Poslanec Zdeněk Klanica: Pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych promluvit k vládnímu návrhu zákona, který nám tady osvětlil pan ministr.
Tento návrh, schválený vládou 19.listopadu, je podle mého názoru třeba brát velmi vážně, neboť obsahově i formálně je velmi propracovaný včetně jasné a otevřené důvodové zprávy. Myslím, že bez problémů lze uznat, že vytváří právní podmínky pro činnost vysokých škol v současném společenském prostředí, i když tak činí nutně jen provizorním způsobem.
Nicméně musím říci jako dosud činný vysokoškolský pedagog, že vysoké školy dnes žijí i jinými problémy. Např. na filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde jsem vystudoval a kde působím, se v těchto dnech končí provoz, protože není ani na světlo, ani na topení, takže fakulta se uzavírá. Myslím, že je to symptomatické a že bychom tyto jevy neměli brát na lehkou váhu, protože toto je současný stav, a nikoliv to, co najdeme v různých materiálech a v různých dokumentech.
Lze uznat, že návrh se pokouší jen nepřímo a jen v důvodové zprávě vymezit zvláštnost vysokých škol ve sféře tzv. terciárního či postmaturitního vzdělávání. Myslím si, že je dobré, že tento návrh respektuje i evropské úmluvy, jak o tom svědčí důvodová zpráva. Lze konstatovat, že návrh se výrazně přiklání k mezinárodním doporučením, to znamená k diverzifikaci systému vzdělávání, který se vyrovnává s institutem akreditačního řízení.
Ale vidím tady (přestože tento návrh má celou řadu kladů) i velmi vážné problémy, a to ve třech rovinách:
1. je to problém deklarovaných principů,
2. jsou tam určité zakryté - ne-li dokonce zamlčené - intence,
3. je tam problém v konkrétních formulacích.
Já bych se nyní zastavil u deklarovaných principů. Diverzifikace studií i institucí jako možné existence tzv. krátkých studijních programů, tzv. bakalářských, uvnitř univerzit a nověji samostatně na vysokých školách. To je základní problém, protože především jde o způsob realizace. Ten bude znamenat vznik nových škol z dosavadních vyšších středních, nebo bude znamenat snížení počtu některých existujících, převážně tzv. učitelských, jako je třeba Olomouc. Jak to tedy bude? Budou tady nové školy anebo posun v kvalitě existujících? To je otázka, která není v návrhu řešena. Lze akceptovat krátké programy uvnitř daných škol a zpochybnit vznik nových institucí, protože myslím, že síť škol je již dost hustá a institucionální jednoduchost této sítě vyhovuje velikosti našeho státu. Bylo by jistě chybou, kdyby vznikly další určité prestižní komplikace v tom, která škola si zachová určitý program a která ne.
Vůbec si myslím - a to je dosti vážná námitka - že ty krátkodobé školy jsou definovány jen negativně, stejně jako vysoká škola je tady definována jen tautologicky jako škola, která poskytuje vysokoškolské vzdělání. Myslím, že definice by měla být přesnější.
Pokud se týká akreditací, myslím, že je lze akceptovat jako dobovou nutnost, jako určitou záležitost, která vychází ze současného stavu. Myslím ale, že akreditační komise jako vládní orgán je vhodnější než jako orgán parlamentní. Srovnal bych to s návrhem kolegy Zemana.
Proti čemu musím ovšem velice ostře protestovat a ostře vystoupit, to je omezení samosprávnosti vysokých škol na samosprávnost vnitřní, i když přiznávám, že návrh vládní redukuje bezbřehou liberalizaci, která nastala po r. 1990 a která nebyla zjevně únosná. Myslím, že odvozeným důsledkem je oslabení fakult, které nemají mít právní subjektivitu, což má následky pro pracovněprávní postavení zaměstnanců vysokých škol a zejména učitelů. Tímto způsobem se otevírá i určitá cesta k odstranění tzv. duplicit na největších vysokých školách. Např. pět lékařských fakult na Universitě Karlově je nesmyslná záležitost.
Princip soukromé iniciativy, to je další záležitost důležitá. Je dán nově institutem soukromé vysoké školy a její hospodářskou samostatností. Protože má - vyjádřeno starším termínem - podle návrhu plné právo veřejnosti včetně práva konat státní zkoušky a práva habilitačního a práva užívat státní znak, zůstává její označení jako matoucí. Lze diskutovat o nejasnostech, např. zda může být organizací ziskovou, nebo zda má být vůbec státem dotována, zda jejich existence usnadní nebo zkomplikuje přístup ke studiu. Chtěl bych naprosto jednoznačně říci, že s takovýmto principem soukromé iniciativy ve vzdělání nemůžeme souhlasit.
