Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Přítomno: 195 poslanců

(Schůze zahájena v 16.00 hod)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, je 16.00 hod., všechny vás vítám na pátém dni jednání 17. schůze Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se všichni přihlásili hlasovacími kartami, případně mně oznámili, kdo žádá o vydání náhradní karty, případně kdo již jakou náhradní kartu obdržel. Nikdo neavizuje, že by se chtěl podílet na hlasování náhradní hlasovací kartou, takže budeme pokračovat v projednávání bodu 9 schváleného pořadu, kterým je,

Nacházíme se ve druhém čtení. V pátek bylo jednání přerušeno v průběhu podrobné rozpravy, nyní mám ještě 10 přihlášených poslanců.

Přečtu jejich jména: pan poslanec Sehoř, Štrait, Kraus, Ransdorf, Vrzáň, Krampera, Hulínský, Filip, Čelišová a František Novák.

Náhradní karta č. 10 bude pro dnešek patřit panu poslanci Zajíčkovi.

Pan poslanec Jiří Payne se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážená sněmovno, omlouvám se, protože faktická poznámka narušuje rozpravu o rozpočtu, ale já osobně jsem přesvědčen, že bychom měli vést rozpravu o projevu prezidenta republiky, který jsme vyslechli.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, to byl názor pana poslance Payna. Byl bych rád, kdyby o tom, že začínáme jednání, byl informován pan ministr financí Pilip a v případě, že se nachází někde v předsálí, kdyby mohl vejít do sněmovní síně.

Pro úsporu času bych se chtěl zeptat, zdali je ochoten vystoupit pan poslanec Sehoř. Dámy a pánové, prosím o klid, pan ministr Pilip je již zde, ale hovořit bude pan poslanec Sehoř. Paní poslankyně Jirousová má náhradní kartu č. 16.

Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, měl jsem původně připraven pozměňovací návrh, který se týká zahájení výstavby dálnice D 47 v Ostravě, který však zde již zazněl od pana poslance Recmana a pana poslance Tešnara. Protože tento návrh byl předmětem mého pozměňovacího návrhu, kde získal velkou podporu, chtěl bych jej nyní alespoň podpořit.

Rozpočtový výbor v prvé fázi návrh podpořil s tím, že bude hledat jiné, než tam uvedené zdroje. Nakonec ale jej rozpočtový výbor v plénu nedoporučil, prý hlavně proto, že stavba není údajně připravena. Osobně jsem si ověřil na Magistrátu města Ostravy, že stavba připravena je, že má územní rozhodnutí a že územní řízení se chýlí ke svému závěru. Proto doporučuji schválit stejné znění návrhu, jak zde již bylo uvedeno panem poslancem Tešnarem a jak je shodně uvedeno v usnesení č. 108 hospodářského výboru.

Původně jsem měl napsáno "děkuji za pozornost", ale děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Sehořovi za objektivní zhodnocení stávající situace ve sněmovně. Znovu vás, paní a pánové, prosím, abyste v podrobné rozpravě návrhu zákona o státním rozpočtu věnovali náležitou pozornost.

Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jaroslav Štrait a připraví se pan poslanec Michal Kraus.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Dovolte, abych v souvislosti se státním rozpočtem a s jeho projednáváním přednesl dva pozměňovací návrhy a k tomu samozřejmě příslušné zdůvodnění.

První můj blok se týká kapitoly 313 - Ministerstva práce a sociálních věcí. Musím konstatovat, že tato kapitola rozporuje realitu v zemi, je dokonce v rozporu i s trendy Evropské unie, obsahuje kontraproduktivní a nesystémové prvky a nevytváří rozpočtové předpoklady pro splnění legislativních závazků vlády na příští rok.

Považuji tedy za nutné na tři základní věci upozornit - návrh řeknu v závěru.

1. Přes vysoký index solventnosti - pane předsedající, opravdu těžko se hovoří, začínám neslyšet sám sebe - sociálního pojištění, opět poklesne reálná hodnota sociálních transferů. V historii České republiky jde o nový jev, který vyvolává podstatný pohyb v sociální struktuře společnosti.

