Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení pánové, jedním z nejdůležitějších úkolů Poslanecké sněmovny a každého poslance je vyslovovat se k takové věci, jakou je důvěra sestavené vládě. Já se domnívám, že k tomuto úkolu je třeba přistupovat odpovědně. Že není možné ohánět se takovými důvody, které zde zaznívají, jako je jakási veřejná podpora, jako je třeba to, že se ve vládě případně někomu lépe dýchá než ve vládě minulé, a ani tím, že ve vládě jsou někteří lidé, kteří jsou sympatičtí nebo odborně zdatní. Domnívám se, že posuzovat to, zda důvěru této vládě dáme, nebo nedáme, je třeba především ze tří hledisek, z nichž to první je nejdůležitější.
Tím prvním hlediskem je, čemu případné vyslovení důvěry nebo nedůvěry této vládě bude politicky sloužit. Čemu nebo komu. Jaký tedy bude další politický vývoj v případě vyslovení důvěry této vládě, anebo vyslovení nedůvěry. Pak je asi třeba se zabývat i ústavními otázkami takového rozhodnutí. A teprve nakonec, i když v neposlední řadě, i programem této vlády.
Začnu první věcí. Nemyslím si, že pan prezident republiky měl včera pravdu, když hovořil o tom, že celá věc začala někdy na konci listopadu, ve chvíli, kdy ministři dvou politických stran podali demisi z minulé Klausovy vlády. Myslím si, že věc začala daleko dříve a to nejpozději při volbách nebo po volbách v roce 1996. V těchto volbách koalice, která předtím 4 roky vládla, nedostala většinu, kterou očekávala. Přesto se díky politické situaci podařilo sestavit této koalici vládu. Vládu, která v té chvíli měla menšinovou podporu v této sněmovně.
V průběhu času došlo k tomu, že ta menšinová podpora se změnila na podporu většinovou a síly tzv. pravice tedy ještě v této chvíli mají většinu v tomto parlamentu. Samozřejmě, že ti, kteří jsou v opozici, především sociální demokracie, se po volbách v roce 1996 při posílení svých pozic těšili na to, že brzy převezmou moc. Samozřejmě, že od té doby sociální demokracie v podstatě říká, a extrémní strany ji v tomto podporují, že bude usilovat o to, aby vyvolala předčasné volby. Už dlouhou dobu říká, že ty volby mají být v roce 1998.
Co se teď děje? Když padla Klausova vláda, pak síly politické, které sestavovaly vládu novou, rezignovaly na to, získat podporu celé bývalé koalice. Já teď nechci rozsuzovat, jak tady o tom z různých stran mnozí hovoří, kdo to zavinil více nebo méně, já prostě říkám, že to vůdcové pravicových stran zavinili všichni, a je úplně jedno, jestli má Václav Klaus větší vinu, nebo jestli má větší vinu Josef Lux, anebo má větší vinu Jiří Skalický. Problém je v tom, že síly, které sestavily tuto vládu, rezignovaly na podporu části pravice v této sněmovně, a začaly se proto snažit o podporu levice, tedy opozice. Té opozice, která od roku 1996 směřovala k tomu, aby byly vyvolány předčasné volby, aby mohla převzít moc v zemi dříve, než to předepisuje ústava.
Problém této vlády a sil, které tvořily tuto vládu, je v tom, že této snaze o předčasné převzetí moci opozicí vláda prostě vychází vstříc, vychází vstříc tak, že to není ani v souladu s ústavou této republiky - ale k tomu se dostanu za chvíli.
Jde tedy o to, že jestliže této vládě vyslovíme důvěru, pak pravděpodobný vývoj je takový, a ona si to sama předepsala, že buď nebude přijat ústavní zákon a zkrácení volebního období, nebo bude tato sněmovna rozpuštěna někdy řekněme ve druhé polovině dubna tohoto roku a budou se konat předčasné volby. Předčasné volby, o kterých každý ví, že v nich zvítězí dosavadní opozice. Zvítězí levice. A tato vláda se hodlá na tomto vývoji podílet tím, že podává ty návrhy, které podává, podílet se na tom tím, že od samého počátku říká, že její mandát je časově omezený. Neplatí zde námitka, že o tom, jestli vyhraje levice, nebo pravice, rozhodnou voliči. Voliči o tom mohou rozhodnout podle ústavy, ano, ale v létě roku 2000. A každému je zřejmé, že budou-li volby v letošním roce, pak prostě sociální demokracie ty volby vyhraje a bude zde vládnout ona. Já tvrdím, že ani jeden z poslanců bývalé koalice, bez ohledu na strany, nebyl zvolen svými voliči pro to aby předčasně předal vládu sociální demokracii. Nikdo z vás, pánové, nikdo z těchto politických vůdců, kteří pro své vlastní spory tuto situaci zavinili.