Dalším problematickým bodem, a to jistě pan ministr ode mě očekával, že budu hovořit o finanční účasti studentů vymezené jako úhrady spojené se studiem - § 58. Tady se domnívám, že jsme už náš názor vyjádřili mnohokrát a že s tím prostě nelze souhlasit. Pan kolega Kroupa tady sice říkal, že školné nesmí být sociální bariérou, nicméně se tomu v tomto případě nedá zabránit. Proto zavedení školného musíme nadále odmítat. Argumentace o údajné motivační funkci školného je chybná, neboť je pouhou povrchní domněnkou. Naopak se domníváme, že školné bude mít funkci sociálního síta, zejména v době rostoucích nákladů na studium, na ubytování, stravné, jízdné, nákup literatury atd. To je nesporný fakt.
Absurditu návrhu lze demonstrovat na tom, že bez školného se zřejmě obejde nejvyšší stupeň vysokoškolských studií, tj. studium doktorské podle § 57 odst. 2.
Chtěl bych se teď zastavit u některých mezer v předloženém návrhu. Myslím, že důležitou mezerou, takovou nejasností je oprávnění absolventů vykonávat určitá povolání. Tato stránka studijních programů je výslovně uvedena jen pro zdravotnická povolání v § 78 odst. 1, ale mohla by se týkat i jiných povolání, zejména pedagogických. Jistě lze připustit, že uznání profesní způsobilosti absolventů je věc zaměstnavatelů nebo jiných právních norem, ale některé zahraniční zkušenosti jsou v tomto směru varující. Nebo jinak - při respektování autonomie zaměstnavatelů a profesních komor lze položit otázku, zda nemají mít vliv na akreditaci studijních programů tak, aby státní zkoušky garantovaly také jasně vymezenou profesní způsobilost absolventů.
Další, tentokrát velmi výraznou nejasností, je postavení učitelů vysokých škol, kteří definitivně - a po mém soudu je to velká chyba - přestávají být zvláštním druhem státních zaměstnanců. Navíc se rozšiřuje zákonná volnost při úpravě mezd v § 13 odst. 4 c).
V rozporu s faktickým a novým stavem je absence jakéhokoli ustanovení o fakultních školách, ačkoli zákon pojednává - i když diskutovatelným způsobem, jak už to tady bylo řečeno - jak o vysokoškolských zemědělských statcích, tak o fakultních nemocnicích v části deváté. V nesouladu s mezinárodními doporučeními a také s momentálním stavem je absence rady rektorů nebo jiného kompetentního orgánu, který by měl a mohl připravovat určitým způsobem dlouhodobé záměry, které jsou jistě oprávněně deklarovány na různých místech vládního návrhu.
Nyní k některým formulacím. Bez nároku na úplnost chci upozornit na některá, pokud se týká formulací choulostivá místa vládního návrhu. Ne zcela drobný detail se týká dosavadních externích studentů. Ačkoli vládní návrh věnuje na rozdíl od návrhu sociálnědemokratického jistou pozornost formám studia, prezenční a distanční, nespecifikuje v šesté části pozici externistů. Lze se domnívat, že externí studium má zůstat studiem řádným, viz studium doktorské, a že zůstává vlivným prostředkem, jak uspokojovat poptávku a že tedy vyžaduje po mém soudu výslovnou zákonnou úpravu. Na rozdíl od návrhu kolegy Zemana se uznává ve vládním návrhu doktorský program jako znak vysoké školy univerzitní v § 1 odst. 5. To je zapotřebí zvážit zejména vzhledem k potřebám Akademie věd ČR.
Dále možnost dotací pro soukromé vysoké školy. I po zkušenostech s dotováním nižších škol neměla být výslovně limitována maximálně 90 % dotací veřejných škol, neboť existence soukromé školy nepřímo zvyšuje finanční náročnost provozu vysokých škol.
Další poznámka. Pravidlem by měl být evropský dodatek k diplomu - to je k § 56. Stejně tak zůstává nejasná u zájemců mimo Českou republiku habilitace cizinců. Tam se domnívám, že by bylo potřeba ještě návrh doplnit.