Hospodaření kapitoly je navrženo vysoce přebytkové. Příjmy v kapitole 313 převyšují výdaje o 12,9 mld. korun při vyloučení rozpočtových nákladů ministerstva a jím řízených rozpočtových organizací, investic, dotací a příspěvků mezinárodním organizacím. Vlastní příjmy z pojistného převyšují pojistné výdaje o 19,5 mld. korun a v celém státním rozpočtu o 22,4 mld. korun. Celkově rozpočtované sociální transfery obyvatelstvu převyšují příjmy ze sociálního pojištění pouze o 20 mld. Kč. Index solventnosti sociálního systému v České republice je na úrovni 91,3 %.

Druhá poznámka se týká sociálního zabezpečení nezaměstnaných. Také je hluboko pod evropskou úrovní, byť tam jsou jednotlivosti, které můžeme kriticky posuzovat, ale tento pojistný princip nesplňuje závazky státu. Rozpočet kapitoly i státu prognózuje průměrnou míru evidované nezaměstnanosti v roce 1998 ve výši 5,4 % ekonomicky aktivní populace. Ve srovnání s letošním rokem jde o nárůst 66 000 nezaměstnaných a je otázkou, zda při legislativním zpřísnění předčasného odchodu do starobního důchodu a narůstajícím deficitu celkově dostupných volných bytů nebude ještě vyšší. Tedy u nás bude v příštím roce 270 000 ekonomicky aktivních občanů bez práce a bude závislých na dávkách v nezaměstnanosti.

Třetí poznámka, že rozpočet té kapitoly 313 - Ministerstvo práce a sociálních věcí nevytváří předpoklady pro splnění závazku novelizovaného mechanismu - a učinili jsme tak asi před dvěma měsíci při novele zákona 155/95 Sb. - valorizace sociálních dávek a především starobních důchodů nebo důchodů obecně. Podle novelizované dikce § 67 zákona 155/95 Sb., a zákona č. 463/91 Sb., je vláda povinna valorizovat starobní důchody a životní minimum bezprostředně po zvýšení spotřebitelských cen o 10 % od poslední valorizace. Při valorizaci starobních důchodů je vláda povinna vykrýt přírůstek inflace nejméně ze 70 % a při valorizaci životního minima je povinna přihlížet k zachování reálné kupní síly, tedy kompenzovat inflaci fakticky stoprocentně. Od červencové valorizace životního minima vzrostly spotřebitelské ceny o 1,3 %, od poslední valorizace důchodů o 0,6 %. Podle vládou prognózovaného vývoje vzrostou do konce letošního roku spotřebitelské ceny o další dvě desetiny a do konce roku 1998 o dalších 9 %. Prognózy institucí předpokládají nárůst inflace řádově o 2 - 6,5 procentních bodů více, než se předpokládá.

Zákonem stanovené podmínky pro valorizaci životního minima budou pravděpodobně naplněny podle všech těchto předpokladů v červenci až srpnu příštího roku a pro valorizaci důchodů v září - listopadu příštího roku.

Návrh rozpočtu kapitoly rozpočtovou rezervu pro valorizaci životního minima obsahuje, ale na valorizaci důchodů nikoliv. Při realizaci deklarovaného zvýšení ceny bydlení a přímých plateb ve zdravotnictví se neúměrně sníží životní úroveň důchodců. Řada z nich asi nebude mít na zaplacení bytu, léků, lůžek v nemocnicích, poplatků na nezbytně nutné zavolání lékaře do bytu atd.

Tedy s plnou naléhavostí upozorňuji sociální výbor sněmovny na porušení zákona Ministerstvem práce a sociálních věcí a koneckonců i vládou České republiky a žádám, aby byla vyčleněna dostatečná rezerva na valorizaci důchodů, kterou odhaduji - a zase ten odhad je víceméně přesný - na 2,66 mld. Kč. tuto částku navrhuji převést z kapitoly 307 do kapitoly 313.

Druhý blok, a to už je jen jedna záležitost, se týká Všeobecné pokladní správy, a sice toho faktu, že ve škrtech státního rozpočtu je i šokové snížení dotace na teplo ze stávajících 4,5 mld. Kč na pouhopouhých 200 mil. Kč. Vláda také schválila zvýšení minimální ceny tepla z 250 na 350 Kč za jeden gigajoul od 1. 1. 1998. Nejde o nic nového. Záměr zvyšovat ceny tepelné energie vláda deklarovala již dávno, nové je pouze to, že původní návrh zněl na 275 Kč a nové je také to, že mělo docházet k plynulému zvyšování cen tepla do r. 2000. Navíc ušetřené prostředky státního rozpočtu měly být využity pouze ke kompenzaci sociálních dopadů.

