(pokračuje Marvanová)
V praxi to znamená, že zákonodárce se nemusí zodpovídat ze žádného mluveného projevu či psaného projevu, který učinil v rámci svých poslaneckých povinností ve sněmovně či ve výborech atd. Tato ochrana je nezbytným předpokladem k výkonu mandátu. Ovšem srovnáme-li rozsah imunity členů parlamentu u nás s jinými demokratickými státy, zjistíme, že imunitní výsady jsou u nás skutečně široké. Ve většině parlamentů evropských zemí je totiž imunita jejich členů omezena pouze na dobu trvání mandátu, někde dokonce jen na cestu do parlamentu a jednání v budově a mimo tuto cestu a mimo jednání v budově parlamentu je poslanec či senátor odpovědný jako každý jiný občan. Ale i v těch zemích, zejména v evropských zemích, kde imunita je poněkud širší, je trestní stíhání člena parlamentu možné se souhlasem příslušné komory. Pokud příslušná komora souhlas nevydá, není stíhání možné, pokud je dotyčná osoba poslancem nebo senátorem. Ovšem po skončení poslaneckého či senátorského mandátu je tento dotyčný občan odpovědný jako každý jiný a pouze po dobu, kdy trvá jeho mandát, se staví promlčecí lhůta, to znamená není možné jeho stíhání.
U nás platí něco jiného. Platí to, že odepře-li sněmovna, příslušná komora, souhlas s trestním stíháním svého člena, je trestní stíhání navždy vyloučeno. Podle našeho názoru, a nejen podle našeho, ale i podle řady ústavních odborníků, je tento princip nadmíru široký, nenajde se kromě Slovenska v žádné jiné evropské zemi. Je zároveň i překročením v Listině práv a svobod ke stanovené rovnosti práv občanů před zákonem. Není žádný důvod klást jiná práva a jiné nároky na toho, kdo někdy byl poslancem či senátorem a kdo jím nebyl.
Proto navrhujeme, a to je smyslem jedné změny, tisku 251, tedy novelizace ústavy, ústavního zákona, aby, pokud sněmovna odepře souhlas s trestním stíháním svého člena, tedy buď poslance, nebo senátora, bylo trestní stíhání vyloučeno po dobu trvání mandátu a poté, kdy mandát skončí a občan, který byl poslancem či senátorem, již je opět obyčejným občanem, tak je toto trestní stíhání možné samozřejmě za splnění všech předpokladů stanovených v trestním zákonu, v trestním řádu, jako je tomu u jiných občanů.
Nyní bych se ráda dotkla přestupkové imunity. To je také vážný problém, o kterém se možná diskutuje častěji než o imunitě trestně právní, protože řadě z vás se pravděpodobně stalo, že přestupek, nejčastěji dopravní, projednával mandátový a imunitní výbor. I zde je u nás pojetí imunity výrazně širší než v jiných zemích a navíc vede k určitým velmi zvláštním situacím.
Je pravda, že po přijetí jednacího řádu již poslanec je odpovědný za přestupky, ale není odpovědný normálně, jako každý jiný občan. Nemůže je projednat dopravní policie či jiný orgán, který projednává přestupky u jiných občanů, ale tyto přestupky, pokud se o nich dozví Poslanecká sněmovna či Senát, projednává mandátový a imunitní výbor.
Domníváme se, že ani k tomuto postupu není důvod, a dokonce i z řad mnohých kolegů slyšíme to, že řada kolegů by radši byla, kdyby jejich přestupek byl projednáván přímo na místě, kdy se dopravní nehoda udála. Je to jednodušší i z hlediska dokazování. Představte si, že mandátový a imunitní výbor dnes, jehož jsem členkou, v podstatě supluje práci dopravní policie a těžko může ex post třeba po několika týdnech hodnotit, jestli skutečně k přestupku došlo. Komu uvěří, jestli poslanci, nebo zprávě policie. Myslíme si, že by bylo lepší, kdyby přestupky poslanců i senátorů se projednávaly stejně jako u kohokoliv jiného, to znamená, že by je projednával příslušný orgán dopravní policie či příslušný orgán obecního úřadu a podobně.
