(pokračuje Koháček)
Je také potřeba jednoznačně řešit případ, kdy člen parlamentu bude se souhlasem příslušné komory držen ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Lze to řešit různými způsoby. Osobně bych preferoval takové řešení, kdy mandát vězněním nezaniká, ale dotyčný člen parlamentu nebude mít možnost účastnit se práce parlamentu, což je obvyklé v řadě demokratických zemí.
Je však otázka, zda je správné zabývat se touto složitou problematikou spojenou se změnou ústavy krátce před pravděpodobným koncem našeho volebního období.
V novele jednacího řádu chtějí navrhovatelé úplně zrušit přestupkovou imunitu, ač její existenci ústava stanovuje. Nemyslím si, že tato cesta je dobrá, ale shoduji se s navrhovateli v tom, že je potřeba rozsah přestupkové imunity zúžit. Podle stávajícího stavu musejí orgány státní správy přerušit projednávání přestupku v okamžiku, kdy zjistí, že se jedná o poslance či senátora, a nahlásit tuto skutečnost příslušné komoře parlamentu, a to i proti vůli dotčeného člena parlamentu. Následně pak přestupek projednává mandátový a imunitní výbor příslušné komory na neveřejném zasedání.
Tento stav považuji za nedobrý. Myslím, že bychom měli změnit zákon o přestupcích tak, aby orgány státní správy předávaly řízení o přestupku příslušné komoře jen v tom případě, kdy by se poslanec nebo senátor své imunity dovolával. To by se mělo stávat snad jen při dopravních přestupcích při cestě na jednání některého orgánu parlamentu. Následné jednání o takovém přestupku před mandátovým a imunitním výborem by pak mělo být veřejné. Tím bychom nastolili stav, kdy by přestupková imunita nadále chránila poslance či senátora před případnou diskriminací ze strany moci výkonné a na druhé straně celou společnost před zneužíváním přestupkové imunity ze strany poslanců či senátorů.
Protože je možné na obou návrzích dále pracovat ve výborech, a i zástupkyně navrhovatelů to uvítala, doporučuji propustit je do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Koháčkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Loukota. Připraví se pan poslanec Maixner.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, máme v tuto chvíli před sebou dva poslanecké návrhy zabývající se institutem poslanecké imunity. Zastavím se nejdříve u tisku 251, který obsahuje novelizaci Ústavy České republiky.
Návrh, který je v podstatě dost stručný a jednoduchý, bude v případě svého přijetí znamenat faktické odbourání poslanecké imunity. Osobně chápu institut poslanecké imunity jako prostředek ochrany zákonodárce při svobodném výkonu funkce. Jakou ochranu však bude mít poslanec v případě přijetí této novely? Uvedu příklad, který se může velmi snadno přihodit. Poslanec bude mít např. během svého mítinku politický projev, který nebude komusi košer. Poslanecká sněmovna jej sice nezbaví imunity, neboť jde konec konců o politický projev, který pronesl v souvislosti s výkonem svého mandátu, co to však bude tomuto poslanci platné? Jednoho dne nebude zvolen a pak si svá slova odskáče tuplovaně. Ano, taková je skutečnost. Proto tento návrh hodnotím vyloženě jako návrh, který má sloužit především k zastrašování, a ne ke srovnávání naší země s jinými demokratickými státy.
Rovněž tak slova o tom, že imunita členů našeho parlamentu je výjimečně široká, musím odmítnout. Jako příklad uvedu imunitu členů Parlamentního shromáždění Rady Evropy, která je mnohonásobně širší a větší, a je pro mě opravdu záhadou, proč pro snížení imunity bojují zde v tomto konkrétním případě, zde v této zemi, některé poslankyně, členky stálé delegace České republiky v Radě Evropy, kterým velice široká imunita Rady Evropy evidentně nepřekáží a nevadí.
Nyní několik slov k tisku 252, který se zabývá přestupky poslanců. I k tomuto materiálu mám několik podstatných výhrad, kde i zde spatřuji v případě přijetí této normy možnosti zneužití vůči momentálně nepohodlnému poslanci. Opět uvedu jeden případ, který se může velice dobře stát. Sněmovna bude např. projednávat kontroverzní návrh zákona, kdy půjde o každý hlas. Pak nevidím problém v tom, aby byl např. na dálnici zadržen odpovídající počet oponujících poslanců, se kterými tam budou jacísi strážníci obrazně řečeno cvičit tak dlouho, jak to bude potřeba.
Pane předsedající, dámy a pánové, z výše uvedených důvodů dávám návrh na zamítnutí poslaneckých návrhů obsažených v tiscích 251 a 252. Pokud nebude tento návrh přijat, dávám návrh na vrácení předkladatelům k přepracování.
Závěrem si ještě dovolím reagovat na slova paní předkladatelky. Zajímalo by mě, pokud paní kolegyni tak jde o přiblížení se k realitě života řadových občanů, jak bude hlasovat při projednávání návrhu poslanců SPR-RSČ ohledně snížení platů ústavních činitelů, který je rovněž zařazen na program této schůze sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Maixner, připraví se pan kolega Dostál.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové, úprava ústavního zákona, čl. 27 Ústavy České republiky, kterou předkládá skupina poslanců, je velmi rozsáhlým zásahem do Ústavy České republiky a v zásadě mění celý princip pojetí imunity poslance či senátora.
Při konstrukci Ústavy České republiky a následovně jejím schválení byla uplatněna imunita poslance v maximálním rozsahu, pravděpodobně s přihlédnutím k nefunkčnosti demokratických prvků v naší společnosti a k velmi krátké době od sametového podvodu. Tyto okolnosti nutily nové politické strany a poslance k tomu, aby byl rozsah imunity co nejširší a poslanec zvolený v demokratických volbách měl možnost se plně věnovat své práci, aniž by měl problém s výkonnou, případně soudní mocí. Faktem je, že s odstupem času bude asi možné upravit tento článek Ústavy České republiky, ale dnes jsme ještě daleko od doby, kdy by k tomu mělo dojít.
Daná úprava musí upřednostňovat několik základních předpokladů. Jedním z nich je stabilita demokratického zřízení, uplatňování rovnosti Ústavy České republiky a Listiny lidských práv a svobod pro všechny skupiny obyvatelstva stejně. Jak dnes, po sedmi letech, můžeme konstatovat, tento princip vládnutí zde ještě nenastal a není ani pravděpodobné, že v brzké době nastane.
Při této příležitosti bych mohl začít citovat desítky případů, kdy došlo k porušení nejen Ústavy České republiky a Listiny lidských práv a svobod, ale i platných zákonů našeho státu. Přitom nejde jen o jedince, ale i o celé politické strany, a primem při porušování těchto pilířů demokracie, jako je ústava a zákon, je pronásledování celé republikánské strany. Při podrobném prostudování všech pěti novel ústavního zákona - některé byly staženy - mě napadá, že jsou vytvořeny velmi účelově, s omezenou účinností a s možností maximálního svázání současné i budoucí opozice.
Dalším z aspektů, který jednoznačně nedovoluje uplatnění této změny, je i stav naší zákonnosti, a to jak v otázce trestního zákona, tak občanskoprávního zákona. Je sedm let po údajné revoluci a změny, které měly proběhnout v našem právu, jsou daleko za skutečností a daleko za stavem společnosti, ve kterém se dnes nacházíme. V této problematice musím přihlédnout i k součinnosti s evropským a světovým právem, která zcela neprobíhá, a přitom z úst bývalé vládní koalice neslyšíme nic jiného než o připojení jak do struktur NATO, tak do struktur Evropské unie.
***