Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji předsedovi volební komise panu poslanci Robertu Kolářovi.

Budeme pokračovat v projednávání zákonů v prvém čtení. Jako první bude vládní návrh zákona uvedený pod bodem 29 schváleného pořadu této schůze.

Je jím

Vládní návrh jsme obdrželi jako sněmovní 337. Dámy a pánové, ještě jednou prosím o klid. Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády a ministr zemědělství pan Josef Lux. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si jménem vlády ČR předložit návrh zákona o prodeji státní půdy. Česká republika, Český stát vlastní necelých 900 tisíc hektarů státní půdy a toto rozhodnutí vlády, které je vtěleno do tohoto zákona, hovoří o prodeji řádově 500 tisíc hektarů státní půdy, tzn. více než 300 tisíc je rezervováno pro vydávání náhradních pozemků v procesu restitucí.

Tento zákon navrhuje, aby Pozemkový fond byl tou institucí, která bude celý tento proces zajišťovat, a tento prodej aby se uskutečňoval výhradně fyzickým osobám, občanům České republiky, dále obcím a právnickým osobám pouze v případě, že se jedná o narovnání majetkových vztahů. Co se týká určitého přednostního práva, tak ještě před tím, než tato půda, jak zákona navrhuje bude prodávána zemědělcům, se upřednostňuje přednostní právo pro odkup těchto pozemků z důvodů aronodačních, tzn. jestliže do 10 % pozemku vlastní nějaký vlastník a méně než 10 % je státních, tak přednostně stát prodá za úřední cenu tomuto vlastníkovi.

Za druhé je to bezúplatný převod státní půdy na obce v případě, že tato půda bude použita k nové bytové výstavbě, což vidím jako velmi důležité oživení bytové výstavby, a za třetí, jde-li o narovnání majetkových vztahů. Tzn. jestliže je jiný vlastník nějaké stavby a pod tou stavbou je pozemek ve vlastnictví státu, aby došlo k tomuto narovnání tak za úřední cenu převést tento pozemek tomuto vlastníkovi.

Pokud jde o zemědělce, tento zákon předpokládá, že bude prodávána tato státní půda výhradně fyzickým osobám, jak už jsem řekl, občanům České republiky, a to buď soukromě hospodařícím zemědělcům nebo fyzickým osobám, které jsou členové družstev nebo jiných právnických osob. Podmínkou je, že tento subjekt hospodaří v katastrálním území obce na minimálně 10 hektarech. Cena tohoto prodeje bude úřední a předpokládá se 30letý splátkový prodej, což považuji za velmi důležité.

Taktéž tento zákon předpokládá předkupní právo Pozemkového fondu, aby se předešlo spekulacím. To znamená, kdyby někdo pozemek od státu koupil a chtěl ho po pěti nebo deseti letech prodat, tak Pozemkový fond má předkupní právo.

Dámy a pánové, tento prodej půdy vidím jako jeden z velmi důležitých kroků české vlády. Jsem přesvědčen, že čím viditelnější vlastník je za každým hektarem zemědělské půdy, tím lepší naděje na obhospodařování. Žádám sněmovnu, aby tento návrh zákona podpořila.

Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu místopředsedovi vlády. Nyní prosím o vystoupení zpravodaje pro první čtení, kterého si sněmovna určila jako náhradního zpravodaje, pana kolegu Karla Machovce.

Mezitím mi dovolte technické sdělení, pan kolega František Novák má náhradní kartu číslo 6.

Prosím, pane kolego.

Poslanec Karel Machovec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, pečlivě jsem poslouchal to, co říkal pan ministr. Je pravda, že s mnohým, co bylo v jeho projevu obsaženo, je možno souhlasit.

Tento zákon není zpracován po technické stránce, která se týká převodu majetku nebo převodu pozemků na obce, splátkového kalendáře a dalších záležitostí, špatně. Naopak odpovídá tomu, co bychom chtěli v tomto zákoně vidět a co od tohoto zákona potřebujeme.

