(pokračuje Hofhanzl)
Já bych to panu zpravodajovi připomenul.
Chtěl bych říci, že v současném návrhu imunity poslanců jsou skoro všechny mechanismy, aby poslanec, který překročí zákon, byl postižen. Vezměte si, mnohem horší postižení je, co kolem jeho přestupků udělají média, než když v tichosti někde zaplatí 200 Kč a odjede. Já si myslím, že je to mnohem větší postižení a zpětné vazby máme v této sněmovně. Na politické scéně je více politických stran, které zase v rámci politické soutěže mohou proti poslancům jiné strany, které zneužily, náležitě jim to ve sněmovně předhodit - v tom je přece veliká zpětná vazba.
Upozorňuji na to, že zneužití, ke kterému může dojít, jestliže vy v této době, v tomto okamžiku, ve kterém stát je, kdy, odvážím se říci, špatně a velice špatně funguje vnitro, špatně funguje soudnictví, se vydáte do rukou silám, které jsou mimo právo, které jsou i mimo politický systém. Já vás na to upozorňuji a říkám, že demagogie a populismus se ve svých důsledcích skoro vždy nevyplatí.
Jinak co mohu říci - navrhuji zamítnutí obou předloh těchto zákonů.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi, slova se ujme pan poslanec Šulák a připraví se pan poslanec Matulka. Prosím o klid.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Po přečtení návrhu zákona, zejména po vyslechnutí argumentace jeho tvůrců, se nemohu zbavit dojmu, že se opět jedná o, bohužel, zde tak častý projev populismu před nadcházejícími parlamentními volbami.
I když mám zcela opačné názory než můj kolega Hofhanzl, v této věci se s ním zcela ztotožňuji. Argumentace pro je sice profesionálně zdatná, jazykově květnatá a líbivá, nicméně důsledkem schválení tohoto zákona by bylo omezení imunity poslanců.
I přestupkové řízení může výrazně omezit funkčnost poslance, a tedy jeho imunitu. Excesy, např. zadržování poslanců z politických důvodů zde, v České republice, máme také. Navíc předloha zákona je právně nedokonalá. Myslím, že přiblížení se lidu a voličům, jak zde o něm mluvila kolegyně Marvanová, spočívá v něčem jiném.
Vzpomínám si na postoje kolegyně Marvanové při projednávání sociálních zákonů a zprávy vlády o bytové situaci v České republice. Zde se, bohužel, příliš nesnažila přiblížit se občanům a voličům.
Z uvedených důvodů, vážené kolegyně a vážení kolegové, budu pro to, aby byla tato předloha zamítnuta.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šulákovi, slova se ujme pan poslanec Dalibor Matulka, připraví se pan poslanec Oldřich Kužílek.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, drazí přátelé, je vidět, že je před volbami.
Problém imunity - to je problém, kterému rozumí každý, zejména většina novinářů, dokonce někteří novináři považují imunitní záležitosti za pupeční záležitosti parlamentu. Podle toho vypadají některá vystoupení.
Samozřejmě, můžeme soutěžit v tom, kdo z nás tady bude dělat větší komedii, bít se do prsou a říkat, jak imunita je špatná, jak je vlastně k ničemu, i když víme, že to není pravda, ale pro novináře to bude vypadat hezky. Já bych to také uměl, soutěžit v tomto oboru, já jsem také býval dříve ochotnickým komediantem, ale nechci soutěžit v tomto oboru. Myslím, že je to téma vážné a že měly pravdu kolegyně Marvanová a kolegyně Röschová, když mluvily o jednak závažnosti problému, ale i o tom, že diskuse, která je vedena, že je potřeba ji vést a že je vedena delší dobu.
Koneckonců, byla tu řeč o ústavě, kdo pro ni hlasoval, kdo pro ni nehlasoval, já jsem se tehdy také podílel na přípravě ústavy, nehlasoval jsem pro ni, ale z jiných důvodů, než jsou problémy imunitní, protože je zase nepovažuji za až úplně nejdůležitější na ústavě.
Nicméně si myslím, že diskusi je třeba skutečně vést, protože je to vážný problém, domnívám se proto, že oba dva předložené návrhy zákonů jsou potřebné, ale současně se domnívám, že oba dva předložené návrhy zákonů jsou špatné. A zkusím vysvětlit, proč.
U trestní imunity, čili u návrhu týkajícího se novely ústavy, paní kolegyně Marvanová za skupinu navrhovatelů vlastně nikoli nově, ona to dělá od samého začátku, už vlastně od samé prvopočáteční debaty o ústavě, a je docela sympatická statečnost, s jakou to téma neopouští, tak zpochybňuje princip netrestání ústavního činitele, princip navždyvyloučení trestního postihu.
Nicméně, co je na tom špatně? Já nemám tak odmítavý postoj k tomuto principu, ale špatně, podle mého názoru, je to, že jestliže navrhovatelé chtějí tento princip opustit, jestliže ho chtějí zvrátit a přejít k principu jinému, pak nechť si přečtou ústavou celou, nechť si přečtou, kde všude ten princip je. On např. je použit úplně stejně u prezidenta republiky. A zvážili navrhovatelé, zda bojují proti principu, nebo zda bojují jenom proti kousku něčeho, co je uvnitř principu? Myslím si, že to nedomysleli. Stejně tak nedomysleli tu věc, že jestliže bychom měli tento princip změnit a říci to, co navrhovatelé navrhují, že tedy trestní stíhání je vyloučeno jen vlastně do skončení mandátu, pak to nepochybně musí mít vliv na ta ustanovení ústavy, která mluví o souhlasu či nesouhlasu komory se zahájením takového trestního stíhání. Vždyť je tam logická vazba. Ale navrhovatelé, pokud jsem si dobře povšiml, nemění nic na těchto ustanoveních, která s tím ale úzce souvisejí. Já si tedy myslím, že návrh je nedodělaný. Je potřebný, je potřeba vést diskusi, ale myslím si, že navrhovatelé to trošičku - teď prosím bez pejorativního významu, nenapadá mne moudřejší slovo - zfušovali.
Pokud jde o přestupkovou imunitu. Tam si myslím, že je také potřeba na ní cosi změnit, protože teď je právní režim přestupkové imunity poslanců u jedné zdi, navrhovatelé ho posunují ke druhé zdi. A to je špatně, to nejenom v politice, ale i v právu, to ode zdi ke zdi většinou k ničemu dobrému moc není. Například já jsem přesvědčen, že přestupková imunita má svůj význam, že nakonec když by si chtěla výkonná moc na moci zákonodárné skutečně smlsnout, tak právě přestupky jí k tomu dávají nejlepší možnost, ať už je to nějaký obecní policajt, nebo úředník na stavebním úřadu. Když se mu prostě nebude líbit poslanec nebo senátor např. jen z toho důvodu, že je zvolen za špatné politické barvy, tak právě na přestupcích si smlsne úplně krásně. Čili říci zjednodušeně "přestupkovou imunitu zrušme a nechme to na těch orgánech", je zjednodušující, i když pro novináře a pro občanskou veřejnost (ta to také vždycky ráda slyší) velice dobře znějící a předvolebně znějící.
***