Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, z textu interpelace je zřejmé, že předmětem mého zájmu je i samotný fakt, zda Jan Bergera Bukvoj je či není občanem České republiky a s ohledem na tuto skutečnost zda je či není rozhodnutí zastupitelstva města Tábora v souladu se zákonem.
Nezpochybňuji ani tvrzení, že samotná restituční záležitost nespadá do příslušnosti Ministerstva vnitra. Zde šlo o prodej zámečku za 1 Kč, nešlo o restituci.
Ve své odpovědi má pan ministr vnitra nepochybně pravdu z formálního hlediska. Přesto však s jeho odpovědí souhlasit nemohu. Místo o školení o formální stránce interpelace přece pan ministr mohl odpověď, zda v daném případě měl či neměl přednosta okresního úřadu pozastavit rozhodnutí zastupitelstva města Tábora s ohledem na soulad či nesoulad tohoto rozhodnutí se zákonem. K tomu nepochybně pan ministr vnitra oprávněn je. Jestliže by pan ministr shledal, že rozhodnutí městského zastupitelstva je v souladu se zákonem, nevyzradil by ani žádné tajemství ve věci osobního stavu kohokoliv. Přesto bych se ráda dozvěděla konkrétní odpověď na otázku, která mě primárně zajímala.
Je pochopitelné, že bych v takovém případě přivítala informaci Ministerstva vnitra, zda bylo požádáno o rozhodnutí podle § 11 zákona o státním občanství. Takou informaci bych přivítala i dodatečně. Mám za to, že nikdo jiný to nemůže podat lépe a z lepšího právního důvodu, než právě pan ministr vnitra na základě mé interpelace.
Na závěr bych chtěla připomenout, že rodině Bukvojově nebyl na Novohradsku v restituci vrácen majetek vzhledem k prokázané spolupráci s gestapem a s SS.
Doporučuji proto Poslanecké sněmovně, aby vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra vnitra.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy s hlásí pan ministr Vodička. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr vnitra ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, dámy a pánové, je pravděpodobné, že podle přítomnosti poslanců ve Sněmovně bude schváleno usnesení o zamítnutí nebo nepřijetí odpovědi na tuto interpelaci, ale já nemohu odpovědět lépe.
Je dobře, že zřejmě víte, že vám nemohu sdělit, jak proběhlo správní řízení o udělení či neudělení občanství panu Bukvojovi.
Co se týče prodeje zámečku v Táboře, není Ministerstvo vnitra řídícím orgánem obcí a nemůže zasahovat do rozhodnutí zastupitelstva, zda prodat či neprodat majetek, který je majetkem obce. Ministerstvo vnitra pouze může dohlížet na to, zda byl dodržen zákon o obcích, zda majetek byl odprodán řádně podle tohoto zákona, zda byly dodrženy všechny ohlašovací lhůty o prodeji majetku. Okresní úřad podle § 62 zákona o obcích může přezkoumat usnesení obecního či městského zastupitelstva, pokud odporují zákonu. Zjevně k ničemu podobnému nedošlo, proto nebyl důvod k přezkoumávání. Tolik na doplnění odpovědi.
Pokud budu odpovídat znovu na podobnou interpelaci, odpovím stejně jako jsem odpověděl dosud.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí kolega Matulka.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, není to sice moje interpelace, ale velmi pečlivě jsem si ji přečetl a přečetl jsem i odpověď pana ministra. Písemně odpovídá jiný ministr než ten, který odpovídá od mikrofonu ústně, ale tak to zřejmě v naší republice bude chodit.
Když se nechce, je to horší, než když se nemůže. Kdo z vás si přečetl interpelaci paní poslankyně Jirousové, z textu interpelace je jasné, o co jde. Odpověď ministra je učebnicovou ukázkou toho, jak lze naložit s dobře míněnou interpelací podobným způsobem jako s toaletním papírem. Odpověď je velice neslušná a je ukázkou toho, že ministr popravdě odpovědět nechtěl. Konkrétně u pana ministra Rumla mě to velmi překvapilo.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Jsem přesvědčen, že je důvod pro odmítnutí interpelace nikoli proto, že by snad byly formální důvody, pro které pan ministr odpovědět nemůže. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že Sněmovna má právo znát, zda civilně správní úsek Ministerstva vnitra, který nad touto věcí dohlíží, v tom byl činný nebo nebyl. Prodávání majetku, které je v rozporu např. se současným zněním devizového zákona, je snad i otázkou, jestli o tom Sněmovna chce vědět nebo nechce vědět a jestli je to běžným způsobem k získávání kont v zahraničí nebo není.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Dovolte my technické sdělení. Páni kolegové Fójcik má náhradní kartu č. 17, kolega Květák 18 a kolega Honajzer 7.
