Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(pokračuje Kasal)

Můžeme přistoupit k projednávání dalšího bodu, přičemž návrhy pana poslance Exnera jak na zamítnutí, tak na vrácení samozřejmě po ukončení podrobné rozpravy jsou relevantní a bude o nich hlasováno.

Nyní se, dámy a pánové, budeme věnovat dalšímu bodu, což je

Chci připomenout, že při projednávání pořadu schůze jsme rozhodli hlasováním o tom, že bude sloučena rozprava k tomuto vládnímu návrhu s následujícím bodem pořadu, kterým je

Prosím pana ministra Cyrila Svobodu, aby návrh odůvodnil.

Ministr vnitra ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, předkládaný návrh novelizace zákona o přestupcích byl Poslanecké sněmovně Parlamentu předložen současně s novelou trestního zákona, která se mj. zaměřovala na nové pojetí postihu drogové problematiky v souladu s mezinárodními závazky, kterými je Česká republika vázána.

Drogová problematika však byla - jak všichni víte - z citované novely trestního zákona při projednávání sněmovnou vypuštěna s tím, že bude řešena komplexně při projednávání dalších návrhů upravujících postih drogové kriminality.

Podle článku 36 Jednotné úmluvy o omamných látkách z 31. března 1961 se signatáři zavazují k trestnímu postihu tam uvedených forem nakládání s drogami včetně její držby.

V souladu s uvedeným článkem této úmluvy řeší návrh novely o přestupcích postih drogové kriminality i prostředky správního práva a upravuje novou skutkovou podstatu přestupků držení omamné nebo psychotropní látky nebo jedu pro vlastní potřebu. Vytváří tak zejména podmínky pro zvláštní postup proti osobám, které jsou na drogách závislé, aniž by je vždy vystavoval postihu cestou trestního zákona.

Považuji však za nezbytné, aby úprava postihu drogové kriminality v naznačeném směru byla komplexní a zahrnovala i odpovídající úpravy v trestním zákoně. Jinak nemůže být dosaženo cíle, se kterým vláda tento návrh parlamentu předložila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru vnitra Cyrilu Svobodovi. Prosím nyní, aby se slova ujal navrhovatel druhého návrhu pan poslanec Dalibor Matulka.

Pana ministra Svobodu bych chtěl požádat, aby se posadil ke stolku, kde jako navrhovatel má právo pro tuto chvíli sedět.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pokusím se o úvodní slovo pokud možno krátké.

Možná jste už zaslechli pro Prahu takovou přezdívku, že se Praze již říká Amsterdam Východu. Možná jste také zaslechli, že České republice se říká legislativní ráj pro obchod s drogami. Já jsem to obojí zaslechl několikrát. Domnívám se, že je to smutná pravda. Mým přáním je, abychom na tomto stavu cosi změnili k lepšímu.

Jaký je dnes podle mého názoru stav? Stav je velmi neutěšený. Užívání drog patří zejména u nejmladší populace k jakémusi dobrému tónu, ke zvyku. Drogová ekonomika je jedním z nejúspěšnějších sektorů hospodářství, i když hospodářství pouze v uvozovkách. Na tuto ekonomiku se váže čím dál víc zdánlivě čistých osob ze zdravotnictví, právnického světa a koneckonců i z politiky.

Za další jevy může posloužit i příklad, že původní narkomanská skupina - drogy nejsou u nás nic nového - z přelomu 70. a 80. let je dnes z převážné části již po smrti. Jestli vás ve sdělovacích prostředcích nedávno zaujal případ ubité vychovatelky, já jsem se v televizi dověděl, že je velké podezření, že se tak stalo v touze onoho mladého člověka dostat se na svobodu za účelem získání drog a pod vlivem abstinenčních příznaků. Možná vás tyto skutečnosti zarážejí, možná vás z nich mrazí v zádech. Mě z nich mrazí v zádech.

Jsem rád, že poté, co jsem předložil svůj návrh novely trestního zákona, i vláda dospěla k rozhodnutí, že se pokusí s touto záležitostí něco pozitivního dělat. Nejsem ješitný, abych s vládou soutěžil a urážel se, jestliže nebude přijat můj návrh, podle mého sněmovního tisku. Budu spokojen s tím, když bude přijat vládní návrh, i když k němu budu mít samozřejmě několik pozměňujících návrhů, které přednesu v podrobné rozpravě.

V čem se podle mého názoru ty dva návrhy zejména liší? Už jsme o tom mluvili v prvním čtení. Snad jen stručné připomenutí. Hlavní rozdíly vidím dva. Zatímco vládní návrh se snaží rozlišovat množství držené drogy a snaží se jej rozlišovat právním předpisem, můj návrh to nečiní. Druhý rozdíl vidím v tom, že zatímco vláda navrhuje, aby se trestným stalo pouze nepřekažení závažných drogových trestných činů, já navrhuji, aby se trestným stalo i neoznámení těchto závažných trestných činů.

K prvnímu rozdílu jen velmi krátce. Vlastně zopakuji argumentaci z prvého čtení i z projednání ve výboru. Jsem přesvědčen, že nelze zprůměrovat žádným právním předpisem ani judikátem precedentního charakteru množství držené drogy. Jsem přesvědčen, že zhodnocení podle množství držené drogy může udělat až soudce v jednotlivých případech, případ od případu. Jinak hrozí šablona, v rámci které bude toliko policista rozhodovat, co je pouhým přestupkem, tudíž nebude podléhat trestnímu stíhání, nebo co k trestnímu stíhání on se rozhodne předat.

Rozlišovat podle množství však budou v prvé řadě dealeři, kteří budou u sebe mít jen to úředně stanovené množství, úředně stanovenou dávku. Tím budou vlastně vesele obchodovat s drogami dál. Stejně jako dosud prakticky bez rizika trestního postihu.

K rozdílu druhému - neoznamování této trestné činnosti. Moje přesvědčení - a možná ho budete se mnou sdílet - spočívá v tom, že konzumace drog v neohroženější části populace, zejména u mladé generace, má převážně skupinový charakter, kde falešná solidarita patří k hlavním průvodním znakům.

Mou snahou tedy je učinit trestným i neoznámení závažnějších drogových trestných činů. Má snaha směřuje k narušení právě tohoto charakteristického skupinového znaku.

***