(pokračuje Matulka)
Jsem přesvědčen, že bychom měli jít nějakou střední cestou, že bychom z poslanců neměli dělat "posvátné krávy". To je pravda, neměli bychom být "posvátnými kravami". Měli bychom být postaveni na úroveň ostatních občanů - také nic jiného než občané nejsme - ale v tom případě, kdy bychom nabyli dojmu, že nás výkonná moc chce šikanovat, teprve tehdy bychom měli mít možnost se obrátit v jednotlivém případě na orgán komory, které jsme členy. V takovém případě by orgán komory přestupkovou záležitost přebral. Ale to je jakási střední cesta, která v návrhu není.
Myslím si, že návrh je špatný skutečně v tom, že nás od jedné zdi přivádí ke druhé zdi, ale jsem ochoten o tom diskutovat.
Nepřihlásil jsem se z toho důvodu, abych cosi navrhoval. Možná škála návrhů byla vyčerpána. Já se v hlasování k některému z nich samozřejmě přikloním. Ale zejména pro případ ústavního zákona, pokud by sněmovna vyhověla návrhu na vrácení k přepracování, chtěl bych požádat navrhovatele, aby se zamysleli nad mými slovy, aby přepracování vedlo k poněkud komplexnějšímu řešení, než sami navrhují.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Hovořit bude pan poslanec Kužílek, připraví se pan poslanec Grégr.
Poslanec Oldřich Kužílek: Dámy a pánové, nepřicházím s pozměňovacím návrhem, ale s argumentací. Chtěl bych se připojit k těm, kteří odporují tomu, aby byly tyto návrhy přijat. V prvním případě proto, že jsem odpůrcem jakýchkoli rychlých a zdánlivě jasných a pod tlakem různých mínění změn ústavy.
Ve druhém případě chci přinést do argumentace jeden prvek, který málokdy v diskusích bývá vůbec přítomen, a sice něco, o čem se domnívám, že má téměř povahu důkazu. K argumentaci, která říká, že návrh je populistický. To, co chci říci, už zde trochu naznačil kolega Matulka.
V této zemi jsou přestupkovou imunitou vybaveny mnohé okruhy osob. Skupina osob soudců má asi 2000 členů, státní zástupci, policisté - asi 50 tisíc - a armáda, která je také vybavena přestupkovou imunitou. Samozřejmě i prezident. Všechny tyto skupiny jsou vybaveny tím, čemu se zde ne úplně říká přestupková imunita. Mechanismy jsou velmi podobné. Třeba u soudců a státních zástupců jde o kárné soudy, které se podobně jako náš mandátový a imunitní výbor případem zabývají.
Nemusím vám jistě připomínat, že kolikrát jste byli svědky, že se někde řítí nějaké civilní auto. Je zastaveno a policisté uvnitř zahlédnou zamávání něčím - asi je to někdo od nich. Auto se pak řítí dál. Čili řešení přestupku probíhá zasalutováním. To celkem nikoho nezajímá.
Je nepochybné, že zájem o 200 poslanců je dán jinými důvody, jinými příčinami. My jsme ti mediálně zajímaví. Je to v pořádku, já se tomu vůbec nebráním. Vede to ale mnohem spíše k myšlence, že sankce je zde nesmírně vehementně přítomna. My jsme sankcionováni nejen za přestupky, ale i za mnohem menší věci prostě proto, že jsme veřejně zajímaví.
Proč populismus? Kdyby byl navrhován soubor novel, které se zabývají v komplexu problémem přestupkové imunity a zahrnou do sebe zhruba 150 tisíc osob, kterých se tento problém týká, a nějak se zdůvodní, proč v daném vývoji společnosti na daném stupni kultury, právním atd., věc má být pojímána jinak, neměl bych sebemenší podezření z populismu. Ale pokud z důvodů pouze veřejné zajímavosti je zde vytažena tato skutečně mikroskupinka, která je navíc pod drobnohledem a pod jinou sankcí, že to zvyšuje to, že je zájem zákonodárný asi neodůvodněný, to mi potvrzuje, že jde o čirý populismus. Připojím se k návrhům na zamítnutí.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kužílkovi. Jako poslední z přihlášených pro tuto chvíli vystoupí pan poslanec Grégr.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechtěl jsem původně vůbec vystoupit k této problematice, ale zásadně nesouhlasím s tím, že otázka důvěry v parlament spočívá na přestupkové imunitě poslanců. To je jen záměrně prezentovaný zástupný problém. Otázka důvěry či nedůvěry v parlament je dána kauzami financování politických stran, angažovaností některých poslanců v netransparentních společnostech, celkovou hospodářskou a sociální situací společnosti. S touto situací také klesá křivka popularity sněmovny, jak to můžeme denně pozorovat.
Nemíním přistoupit na tuto populistickou hru, ačkoliv za normálních okolností bych byl ochoten o předložených návrzích věcně diskutovat. V této situaci a při takovéto argumentaci budu hlasovat pro zamítnutí předložených návrhů. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Grégrovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Kapoun.
Poslanec PS Miroslav Kapoun: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že celý problém, který se zde řeší, není problém imunity, ale morálky. Kdyby se osobnosti formátu pana poslance Uhdeho, Dostála nebo Jičínského zasadily o to, aby poslanci, kteří spáchali přestupek pod vlivem alkoholu, se svého mandátu vzdali, považovali by to všichni za velmi pozitivní. Bohužel se to neděje, a máme je skoro ve všech klubech. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. O slovo se přihlásil pan poslanec Milan Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem byl jmenován, a to mě pohnulo k tomu, říci k této věci také pár slov.
Slyším zde nesmírně zasvěcené úvahy o tom, z jakých pohnutek vznikl tento návrh zákona. Musím mluvit také za sebe. Od prvního interview, které jsem dával jako předseda České národní rady a potom jako předseda sněmovny, jsem o tomto problému mluvil. Možná, že už jsem tenkrát byl populistou, ale já si myslím, že je možný i jiný výklad.
Jsem přesvědčen, že imunita, výsada formulovaná tak, jak je formulována v zákoně o jednacím řádu i v ústavě, je výchovně špatně zaměřená. Umožňuje, aby se z poslanců a veřejných funkcionářů stávali prominenti, kteří ztrácejí smysl pro reálné obrysy života. Jsem přesvědčen, že to je zhoubné, sleduji to několik let, zhoubu vidím. Jsem přesvědčen, že nepovede-li se to v této sněmovně, bude muset nad tímto problémem přemýšlet další sněmovna. Ne proto, že se to líbí někomu, že se to třeba líbí novinářům, že se to líbí určitým vrstvám publika, ale bude na to myslet a bude se tím zabývat proto, že jí jde o záležitost její vnitřní sebereflexe, sebekázně a morální údržby, aby se nestali z poslanců prominenti, aby zůstali také mimo jiné obyčejnými lidmi. To je velmi důležité. Domnívám se, že z těchto pohnutek je třeba zákon posuzovat.
Ještě mi dovolte jednu poznámku - k těm, kteří říkají "je to potřebné, ale je třeba to řešit komplexně, je to třeba řešit lépe". Za pár let, které jsem v Poslanecké sněmovně, znám poslanecký jazyk dopodrobna. Poslanec nikdy neřekne, že odmítá zákon, protože se mu nelíbí, že mu sahá na jeho výhody. Poslanec se zachmuří a řekne: Je potřeba to řešit, ale je třeba k tomu přistoupit komplexně.
***