Opět na vaši žádost jsem vás odhlásil, opět vás prosím, abyste se znovu zaregistrovali, neboť budeme hlasovat o návrhu předloženém paní kolegyní Jirousovou.
Zahájil jsem hlasování č. 94. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Pro návrh se vyslovilo 80 poslanců, proti 34. Návrh byl přijat.
Nyní nám zbývá projednat interpelace na ministra financí Ivana Pilipa. Oznamuji vám, že pan ministr Pilip se nyní řádně omluvil, neboť teď, v této chvíli, předkládá zákon o cenných papírech v Senátu.
Ministr financí Ivan Pilip odpověděl na interpelaci poslance Karla Vymětala ve věci privatizace městské polikliniky Ostrava-Hrabůvka. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 323. K této interpelaci otevírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí pan kolega Vymětal. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Karel Vymětal: Pane předsedající, dámy a pánové, obracím se na sněmovnu se žádostí, aby posoudila odpověď ministra financí Ivana Pilipa na mou písemnou interpelaci ve věci způsobu privatizace městské polikliniky v Ostravě-Hrabůvce.
V úvodu bych rád uvedl, že se jedná o jediné komplexní zdravotnické zařízení ve stotisícovém městském obvodu Ostravy, které zajišťuje spádově dostupnost lékařské péče asi 130 000 obyvatel.
Zastupitelstvo města Ostravy spolu se zastupitelstvem městského obvodu Ostrava-jih odsouhlasilo, aby zmíněná poliklinika byla převedena bezúplatně na město Ostrava.
Po jistém vývoji způsobu privatizace rozhodl ministr financí, že privatizace polikliniky bude provedena veřejnou soutěží, přesto, že v té době byl znám zájem města Ostravy o převod do svého majetku.
Obrátil jsem se proto s písemnou interpelací na ministra financí se žádostí, aby změnil své rozhodnutí a vyhověl žádosti zastupitelstva Ostravy o tento převod. Příčinou žádosti jsou důvodné obavy, že veřejnou soutěží dojde k privatizaci na osoby, které nebudou ochotny v uvedeném objektu nadále dlouhodobě poskytovat zdravotní péči.
Pan ministr mi ve své odpovědi popsal celý průběh privatizačních diskusí o této poliklinice od roku 1994 a sdělil mi, že jeho ministerstvo postupovalo v souladu se zásadami stanovenými vládou České republiky, tedy že své rozhodnutí měnit nehodlá.
Současně mne informoval, že využití tohoto privatizovaného majetku k poskytování zdravotní péče v potřebné struktuře a rozsahu hodlá zabezpečit závazkem nabyvatele obsaženým v kupní smlouvě a navíc, že pro případ porušení toto povinnosti bude sjednána smluvní pokuta.
Já ale, dámy a pánové, v účinnost těchto slíbených opatření ministra financí nevěřím, protože není žádný problém vytvořit lékařům a zdravotníkům novým majitelem takové podmínky k práci, že z takové budovy utečou, a nebylo by to poprvé a nebyl by to ojedinělý případ. Potom konečně bude moci majitel, protože mu nic jiného nezbude, chudákovi, pronajmout tuto budovu na butiky nebo erotické služby a zdravotnictví se už nikdy do těchto prostor nevrátí. A kdo na to doplatí? (Vodička z místa: Pacienti). Sto třicet tisíc občanů největší spádové oblasti města Ostravy. Máte pravdu, pane ministře. Tomu chce právě zastupitelstvo města Ostrava zabránit, protože cítí, na rozdíl od ministra financí, svou povinnost zabezpečit a garantovat poskytování zdravotní péče svým občanům.