Podle mne nejzávažnější záležitost tohoto zákona je, že jeho § 4 a 5 neodpovídá ústavnímu pořádku této republiky. Pokusím se tuto záležitost zdůvodnit.

Tento stát se kdysi v minulosti rozhodl, že bude podnikatelům v zemědělské výrobě privatizovat státní majetek, bude jim privatizovat budovy, stroje, zvířata, bude jim rozdělovat pohledávky, bude jim rozdělovat závazky, a nyní se rozhoduje o tom, že z prodeje základního kapitálu pro zemědělské podnikání, to je zemědělské půdy, budou tyto právnické osoby, které v dobré víře privatizovaly, vyloučeny. V zákoně zůstává, že je možno prodávat pouze společníkům právnických osob, členům družstev, podílníkům s. r. o., veřejně obchodních společností, eventuálně akcionářům akciových společností.

Domnívám se, že bez vyřešení dalších návazných daňových záležitostí, při kterých by tento zákon byl průchodný, není možno tento zákon propustit do prvního čtení. Vládní návrh umožňuje odprodej státní půdy výlučně fyzickým osobám, samostatně hospodařícím rolníkům a společníkům obchodních společností nebo členům družstev s drobnou výjimkou, která představuje možnost právnických osob odkoupit pozemky, na kterých stojí stavby ve vlastnictví těchto oprávněných právnických osob.

Pro tento návrh není žádné opodstatnění po stránce legislativně právní, ani po stránce ekonomické. Lze se naopak domnívat, že navrhované řešení je v hrubém rozporu již s Listinou základních práv a svobod, která byla pod číslem 2/1993 Sb., vyhlášena jako součást ústavního pořádku České republiky. Již v obecných ustanoveních této listiny se uvádí o čl. 4, odst. 3, že zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

Dle navrhovaného řešení však zákonné omezení neplatí pro všechny stejně, ale platí pouze pro osoby právnické.

Dle ustanovení čl. 11 odst. 1, Listiny základních práv a svobod, každý má právo vlastnit majetek, tedy i právnické osoby. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.

Dle ustanovení § 11 odst. 2 této listiny může zákon stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice.

Z dikce ustanovení § 11 odst. 2 jednoznačně vyplývá, že nelze vyloučit jednu ze skupiny osob, ale toto ustanovení klade na stejnou úroveň občany České republiky s právnickými osobami, které mají na území této republiky své sídlo.

Domnívám se, že základem pro jednání pro vypuštění právnických osob z okruhu osob, kterým bude možno odprodávat státní půdu, je důvod obavy spekulace s touto půdou. Domnívám se, že toto podezření oprávněné je.

Tady se zcela jasně potýkáme s absencí zákona, který by upravoval v širším slova smyslu nakládání se zemědělskou půdou, problematiku jeho zcizování, problematiku omezení výkonu vlastnického práva. Pokud by mě snad někdo podezíral z toho, že když mluvím o omezení vlastnického práva, že tady volám po návratu minulých pořádků, ujišťuji vás, že omezení vlastnického práva v nakládání se zemědělskou půdou je obsaženo v právních řádech mnoha zemích, které jsou součástí Evropské unie. Namátkou jmenuji Dánsko, Německo, Francii, velmi přísný zákon je v Norsku a ve Velké Británii. Domnívám se, že kdyby existoval tento zákon, nemuseli bychom dnes řešit problém, zda prodávat právnickým nebo jen fyzickým osobám.

Přesto se domnívám, že mi jako zpravodaji přísluší navrhnout v této chvíli vrácení tohoto zákona k dopracování. Odůvodním to tím, že vím, že v původním návrhu, který směřoval do vlády z Ministerstva zemědělství, bylo právo právnických osob obsaženo. Zmizelo až po projednávání ve vládě. Z tohoto důvodu si dovoluji navrhnout navrácení vládě k dopracování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Myslím si, že bychom si měli zvyknout dodržovat přesně jednací řád. Jako první byl přihlášen do rozpravy pan kolega Machovec, ale ve své zpravodajské zprávě řekl návrh, který nezazněl v rozpravě. Po otevření rozpravy ho prosím, aby zopakoval poslední větu. Tím se vyrovnáme se zněním jednacího řádu.

