, zda je respektuje. Pokud je nerespektuje, proč je nerespektuje.
Říkám to proto, že chci v této souvislosti požádat - a myslím, že je zde předseda Legislativní rady, když zde není paní ministryně Parkanová z důvodu nemoci - aby zaujal stanovisko jako zástupce vlády k této novele. Myslím si, že bychom o této věci neměli jednat, aniž uslyšíme stanovisko vlády, jak se k této věci staví, zda považuje tento návrh za schopný projednání, nebo nikoliv, protože právě po linii Ministerstva spravedlnosti se na problematice nové úpravy rodinného práva dlouhou dobu pracuje. Chci mít stanovisko vlády k této věci.
Pokud jde o věc samu, z důvodů, o kterých jsem hovořil, nechci dávat žádný návrh na zamítnutí nebo vrácení. Věc je k posouzení sněmovně. Jen bych rád, abychom předtím, než budeme o věci detailně jednat a rozhodovat hlasováním, slyšeli i stanovisko představitele vlády. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, slyšel jsem, nevím, jestli vás slyšel pan kolega Výborný, ale stejně jste nenavrhl nic jiného, než jste požádal pana kolegu Výborného. Beru to tak na vědomí.
Prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Kořínková.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nerada bych opakovala to, co jsem zde říkala při prvním čtení.
V tom, co řekl pan kolega Jičínský, je hodně pravdy. Na druhé straně si musíme uvědomit, že musí existovat také politická vůle tak složitou právní normu, jako je rodinné právo, a její zásahy do občanského zákoníku samozřejmě připravit. Ukazuje se, že od roku 1991, kdy vznikly spory, kde je působnost, zda na úrovni federace, nebo obou národních republik - měla jsem tu čest, že jsem pomáhala tyto spory koordinovat - jsme pokročili pouze k tomu, že dnes existují spory, co má být obsahem občanského zákoníku a co má být obsahem samostatného zákona zabývajícího se právem dětí a mládeže.
Chtěla bych říci, že pokud se nám toto nepodařilo na úrovni vlády - a zde musím říci, že doopravdy na úrovni vlády nedošlo k politické shodě a vůli - takové právní normy předložit, tak aby byly akceptovatelné touto Poslaneckou sněmovnou, a pokud rozpracované návrhy byly použity některými členkami zdejší Poslanecké sněmovny, myslím, že je velkou odpovědností této sněmovny, aby tuto skutečnost po tolika letech - od roku 1991 (v současné době píšeme rok 1998) - zvážila a posoudila, zda právě tato norma by nemohla být určitým východiskem v dané situaci, která nesmírně ztrpčuje život jednotlivých rodin, život našich dětí a samozřejmě zaměstnává mnoho soudů a mnoho sociálních pracovníků i mnoho odborníků, kteří se potom důsledky špatného řešení této rodinné situace v souvislosti s platným právem musí zabývat.
Chtěla bych poprosit sněmovnu, aby uvažovala při projednávání druhého a třetího čtení tohoto zákona v tom smyslu, že můžeme také pomocí rozsáhlé novely původního zákona č. 94/1963 ve znění následujících novel vyzkoušet určité nové instituty, které se do tohoto zákona zavádějí. A vlastně to, co se osvědčí a bude mít již určité zkušenosti z praxe, potom zakomponovat jasně do občanského zákoníku a do samostatného zákona.
Považuji tento postup za velice rozumný a prosím sněmovnu, aby při hlasování zvážila tento můj námět. Samozřejmě můžeme tomuto zákonu z hlediska čisté legislativy, z hlediska zkušeností v oblasti sociálně právní, rodinného práva možná vytýkat řadu ještě ne zcela přesně formulovaných ustanovení, ale od toho máme podrobnou rozpravu ve druhém čtení, od toho máme třetí čtení. Myslím, že naším základním cílem do ukončení působnosti této sněmovny by mělo být neopakovat dluhy bývalé federální legislativy, neopakovat dluhy minulého volebního období této Poslanecké sněmovny a nabídnout našim občanům byť dílčí řešení, které posune tuto právní úpravu dopředu.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
***