Na protest proti způsobu privatizace veřejnou soutěží se konala veřejná protestní akce cca tisíce občanů před touto poliklinikou za účasti poslanců, senátora, zastupitelů města i obvodu i starosty obvodu Ostrava-jih. Proběhla také podpisová petiční akce, kterou podepsalo téměř 6000 občanů a která požaduje revokaci rozhodnutí ministra financí ve prospěch převodu na město Ostrava.
Pro doplnění, dámy a pánové, ještě uvedu, že se klub zastupitelů města Ostravy za KSČM obrátil rovněž na dalšího poslance za Severomoravský kraj poslance Václava Klause, aby i on jako poslanec se zasadil o změnu rozhodnutí ministra financí. Pro vaše pobavení vám mohu sdělit, že místo poslance Klause zastupitelům odpověděl ředitel sboru poradců předsedy vlády České republiky. Ve své odpovědi uvedl, že ani předseda vlády ani jeho úřad nic dělat nemohou, a proto podnět postupují přímo náměstkovi ministra zdravotnictví. Přesně podle systému pán psovi, pes ocasovi, dál nebudu pokračovat.
Jen si nejsem zcela jist, proč je pan Klaus poslancem, když není schopen pro své voliče nic udělat, a dokonce není schopen ani odepsat klubu zastupitelů města Ostravy.
Tedy závěrem navrhuji Poslanecké sněmovně, aby se usnesla, že nepřijímá odpověď ministra financí Pilipa, a tak jej přiměla, aby se znovu hluboce zamyslel nad svým rozhodnutím a svou odpovědností a povinností sloužit občanům České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí dále pan poslanec Tešnar. Prosím.
Poslanec Dušan Tešnar: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pár poznámek k této věci, k interpelaci. Já jsem na obvodě Ostrava-jih působil pět a půl roku jako zástupce starosty, a sice s kompetencí školství, kultura, sociální péče, zdravotnictví, ze statutu města Ostravy zdravotnictví jako síť.
K poliklinice jako celek. Toto je privatizované zařízení, a to po dobu několika let, kdy se jednalo o obrovské komplexní zařízení, které mělo centrální budovu, dále celou řadu zdravotních středisek, tzv. satelitů, značně vybavených, dále celou řadu jeselských zařízení. Jednalo se v podstatě o několik desítek objektů a o poměrně značně rozvinutou síť.
Nyní, co pan poslanec Vymětal interpeloval, jde pouze o centrální budovu, kde je nejvyšší odbornost a kde jsou zkoncentrovány ty složitější služby, nejsou to obvodní zdravotní střediska. Zbytek, ta polovina, kdybychom to tak rozdělili, je již zprivatizována a je v soukromých rukou.
Po dobu několika let zastupitelstvo Ostrava-jih žádalo, aby získalo tuto polikliniku bezúplatným převodem do vlastnictví obce. Privatizační orgány tvrdily, že to není možné tak zcela jednoduše pod obec, ale že tam je nutno společenství lékařů, kdy tam vznikla společnost lékařů, kteří to chtěli zprivatizovat napůl, čili půl lékaři a půl obec. Toto trvalo skutečně několik let, snahy tam vždycky byly a jsou dokladovány.
Chtěl bych upozornit také na to, že se nejedná o několik doktorů, v podstatě jde o stovky. Tam bylo pouze 100 lékařů.
Čili plnily by se obě funkce. To znamená, že by to sloužilo perfektně obci, sloužilo by to perfektně lékařské veřejnosti. Je to příspěvková organizace, která nedostávala žádný příspěvek a jejíž hospodaření je naprosto vyrovnané. Zde jde o otázku, proč privatizovat tímto způsobem, jak bylo v poslední době navrženo. Jde v podstatě o následující.
Jak to, že privatizační orgány naprosto ignorují rozhodnutí zastupitelstva - obvod má 123 000 obyvatel - a to po dobu několika let, kdy se toto žádá, a potom, když to lékaři nedokázali zprivatizovat z 50 %, jde zde o veřejnou soutěž, a naprosto se ignoruje rozhodnutí zastupitelstva města Ostravy, což reprezentuje 330 tisíc obyvatel. Zde pár úřednických rozhodnutí zmaří věc, která je pro obec naprosto pozitivní a která se žádá po dobu několika let.