Děkuji za to.

Poslanec Karel Machovec: Omlouvám se, v rámci rozpravy navrhuji vrácení tohoto zákona vládě k dopracování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy jsou dále přihlášeni kolegové: Zajíc, Mandík, Kovačík a Palas. V tomto pořadí se ujmou slova.

Prosím pana Zajíce, připraví se kolega Mandík.

Poslanec Petr Zajíc: Pane předsedající, dámy a pánové, do prvního čtení byl zařazen sněmovní tisk 337, což je vládní návrh zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a doplňuje zákon ČNR č. 157/1992 Sb. Pro zemědělskou veřejnost je to významný dokument, který se týká základního výrobního prostředku v zemědělství, to je půdy, eventuálně na nich vzrostlých porostů.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte pane kolego, prosím vás, abyste dal chvilku přestávku a dal možnost kolegyním a kolegům, aby ukončili hlasité projevy, kterými vás ruší.

Poslanec Petr Zajíc: Návrh zákona předpokládá prodej půdy mimo pozemky určené na restituci nebo náhrady na pozemkové úpravy, či jinak blokované půdy včetně církevní. Celkově má být umožněn prodej asi 500 000 ha zemědělské půdy a bezúplatné převody obcím lesních pozemků ve výměře asi 10 000 ha. Prodej půdy má být umožněn pouze fyzickým osobám podnikajícím v zemědělské prvovýrobě, nejméně nad 10 ha v katastrálním území obce. Z prodeje jsou vyloučeny právnické osoby, tj. družstva a společnosti, s čímž náš poslanecký klub nesouhlasí. Těmto subjektům bylo při pronájmech půdy slíbeno, že budou mít přednostní možnost odkupu této půdy.

Dnes je situace v pohraničí taková, že některé fyzické a právnické osoby dostávají výpověď z pronajatých pozemků, které se zřejmě připravují k prodeji předem vytipovaným osobám.

Mezi zemědělskou veřejností jsou oprávněné obavy ze spekulací bavorských podnikatelů, kteří mají o tuto půdu enormní zájem, a to na výstavbu benzinových pump či jiných zařízení.

Naši prvovýrobci, kteří vlastní peníze nemají, mohou podlehnout různým svodům a po zakoupení půdy vytvoří různé společnosti za účasti cizinců i bez zemědělského zaměření. Je skutečností, že územní pracoviště Pozemkového fondu ještě nemají dostatečně zmapovanou půdní držbu, ani všechny restituce či další vlastnické vztahy, a proto je oprávněná obava, aby ukvapeným prodejem nedošlo k mnoha nedorozuměním a podvodům, které by bylo nutno řešit několik let.

Doporučujeme, aby prodej půdy byl zahájen tehdy, až budou odstraněny jak věcné, tak právní vady zaviněné Pozemkovým fondem.

Navrhuji návrh zákona zamítnout, v případě, že tento návrh neprojde, vrátit navrhovateli k dopracování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. V obecné rozpravě se ujme slova pan kolega Mandík, připraví se pan kolega Kováčik.

Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, vládní návrh zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví jiných osob navrhuje z celkové výměry zhruba 900 tisíc ha zemědělské půdy ve správě Pozemkového fondu ČR odprodat cca 500 tisíc ha. Dále navrhuje bezúplatný převod odloučených lesních pozemků do vlastnictví obcí cca 10 tisíc ha.

Česká republika má - nebo spíše měla - 4,2 miliony ha zemědělské půdy. Jedná se tedy o necelých 12 % zemědělské půdy určené k prodeji. Toto číslo je nepřesné, a to proto, že návrh zákona nehovoří o tom, kolik z uvažované výměry je ostatních ploch a půdy zastavěné.