Další poznámka k § 59, že studium se ukončuje odnětím akreditačního programu. Myslím, že by to znamenalo, že student studuje např. tři roky, poté je škole odňat akreditační program, tím student ztrácí tři roky studia. Není zakotvena povinnost jiných vysokých škol přijmout studenta. Jedná se o ustanovení s možnými retroaktivními účinky. Myslím, že je to absolutně nepřijatelné.
Další poznámka. Disciplinární řízení je stanoveno pouze pro studenty. Domnívám se, že by mělo být i pro vyučující, pro pedagogy, anebo vůbec.
Závěrem bych chtěl říci, že všechny tyto poznámky, které jsem uvedl, a všechny tyto výhrady mě vedou k tomu, že musím pokládat vládní návrh za nepřijatelný, a to jak z důvodů věcných, které jsem uvedl, tak i z důvodů politických.
Co se týká věcných záležitostí, jde především o absenci potřebných prvků samosprávy, které ve vládním návrhu chybí. Z politických důvodů je potřeba vládní návrh odmítnout především proto - a je to vážná chyba - že dosud nebyl náležitě projednán s akademickými orgány.
Nejdůležitější je skutečnost, že vládní návrh počítá s placením školného, což je pro nás absolutně nepřijatelné, protože - jak už jsem se zmínil - tím by nadaní studenti z ekonomicky slabších rodin měli silně zkomplikovanou situaci se studiem. Proto přijetí předloženého návrhu zákona podle mého názoru by znamenalo nikoli zvýšení, ale snížení kvality vzdělanosti.
Doporučuji tedy předložený návrh - tisk 329 - zamítnout. V případě, že návrh tohoto zákona projde do druhého čtení, navrhuji, aby se v každém případě jednání zúčastnili zástupci akademické obce.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Krampera. Ještě jednou opakuji, že to bude poslední diskutující před přestávkou. Po přestávce ve 14.30 hodin se jako první slova ujme paní kolegyně Svobodová.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, prázdná poslanecká sněmovno, k vládnímu návrhu zákona o vysokých školách, ve znění a doplnění zákona č. 586/1990 Sb., o dani z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, je nutno konstatovat následující:
Dlouhodobý program Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa v žádném případě nepočítá ani nepřipouští zavádění školného na vysokých školách, které podle našeho názoru je i v rozporu s ústavním řádem České republiky. V případě přijetí vládního návrhu zákona o vysokých školách, je v tomto zákoně školné zakotveno v § 62 jako povinnost studenta hradit úhrady spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Toto velmi nekonkrétní opatření bude možné zavedením školného v podstatě kdykoliv zvyšovat. Současná výše předpokládaného školného 6 000 až 9 000 Kč úhrady za jeden rok nemusí již příští rok platit a může být dále zvyšována. Zákon neobsahuje a nevymezuje přesné stanovení výše školného do budoucna.
V části navrhovaného zákona úhrady spojené se studiem § 57 je uvedeno: "Školné za jeden akademický rok činí nejméně základ, nejvýše trojnásobek základu". Proto je zřejmé, že stanovení základu školného za jeden akademický rok může být zvyšováno. Všichni víme, že situace velké části obyvatel České republiky začíná být z hlediska ekonomického či sociálního postavení velmi kritická. Proto již dnes znovu musím opakovat, a to alespoň podvacáté v této Poslanecké sněmovně, a taktéž podvacáté varovat, že pro velkou část sociálně slábnoucích vrstev obyvatelstva bude postupné navyšování a vybírání školného již neúnosné. Pro široké vrstvy obyvatel schválení tohoto návrhu zákona bude do budoucna znamenat znemožnění své děti podporovat v jejich studiu. Vláda patrně usiluje o to, aby vysokoškolské vzdělání bylo pouze privilegovanou záležitostí úzké skupiny vládnoucích vrstev.
Jako další nepřijatelný prvek v tomto zákoně vidím možnost zřizování soukromých vysokých škol. Všichni víme - opět upozorňuji podvacáté - do jakého stavu se současným chaosem a nezákonností a korupcí dostal celý tzv. soukromý sektor. Jakým způsobem může v této džungli kvalifikovaně existovat vysoká soukromá škola? Kdo vůbec je schopen zaručit, že absolvent této vysoké školy studium na této škole absolvuje a zda vůbec bude mít nějaké vědomosti? Část vládního návrhu zákona, pojednávající o soukromé vysoké škole, vůbec neobsahuje záruky, že absolvent takové vysoké školy bude na takové odborné výši, která by odpovídala jeho diplomu. Navíc nejsem přesvědčen, že v současných, neustále se zhoršujících ekonomických podmínkách, bude moci soukromá škola vůbec existovat.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto vznáším v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny České republiky návrh na zamítnutí této předlohy zákona. V případě, nebude-li tento návrh přijat, vznáším návrh na vrácení zákona předkladateli k přepracování.