Takovýto způsob privatizace pokládám za nehoráznost, protože to není poprvé. Privatizační orgány tam dokázaly privatizovat budovu policie do soukromých rukou s tím, že policie pak bude platit vysoké nájmy. Prosím vás, to už je skandál! Takové privatizace naprosto odsuzuji a žádám, abyste podpořili kolegu Vymětala a odmítli odpověď ministra.
Děkuji vám.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Tešnarovi. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu usnesení.
Zahájil jsem hlasování č. 95. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti?
Z přítomných 139 poslanců bylo 86 pro, 19 proti. Návrh byl přijat.
Ministr financí Ivan Pilip odpověděl na interpelaci poslance Pavla Maixnera ve věci České národní banky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 344. Otevírám rozpravu. Jako první se do ní hlásí pan kolega Maixner. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vážená sněmovno, dámy a pánové, pan ministr financí odpověděl na moji interpelaci ohledně financování České národní banky. Jelikož daná odpověď nesplňuje náležitosti mých otázek, musím s ní nesouhlasit a žádám sněmovnu, aby vyslovila s touto odpovědí pana ministra nesouhlas.
Přesto musím ještě k jednotlivým bodům odpovědi krátce reagovat, aby vznikl komplexní obraz o tom, jak ministr financí odpovídá na písemné interpelace ve velice vážné věci financování deficitu České národní banky.
Úvod dopis pana ministra bych okomentoval krátce. Pan ministr mi vytýká, že do jeho kompetence Česká národní banka nespadá. Přestože Česká národní banka hospodaří podle rozpočtu schváleného bankovní radou, není možno kontrolu jejího účetnictví vyjmout z obecně právních pravidel. Podle zákona 563/1991 Sb., zákona o účetnictví, proto podléhá příslušnému orgánu Ministerstva financí České republiky.
Samozřejmě, že Česká národní banka při zabezpečování svých činností vyplývajících pro ni z postavení ústřední banky státu nikomu nepodléhá, avšak zákon č. 6/1993 Sb., zákon o České národní bance, ustanovení § 2 má na mysli právě zcela přesně vymezené činnosti související s jejím hlavním cílem, což je zabezpečení stability české měny, nikoli jakékoli obchodní a finanční operace.
Nyní bych krátce reagoval k jednotlivým otázkám, které jsou řazeny pod jednotlivými body. K první odpovědi: Výroční zpráva České národní banky není jen zprávou o činnosti České národní banky a jsou v ní obsaženy samozřejmě také informace o hospodářském a měnovém vývoji v České republice, ale minimálně rozsah ekonomických ukazatelů musí být ze zákona vždy zachován a dodržen. Není možné ho zkrátit na úkor jiných informací.
K druhé otázce: Národní informační středisko nemohlo považovat obsah výroční zprávy České národní banky za adekvátní činnost České národní banky, neboť neodpovídá zákonu o účetnictví, který je jako speciální právní norma i v zákoně o České národní bance zmíněn. Výroční zprávou se zřejmě nikdo kompetentní ani nezabýval.
K třetí odpovědi: Kolik zaměstnanců má Česká národní banka. Řekl bych, že při průměrném měsíčním platu 20 tisíc korun na jednoho zaměstnance by to odpovídalo cca 17 zaměstnancům. Česká národní banka zdůvodňuje nadprůměrně vysoké průměrné platy svých zaměstnanců jejich nutnou vysokou odborností. Jak to, že je nucena Česká národní banka nuceně externě nakupovat další odborné výkony? Jejich rozsah je vyšší, než kdyby Česká národní banka interně zaměstnávala další dva tisíce lidí. Je zvláštní, že obrovskou účetní ztrátu Česká národní banka v roce 1996 způsobila revalvace koruny a tedy znehodnocení devizových rezerv, současně též nižší stav těch samých devizových rezerv. To zní jako jasný rozpor v logice.
Ke čtvrté otázce: Skutečně Česká národní banka vybudovala v roce 1996 síť sedmi poboček? Které to byly, když již v roce 1995 vyjmenovala právě 7 poboček vzniklých Českou národní bankou?