Tento postup, který nazvu celkem otevřeně asociálním, má dvě velká úskalí. První úskalí je v tom, že na centrální vytápění je u nás v České republice napojena polovina domácností a ceny tepla a teplé užitkové vody jsou významnými položkami cenových nákladů na bydlení. Po 1. červenci letošního roku utvářejí cca 47 % u jednopokojového bytu, 43 % u dvoupokojového, 54 % u třípokojového a 45 % u čtyřpokojového bytu. Jde tedy o významné položky, a proto jsou na místě otázky - už jsem na to tady upozorňovat loni při projednávání loňského rozpočtu - jak stát splnil deklarované sliby a co se od té doby změnilo v tepelném hospodářství po roce 1989? S politováním musím konstatovat, že se mnoho nezlepšilo. Zůstal tady katastrofální model výrobců, dodavatelů tepla a event. majitelů domů. Konečný spotřebitel nemá možnost se účinně bránit. Přenosové ztráty neplatí stát, ale spotřebitel, nepřiměřený počet nově vzniklých distribučních společností, neopodstatněně se zvýšily i režijní náklady. Ministerstvo financí přiznává nedostatek průkazných dokladů o kalkulaci nákladů a potřebnosti investic, ale také je potřeba vzít v úvahu, že teplárenské firmy vykazují slušné zisky. Kéž by tam byl člověk "dikem". Vyplácejí dividendy a investují mimo odvětví. Skokový růst nájemného není investován do zateplování panelových domů, ale do účinné činnosti samospráv atd. atd.

Přirozeným důsledkem je za této situace nárůst ceny tepla, a sice - slyšíte dobře - z 31,30 Kč za 1 gigajoul v roce 1990 na 350 Kč za 1 gigajoul v roce budoucím, pokud to bude takto schváleno. Tedy zvýšení 11,1krát. Splnil tedy stát svoji povinnost regulátora monopolní ceny? Zdá se, že zvýšením maximální ceny nad průměrnou výrobní cenu o 84 korun za 1 gigajoule rezignoval na systémový přístup a ekonomickému loby zajistil lukrativní ziskovou marži. Není dnes bez zajímavosti a každý to samozřejmě ví, že v celé řadě těchto společností, které jaksi distribuují teplo, jsou primátoři měst ve správních radách a i manželky vysokých státních činitelů, viz třeba v Hradci Králové a Pardubicím nedaleké Opatovice.

Chci věřit, že nová vláda se k situaci vrátí, a konečnému uživateli tepelné energie umožní tržně ovlivňovat cenové relace. Parlament by měl také posoudit, zda nedůsledným výkonem regulativní funkce Ministerstvem financí nedošlo k porušení zákona. Že došlo k porušení slibů, které tady dal na tomto místě ministr Dyba, tj. notoricky známé. Ale domnívám se, že i mohlo dojít k porušení zákona.

Druhá poznámka k teplu se týká toho, že cenové úpravy tepla a teplé užitkové vody postihnou čtvrtinu domácností v ČR. V jednopokojovém bytě půjde o nárůst 351 korun - měsíčně samozřejmě, ve dvoupokojovém bytě 446 korun, ve třípokojovém bytě dokonce 716 korun a ve čtyřpokojovém bytě 651 korun. Mimořádný sociální příspěvek k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie, ani příspěvek na bydlení výrazné zvýšení dodatečně nekompenzuje, na čtvrtinu populace je přenášena zátěž 3,75 miliardy korun, což bude mít významné dopady na rodiny s dětmi a na rodiny důchodců, zvláště pokud nedojde k valorizaci důchodů, o tom už jsem mluvil v té předchozí poznámce, a reálná mzda poklesne pod letošní úroveň. I tam se předpokládá statistický pokles reálné mzdy o 6 %.