Pane předsedající, svou druhou přihlášku k návrhu zákona pana Eduarda Zemana stahuji, protože jsem toho domnění, že sociální demokracie již není opoziční stranou.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. O slovo nyní požádal předseda poslaneckého klubu KSČM pan kolega Filip. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající.
Paní a pánové, jsem rád, že mohu reagovat na slova pana kolegy Kroupy. Opravdu mě udivilo, jakým způsobem vystoupil. Svým způsobem mi umožnil, abych řekl toto krátké stanovisko k jeho vyjádření k zákonu o vysokých školách.
Dovolte, abych se vrátil nyní na dvě věty do roku 1990. Je třeba přiznat, že v personálních věcech je koaliční moc důsledná až pedantická a že se ani trochu nebojí a nebála práva.
Není náhodou totiž, že už zákonem ze 4. května 1990 byly učitelům vysokých škol odňaty vědeckopedagogické tituly přiznané v období 12.12.1969 až 1.1.1990. Tímto jednorázovým diskriminačním aktem bylo z pedagogické činnosti na vysokých školách vyřazeno 2038 profesorů a docentů. Je to údaj našeho dokumentačního střediska, které je součástí odborné skupiny pro legislativu a lidská práva ÚV KSČM, kterému předsedám.
Politická čistka na vysokých školách byla dovršena zákonem z 10.7.1993, kterým byl všem učitelům a vědeckým pracovníkům vysokých škol zrušen k 30. září 1994 pracovní poměr a od té doby s nimi může být sjednán pracovní poměr jen na dobu nejdéle 5 let.
Tento zákon postihl 11 400 učitelů a vědeckých pracovníků. Pravděpodobně pan kolega Kroupa řekl, že tato politická čistka na vysokých školách skončila, a proto není potřeba dalších řízení, která by byla podle něj nákladná.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, vyhlašuji polední přestávku. Přeji vám dobrou chuť. Sejdeme se ve 14.30 k dalšímu pokračování.
(Schůze přerušena v 13.03 hod.)
(Schůze byla zahájena ve 14.30 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vážené kolegyně, vážení kolegové, zahajuji odpolední jednání 17. schůze Poslanecké sněmovny ve čtvrtek, dne 4. prosince. Prosím, abyste, pokud máte zájem být přítomni dalšímu jednání, přišli do sněmovní síně, přihlásili se hlasovacími kartami a ohlásili mi, kdo má kartu náhradní oproti dnešnímu ránu. Jediný, kdo mi zatím ohlásil náhradní kartu, je pan poslanec František Kozel, který má náhradní kartu č. 20, paní kolegyně Buzková náhradní kartu č. 6. Dobrá, děkuji, víc vás zatím není.
Před polední přestávkou jsme přerušili společnou obecnou rozpravu k vládnímu návrhu a k poslaneckému návrhu zákona o vysokých školách. V rozpravě proto budeme pokračovat. Jako první vystoupí paní poslankyně Svobodová a připraví se pan poslanec Josef Krejsa. Prosím paní poslankyni Svobodovou, aby se ujala slova. Vás, dámy a pánové, poprosím, abyste zachovali klid a dekorum tak, aby mohli poslanci důstojně vystupovat.
Uděluji vám slovo.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych v úvodu svého vystoupení vyslovila politování nad tím, že obě novely vysokoškolského zákona, ač připouštím, že dlouho očekávané, předpokládáme jen jako další dílčí krok v oblasti vzdělávání bez existence ucelené koncepce rozvoje vzdělanosti obyvatelstva, jejíž součástí by právě tento vysokoškolský zákon měl být. Připomenu například, že stále není zcela jasné postavení vyšších odborných škol, ačkoli se dlouho vedou diskuse, zda by neměly být součástí vysokoškolského vzdělání. Kromě toho ani tento, mluvím tedy teď o poslaneckém návrhu vysokoškolského zákona, nebyl konzultován s akademickou obcí vysokých škol.