Podle předkladatele nejde vládě o finanční efekt z prodeje státní zemědělské půdy, ale základním cílem zákona je privatizace těchto pozemků ve prospěch fyzických osob. Takže privatizace vlastně za každou cenu, aniž by byla jasná agrární politika, při absenci legislativního rámce pro regulaci prodeje půdy obecně, využití půdy a pro regulaci nájmu zemědělské půdy. V neposlední řadě nedokonalá a příliš liberální legislativa pro ochranu zemědělského půdního fondu.

Ve všech zemích EU existuje právo na soukromé vlastnictví zemědělské půdy, právo kupovat, prodávat, dědit a pronajímat půdu. Tato privilegia zakotvená a chráněná právním řádem jsou však ve všech zemích omezena z titulu veřejného zájmu.

Ve všech zemích hospodařících na principu tržní ekonomiky je různými zákony, nařízeními a předpisy ovlivňováno vlastnictví a užívání zemědělské půdy. Míra přísnosti těchto právních norem je zpravidla úměrná vzácnosti půdy v příslušné zemi.

Některé evropské země uplatňují zákony, které vytvářejí překážky pro získání zemědělské půdy, eventuálně i zemědělských nemovitostí, do soukromého vlastnictví. Půdu nelze v některých zemích získat bez povolení příslušného správního orgánu. Např. v Norsku musí mít zájemce o koupi půdy státní povolení na nákup příslušné nemovitosti, čímž má být zajištěno vhodné využití zemědělské půdy. Navíc musí zájemce prokázat, že má příslušné profesní znalosti a zavazuje se, že bude na půdě řádně hospodařit. Mohl bych použít mnoho dalších obdobných příkladů de facto ze všech zemí EU.

Státní zásahy do oblasti disponování se zemědělskou půdou zahrnují v některých zemích i povinnost vlastníka obdělávat zemědělskou půdu - Francie, Norsko, Dánsko, Itálie. Prosazuje se zásada, aby půdu vlastnil ten, kdo ji obdělává, neboli zemědělec.

Evropská unie vydává směrnice o uvádění půdy do klidu, jako je program set - aside. Jde o systém směřující k omezování nadprodukce, ale současně zavazuje zemědělce, aby se o vyřazenou půdu starali.

Pronájem zemědělské půdy je ve vyspělých zemích značně rozšířen, představuje v Belgii 66 %, ve Francii 54 %, v Německu 38 %, ve Velké Británii 39 %, v Nizozemí 32 %. Průměr za EU činí 34 %. V převážné většině zemí se uplatňuje systém legislativní regulace pronájmu. Je zajištěna ochrana nájemce, a to především zákonným ustanovením o dlouhodobých nájmech a případně i o výši nájemného.

Jak jsem se již zmínil, v ČR chybí legislativní rámec na regulaci půdy obecně, využití půdy a regulaci nájmu zemědělské půdy. Vždyť každý stát dosud vyvíjel svůj vlastní systém pozemkové legislativy za účelem co nejpříznivějšího rozdělení, uspořádání a ochrany půdního fondu, který je v obecném smyslu slova pokládán za národní bohatství. Z mezinárodního srovnání pozemkového zákonodárství vyplývá, že existuje přímá souvislost mezi mírou státní regulace ochrany zemědělské půdy a velikostí zemědělského půdního fondu příslušné země.

V době, kdy je české zemědělství zadluženo až do výše 90 % svého základního jmění a nemá dostatek volných prostředků, kdy vláda nebyla schopna nebo ochotna připravit legislativní rámec pozemkového zákonodárství, kdy lze pochybovat, že stát a obce mají připraveny územní plány, které podchycují veškeré celospolečenské zájmy v zemědělské krajině s vymezením užití všech pozemků, přichází vláda s návrhem zákona o privatizaci státní zemědělské půdy. Bude-li zákon v této fázi přijat, jen výrazně prohloubí výše zmíněné nedostatky.

Nedá se vyloučit, že se vlastníky zemědělské půdy stanou osoby, které nemají zájem ji zemědělsky využívat, ale větší cenu pro ně bude mít vlastnictví prostoru. Jestliže pro vládu není prvotní finanční efekt z privatizace zemědělské půdy, jak uvádí předkladatel v důvodové zprávě, v tom případě je nejvhodnější řešení státní zemědělskou půdu dlouhodobě pronajmout těm, kteří na ní hospodaří.