K sedmé otázce: Jak je Česká národní banka pojištěna proti případné revalvaci koruny v příštích letech a tedy proti možným ztrátám z kursovního rozdílu měn? Jak si může být Česká národní banka jistá, že v příštích letech zaznamená zisk, který by vyrovnal ztrátu z roku 1996.
K deváté otázce: Pokud byl odkup bankovního domu Skala proveden ze zdrojů České národní banky, jak a kde je tato soukromá obchodní operace v účetnictví České národní banky zachycena? Kapitálový vstup České národní banky je v tomto případě myšlen 100 %, obsazení základního jmění ve společnosti české finanční s. r. o. Proč nefiguruje tato položka v účetnictví České národní banky jako majetková účast s rozhodujícím vlivem? Tato položka je v účetnictví nulová.
K jedenácté otázce: Zákon č. 6/1993 Sb., zákon o České národní bance, ustanovení § 42 hovoří o oprávnění České národní banky provádět investiční a obchodní činnost v rozsahu nezbytném pro zajištění její činnosti. Jakou svojí činnost tímto obchodem Česká národní banka zajišťovala, že byla nucena přistoupit k odkupu pohledávek od nestátních bankovních subjektů v objemu cca 3 mld. korun? Zde je jednoznačně ze strany guvernéra a účelový výklad zákona ve prospěch České národní banky a v neprospěch všech daňových poplatníků.
Lze postoupení pohledávek bankovního domu Skala na Českou národní banku kvalifikovat jako obchod České národní banky s bankami? Zcela jistě ano. Která ustanovení zákona č. 6/1993 Sb. ve své části šesté - obchodování s bankami - upravuje takový obchod?
K dvanácté otázce: V případě postoupení pohledávek od bankovního domu Skala zaplatila Česká národní banka podle smlouvy asi 2,78 mld. korun. Proč je uvedena guvernérem částka 3,278 mld. korun, která je evidentně vyšší, než oficiální smlouva?
Ke třinácté otázce: Podle zákona č. 6/1993 Sb., zákona o České národní bance, ustanovení § 8, jedná jménem České národní banky navenek guvernér.
V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér. Jak to, že při tak závažném obchodu s bankovním domem SKALA jednali jménem České národní banky zaměstnanci různí - od guvernéra i viceguvernéra? Na základě jakého pověření, když je zastupování České národní banky upraveno přímo zákonem a není možno ho tak obejít žádnou interní směrnicí, se tak stalo!
Ke 14. otázce. Smlouvou o postoupení pohledávek se Česká národní banka stala přímým majitelem, tedy vlastníkem předmětných pohledávek, nikoliv jen pouhým správcem pohledávek. Jedná se tedy o změnu v subjektu věřitele při požadavku nezměněného obsahu pohledávky. Nový věřitel, tedy Česká národní banka, nastoupil do všech práv vůči dlužníkům, avšak předpokladem je, že zachová obsah pohledávky. Je-li obsahem pohledávky dvojstranný úvěrový vztah, kde se přímo předpokládá součinnost věřitele, pak tuto součinnost musí Česká národní banka vyvíjet bez ohledu na svou ochotu nebo schopnost. Součinností je v případě úvěrových obchodů vedení účtů dlužníka, zajištění platebního styku dlužníka aj. Česká národní banka nenakoupila pouze ztrátové úvěry, které byly možná původním věřitelem již vypovězeny, ale také úvěry před splatností, které součinnost České národní banky zákonitě musí vyžadovat.
K 15. otázce. Uvedený postup proto není v souladu se zákonem č. 6/1993 Sb. a je právně napadnutelný. Proto je velmi sporné, zda se skutečně odpovědní pracovníci České národní banky nedopustili pochybení s trestně právní odpovědností.
Prosil bych pana ministra, aby na jednotlivé dotazy, které byly vzneseny, odpověděl. Sněmovnu žádám, aby nesouhlasila s odpovědí pana ministra.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Budeme hlasovat o návrhu, který předložil pan kolega Maixner.
Zahájil jsem hlasování č. 96. Kdo návrh podporuje? Kdo je proti návrhu?
Pro návrh se vyslovilo 69 poslanců, proti 27. Návrh nebyl přijat.
Dámy a pánové, děkuji. Tím jsme ukončili projednávání bodu Odpovědi členů vlády ČR na interpelace a budeme se věnovat dalšímu bodu.
***