Nyní konkrétně k poslaneckému návrhu zákona o vysokých školách. Tento materiál, domnívám se, je daleko propracovanější, preciznější a neumožňuje různé výklady v takové míře, jako je tomu u vládního návrhu. Tento návrh neobsahuje sociální síto v podobě školného jako vládní návrh, nicméně zakotvuje však možnost placení řady dalších poplatků vedle již existujících v rámci studia, které mají být podle zákona, tedy tyto poplatky vedle dotací ze státního rozpočtu, dalším příjmem vysokých škol. Otázkou je, zda tyto poplatky vůbec ovlivní nebo vylepší hospodaření vysokých škol. Domnívám se tedy, že navrhovaný systém poplatků je vlastně určitou skrytou formou školného. Chci zdůraznit, že bezplatné vzdělání, a to i to nejvyšší, patří k základním lidským právům a zavedení nejenom školného, což je ve vládním návrhu, ale i různých studijních poplatků může být překážkou pro další vzdělávání studentů z nemajetných rodin. Tento sociální senzus může vést nejen k diskvalifikaci části občanů z možnosti získat vysokoškolské vzdělání, ale také ke zhoršení využitelného potenciálu tvořivých schopností obyvatelstva České republiky.
Dovolte, abych připomněla, že už dnes je vzdělání na vysokých školách, a samozřejmě nejenom na vysokých, drahou záležitostí. Vedle takových nezbytných plateb, jako je cestovné, ubytování na kolejích, a to nepočítám ubytování v podnájmech, které jde do tisíců korun. A jak víme, například v letošním roce téměř polovina studentů přijatých na vysoké školy nedostala ubytování na vysokoškolských kolejích. Z dalších nezbytných poplatků je to stravné, studijní pomůcky, a to ještě tedy navíc jejich ceny stále rostou. Tedy vedle těchto nezbytných plateb musí už dnes studenti platit další studijní poplatky, například za přijímací zkoušky či zápisné do jednotlivých semestrů. Například tato částka na některých vysokých školách činí až 200 Kč. Dále je to systém dalších poplatků za tzv. nestandardní výkony, například vydávání duplikátu diplomu 250 Kč, zápis do ročníku mimo stanovený termín 300 Kč a nebo jen úřední škrt zapsaného předmětu 50 Kč. A tak bych mohla pokračovat. Například na jedné z vysokých škol je u těchto tzv. nestandardních poplatků ve výši od 50 - 500 Kč plných 30 položek. V průměru student dnes zaplatí na studium na vysokých školách, nepočítám ony nestandardní poplatky, 2 - 3 tisíce korun, a to neberu v úvahu kapesné studentů. Čili stanovení dalších poplatků by zatížilo i nadále ještě více rodinné rozpočty.
Ještě mi dovolte, abych pro zajímavost a pro doplnění k této otázce uvedla výsledky anonymní ankety mezi studenty 8 středních odborných škol a gymnázií. Bylo to 388 studentů druhých a čtvrtých ročníků a ta anketa se týkala názoru na placení školného nebo různých studijních poplatků. Z tohoto počtu 88 % se vyjádřilo proti školnému, 12 % bylo pro školné. Co se týká poplatků, především za opakování ročníku, tak pro poplatky se vyslovilo 37 % a proti jakémukoli placení studia, tzn. ani školné, ani poplatky, 62 % studentů. Tak to bylo jenom pro zajímavost a pro doplnění k této otázce.
Dále poslanecký návrh zákona o vysokých školách zakotvuje podobně jako vládní zákon vznik soukromých škol. K této otázce už tady bylo hovořeno. Já bych chtěla jenom znovu říci, že se domnívám, že to znamená další rozšíření vysokoškolské sítě v době, kdy státní vysoké školy žijí na dluh a jejich rozpočet se nezvyšuje, spíše naopak a tak si položme otázku. Kdo tyto soukromé školy zaplatí? A další otázka: nebude se opakovat situace středních škol, kdy neúměrný růst těchto institucí, jak víme, jednak zpochybnil jejich kvalitu a jednak si vynutil tzv. optimalizaci sítě škol? Vstup soukromých vysokých škol do vysokoškolské sítě navíc tedy může vést k situaci, kdy absolventi vysokých škol nebudou mít profesní uplatnění, tedy nebudou mít prostě místa v národním hospodářství.
Mohla bych se tady zmínit o dalších bodech nebo paragrafech tohoto poslaneckého návrhu. Já bych, prosím vás, jenom se zmínila ještě stručně. Je tady například v paragrafu 30 otázka dotací. Domnívám se, že tento problém je zde vyjádřen velmi neurčitě. Přitom nesprávné provádění může přímo ohrozit existenci nebo perspektivu vysoké školy. Dále se domnívám, že co se týká § 31 stipendijního fondu, chybí zde vymezení jasných principů stipendijní politiky. Problematická je také vzájemná vazba poplatků za studium a stipendijního fondu, který z nich má být tvořen. Mohla bych jmenovat další, ale skončím svůj příspěvek tím, že bych na závěr chtěla říci, že vzhledem k těmto výhradám, které jsem tady uvedla a mohla bych uvést ještě některé další, ale také vzhledem k tomu, že tento návrh je kvalitnější než vládní a vysokoškolský zákon jako takový je potřebný, dávám návrh na dopracování poslaneckého návrhu zákona o vysokých školách.
