(pokračuje Maixner)
Nebylo by vhodné upravovat radši všechny tyto naše zákonné normy, než plýtvat energií na normy, které jsou nepodstatné, nelogické a nemají v dnešní ekonomické tragédii své plné opodstatnění? Přitom úprava naší ústavy by měla proběhnout, ale rozhodně ne v této oblasti a ne s pojmem poslanecká imunita.
Dámy a pánové, dle § 90 zákona č. 90/1995 Sb. navrhuji danou předlohu ústavního zákona zamítnout. Pokud nedojde k tomuto návrhu, navrhuji vrátit tuto předlohu ústavního zákona navrhovateli k dopracování.
Teď pár slov k bodu 252.
Dámy a pánové, jeden z mnoha diskutovaných problémů bez ohledu na politickou příslušnost se vede kolem přestupků poslanců, kteří oplývají poslaneckou imunitou. Účelově a mediálně zneužité promile přestupků osob, které disponují imunitou, je stav, který by neměl mít žádné opodstatnění v tak pojatém návrhu. Ano, milerád se připojím k tomuto návrhu zákona a budu ho prosazovat, ale musí mě navrhovatelé přesvědčit o tom, že ti, kdo touto imunitou oplývají, je neustále porušují. Copak naše poslanecké sbory jsou tlupy anarchistů či zločinců, kteří jsou jen a jen závislí na poslanecké imunitě? To mají navrhovatelé skutečně tak nízkou představu o nás všech volených zástupcích lidu?
Samozřejmě existují různé stupně pojetí a rozsah imunity jak v Evropské unii, tak ve světě. Faktem zůstává, že onen rozsah se příliš neliší, je odvislý od národní mentality, způsobu zavedení demokratických principů a tradic. Jisté ale je, že všude ve světě ve všech parlamentech poslanci svoji imunitu mají a je součástí onoho získaného mandátu v zákonných demokratických volbách. Zbavením poslance rozsahu jeho práv a omezením poslanecké imunity na přestupky by mohlo dojít k vážnému narušení naší teprve se rodící demokracie. Přitom i samotná vláda se staví negativně k tomuto návrhu zákona a upozorňuje na nesoulad s naší ústavou a článkem 27, odst. 3, kde je jednoznačně upraveno, jak je možno zakročit proti poslanci, který je předmětem jistého přestupku.
Co vlastně skupina poslanců tímto návrhem zákona cílí? Na tuto otázku je opravdu jen velmi složitá odpověď. Neznám žádné argumenty, proč by měl poslanec v našem státě, kde není do dnešních dnů ani stabilizovaný politický systém, ztrácet to, co je součástí naší Ústavy České republiky. A při této myšlence nemůže nikdo podsunout Sdružení pro republiku - Republikánské straně Československa, že to, co je v ústavě obsaženo, je v pořádku, protože to byli právě republikáni, kteří nehlasovali pro Ústavu České republiky v prosinci roku 1992. A jak je vidět poslední dobou, je stále silněji zapotřebí zásahů do naší ústavy a tyto návrhy nepřicházejí od opozice, ale paradoxně od koalice. Přitom zásahy, které by skutečně měly proběhnout, se odkládají a znevažují se odvoláváním právě na nedokonalost naší ústavy a možnosti ji měnit. Po desítkách let funkčního systému a stability bez hrozeb zlomových změn nebudeme moci případně i tyto pojmy odstranit. Dnes jsme ještě rozhodně této úrovně nedosáhli, a jak je vidět, i dlouho nedosáhneme.
Dámy a pánové, v rámci této rozpravy mi dovolte ještě několik slov o poslanecké imunitě jako základním pojmu všech demokratických ústavních pořádků.
