(pokračuje Roithová)
Odpověď: Výběrová řízení podle části osmé zákona 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, jsou prováděna za účelem navázání smluv o poskytování a úhradě zdravotní péče s jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Zdravotnická zařízení pak tvoří pouze síť smluvních zdravotnických zařízení zdravotní pojišťovny. Na rozdíl od předchozího však předpokládá § 42 zákona 20/1966 Sb., o péči a zdraví lidu, ve znění zákona 548/1991 Sb., vytvoření sítě zdravotnických zařízení jako nástroje státu k zajištění ústavního práva občana k poskytování zdravotní péče. Tedy sítě vytvořené nikoliv za účelem hrazení zdravotní péče, jak je tomu v případě sítě vytvářené podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Z uvedeného vyplývá, že v každém z těchto případů tvorby sítě zdravotnických zařízení jde o úpravu zcela odlišných vztahů. Nelze tedy hovořit o souladu či nesouladu výběrových řízení s § 42 zákona o péči a zdraví lidu, jestliže každý z uvedených zákonů zakotvuje jiný právní institut. Proto nejsou uvedená zákonná ustanovení navzájem v rozporu.
Otázka č. 4. Nebylo by vhodnější, aby struktura nabídky nemocniční péče byla podle zákona č. 20/1966 Sb. definována Ministerstvem zdravotnictví a byly by tak vyloučeny příliš subjektivní postoje poskytovatelů a plátců zdravotnických služeb?
Odpověď: Strukturu sítě lůžkových zdravotnických zařízení definovalo Ministerstvo zdravotnictví v podkladových materiálech Dovýběrová zařízení jednak uvedením indexu optimálního počtu lůžek jednotlivých oborů na počet obyvatel daného území, jednak uvedením optimální spádové oblasti pro jednotlivé obory. Tato kritéria jsou rámcová. Zdůrazňujeme nutnost přihlédnout k lokální problematice, tj. dostupnost, životní prostředí, mortalita, demografie jednotlivých regionů. Po proběhlých výběrových řízeních na akutní i následnou péči bude uvedený návrh zpřesněn na základě jednání, ke kterým během výběrových řízení dochází.
Otázka č. 5. Je zákon o obecně prospěšných organizacích podle vašeho názoru dostatečnou právní úpravou pro oblast nemocniční péče, aniž by došlo k ohrožení veřejného zájmu - viz článek 11 Listiny základních práv a svobod - v oblasti dostupnosti nemocniční péče?
Odpověď: Pojem obecně prospěšná společnost byl do právního řádu zaveden zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Tento zákon definuje obecně prospěšnou společnost jako takovou právnickou osobu, která není obchodní společností ve smyslu obchodního zákoníku, neboť jejím posláním není vytvářet zisk. Lze tedy dovodit, že takovou právnickou osobou může být zdravotnické zařízení nemocnice. Citovaný zákon počítá s tím, že pokud obecně prospěšná společnost bude vykonávat činnosti, k jejichž výkonu se vyžadují zvláštní podmínky, je zakladatel povinen prokázat jejich splnění. Zde je respektován např. zákon 160/1992 o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních v platném znění. Z uvedené informace vyplývá kladná odpověď na vaši otázku.
Otázka č. 6 zněla: Je již jednoznačně stanoveno formou indexace oborů, jaké mají být konkrétní počty lůžek a další z toho vyplývající parametry, počty lékařů pro nemocnice poskytující specializovanou péči, tj. např. fakultní a bývalé krajské nemocnice třetího typu?