Děkuji za pozornost.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Josef Krejsa, připraví se pan poslanec Michal Prokop.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi začít poněkud z jiného konce, abychom byli v obraze, pro koho vlastně zákon o vysokých školách připravujeme.
Po slušné sérii soukromých i veřejných pohovorů se studenty vysokých škol jsem dospěl k tomuto jednoznačnému závěru. Nejchytřejšími, ba co dím jedinými inteligentními bytostmi na této planetě jsou studenti českých vysokých škol. Na studijním oboru tolik nezáleží, ale nejchytřejší mezi chytrými jsou studenti právnických fakult, což mi kolegyně Rujbrová, Noveská či další, jejichž dcery stejně jako moje tam studují, možná potvrdí. Všichni ostatní - včetně novinářů, rodičů, profesorů, poslanců, vlády i prezidenta - jsme - cituji: blbci, zloději, ignoranti, diletanti, opilci a neschopní amatéři. Pro jistotu opakuji, nejde o názor můj, ale o všeobecný názor nastupující generace, s kterým se v jednom bodě, přesněji v posledně jmenované profesní příslušnosti, dokonce shoduji. Nechci to teď rozvádět, to má čas v lednu.
Jen mám už při prvním čtení skvělý pocit z dobře vykonané práce, neboť čím větší paskvil odvedeme, tím lépe se vysokoškolákům pomstíme. A daleko účinněji, než by to řekl John Milton - cituji: hlubokozběhlý v knihách, v něm samém pak mělčina. Mrzí mě, že to nebude pomsta školným, tady mě přímo fascinuje otrlost profesionálního zabijáka, s kterou likvidujeme vlastní ústavu a základní práva a svobody budoucích vzdělanců, vzhledem však k úvodu pronesenému se ptám, zda nemají vysokoškoláci jen to, co si zaslouží.
Na druhé straně vše stejně zaplatí rodiče, takže v budoucnu nám budou studovat pouze ti, jejichž rodiče na to mají, jelikož na to mají - až na pár čestných výjimek - jen ti, co si nakradli, ty čestné výjimky pouze poctivě tunelovaly či nepoctivě restituovaly, dožijeme se v blízké budoucnosti takovýchto vystudovaných mutantů, že Viktor Kožený zbledne i na slunných Bahamách a důchodci se začnou modlit k ministru Vodičkovi.
Školné je pádný důvod, proč využívám zákona o jednacím řádu 90 z roku 1995 Sb. § 19 odst. 2 a žádám o přijetí usnesení sněmovny, kterým návrh zákona vracíme navrhovateli k dopracování. Pokud nebudu vyslyšen a návrh projde do druhého čtení, pak cítím povinnost předem tuto sněmovnu varovat, že na pozměňovacích návrzích, které předložím, pracovalo po dobu šesti měsíců několik desítek členů naší odborné komise SPR-RSČ, mezi nimi i rektoři vysokých škol.
Takže mi to vychází delší než kdysi zákon o odpadech. Na únorovou schůzi si proto vezměte spacáky, jídlonosiče s teplou stravou, pokud panu ministrovi obrany ještě nevytunelovali sklady armády, možná by stálo za úvahu předzásobit se tzv. kádéčky. Prosím, aby mé sdělení nebylo chápáno jako nátlak, je to pouhý lobbing proti zavedení školného a tím respektování platných zákonů České republiky.
Nelíbí se mi ani třetí část zákona o vysokých školách soukromých, ale tady mám připraveno do druhého čtení velmi jednoduché a účinné řešení.
Děkuji vám za pozornost.
(Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Michal Prokop. Připraví se pan poslanec Rudolf Šmucr.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, pane ministře, vážení kolegové, děkuji za slovo. Dovolte mi, abych pronesl několik poznámek v tomto prvním čtení. Jednak jako předseda výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, tedy výboru, který se bude zabývat bezesporu jako gesční výbor touto materií, jednak snad i několik poznámek osobních. Nejsem si zcela jist, zda se mi podaří všechny od sebe oddělit, ale doufám, že mi to prominete, pokud to oddělení nebude zcela přesné.