Vážené dámy a pánové, z výše uvedených velmi vážných důvodů navrhuji návrh zákona zamítnout.

(Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kováčik, připraví se pan kolega Palas.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, vážený zbytku odstoupivší vlády, kolegyně a kolegové. Dovolím si - a vzhledem k rozsáhlosti expozé pana předřečníka tentokrát velice krátce - reagovat na předložený vládní návrh zákona, jenž máme všichni zafixován pod názvem zákon o prodeji státní půdy.

Ve zdůvodnění svého stanoviska nejprve musím zdůraznit tu skutečnost, že klub KSČM zcela programově nesouhlasí s prodejem státní zemědělské půdy, neboť tato půda je podle našeho názoru nezcizitelným národním bohatstvím. Hospodaření na této půdě, její využívání a udržování v kulturním stavu se dá - možná ještě lépe průhledněji a vymahatelněji - ošetřit vypracováním komplexního zákona, který by se vedle jiných věcí zabýval úpravou solidních nájemních podmínek a vztahů, tedy takových, které by subjekty na této půdě hospodařící vedly k reálnému pocitu dlouhodobé podnikatelské jistoty.

Opakovaně jsem zde v této sněmovně předkládal návrhy usnesení v tomto směru. Ostatně jak již bylo řečeno, nebyli bychom v Evropě zdaleka jediní s touto úpravou, a navíc úprava by samozřejmě řešila i podmínky nájmu ostatní vlastnické půdy.

Druhým velkým problémem a důvodem zcela zásadního nesouhlasu s předloženým návrhem je skutečnost, že návrh omezuje okruh nabyvatelů této půdy, a tak vnáší prvek nerovnoprávnosti, nerovných podmínek, nestejného přístupu zákonodárce k jednotlivým formám vlastnictví, k jednotlivým formám podnikání, a ve svém praktickém dopadu tak ohrožuje stabilitu - nebo budoucí stabilitu - zemědělství jako celku u nás.

Možná to někteří z vás vidí jinak. Nicméně rozpor s Listinou práv a svobod je zde evidentní.

S tím přímo a velice úzce souvisí i další velká nespravedlnost. Tou je faktické odříznutí značného počtu těch, kdo na této státní půdě nyní hospodaří, od možnosti ji nabýt. Paradoxem je, že toto odříznutí zákon přímo a uměle upravuje ve prospěch jiné úzce vymezené skupiny subjektů. Podle našeho názoru - pokud by vůbec měla být státní půda prodána - tak v prvé řadě by k ní měli mít přístup ti, kteří na ní nyní hospodaří, a to za podmínek, které by pro tyto subjekty nebyly vražedné.

O co jde? V letech 1993 až 1995 byl zprivatizován movitý a nemovitý majetek bývalých státních statků v hodnotě cca 18 mld. Kč a k němu se vážící dluhy ve výši více než 4 mld. Kč. Převzetí dluhů zde bylo víceméně podmínkou této privatizace. Nabyvateli tohoto majetku se staly v převážné míře právnické osoby, které spolu s ostatními nabyvateli tento odkoupily od státu na základě vládou schválených privatizačních projektů. Základem těchto projektů byly podnikatelské záměry, bez výjimky odvozené od základního předpokladu příštího odkupu privatizovaného majetku, tedy odkupu státní půdy.

Jen stěží si lze představit podnikatele, který by koupil majetek i dluhy s vědomím, že následný prodej státní půdy mu vůbec nebude umožněn. Jen pro zobrazení velikosti problému - toto se týká zhruba 400 000 ha z celkově uvažovaných 500 000 ha.

Projde-li zákon v navrženém znění, pak je to, vážené kolegyně a kolegové, podle názoru těchto lidí oprávněně považováno za podraz na tuto skupinu podnikatelů.