Z těch výše uvedených všech důvodů navrhuji, aby byla zvýšena dotace z 200 miliónů korun na 2,2 miliardy korun, tedy navýšení o 2 miliardy. Opět tyto 2 miliardy navrhuji přesunout z kapitoly 307 do kapitoly Všeobecná pokladní správa.

Pane předsedající, děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štraitovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Michal Kraus a připraví se pan poslanec Petr Vrzáň.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, už při prvním čtení státního rozpočtu jsme upozorňovali na to, že jak příjmy, tak výdaje státního rozpočtu vycházejí ze špatně odhadnutých makroekonomických ukazatelů, zejména vývoje inflace, vývoje nezaměstnanosti, ale i mnohých dalších. Zatímco vláda odhaduje vývoj inflace v příštím roce na 8 až 9 %, dneska už i Český statistický úřad, který zpracovává údaje, které velmi pravděpodobně lze zpochybňovat, vychází z toho, že inflace bude podstatně vyšší, nejméně 12 %.

To všechno samozřejmě velmi zásadním způsobem mění čísla jak na straně příjmů, tak na straně výdajů státního rozpočtu. Jestliže za této situace projednáváme druhé čtení státního rozpočtu v rámci, který jsme si v prvním čtení schválili, je potřeba konstatovat, že vlastně už při schválení návrhu státního rozpočtu v prvním čtení šlo o narození mrtvého dítěte a naše druhé čtení v podstatě není ničím jiným než česáním mrtvoly. Bohužel i česání mrtvoly však lze dělat kultivovaně.

Zde v rozpravě padlo mnoho návrhů, mnoho pozměňovacích návrhů, které upozorňují na to, že návrh státního rozpočtu nezabezpečuje ani dostatečné výplaty důchodů, ani mzdy v rozpočtových, příspěvkových organizacích, nezabezpečuje přísliby vlády v oblasti bytové problematiky, oživení ekonomiky a v podstatě znamená zásadní snižování reálných příjmů obyvatelstva této republiky.

Zatímco většina výborů ve své druhém čtení ve výborech projednala návrh státního rozpočtu i za takto omezených možností, dá se říci na základě podrobné analýzy potřeb jednotlivých kapitol, což se projevilo nakonec i v jejich usneseních, zejména pak v usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, totéž bohužel nelze říci o rozhodování hlavního gesčního výboru, výboru rozpočtového. Rozpočtový výbor totiž v letošním roce o návrzích jednotlivých výborů nerozhodoval až na výjimky na základě oprávněnosti a analýzy oprávněnosti jednotlivých požadavků, ale na základě toho, s kým a jak jednal předseda rozpočtového výboru a co a komu slíbil. Hlasování o návrzích bylo potom manipulováno panem předsedou rozpočtového výboru vydíráním koaličních poslanců, budou-li hlasovat pro ten či onen návrh, nebude on hlasovat pro rozpočet jako celek. Díky tomu bylo v několika případech hlasování revokováno a průběh jednání rozpočtového výboru byl naprosto nedůstojný.

Došlo tak i k tomu, o čem zde hovořil např. i předseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Michal Prokop, že byly v rozpočtovém výboru přijaty pozměňovací návrhy, které garanční výbory nejen, že neprojednaly, ale samozřejmě ani neschválily. Projednal je však předseda rozpočtového výboru a vydíráním koaličních poslanců ve výboru je prosadil. Naopak v rozpočtovém výboru potom nebyly přijaty pozměňovací návrhy, které jednoznačně doporučily některé garanční výbory.

Mám oprávněné obavy o tom, že takovýmto jednáním rozpočtového výboru státní rozpočet ve druhém čtení ještě více utrpěl a jsem přesvědčen, že návrh, který je předložen ke schválení, neodpovídá potřebám českého státu. Jsem přesvědčen, že nové projednání v rozpočtovém výboru v době, kdy pan předseda nebude mít nástroje ke svému amorálnímu postupu, tj. v době, kdy zde v této sněmovně budou jiné mocenské poměry, by celkové podobě státního rozpočtu jenom prospělo. Sněmovna však bohužel opakovaně takovýto návrh odmítla. To podle mého s největší pravděpodobností povede k tomu, že státní rozpočet na příští rok ve většině parametrů zůstane jen jakýmsi cárem papíru a nová vláda dříve nebo později, podobně jako v letošním roce, bude muset dělat dramatické rozpočtové změny.

