(pokračuje Plachý)
Můj druhý pozměňovací návrh je opět po dohodě s navrhovatelem k usnesení hospodářského výboru, část I, bod 2 a představuje následující zpřesnění znění § 3 odst. 1:
"(1) Pro účely tohoto zákona je výrobkem každá movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh, a to i tehdy, jestliže se stala součástí nebo příslušenstvím jiné movité nebo nemovité věci. Výrobkem je rovněž elektřina. Za výrobek se nepovažují zemědělské a lesní přírodní produkty a zvěř, pokud neprošly prvotním zpracováním."
Původní znění připouštělo totiž výklad, že výrobkem může být i součást věci nemovité, a to může být tedy i nemovitost. Nemovitosti jsou přitom na doporučení směrnice Rady Evropských společenství vyňaty z působnosti tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Langer, připraví se pan kolega Exner.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, přestože se domnívám, že tato materie by mohla být nikoli samostatnou právní normou, nýbrž součástí občanského zákoníku, máme ji zde před sebou v této podobě, jak to vyplývá z dané směrnice Rady Evropy, a proto nezbývá nic jiného, než se s ní pokusit vypořádat v té podobě, jak je předložena.
Dovolte mi, abych v rámci podrobné rozpravy předložil dva pozměňovací návrhy, a to první, který se týká § 5 odst. 1 písm. b), kde by za slovem "nebo" následovala slova "nastala po uplynutí lhůty v případě, že výrobce převzal dohodou či jednostranným prohlášením odpovědnost za vady, které se vyskytnou do takto stanovené nebo sjednané lhůty po uvedení na trh".
Myslím, že původní návrh nepostihuje případy, kdy výrobce dohodou nebo jednostranným prohlášením v souladu s ustanovením § 502 občanského zákoníku převzal takovou záruku, a poškozený by pak mohl, pokud by se vyskytla vada výrobku v průběhu záruční lhůty a v příčinné souvislosti s tím by vznikla škoda, uplatnit pouze práva z titulu odpovědnosti za vady, ale nikoli za škodu podle navrhované normy. Z tohoto důvodu navrhuji tento pozměňující návrh.
Druhý pozměňující návrh se týká § 8, a to problematiky promlčení. Právě proto, že máme před sebou samostatnou právní normu, objevuje se zde nesystémový krok v podobě další nové lhůty na promlčení. Pokud někteří z nás vědí, tak v občanském zákoníku trvá subjektivní promlčecí lhůta dva roky, obdobně je to u zákoníku práce. Oproti tomu obchodní zákoník stanovuje subjektivní promlčecí lhůtu na 4 roky. Zde máme novou lhůtu tříletou. Je mi jasné, že to vychází z té směrnice, nicméně myslím, že pro jakousi čistotu a srozumitelnost našeho právního řádu bychom se měli pokusit o sjednocení lhůt tak, abychom s nimi nepracovali v různých zákonech různě.
Můj pozměňující návrh by zněl: v § 8 odst. 1 se slova "tři roky" mění na "dva roky". Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká § 3 odst. 1, kde navrhuji nové znění, a sice následující:
"Odst. 1. Pro účely tohoto zákona je výrobkem jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh. Výrobkem jsou rovněž součásti i příslušenství věci movité i nemovité. Za výrobek se považují energetická a topná média. Za výrobek se nepovažují zemědělské a lesní přírodní produkty a zvěř, pokud neprošly prvotním zpracováním, a nemovitosti mimo stavby."
Zdůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu. Vycházím zde z textu, který předložila vláda, který v určitém rozsahu za výrobek považuje i nemovitosti. Doplňuji zde konkretizaci toho, v jakém rozsahu by právě tyto nemovitosti měly být. Nejen příslušenství nemovitostí, ale také všechny stavby. Z hlediska definice výrobku, jak s ní pracuje celý zákon, především vzhledem k první větě odstavce, o kterém hovořím, je zřejmé, že stavby jsou ten typ výrobku, na který by se tento zákon mohl plně aplikovat. Je to návrh, který je konkurenční k návrhu, aby se případně celá problematika nemovitostí ze zákona vyřadila. Navrhuji jiné pojetí z toho důvodu, že se domnívám, že nemovitosti, kterými jsou stavby, plně systémově zapadají do problematiky, která je zákonem řešena ve vztahu k uživatelům a zákazníkům.
Druhý pozměňovací návrh se týká § 8 odst. 2. Za tento pozměňovací návrh bych se chtěl zvlášť přimluvit, protože ho pokládám za významný z hlediska určité systematiky ostatních vztahů, které existují mezi výrobcem, zákazníkem, příp. odběratelem. Navrhuji, aby § 8 odst. 2 zněl:
"Odst. 2. Nejpozději se právo na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl na trh výrobek, který způsobil škodu, avšak v případě, že výrobce stanovil nebo závazně doporučil záruční dobu delší, potom za tuto dobu."
Domnívám se, že je správné, aby odpovědnost za vadu výrobku byla po celou dobu záruční lhůty v tom případě, že záruční lhůta přesahuje 10 let ode dne, kdy výrobce uvedl výrobek na trh. Je samozřejmé, že výrobce by v tomto případě měl nést stejnou odpovědnost minimálně v době záruční lhůty, jaká je předpokládána zákonem, to znamená také odpovědnost za vadu výrobku. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda chce využít závěrečného slova k vyjádření se k rozpravě. Ano. Slova se ujme ministr Kühnl.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, postupně bych se vyjádřil k předneseným návrhům. Pozměňovací návrhy přednesené panem poslancem Plachým mohu myslím oba akceptovat. V prvním případě se vlastně jedná o upřesnění odpovědnosti v tom smyslu, že pokud je výrobce znám, vždy na prvém místě stojí v řetězci těch odpovědných. Ve druhém případě, v § 3 odst. 1, se v podstatě jedná o formulační logičtější propojení dvou vět. Tyto návrhy mohu bez váhání akceptovat.
Pokud jde o návrhy pana poslance Langera, zaujmu stanovisko před třetím čtením, ale na tomto místě bych chtěl říci jen k těm lhůtám asi toto. Nemám u sebe bohužel občanský zákoník, nemohu úplně přesně na to odpovědět. Možná je to laický postoj, trochu žiju v domnění, že tam je ta lhůta také tříletá.
***