Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, vážené shromáždění, jednu poznámku k návrhu kolegy Payna. Vystoupení prezidenta republiky podle mého soudu není bodem programu. Prezident má právo vystoupit ve sněmovně kdykoli, ale není to zvláštní bod programu. Nechci však tuto věc formalizovat. Pokud je mi známo, v historii polistopadového parlamentu nekonala se nikdy rozprava k vystoupení prezidenta republiky. Podle mých zkušeností nekonala se ani za první republiky. Nemyslím si, že bychom teď měli zahajovat nějakou tradici. Nechci se přít o podrobnosti z hlediska výkladu jednacího řádu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Kolegyně a kolegové, chtěl bych vás upozornit v rámci zkrácení naší debaty, že bychom měli vystupovat s návrhy k programu, protože konec konců o jednotlivých návrzích rozhodneme hlasováním. Znovu opakuji - prezident je přítomen v této budově, je připraven promluvit. Považoval bych za minimálně zdvořilé, abychom hlasovali o programu v té či oné formě a poté přistoupili k vlastnímu jednání.
Nyní má slovo pan poslanec Filip, za ním je přihlášený pan poslanec Sládek, jako třetí se nyní k programu přihlásil pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, pane premiére, paní a pánové, nezbývá mi než říci velmi krátce toto. Nepochybuji o tom, že pan kolega Gross má důvěru v pana premiéra Tošovského. Ani já, ani klub KSČM nemá žádnou apriorní výhradu proti panu Tošovskému, ale upozorňuji na to, že vláda rozhoduje ve sboru. A nikoli s panem Tošovským, ale s vládou jsme měli tuto smutnou zkušenost, že nechtěla vyslyšet žádosti parlamentu.
(Potlesk.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. V pořadí přihlášených k panu poslanci Sládkovi přibyl pan poslanec Tlustý, poté pan poslanec Vik. Uděluji slovo panu poslanci Sládkovi, připraví se pan poslanec Tlustý.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, nejprve taková spíš formální poznámka. Při vší úctě k předsedovi Poslanecké sněmovny a předsedovi sociální demokracie bych byl rád, aby se skutečně konala rozprava k programu. Není důvod to nějak uspěchat, protože pokud vím, tak parlament je suverénem. Proto je dělba moci v demokratické zemi, ne aby se moc zákonodárná podřizovala moci výkonné. Myslím si, že je to tak závažná věc, že bychom měli důkladně prodiskutovat, aby naše závěry odpovídaly tomu, co nám skutečně leží na srdci, to jest blaho naší země.
Dámy a pánové, můj předřečník se vyjádřil v tom smyslu, že trochu komentoval kličku, kterou zde předvedl předseda poslaneckého klubu sociálních demokratů. Původně chtěl totiž říci - jelikož sociální demokracie podporuje každou vládu, ať je jakákoli - nemám důvod a priori nedůvěřovat této vládě. Potom tam jaksi došlo k výměně informací a zjistilo se, že v této vládě je plno lidí, kteří byli v minulé vládě, takže opravil své stanovisko na pouze předsedu vlády.
Dámy a pánové, já také při vší vrozené nedůvěřivosti musím konstatovat, že i moji důvěru má současný předseda vlády, tak jako důvěru 85 % občanů České republiky.
Dámy a pánové, vezme se jeden člověk, byť odborník, jmenuje se předsedou vlády, a v tu ránu mu věří 85 % občanů. Přitom tato osoba nestačila ještě nic udělat, a dokonce ani nic slíbit. Věru, jak lehké dělat politiku v naší zemi. Jak důvěřivý je náš národ.
Než ale čekat, až tato vláda dorozkrade zbytek, to by bylo lepší se na tuto vládu už podívat teď. Proč jí dávat znovu důvěru a čekat potom půl roku, až to dopadne špatně. Můžeme vycházet z toho, že zatím žádná vláda se příliš neosvědčila, a s ohledem na to, že to je stejně jenom sbor, který má formálně překlenout 150 dnů do předčasných parlamentních voleb, tak jediné rozumné řešení je případně o důvěře ani nediskutovat.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Omlouvám se panu poslanci Ransdorfovi, kterého jsem vynechal. Slovo má pan poslanec Ransdorf, za ním se připraví pan poslanec Tlustý. Velice se omlouvám, je to moje chyba a přiznávám se k ní. Pan poslanec Ransdorf má slovo.