Dostávám se ke druhému aspektu, o kterém jsem chtěl hovořit, a to je aspekt ústavní. Naprosto není pravda, že naše ústava byla připravena tak, že nepředvídala takovouto poměrně běžnou politickou situaci. Já jsem byl členem parlamentní komise pro přípravu ústavy, byl jsem členem ústavně právního výboru, byl jsem často u diskusí i s vládní komisí pro přípravu ústavy a zřetelně si pamatuji, že jsme dobře věděli, co do té ústavy píšeme a proč je to tam tak napsáno.
Naše ústava je postavena tak, aby předčasné volby byly velmi krajní případ, a je přesně předepsáno, jenom jakými způsoby se k nim může dospět. A všimněte si, že tam ani není napsáno, že prezident republiky v některém z těch čtyř případů musí sněmovnu rozpustit. On jenom může. Byla zde snaha, která vycházela z vědomí toho, co znamená poměrný volební systém, která vycházela i z vědomí historických souvislostí - chtěli jsme se vyhnout tomu, aby sněmovna byla rozpouštěna obdobným způsobem jako za první republiky, a je paradoxní, že ve chvíli, kdy zde padá první vláda v polovině volebního období, což je naprosto běžná ústavní situace, tak tuto ústavu chceme měnit. Já s tím nesouhlasím. Na druhé straně vím, že jestliže parlament většinou, která je ústavou předepsána, ústavu změní, tak ji změní.
Některé síly v této vládě, aby zabránily takovéto změně, uchýlily se k jiné věci. K věci, kterou já pokládám za strašlivou. Ony vzaly - a vláda to má v preambuli svého prohlášení - ústavní článek 35, jeho písmeno b), článek, který má naprosto jiný smysl, a účelově ho použily k tomu, aby mohla být předána moc levici v této zemi, a to ještě letos.
Ústavní článek 35, písm. b) předpokládá naprosto jinou situaci. Je to situace, kdy vláda chce vládnout a sněmovna jí v tom brání. A brání jí v tom tím, že prostě nehodlá pracovat, že nehodlá projednat nějaký velmi důležitý zákon a vyhýbá se rozhodnutí, které by ho zamítlo nebo přijalo. V takovém případě je zde hrozba toho písm. b) článku 35, kde se předpokládá, že vláda předstupuje před sněmovnu, neustále ji žádá, aby rozhodla o takovém zákonu, předpokládá se, že totéž činí prezident republiky a že v případě, že v této věci sněmovna nevyhoví a nevyhoví po tři měsíce, tak potom jí hrozí rozpuštění. Je to jakýsi trest pro Poslaneckou sněmovnu.
To, jak byl tento článek použit, s těmi paradoxy, že vláda spojila důvěru se zákonem, který předložila již minulá vláda, který byl účelově stažen a poté znovu předložen, s tím, že spojila důvěru, kterou ještě neměla a dodnes nemá - někdy 15. ledna, kdy vláda žádnou důvěru nedostala - jakou důvěru spojovala s tímto zákonem? Důvěru, kterou nemá, přece nemůže s ničím spojovat. Přece nemohu platit penězi, které nemám - nebo někteří to možná dovedou, ale já ne.
Toto zneužití, toto zesměšnění ústavy znamená další věc. To znamená, že tato vláda, která se dovolává v poměrně prázdných floskulích řádu a práva, zcela zřetelně zaujala pozitivistický přístup k ústavě, přístup takový, že se jedná podle vlády zřejmě o to, co je v ústavě napsáno, a nikoli o to, jaké se vytvářejí ústavní zvyklosti, nikoli o to, jaké jsou dějiny těch institucí, které tuto ústavu vytvářejí. A nejen to, vláda tím dává strašlivý příklad občanům, jak oni mají zacházet s právem. Protože jestliže takto je možno ohýbat a zneužívat ústavní články, základní články veřejného práva, pak se nikdo nemůže divit tomu, když každý občan bude tak zacházet i s trestním právem a s jinými právy.
Posledním problémem snad je problém programového prohlášení této vlády. Všichni, kdo měli možnost sledovat vývoj, kterým se tato vláda ubírala, vědí, že od prvotních prohlášení o tom, že tato vláda bude rehabilitovat pravicovou politiku, přes jednotlivé verze programového prohlášení,kdy každá další verze byla většinou nadbíháním sociální demokracii, měl tento vývoj umožnit sociální demokracii dát důvěru vládě. Z toho důvodu je toto konečné programové prohlášení tak stručné, až je i informačně prázdné. Je v něm mnoho obecných pravd, které by tam mohla napsat kterákoliv vláda, a nejsou tam v podstatě - až na výjimky, v nichž není sporu, viz zahraniční politika - žádné konkrétní kroky, a to nejen kroky legislativní, na což platí vládě výmluva, že prostě tím, že bude vládnout jen tak krátkou dobu, tak už nemůže podávat žádné návrhy zákonů. Problém je v tom, že vláda si sama určila tento krátký termín, takže jde o problém toho, co je dříve, jestli slepice, nebo vejce. Obojí stvořila tato vláda. Nejsou tam ale ani ty kroky, které vláda může udělat jako kroky exekutivní. Já si skutečně nemyslím, že jde o to, co v tomto programovém prohlášení je, protože tam skoro nic není. Jde spíše o to, co tam opravdu chybí. Uvedu příklady.
