Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Josefu Janečkovi. Prosím, aby se slova ujal předseda klubu KSČM pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Mám krátkou poznámku. Já bych prosil kolegu Janečka, aby žádný z ústavních postupů neoznačoval jako šaškovský, jak on to tady řekl, protože je to ústavní postup. Rozlišujme postupy ústavní a neústavní. Já bych byl nerad, aby se v této zemi ujala možnost, že z něčeho lze udělat šaškárnu, a aby se na takové šaškárně podílel parlament.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byla faktická poznámka předsedy klubu KSČM Vojtěcha Filipa. V tuto chvíli prosím pana poslance Jaroslava Štraita a připraví se pan poslanec Václav Klaus.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, své vystoupení omezím na tu část vládního prohlášení, která se dotýká sociální oblasti. Budu tedy poněkud konkrétnější, protože tam je jedno z těžišť celého vládního prohlášení. Jde mi speciálně o oblast sociální, zdravotnickou, bytové politiky, která je až na několik vět (to je celá část čtvrtá) pro nás nepřijatelná. Vláda - a vyjádřil to ostatně i pan prezident Havel - není ani úřednická vláda, ani vláda, která vzešla z voleb. Tato vláda slibuje systémové změny, resp. pokračování v systémových změnách, které ovlivní život občanů dlouhodobě, např. ve zmíněné důchodové oblasti nebo ve zdravotnictví, a to dokonce na celá desetiletí. Tato vláda nemá mandát na provádění další a urychlené deregulace cen nájemného, elektřiny, poplatků, cestovného atd.
Dovolte mi, abych se k šesti základním věcem vyjádřil poněkud podrobněji. Jde o věci, které jsou nastartovány už delší dobu, a vláda v nich hodlá pokračovat. Bylo by oprávněně žádoucí od vlády pana premiéra Tošovského požadovat následující.
Za prvé stáhnout z programu únorového zasedání Poslanecké sněmovny k dopracování návrhy zákonů o veřejném zdravotním pojištění a o zdravotní péči. Jestli to někteří kolegové nepostřehli, tak se tam říká celá řada věcí, kde jsou pacienti dále a dále hmotně zainteresováváni do našeho zdravotnictví.
Za druhé - rozpuštěné prostředky důchodového pojištění a pojištění proti nezaměstnanosti ve státním rozpočtu za léta 1993 - 1997 už dnes činí (nemám ještě dopracovaný rok 1997) zhruba 90 mld. Kč. Je potřeba vrátit je zpět na důchodový účet a část, která se týká fondu nezaměstnanosti, také blokovat do fondu nezaměstnanosti. Já už jsem tady o tom hovořil několikrát. Mám tady přesně zpracovaný vývoj solventnosti pojistného na sociální zabezpečení a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti od roku, odkdy se to sleduje přesně, to je od roku 1993. Tento systém je trvale solventní a činí zmíněných zhruba 90 mld. Kč. Přebytky tam jsou permanentní.
Třetí poznámka se týká valorizace důchodů a valorizace životního minima. I to je potřeba trochu komentovat. Životní minimum tvoří základní pilíř záchranné sociální sítě státu, a je to vlastně jinými slovy řečeno uznaná hranice bídy (jak se to užívá v sociální terminologii). Toto životní minimum přes dílčí valorizaci zdaleka neodpovídá objektivní realitě ani své původní funkci a konstrukci. Nedůslednou valorizací poklesla kupní síla částek životního minima drasticky v této republice a zdaleka nečiní polovinu minimální mzdy. O permanentním dluhu našim seniorům jsem tady také hovořil už několikrát. Činí v současné době zhruba 15 procentních bodů propadu pod úroveň roku 1989. Současná praxe valorizace důchodů je amorální a ostudná. I o tom jsme tady v souvislosti s dvojí novelou zákona č. 155/95 hovořili.
Čtvrtá poznámka se týká sociálně neúnosné situace nezaměstnaných. Je potřeba (a je nejvyšší čas) sjednotit délku poskytování a výši podpor v nezaměstnanosti s evropskou praxí, s životním minimem a zaplacenými platbami pojistného na léta 1993 - 1997 a současně také poskytnout regionům s vysokou mírou nezaměstnanosti rychlou a účinnou pomoc. Dnes už se tvoří regiony, které jsou na tom dosti zle, daleko nad rámec předpokládané nezaměstnanosti, např. Znojemsko, Mostecko. Včera jsem byl v Moravské Třebové, v tom koutě Svitavska, kde je nezaměstnanost 12 %, a to je už věc, která si zasluhuje radikálnější postup.
Pátá poznámka, kterou komentovat nebudu, se týká toho, aby vláda premiéra Tošovského pozastavila ohlášenou dubnovou deregulaci poštovného, telekomunikačních poplatků, červnovou deregulaci cestovních tarifů na železnici a v autobusové dopravě. To nechci více komentovat.
Šestá poznámka se týká dosti tristní záležitosti, a to nastartovaného procesu v úpravách nájemného. Je to ekonomicky neopodstatněné a sociálně devastující. Případné zvýšení cen elektřiny a plynu, které s náklady na bydlení samozřejmě souvisí, je možné jen do výše opodstatněných provozních nákladů, průměrné míry zisku v národním hospodářství a v podmínkách plné kompenzace sociálních důsledků. Již v současnosti jsou náklady na bydlení u některých skupin populace vysoce nad evropským průměrem. Tam patří důchodci, patří tam zdravotně postižení, rodiny nezaměstnaných a domácnosti s nízkými příjmy. I to zde mám podrobně zpracované. Už jsem s tím zčásti sněmovnu seznamoval. Náklady na bydlení, pokud tady bude ta další etapa, která by tuto vládu ještě měla zastihnout, budou po červenci na byt 1+1 2427 Kč, na byt 2+1 3137 Kč a na byt 3+1 4294 Kč. Bez sociálních kompenzací to už skutečně budou ceny, které některé skupiny občanů, jak jsem je tu vyjmenoval, doslova srazí na kolena.