Za prvé bych rád poděkoval kolegovi Zemanovi a skupině předkladatelů návrhů sociální demokracie především za to, že svou aktivitou trochu akcelerovali aktivitu vládní. Mám za to, že kdyby nebylo jejich návrhu už od jara, že bychom dodnes ten vládní návrh neměli. Není to výtka vůči panu ministrovi školství, protože myslím, že on dělal pro to, aby tu ten zákon byl alespoň dnes, maximum. Čímž bych chtěl samozřejmě poděkovat také jemu, protože jeho návrh je novou kvalitou alespoň v tom řetězci, tak jak sem byly v různých fázích přípravy různé předlohy předkládány nebo alespoň jak se sem dostaly neoficiální cestou.
Za druhé bych docela rád poděkoval kolegovi Zemanovi a skupině předkladatelů za poměrně vstřícný přístup, který projevili při našich různých jednáních o tom, jak vlastně projednávat tu materii. Tedy zaprvé za to, že počkal a netlačil na to, aby se to projednávalo dřív, než je tu návrh vládní, zadruhé proto, že projevil značnou vstřícnost i pro metodu projednávání výboru, což už tady předem avizuji a musím říci, že pro mě jako pro předsedu výboru je toto stanovisko slibným signálem, že oblast vzdělávání není v této sněmovně až tak zásadně rozdělena stranickou příslušností nebo alespoň příslušností k současné vládní koalici či opozici.
Já jsem tomu rád, protože vzdělání by mělo být jednou z těch disciplín, která by se měla těšit více než pouze vládní podpoře. Vzdělání by nemělo podléhat změnám, které vyplývají z okamžitého výsledku voleb a z toho, kdo momentálně sedí na křesle ministra školství. Doufám, že tomu tak bude i nadále.
Dovolte, abych se vyjádřil k několika uzlovým bodům a k několika problémům, které vidím zejména v návrhu vládním, ale pokusím se srovnat jej v některých těchto bodech s návrhem sociální demokracie.
Především v obou návrzích je deklarována jedna věc, kterou považuji za dost zásadní, a to je nezávislost vysokých škol, přihlášení se k principu svobodných universit, svobodných vysokých učení, k tradici, která odpovídá tradici evropské vzdělanosti a kultury již od středověku. Toto odstátnění škol, deklarování škol jako veřejnoprávních institucí je v obou předlohách společné. Myslím si, že je to krok naprosto správný. K tomu, aby mohla být svoboda vzdělávání a svoboda vědy na těchto vysokých učeních vykonávána, je třeba, aby instituce, které k tomu slouží, byly svobodné a nebyly organizačními složkami státu, jak jsme se v některých materiálech bývalého ministra financí občas mohli dočíst, jak si představuje jeho úřad transformaci rozpočtové a příspěvkové sféry.
Za druhé bych rád vyzvedl na vládním návrhu otevřenost systému, která se vyznačuje za prvé diverzifikací typů škol ať už z úhlu pohledu soukromé - veřejné nebo z úhlu pohledu universitní - neuniversitní a také jejich provázanost s něčím, co je zejména pro university charakteristickým rysem, a to je propojení s vědou a výzkumem.
Myslím, že to je něco, čím zákon skutečně se může přiblížit k tomu, co dnes na západ od našich hranic, zejména v zemích Evropské unie je běžné. V tomto směru lze zákon rozhodně pochválit a v tomto směru ho budu podporovat.
Zvláštním fenoménem, který se objevuje v soustavě vyššího vzdělání poprvé, jsou neuniversitní vysoké školy. Je to něco, co u nás zatím nemá tradici, ale je běžné v západní Evropě. Otevírá nám to cestu k některým programům západoevropské unie. Rád bych ujistil, že se budeme tomu problému věnovat velice intenzívně právě proto, že je to novinka a že je to jedna z věcí, kterou se liší vládní návrh od návrhu kolegy Zemana a že se chystáme uspořádat v rámci projednávání obou zákonů v našem výboru zvláštní seminář, který se bude věnovat speciálně problematice neuniversitních vysokých škol.
Otázka školného je otázkou politickou, je bezpochyby otázkou, která nejvíce zajímá novináře a prostřednictvím sdělovacích prostředků veřejnost. Považuji to za otázku velmi důležitou, ale rozhodně ne klíčovou. Myslím si, že budeme schopni nalézt smysluplný kompromis tak, aby zákon v té podobě, ve které půjde do druhého a věřím i do třetího čtení, byl přijatelný i pro některé kolegy z opozice, aby získala patřičnou většinu.