Kolegové, uznávám, že předseda klubu má právo na přednost. Pokud si ho přeje využít, je vítán za řečništěm.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, procedurální návrh pana předsedy Grosse na zařazení nového bodu programu s pracovním názvem Doprovodné usnesení k hlasování o důvěře vlády vnímám jako pokus zařadit do našich institutů něco zcela nového. Je to pokus zařadit do hlasování o důvěře vlády možnost vyslovit této vládě důvěru časově limitovanou a důvěru věcně podmíněnou. Je to institut, který povede k dalšímu prohloubení nejistoty, k dalšímu nestandardnímu řešení na naší politické scéně.
Klub ODS považuje za legitimní, aby se v tuto chvíli všechny kluby, všechny politické strany v zájmu rychlého a standardního řešení této politické krize jasně vyslovily pro nebo proti této vládě a nevymýšlely nestandardní, nenormální a v principu škodlivá řešení.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Tlustému. Nyní uděluji slovo panu poslanci Ransdorfovi. Posledním přihlášeným je pan poslanec Vik. Dobře. Předseda klubu, jak známo, má přednost. Hlásí se pan poslanec Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Děkuji. Jenom upozorňuji, že už se hlásím delší dobu, ne jenom v tuto chvíli, ale to je nepodstatné. Nejprve bych chtěl na adresu pana předsedy Sládka říci, že si nepřeji, aby za mne někdo vyslovoval mé myšlenky, protože lépe či hůře jsem schopen své myšlenky reprezentovat a prezentovat sám a nechci, aby za mne myslel někdo jiný, natož pan poslanec Sládek. To zaprvé.
Zadruhé. K panu poslanci Tlustému chci říci, že nenavrhujeme zavedení nějakého nového precedentu v jednání Poslanecké sněmovny. V žádném případě. Navrhujeme zařazení nového bodu, který se nejmenuje Doprovodné usnesení, ale který se jmenuje Usnesení Poslanecké sněmovny. Řádné usnesení. Navrhujeme v souladu se zákonem, tudíž nic jiného, se zákonem o jednacím řádu, § 54, odst. 8 sloučit rozpravy. To není nic, co tato Poslanecká sněmovna nedělala, pouze to dělala k jiným bodům. V tomto směru je to naprosto legitimní.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Grossovi a pevně doufám, že nyní se dostane ke slovu pan poslanec Ransdorf. Bohužel, pane poslanče. Berte to jako trénink zrychlené pěší chůze, ale musím konstatovat, že předsedové klubů mají před vámi přednost. Až se stanete předsedou svého klubu, situace se změní. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, já sice chápu snahu vedení sociální demokracie se jaksi zvýraznit i třeba na úkor republikánské strany, ale rozhodně jsem neměl žádný důvod vykládat hluboké myšlenky předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie. Jde mi jenom o to, aby se věci nazývaly pravými jmény. Řekněme to na rovinu: ano - ne.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Čtvrtý pokus poslance Ransdorfa. Zdá se, že tentokrát bude úspěšný. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Děkuji. Chtěl bych, dámy a pánové, připomenout, že návrh kolegy Grosse, jakkoliv s ním sdílím důvěru k některým členům vlády, např. k panu ministru dopravy Moosovi a doufám, že mu tím neuškodím, postrádá jakoukoliv logiku, a to proto, že skutečně dnes, aby byla krize zvládnuta, je zapotřebí jasné stanovisko. Ano, ano - ne, ne. Nic mezi tím. Je třeba také si uvědomit, že takovéto doprovodné usnesení, i když ho budeme nazývat řádným usnesením sněmovny, nemá žádný význam za předpokladu, když prohlásí předseda vlády České republiky, že si nebude vláda kupovat jakýmkoliv prohlášením důvěru sněmovny. V parlamentní demokracii takovéto prohlášení není politické prohlášení, ale politický dadaismus.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Poslední písemně přihlášený je pan kolega Vik. Prosím ho, aby se ujal slova se svými návrhy.
***