Zvažte, jestli tato vláda může tyto úpravy nechat běžet.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Klaus. Připraví se pan poslanec Jaroslav Zvěřina. Předpokládám, že bude zřejmě posledním, který v dnešním odpoledním bloku vystoupí.
Poslanec Václav Klaus: Pane předsedající, vážená sněmovno, vážená vládo, pokusím se, aby mé vystoupení bylo jasnější, stručnější a možná i méně teatrální, než jak tomu bylo u některých z mých předřečníků. Nicméně musím konstatovat, že s vládním prohlášením před nás dnes předstupuje vláda, která vznikla velmi zvláštním způsobem. Vznikla po demisi vlády předchozí, vynucené odchodem KDU-ČSL a ODA z bývalé vládní koalice, vznikla na velmi úzké a chatrné bázi právě těchto dvou politických stran, ale bez vytvoření jakékoliv formální vládní koalice, vznikla zákulisními jednáními, kterých se zúčastňovali jen vybraní a vyvolení, vznikla dokonce komunikací s příslušníky jedné politické strany, v rozporu s vedením této politické strany.
Vznikla na dobu velmi krátkou, vznikla jako vláda překlenovací do předčasných voleb, nicméně je svým složením vládou s výrazným politickým zabarvením. Vznikla způsobem, který se velmi odlišoval od toho, jak zde byl dnes popsán prezidentem republiky. Polemiku s touto interpretací však zde vést nehodlám.
Přednesené vládní prohlášení je velmi obtížné seriózně hodnotit, protože obsahuje příliš mnoho obecností nemajících téměř vůbec žádnou souvislost s vymezeným časovým obdobím této vlády, a protože vůbec neobsahuje konkrétní sliby toho, co chce vláda za pravděpodobných pět měsíců svého mandátu udělat. Řadu vět tohoto vládního prohlášení by sice nepochybně napsala téměř identickým způsobem kterákoli představitelná vláda této země, ale v textu chybí jakákoli kvantifikace, jakákoli hierarchizace, jakékoli termíny. Díky tomu dnes nejde a nemůže jít tolik o to, co v programovém prohlášení vlády obsaženo je, spíše jde o to, co v něm obsaženo není.
Za nejprázdnější považuji část vládního prohlášení nazvanou "Právo a vnitřní bezpečnost", ač je to právě ta část nebo právě ta oblast, kterou různí členové této vlády ve své laciné populistické rétorice označovali v posledních dnech a týdnech veřejně za část a oblast klíčovou.
Ani se mi nechce jednotlivé věty tohoto textu analyzovat a chytat autory za slovo, protože by to mohlo vypadat příliš školometsky, ale slovní obraty typu "vláda posílí důvěru občanů v zákonnost a právo", "vláda zvýší svou aktivitu v tom či onom", "vláda zahájí očistu právního řádu", i když se mimochodem neříká od čeho, "vláda bude hledat způsoby, jak zefektivnit fungování státní moci", "budou pokračovat práce tam či onde", "vláda se přihlašuje k myšlence reformovat veřejnou správu" a podobné slovní obraty vážnou debatu zde dnes na toto téma neumožňují.
Vláda částečně kriticky hodnotí činnost vlády minulé. To by bylo jistě v pořádku, kdyby to byla kritika věcná a kdyby ve vládě neseděli oba poslední místopředsedové vlády, poslední ministr financí, poslední ministr spravedlnosti, poslední ministr obrany, čili vesměs klíčoví představitelé vlády minulé.
Vláda jen volně, velmi volně, naznačuje své záměry ve sféře legislativní, i když je zřejmé, že na tuto aktivitu nebude mít čas, ale, a to považuji za závažnější, zcela abstrahuje od nástinu své činnosti ve sféře výkonné. Co udělá vláda v soudnictví? Co udělá s policií? Co udělá s veřejnou správou? Jak bude obnovována a udržována makroekonomická stabilita? Na úkor čeho a koho? Co se udělá s institucemi, které byly naší transformační specifikou, jako je Konsolidační banka, Česká inkasní a Česká finanční? Co udělá vláda s regulací přirozených či administrativních monopolů? Co udělá v restrukturalizaci Českých drah? Co se skrývá za zcela nepochopitelným odstavcem o zdravotnictví? Co se skrývá za slovem "optimalizace škol"? Jak bude probíhat bezúplatný převod nemovitostí na církevní právnické osoby? Bude vláda v této věci striktně dodržovat usnesení vlády minulé z roku 1996? Atd., atd. Mohl bych pokračovat, ale asi to není třeba.
Přednesené vládní prohlášení hlubší diskusi opravdu neumožňuje, ale je evidentní, že otázka vyjádření důvěry vládě je daleko širším problémem než jakési oponentní posouzení předloženého nebo přečteného textu. A já jsem přesvědčen, a to i na základě předneseného vládního prohlášení, že si tato vláda důvěru od Poslanecké sněmovny nezaslouží.
Děkuji. (Potlesk)
***