Nechci se teď vyjadřovat k otázce školného, jsem jeho příznivcem. Myslím si ale, že prostor pro argumenty tohoto typu bude při projednávání ve výboru i ve druhém čtení zákona, pokud sněmovna oba zákony do druhého čtení propustí.
Co považuji za poměrně problematické, je určitá podle mého názoru až zbytečně přílišná podrobnost zákona, to znamená, že jsou v něm upraveny některé oblasti, které podle mého názoru by v zákonu být nemusely a které by - jak již tady avizoval pan zpravodaj Kroupa - mohly být upraveny vnitřními předpisy jednotlivých vysokých učení. Zase tolik mi to nevadí, osobně však zastávám názor, že v zákonech tohoto typu, které by měly vydržet více než jedno volební období, by měly být věci zásadní a podstatné a některé věci by nemusely být přímo v zákoně.
Jistá nevyváženost vyniká zejména v té oblasti, o které jsem hovořil před chvílí, a to jsou neuniversitní vysoké školy. Vidím tady jistou nevyváženost v tom, kdy zatímco university jsou velmi propracovány v zákoně až do podrobností, které považuji za zbytečné, neuniversitní vysoké školy jsou zmíněny v tomto směru jen velmi letmo. Možná, že je to dáno tím, že s nimi máme podstatně menší zkušenosti. Věřím, že se nám podaří při projednávání ve výboru tuto slabinu odstranit a zákon v tomto směru více vyvážit.
Dále bych viděl jako jednu z ještě ne zcela dopracovaných částí zákona vztah mezi samosprávou vysoké školy, vysokoškolskou akademickou samosprávou a mezi veřejnou správou universit či jiných vysokých škol jako subjektu veřejného práva, to znamená veřejnou správou, která je v návrhu zákona prezentována orgánem, který se jmenuje Rada vysoké školy.
Tady myslím, že bude zapotřebí trochu zasáhnout do některých vztahů a pravomocí mezi právem veřejnosti, státu, který bude financovat veřejné vysoké školy a některými pravomocemi, které spadají a měly by nadále spadat do samosprávné působnosti akademické.
Jednou ze sporných oblastí je již také zmiňovaná oblast fakultních nemocnic, které také nevidím zrovna nejšťastnějším způsobem upraveny ve vládním návrhu. Tady bych dal za pravdu kolegyni Emmerové v tom, že úprava konkurenčního návrhu rozhodně více odpovídá tomu, co je v našich zemí tradicí a co by i nadále mělo pokračovat. I tady se naskýtá pole k průniku obou norem. Myslím, že pan ministr - předkladatel vládního návrhu, stejně jako my poslanci budeme ochotně pracovat na smysluplném řešení, které uspokojí odborné postoje, které tady už byly prezentovány.
Je možno se zmiňovat o celé řadě dalších problémů: akreditace studijních programů, otevřenost vůči jiným institucím k získávání takových akreditací, to je také jedna z podstatných věcí, které považuji za přínos ve vládním návrhu, ať už mířím na ústavy Akademie věd nebo na jakékoli jiné eventuálně i soukromé instituce, stejně jako vlastní institut soukromých vysokých škol a stejně jako oblast financování, která je a bude jedním z klíčových sporných bodů proto, že některé obavy představitelů vysokých škol současných směřují spíše k momentálnímu stavu státního rozpočtu a k tomu koláči, který dnes máme k dispozici pro financování našich více než dvaceti universit a jako by se domnívají, že stávající stav je stavem věčným. Vůbec se tak nedomnívám a věřím, že zákon by měl hledět dopředu a měl by být otevřený ke všem možnostem, které se naskytnou v budoucnosti.
Své vystoupení v prvním čtení bych uzavřel žádostí, abyste propustili oba zákony do druhého čtení, abyste podpořili návrh pana zpravodaje, který bude přednesen na závěr této rozpravy, aby se stal náš výbor tím místem, kde se debaty budou vést. Jako předseda tohoto výboru vás ujišťuji, že tomu budeme věnovat maximální možnou pozornost. Vzhledem k tomu, že se jedná o normu, která by měla dlouhodobou obecnou platnost, nehodláme uspěchat projednání tohoto návrhu a věřím, že dospějeme ve finále k takové předloze, která bude přijatelná pro co nejširší politické spektrum této země.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Rudolf Šmucr, připraví se paní poslankyně Šojdrová.
***