Odpověď: Specializovaná péče je poskytována různými typy nemocnic, nikoliv pouze nemocnicemi třetího typu, pokud splňují stanovené podmínky. Pro výběrová řízení dle zákona 48/1997 Sb. tyto podmínky definuje společný materiál Ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven. Indexy počtů lůžek pro specializovanou péči jsou v průměru 0,5 na tisíc obyvatel, pro některé superspecializované obory podstatně méně. Počty lékařů nemají přímou souvislost s počty lůžek, ale se spektrem a zvláště pak s frekvencí výkonů, resp. s počty operací a specializovaných vyšetření. Tato péče je v nemocnicích poskytována méně rizikovým pacientům také ambulantně. To je důvod, proč nelze uvést přímou souvislost počtu lékařů specialistů s počty lůžek.
Vážená paní poslankyně, omluvte laskavě dvoudobou odpověď na svou interpelaci. Ráda vám kdykoli podám ke kterémukoli z uvedených bodů další informace, případně poskytnu podkladové materiály. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí paní kolegyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Dámy a pánové, jak už jsem se zmínila, odpověď na moji interpelaci měla formální vady, které zde byly přiznány. Myslím si, že jste všichni zaregistrovali to, že paní ministryně zde přečetla od první do poslední věty doplňující odpověď, se kterou bohužel nemohu souhlasit. Řeknu také proč.
Jak již jsem se zmiňovala, moje odpověď měla dvě roviny. Byla to jedna rovina zabývající se otázkou určité kolize mezi zákonem č. 20 a zákonem č. 48. Já jsem o této kolizi stále přesvědčena a nejsem sama. Jak vyplývá z odpovědi paní ministryně, zákon č. 20 § 42 má zaručovat ústavní práva občana a zákon č. 48 má řešit v rovině jiné otázku jejich hrazení. Táži se vás všech - a domnívám se, že mnoho z vás je o tomto problému informováno, protože hýbe veřejností: Jak můžeme nevidět rozpor, když v případě hrazení tohoto ústavního práva, to znamená v případě vymezení sítě zdravotnických zařízení, které má pouze doporučující charakter, se stane ve výběrových řízeních, že to, co ministerstvo doporučuje - to znamená ústavní právo -není povinnost dodržovat. Naopak je dokonce možné v rámci tohoto rozporu a nesouladu těchto dvou zákonů nadále prostředky ve zdravotnictví plýtvat. A to především tehdy, když do výběrových řízení se přihlásí více zdravotnických zařízení s větším počtem lůžek, než Ministerstvo zdravotnictví doporučuje, a v jakési pseudokonkurenci některé pojišťovny v boji o svoje nové klienty uzavřou smlouvu, která přesahuje doporučenou síť Ministerstvem zdravotnictví.
Nevím jak vy, ale já to vnímám jako evidentní rozpor, který může vést k plýtvání a k tomu, že ústavní práva nebudou dodržována. Tolik k otázce jedné.
Pokud se týká onoho nešťastného druhého okruhu - a to je případ v Karviné -paní ministryně se zde zmínila tentokrát již o tom (na rozdíl od své odpovědi, kterou jsem obdržela), že si je ministerstvo vědomo, že nelze slučovat privátní subjekt se subjektem státním. Já bych na to řekla - pozdě bycha honit. Protože kdyby si toho bylo ministerstvo vědomo, nebylo by možné, aby v materiálu pro vládu se ocitlo něco jiného.
Navíc ještě závěrem zde ocituji jednu větu z odpovědi číslo jedna paní ministryně, protože odpověď číslo 2 jsem nestačila strávit. Zde se praví: Ministerstvo zdravotnictví České republiky se přiklonilo k variantě druhé a doporučilo sloučení těchto dvou subjektů a jejich společný vstup do výběrového řízení. Na jedné straně si je Ministerstvo zdravotnictví vědomo, že nelze, na straně druhé to doporučuje. Na straně třetí mohu doložit skutečnost, že žádná smlouva mezi těmito dvěma zařízeními nebyla uzavřena a že do výběrových řízení vstupuje každý tento subjekt zvlášť a že Hornická nemocnice, a. s., se nevzdala svého úsilí o registraci obecně prospěšné společnosti, kterou hodlá rozšiřovat.
***