Imunita je privilegium pro členy parlamentních sborů před zásahy a manipulací výkonné, respektive soudní moci. Úprava imunity členů parlamentů je v zemích Evropské unie zejména vzhledem k odlišnostem v historickém vývoji. Například ve Francouzském národním shromáždění, jež se vždy pokládalo za ztělesnění suverenity lidu, zavedlo jednoznačný a radikální pojem nedotknutelnosti poslance. Již v roce 1850 se prosadilo, aby bylo třeba souhlasu sněmovny jak k trestnímu, tak i k civilnímu stíhání. Také v dnešním parlamentu ve Francii může být člen trestně právně stíhán nebo zatčen jen se souhlasem sněmovny, jíž je členem, pokud nebyl napaden nebo dopaden přímo při činu. V době mimo zasedání parlamentu vyslovuje souhlas se stíháním předsednictvo té parlamentní komory, jíž je poslanec členem. Přitom imunita není problémem pro jakékoliv zahájení líčení v civilněprávním sporu.
Anglosaský model poslanecké imunity a spolu s ním úprava imunity v konstitučních monarchiích, jako je třeba Holandsko, omezuje imunitu jen na idemnitu. Podobně je tomu u některých států, kde forma vlády nevychází ze systému parlamentního, nýbrž prezidentského systému. Angličané jsou názoru, že postavení člena parlamentu nemá být překážkou trestního řízení. Proto privilegium imunity chrání poslance před zatčením, neplatí bez omezení a britský poslanec - spáchá-li zločin - může být zatčen jako každý jiný, a to aniž by byl dopaden při činu samém a aniž by musela sněmovna požádat o jeho vydání.
V Německu a Rakousku není poslanecká imunita omezena na období zasedání parlamentu, ale vztahuje se na všechen čas trvání mandátu. Podle článku 46 základního zákona Spolkové republiky Německo může být poslanec pro trestný čin zatčen a stíhán pouze se souhlasem Spolkového sněmu, pokud nebyl dopaden při činu nebo v průběhu následujícího dne. Trestní řízení, vazba a každé další omezení jeho osobní svobody musí být přerušeno, jestliže o to požádá sněmovna.
Rakouská ústava rozlišuje dva pojmy imunity. Jednu spojenou s výkonem povolání a druhou spojenou s jeho činností, kterou lze charakterizovat jako výkon poslaneckého mandátu. V prvním případě nemůže být pro své hlasování nikdy pohnán k odpovědnosti a za své ústní nebo písemné projevy pak podléhá pouze disciplinárnímu pravidlu sněmovny, jíž je členem. Ve druhém případě je chráněn před zatčením, domovní prohlídkou, vyšetřováním a trestním stíháním. V tomto případě může být poslanec postižen jedině se souhlasem sněmovny.
Obecně lze charakterizovat, že z evropského chápání poslanecké imunity musí dojít ve většině případů k souhlasu sněmovny či komory, jíž je poslanec členem, a nemůže být zbaven poslanecké imunity za jakoukoliv s politikou spojenou činnost. Podotýkám znovu především pro poslance vládní koalice, že poslanec nemůže být zbaven poslanecké imunity za jakoukoliv politickou či s politikou spojenou činnost.
V nedávné minulosti jsme zažili v této sněmovně již několikrát tento precedens, a to jak při zbavování poslanecké imunity kolegy Krejsy, tak při zbavování imunity dr. Miroslava Sládka. Procesní překážka imunity má na mysli funkční neschopnost parlamentu tím, že chrání poslance před trestním stíháním, zejména též před vyšetřováním ze strany policie, před zatčením nebo jiným omezením osobní svobody právě v době trvání poslaneckého mandátu. Předmětem, který je imunitou chráněn, je totiž nezávislost a pracovní schopnost parlamentu.
Dámy a pánové, po tomto krátkém seznámení s pojmem imunity bychom měli skutečně velmi bedlivě vážit jakýkoliv zásah do našeho ústavního pořádku, který máme zaveden. Osobně si myslím, že jsou daleko důležitější věci na řešení v našem státě než zrovna úprava zákona č. 90/1995 Sb., o přestupcích poslanců parlamentu.
Navrhuji tuto předlohu zákona zamítnout. Pokud nebude tento návrh schválen, navrhuji ho vrátit předkladatelům k dopracování.
Děkuji za pozornost.
***