(pokračuje Kolářová)
Chci říci, že ani v takových zemích, jako je Rakousko, Německo, Francie a Itálie, není beztrestnost poslanců doživotní, naopak naše úprava je v tomto smyslu neobvyklá. K obavám, že poslanec bude po skončení svého mandátu nějak šikanován - myslím, že to by již byla diskuse jiná, protože každý občan má přece v této zemi právo na své politické názory, které vyjadřuje, a bylo by skutečně o něčem jiném, kdyby byl za tyto názory stíhán.
Domnívám se tudíž, a bylo to řečeno i v řadě příspěvků, že úprava ústavy je v tomto případě krokem k právu, jak je to obvyklé v Evropě.
Co se týče přestupků, já považuji za nelogické, aby přestupky zákonodárců projednával nějaký orgán sněmovny. Já si to neumím ze svého pohledu představit, jak my se máme stavět do role policie či soudců.
K tomu, co zde zaznělo - myslím, že je možné diskutovat ve výboru o tom, jak bude návrh zákona konkrétně vypadat. Chci připomenout, že jeho vrácení předkladatelům k dopracování znamená vlastně opět jeho zamítnutí. O imunitě jsme tady diskutovali již v minulém volebním období. Myslím, že tato diskuse se posunula z mého pohledu pozitivním směrem. Prosím vás, abyste propustili oba tisky do dalšího čtení. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Kolářové. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve vystoupení zástupkyně navrhovatelů i v dalších diskusních příspěvcích bylo mnoho řečeno o historickém původu imunity i o srovnání její dnešní podoby obsažené v ústavě s obdobnými základními zákony jiných zemí. Myslím, že není nezbytné v této diskusi pokračovat. Já budu mluvit velmi stručně k oběma návrhům.
Souhlasím s tím, že pokud jde o ústavní úpravu trestně právní imunity, je nadměrně široká ve srovnání se zeměmi Evropské unie. Přehled ústav, který nedávno vyšel v Modré knize, to potvrzuje. Přitom si ale nemyslím, že bychom teď, v té krátké době, která - jak předpokládám - zbývá do ukončení činnosti této Poslanecké sněmovny, měli z tohoto důvodu zasahovat do ústavy. Říkám to proto, že jsem sám stoupencem toho, že bychom měli provést změnu ústavy, pokud jde o zkrácení volebního období. Avšak toto je změna, která spadá do širší reformy ústavy. Není to podle mého názoru něco, co příliš spěchá. Trestně právní záležitosti, tzn. že by sněmovna nevydala k trestnímu stíhání někoho, kdo se dopustí vážného trestného činu, takové věci tu prostě nejsou a nepředpokládám, že by sněmovna nevydala poslance k trestnímu stíhání, kdyby k něčemu takovému došlo. Praktická naléhavost této změny je tedy podle mého soudu malá.
Z tohoto hlediska já osobně navrhuji, aby tento návrh byl zamítnut, abychom se jím v této fázi našeho jednání dále nezabývali.
Druhá věc je omezení imunity ve věcech přestupkových. To je věc, kterou lze řešit zákonem, která nevyžaduje žádnou změnu ústavy a která je také - abych tak řekl - praktičtější z mnoha ohledů a která je také politicky citlivější potud, že různé jevy, kdy poslanci mají jiný právní statut než normální občané, ačkoliv právní statut není bezprostředně spojen s výkonem jejich poslanecké funkce, jsou zdrojem oprávněné kritiky občanů.
Jestliže tu bylo řečeno, že by bylo vhodné, kdyby Poslanecká sněmovna před skončením volebního období v této věci přijala potřebnou změnu, že by to bylo gesto nebo projev toho, že si poslanci jsou vědomi určitých problémů, pokud jde o jejich status, a že by to veřejnost pozitivně přijala - s tím já souhlasím.
Já bych tady chtěl říci, že už na jaře v roce 1990 jsme se ve Federálním shromáždění zabývali problematikou omezení přestupkové imunity. Chci říci jen jednu zajímavost. Tehdy se proti tomu ozývaly námitky z kruhů, které by bylo možno označit jako pravicové, a to s argumentací, že policie je vlastně ještě stará, komunistická, a že může bránit poslancům ve výkonu jejich činnosti. Je skutečně zvláštním jevem, že dnes se ozývají podobné argumenty, i když ve srovnání s tím, co bylo v roce 1990, je situace nyní podstatně jiná. Přesto se tyto názory rozšířily do celého spektra stran, bez ohledu na to, jde-li o strany opoziční, nebo koaliční.
Myslím, že bychom skutečně tento problém měli vážně zvažovat. Osobně si myslím, že pokles celkové důvěryhodnosti ústavních institucí, zejména parlamentu, je spojen s tím, že my jako poslanci málo reflektujeme způsob našeho jednání i našeho chování. Nepochybně jsme tím přispěli k tomu, že naše důvěryhodnost se oproti výsledkům v povolebním období značně snížila.
Jsem tedy pro to, abychom k druhému návrhu, který doporučuji postoupit do druhého čtení, přistupovali s vědomím těchto složitých společensko-politických souvislostí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Slova se nyní ujme pan poslanec Hofhanzl a připraví se pan poslanec Šulák.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy a pánové, já jsem s potěšením vyslechl svého předchůdce, pana profesora Jičínského, a jeho názor, že to není dobré řešit v tomto okamžiku.
Jinak bych chtěl říci, že politika je o vášních a o lidských zájmech, a mnohdy o velikých zájmech. Někdy se jde v politice i za hrdla, a to často. Institut imunity se vyvinul, tak jak se vyvinul, z toho důvodu, aby poslanci tohoto ctihodného sboru byli chráněni proti vlivům, které jsou třeba mimopolitické, neboť různé nátlakové skupiny mohou jít - jak říkám - až za hrdla. Říkám to proto, že jsem si za ty roky sám leccos užil a s tímto problémem jsem se setkal.
Chtěl bych říci, že jestliže se něco v čase nevyplatí, tak se nevyplatí laciný populismus a nevyplatí se gesta, jak to tady říkala paní předkladatelka, že někdy se má udělat gesto. Já jsem toho názoru, že gesta se většinou nevyplatí, jsou-li to jen gesta.
Kolegovi Koháčkovi, který je zpravodajem k těmto tiskům, bych chtěl připomenout. Před několika lety byl předkladatelem novely daňových zákonů. Šlo o to, znovu vrátit výši daní u malých pivovarů na stejnou úroveň, jako měly ostatní pivovary. Malé pivovary se staly tehdy symbolem malého středního podnikání. Myslím, že všichni bez rozdílu, bez ohledu na to, z které části sněmovny jsme, velmi dobře víme, že to, co potkalo naše hospodářství, je také to, že minulá vláda, která si říkala pravicová, netrvala na tom, aby se zde zákonnými i jinými opatřeními vytvořil široký malý a střední stav, který teprve může být motorem ekonomiky.
***