Přestože vnímám i pozitivní stránky předloženého materiálu, jimiž je třeba ona možnost převzetí státní půdy obcemi pro jejich budoucí rozvoj, negativa podle mého soudu vysoce převažují, a proto se připojuji k návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O slovo požádal zpravodaj, pan kolega Machovec. Prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Karel Machovec: Moje poznámka bude mít spíše faktický charakter a bude velmi krátká. Nechci zdržovat spád tohoto jednání. V příspěvku kolegy Kováčika zazněla velmi nebezpečná a demagogická věta, že zemědělská půda je nezcizitelným národním bohatstvím. To já sice ctím, ale zemědělská půda je na druhé straně kapitálem, a já se prostě domnívám, že dobrý vlastník, dobrý zemědělec dokáže tuto půdu využít. V žádném případě není možné jim v této chvíli nedat tu poslední šanci před vstupem do Evropské unie. My potřebujeme tuto zemědělskou půdu prodat našim zemědělcům před vstupem do Evropské unie, abychom jim dali poslední konkurenční výhodu. Otázka je, kterým zemědělcům a za jakých podmínek.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Palas, připraví se pan kolega Pešek.

Poslanec Jaroslav Palas: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, sociální demokracie respektuje přirozené právo zemědělce nakupovat zemědělskou půdu. Já se ale domnívám, že nákup a prodej zemědělské půdy by měl probíhat na základě zákona, který bude stoprocentně garantovat to, že se půda dostane do rukou zemědělce.

Navíc se domnívám, že by se zemědělská půda měla prodávat v době, kdy zemědělec na půdu má prostředky, které plynou z jeho práce, nikoliv prostředky, které získal bůhví jak a bůhví odkud.

Já se domnívám, že vláda ve vztahu k prodeji státní půdy nepostupovala systémově, a to proto, že tomuto zákonu měl předcházet zákon o státním majetku. My tímto zákonem zcela nesystémově řešíme určitou výseč problému, a to pouze prodej státní půdy.

Další věc, která hovoří jednoznačně pro to, aby se v této fázi, v této době, v tomto momentě zemědělská půda neprodávala, je silné zadlužení sektoru zemědělství. Jen pro vaši informaci - zhruba 8 mld. Kč zemědělci dluží. Pozemkovému fondu, zhruba 1,8 mld. Kč je po lhůtě splatnosti. Není to tím, že by úředníci Pozemkového fondu špatně pracovali a nevybírali peníze od zemědělců, ale je to tím, že zemědělci na to prostě nemají, prostě nevytvářejí zdroje v podmínkách, kdy míra subvencí je zhruba 15 %, kdežto v Evropské unii 59 % a farmářské ceny jsou o 30 % nižší než v Evropské unii. Zemědělský sektor si na prodej půdy nevydělá.

Navíc existuje další zátěž. Ti, kteří privatizovali majetek bývalých státních statků, převzali mnohamilionové závazky po státních statcích. A je to také problém u zemědělských družstev, které se vlastně do 2 let budou vyrovnávat s podíly ve vztahu ke svým členům.

Je zde také závazek vůči nákupním organizacím. Jen pro vaši informovanost - zemědělci dluží po sklizni 3,5 mld. Kč nákupním organizacím. Udělal jsem si průzkum v jednom okrese, který nebudu jmenovat. 90 % zemědělských subjektů v daném okrese dluží Pozemkovému fondu za 2 roky splátky z privatizace a nájemné ze zemědělských pozemků. Shodou okolností ty zemědělce znám, nejsou to lidé, kteří neumějí hospodařit, ale prostě nejsou schopni si ze své práce vydělat na to, aby majetek spláceli. My v této chvíli chceme zemědělcům položit na krk další balvan, a to splátky za prodej zemědělské půdy. My nemůžeme srovnávat zemědělce, který má vždy nedostatek pohotových prostředků, s kapitálově silnými skupinami.

Dalším problémem jsou nedokončené restituce. Domnívám se, že prodej státní půdy se kříží s problémem vydávání restitucí.

Z tohoto pohledu se domnívám, že by bylo lepší tento zákon vrátit vládě k přepracování, a tímto způsobem prodej státní půdy na chvíli oddálit.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Pešek.

***