Politické strany, které sestavovaly tuto vládu, ODA a KDU-ČSL, na konci minulého roku - předtím, než podaly demisi z vlády Klausovy - požadovaly tzv. koaliční konferenci, nebo dokonce konference k řadě problémů. Já vyberu jenom jeden. Ten byla daňová, sociální a důchodová reforma. Obě strany to žádaly a zdálo se, že vážně po premiéru Klausovi a že ho přímo tlačí, aby něco takového provedl.
Je paradoxní, že ve chvíli, kdy Václav Klaus už nebyl premiérem a kdy jim v tom nic nebránilo, se nejen nekonala tato konference, ale hlavně nic z toho není v tomto programovém prohlášení, a není to tam, přestože řada těch věcí se provést dala,a mohla a měla.
Je pravdou, že např. pan ministr financí Pilip a další ministři minulé i současné vlády slibovali v této sněmovně daňové úpravy v příštím roce. Slibovali zřetelné snížení daní u právnických osob, slibovali i úpravy u osob fyzických. Vláda na tento úkol rezignovala. Ptám se proč, a řeknu vám to. Aby vyšla vstříc sociální demokracii.
Obdobný problém se samozřejmě týká důchodového systému. Všichni vědí, že demografický vývoj je takový, že systém průběžného financování důchodů je prostě neudržitelný, že nebude možné jej dále financovat, a to bez ohledu na to, jaká vláda tady bude. Je naprosto zřetelné, že s každým dalším rokem změny, které musí vést k jinému způsobu financování, budou bolestnější jak pro daňové poplatníky, tak pro důchodce. Je naprosto zřetelné, že pokud to již nebylo učiněno do teď , tyto změny musí být nastartovány v roce 1998. Vláda sice mluví o tom, že to bude připravovat, ale nic takového prostě nepředloží. Zřejmě se předpokládá, že tuto věc udělá Miloš Zeman a jeho sociální demokracie, až vládu převezmou. Já to neočekávám.
Nejsou tam další věci, není tam dokončení restitucí, kterého se dovolávaly síly, které tuto vládu složily, a mnoho dalších.
Z tohoto hlediska se domnívám, že i programově je prostě chyba dát důvěru této vládě, protože dáme-li důvěru této vládě, znamená to, že stačí 101 hlasů v této sněmovně, které nezařadí zákon o prodeji státní půdy na program jednání sněmovny, a těchto 101 hlasů rozhodne o tom (vláda to slíbila a dovolává se toho), že sněmovna bude v dubnu rozpuštěna. Znamená to, že tato vláda i v případě, že má dobré úmysly, které skryla (možná je to tak, že vláda skutečně chce udělat ty věci, o kterých hovořím, a jenom to nechce říci v programovém prohlášení, aby dostala důvěru sociální demokracie, a pak je hodlá udělat), nebude moci tyto věci udělat, když jí dáme důvěru. Je to paradoxní - když dáme vládě důvěru, bude sněmovna rozpuštěna ve druhé polovině dubna a do té doby se nic z těchto věcí neudělá, zatímco když vládě důvěru nedáme, nic se neděje, nebude žádný chaos, pan prezident vládu prostě pověří, bude se jednat podle ústavy o vládě další a tato vláda, takto pověřená, bude moci do sněmovny klidně předkládat návrhy zákonů, o kterých si myslí, že je správné je sem podat, a tato sněmovna o tom bude moci jednat. Taková je situace.
Čili já tvrdím, že z hlediska prvního, kdy obecné politické situace a obecného politického vývoje, je tato vláda nejen přechodovým můstkem mezi vládou pravice a levice, tato vláda je osazenstvem trojského koně, kterého každý, kdo jí dá důvěru, dostrká do Troje, aby ta vláda potom vylezla a otevřela vrata Zemanovým hordám. (Smích v sále, potlesk.)
Já tvrdím, že důvěra daná této vládě je špatná i z hlediska úcty k právu a je příkladem k pozitivistickému pojetí vývoje práva, tvrdím, že je také přímým návodem pro občany, jak právo obcházet.
Dále tvrdím, že jestli tato vláda myslí vážně sliby, které dávala, jestli opravdu chce dělat pravicovou politiku, tak ji může lépe dělat, když jí důvěru nedáme, než když jí důvěru dáme.
Z těchto důvodů já důvěru vládě nedám.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
***