(pokračuje Exner)
Pokud jde o bod 1 a na něj navazující bod 5 návrhu zákona, který se týká změny pojetí hospodaření s prostředky, které byly původně určeny na Nadační investiční fond, a.s., je třeba konstatovat, že tato problematika bohužel není doplněna konkrétním návrhem postupu řešení, jak s prostředky dále zacházet.
Musím konstatovat, že to, že ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci v roce 1995 o své újmě vydal rozhodnutí, podle kterého jsou akcie určené pro a.s. Nadační investiční fond prodávány na kapitálovém trhu a výnosy evidovány a ukládány na zvláštním účtu pro účely podpory nadací, se zde dopustil věci, která je zákonem stanovena jinak, a svévolně se vydal na cestu, která zákonu neodpovídá.
Je také z materiálu vidět, že prodej akcií dosahuje poměrně malých výnosů a je samozřejmě pochybné právě používat tohoto způsobu. Je možné, že kdyby s akciemi od začátku hospodařil Nadační investiční fond, dosáhl by lepšího zhodnocení prostředků určených na podporu nadací.
Je třeba konstatovat, že k 31.12.1996 se už počet prodaných akcií zvýšil a tržby činily více než 220 mil. Kč, a tento trend dále pokračuje, avšak jde o to, že původní nominální hodnota majetku, který měl posilovat Nadační fond, byla více než 2,8 mld. Kč, tudíž i částky, které se shromažďují na zvláštním účtu, jsou částky velmi nízké.
Je třeba nakonec konstatovat, že tyto změny přístupu znamenají pro nadace následující: nedostaly zatím z těch prostředků, které pro tento účel byly vyčleněny zákonem už v r. 1991, dosud ani korunu, a tato tendence bude pokračovat i při případném přijetí zákona z toho důvodu, že konkrétní postup, jak prostředky použít, dále není navrhován.
Pokud jde o bod 2, týkající se možnosti, aby byly přeneseny určité prostředky k posílení kapitálu Konsolidační banky, je třeba konstatovat naprosto jednoznačně, že v daném případě jde o obejití státního rozpočtu, který by měl takové prostředky případně do Konsolidační banky vložit.
Je také potřeba konstatovat, že základní jmění, které je tvořeno obligacemi a nebylo dosud ani zčásti splaceno, jak konstatuje důvodová zpráva, je problémem, kterým bychom se rozhodně měli v Poslanecké sněmovně zabývat, ale ne tím způsobem, že tam přesuneme prostředky z Fondu národního majetku, navíc prostředky, které v materiálu nejsou zatím žádným způsobem specifikovány. To, že banka při nedostatečné úrovni svého základního jmění a kapitálu nemůže dodržet příslušná opatření České národní banky o podnikání bank, je jiný problém než problém, který by měl rozhodnout, že tady bez toho, abychom jakkoliv kvantifikovali celou záležitost, vytvoříme tunel z Fondu národního majetku do této banky, aby tímto tunelem tam proudily prostředky.
Pokud jde o problematiku týkající se převodu části výnosů z privatizace do státních finančních aktiv pro účely výplaty odškodnění některým obětem nacistické perzekuce, je především třeba konstatovat, že výplata těchto prostředků k odškodnění některým obětem nacistické perzekuce byla již fakticky ukončena a k 30.6.1996 se jednalo téměř o 1,5 mld. Kč. Tyto prostředky však byly ve státním závěrečném účtu za roky 1995 a 1996 vypořádány a v současné době z tohoto titulu nevzniká potřeba finančních prostředků, které by z Fondu národního majetku měly být do státních finančních aktiv přesunuty. Zde je nutné konstatovat, že jde o mimorozpočtové posílení zdrojů, fakticky zdrojů rozpočtu, a že v současné době k takovému přesunu už není žádný důvod.
Navíc se domnívám, že materiál je nepřesný v tom, když hovoří o situaci, že výnosy z privatizace zmíněných majetkových účastí teprve budou majetkem Fondu národního majetku. Rozhodujeme v této situaci o pokrytí věci, která se stala před více než dvěma lety, prostředky, které podle důvodové zprávy fakticky ve Fondu národního majetku případně ještě ani nejsou.
Pokud se týče navrhovaných bodů 4 až 6, které mají změnit rozpočtování Fondu národního majetku, té části prostředků, které se věnují na privatizační projekty, potom po změně, která v této věci byla provedena, se domnívám, že není důvod k tomu, abychom se vrátili k metodice, která již dříve byla prohlášena za metodiku, která Poslanecké sněmovně nevyhovuje. Navíc je naprosto správné, aby i prostředky vynakládané na realizaci privatizačních projektů, přestože jde o prostředky, které z privatizace plynou, byly pod přímou kontrolou Poslanecké sněmovny.
Na základě těchto skutečností navrhuji, abychom návrh zákona zamítli.
Pokud by nebylo přijato toto řešení, pak znovu upozorňuji na okolnost, že připravované změny návrhu zákona neobsahují žádnou kvantifikaci prostředků, které by skutečně mohly být podle návrhu přesouvány, a na skutečnost, že také není řečeno, jakým způsobem by se realizace změn podle návrhu zákona uskutečňovala vzhledem k tomu, že volné prostředky ve Fondu národního majetku nejsou.
Rozpočet Fondu národního majetku zatím s touto změnou nepočítá, a jde tudíž jenom o to, aby se vytvořil perspektivní kanál, ze kterého by v některých případech, pokud jde o částky víceméně nekontrolované, se mohly prostředky z Fondu národního majetku na jiné zdroje přesouvat, případně vypomáhat mimorozpočtovou cestou tam, kde stát má obtíže.
Z toho důvodu navrhuji, aby případně byl zákon vrácen k novému projednání, aby příslušná kvantifikace a zpřesnění postupu mohly být stanoveny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Brožík.
Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, přiznám se, že jsem původně nechtěl ještě v současné době otevírat problémy, které vyplývají ze zákona, který projednáváme, to znamená změnou zákona č. 171/1991, ale musím se připojit k některým argumentům, které zde přede mnou uváděl pan poslanec Exner, a to z toho důvodu, že skutečně tyto snahy byly již ve sněmovně několikrát odmítnuty a jsou zde znovu nenásilnou formou implikovány do navrhované novely zákona.
V tomto případě bych ovšem trochu chtěl oponovat proti onomu návrhu pod bodem 4, který mění převod do státních finančních aktiv České republiky pro účely výplaty jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce.
***