V každém případě v závěru svého vystoupení bych chtěl podat jeden pozměňovací návrh. Chtěl bych upozornit, že tento návrh je součástí usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Tento výbor tento návrh doporučil a při svém prvním hlasování v rozpočtovém výboru jej doporučilo 11 ze 17 přítomných poslanců. Jedná se o oprávněný požadavek revize kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to konkrétně o navýšení položky Dotace občanským sdružením v této kapitole o 277 miliónů a o tuto částku navýšit i celkově kapitolu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a proti tomuto zvýšení kapitoly MŠMT snížit kapitolu VPS v položce Vládní rozpočtová rezerva taktéž o 277 miliónů. Znovu opakuji, že tento návrh projednal a schválil i gesční výbor, výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Pokud někdo má pocit, že tato změna je poněkud radikální ve vztahu k objemu prostředků, chtěl bych uvést několik čísel. V roce 1997 státní rozpočet v této položce dosahoval výše více než 1 mld. korun. Po obou balíčcích se tato částka smrskla na zhruba 820 miliónů, avšak v rozpočtu letošního roku se toto krácení dále dramaticky zvyšuje na necelých 500 miliónů korun. To znamená, že v oblasti tělovýchovy a sportu je krácen státní rozpočet meziročně o více než 50 %. To samozřejmě ve svých důsledcích povede nejenom k nutnosti redukovat účast státních reprezentantů na vrcholných sportovních událostech, včetně olympijských her, ale zároveň by to znamenalo uzavřít řadu sportovních zařízení, na jejichž provoz a údržbu nezbudou prostředky.

V roce 1998 se na sportovní reprezentaci počítá s 215 milióny, zatímco v loňském roce to bylo 255 miliónů, a přitom rok 1998 je - jak známo - rokem olympijským a Zimní olympijské hry v Naganu budou finančně velmi náročnou událostí.

Na celou oblast investic v oblasti tělovýchovy a sportu zbývá ve státním rozpočtu zhruba 35 miliónů místo po obou balíčcích plánovaných 163, což nestačí ani na zakonzervování už zahájení prioritních staveb.

Výrazně kráceny jsou prostředky na talentovanou mládež, údržbu sportovních zařízení, což se negativně projeví zejména v příštích letech.

Chci upozornit, že na škody po letních povodních ve výši půl miliardy korun nedostaly tělovýchovné organizace od státu žádný příspěvek. Myslím si, že je zcela správné, že peníze byly poskytnuty na důležitější účely než je obnova zničených sportovišť, avšak za této situace další krácení investičních prostředků v rozpočtu je v podstatě krokem likvidačním.

Chtěl bych závěrem svého vystoupení poukázat na zcela odlišnou praxi v sousedních zemích a s trochou závisti konstatovat, že např. na Slovensku stát zákonem garantuje, že na sport připadne minimálně půl procenta státního rozpočtu. V České republice by při schválení státního rozpočtu, jak prošel rozpočtovým výborem, nezbyla na sport ani částka ve výši jedné promile státního rozpočtu. Domnívám se, že to samo o sobě je zcela vypovídající a jsem přesvědčen, že všechny rozumné síly v této sněmovně pochopí, že výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu nepřijal své usnesení z plezíru, ale proto, že zcela oprávněně došel k názoru, že takovéto navýšení je nutnost a nikoli rozmar.

Děkuji za pochopení a za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Michalu Krausovi. Konstatuji, že pan poslanec Karel Mach má náhradní kartu č. 18. O slovo se hlásí zpravodaj pan poslanec Wagner. Má samozřejmě přednost.

Poslanec Jozef Wagner: Já se vám, pane předsedající, omlouvám, já se nehlásím jako zpravodaj, ale hlásím se jako poslanec, který byl osloven jiným poslancem. Takže k faktické poznámce. Chci pouze komentovat, že od muže, který v této sněmovně seděl od roku 1986 a mlčel v době, kdy my jsme stáli mimo a v opozici proti režimu, si nenechám vykládat mravní výtky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Vrzáň, připraví se pan poslanec Krampera.

***