Zároveň, pokud se někteří z vás obávají toho, že by takovýmto postupem mohli být poslanci zdržováni či jiným způsobem by mohli být obětí třeba ne vždy nejlepšího postupu policie či jiných orgánů, se domnívám, že by nám všem dost prospělo, kdybychom zažívali projednávání přestupků jako každý jiný občan, že by nám to umožnilo trochu více se přiblížit realitě života běžného občana. Možná, že bychom potom věnovali větší pozornost i práci policie a měli s ní i své vlastní zkušenosti při projednávání přestupků.
Proto navrhujeme změnu jednacího řádu, kde chceme navrhnout změnu konkrétně § 13, kde se praví: "Za přestupky odpovídají poslanci podle právních předpisů, jimiž jsou tyto přestupky upraveny."
Jsou zde uvedeni poslanci, a nikoliv senátoři z toho důvodu, že - jak možná víte - senátoři se doposud řídí jednacím řádem Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že poté, co by Senát přijal vlastní jednací řád, který pravděpodobně připravuje, měl by tuto věc řešit samostatně. Doposud by se touto změnou, provedenou v našem jednacím řádu, tato změna vztahovala jak na poslance, tak na senátory, kteří se doposud řídí naším jednacím řádem.
Na závěr předkládané zprávy se domnívám, že imunita členů parlamentu má své opodstatnění a námi předložený návrh nesměřuje k tomu, že bychom zpochybňovali imunitu jako takovou, ale domníváme se, že s ohledem na princip rovnosti občanů před zákonem, který - jak jsem již uvedla - je zakotven v Listině práv a svobod, je imunita jako určitá výsada ospravedlnitelná jen tehdy, pokud není příliš široká a pokud je poskytována jen v míře nezbytně nutné k ochraně řádného fungování parlamentu.
Na závěr bych chtěla říci, že jsem si vědoma toho, že se mezi vámi objevují různá možná jiná řešení zúžení poslanecké či senátorské imunity. Za navrhovatele chci uvést, že se nebráníme diskusi o možných pozměňovacích návrzích k těmto předloženým návrhům, ale myslíme si, že by bylo dobré a že by to bylo docela vhodné gesto od této Poslanecké sněmovny, která pravděpodobně zanedlouho skončí, kdyby neodmítla v tuto chvíli se zabývat tímto problémem, kdyby tyto dva návrhy postoupila k projednávání výborům a ve výborech můžete jako poslanci uplatnit pozměňovací návrhy.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Haně Marvanové a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Petr Koháček, který je určen zpravodajem k oběma tiskům, u nichž jsme se shodli, že bude sloučena rozprava.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl zpravodajskou zprávu k tiskům 251 a 252, které obsahují návrhy na zúžení poslanecké a senátorské imunity. Také já jsem přesvědčen, že trestní a přestupková imunita členů parlamentu je příliš široká a v řadě případů i těžko odůvodnitelná. Mám také pocit, že někteří poslanci a senátoři zneužívají imunitu k zakrytí svých pochybení, a tím snižují vážnost zastupitelského sboru. Na druhé straně si však umím představit situace, kdy je imunita oprávněná.
Návrh na změnu článku 27 Ústavy České republiky předpokládá omezení trestní imunity jen na dobu výkonu mandátu, a nikoli navždy, jako je tomu dosud. Domnívám se, že toto omezení je správné. Nemohu si však odpustit vyjádření k tomu, jak jsme dosud přistupovali k žádostem o vydání poslance k trestnímu stíhání. Obávám se, že hodně z nás se povýšilo na soudce a posuzovalo případy z hlediska viny či neviny. To nám však nikdy nepříslušelo a nepřísluší, od toho jsou zde soudy. Imunita nás má chránit jen před případnou politicky motivovanou perzekucí či pokusem o perzekuci ze strany moci výkonné a jen toto máme posuzovat. Neshledáme-li, že poslanec je mocí výkonnou perzekvován, máme jej vždy vydat a dotčený kolega by se měl podrobit všem procedurám vyšetřování a soudního řízení jako každý jiný občan.
Z tohoto důvodu se domnívám, že omezení trestní imunity je správné. Zároveň mě mrzí, že navrhovatelé chtějí řešit jen část problémů skrytých v článku 27 Ústavy České republiky.
***