(pokračuje Ledvinka)
Dalším bodem je
3.
Návrh poslankyně Zuzky Rujbrové a dalších na vydání zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,
ve znění zákona č. 132/1982 Sb., a zákona č. 234/1992 Sb., a některé další zákony
/sněmovní tisk 128/ - druhé čtení
Předložený návrh zákona uvede z pověření navrhovatelů paní poslankyně Zuzka Rujbrová, kterou prosím o úvodní slovo.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, dámy a pánové, já zde nechci dopodrobna opakovat argumenty, proč je zapotřebí novelizovat zákon č. 94/1963 Sb., tedy zákon o rodině, protože z rozpravy, která proběhla již v prvém čtení i při projednávání ve výborech ústavně právním a pro sociální politiku a zdravotnictví vyplynulo, že si tuto potřebu uvědomujeme všichni.
Jde zřejmě jedinou ze základních norem, která se po r. 1989 dosud nedočkala novelizace, pokud pominu drobnou úpravu zákonem č. 237 z roku 1992, který umožnil církevní sňatky. Po změnách volá odborná i laická veřejnost, přimlouvá se za ně Český helsinský výbor, Fond ohrožených dětí i další instituce.
Potřebu novelizace zákona o rodině připouští i vláda, jejíž návrh nestihl být v minulém volebním období projednán a která nyní rovněž na změně rodinně právních předpisů pracuje.
Tisk, který vám předkládám, má nízké pořadové číslo 128 a připomenu, že byl zařazen až na tuto schůzi sněmovny proto, že jsem akceptovala vyjádření paní ministryně Parkanové, která přislíbila předložit v červnu do vlády věcný záměr novely zákona o rodině a předpokládala, že během prázdninového období bude vypracováno paragrafové znění. Pokud se tak stalo, uvítala bych společné projednání obou tisků.
Bohužel k předložení vládního záměru zákona v očekávaném termínu nedošlo a protože tisk, který vám předkládám, nebyl v té době ještě projednán ve výborech, sama jsem opakovaně souhlasila a žádala o prodloužení lhůty. Je skutečností, že v červenci byl záměr novelizovat zákon o rodině vládou schválen. Bohužel na paragrafové znění dosud čekáme.
Schválením záměru vlády novelizovat zákon o rodině současně odpadla jediná zásadní námitka obsažená ve vyjádření vlády k nyní projednávanému tisku 128. Šlo o to, že vláda původně zamýšlela včlenit rodinně právní úpravu do občanského zákoníku. Nyní se rozhodla jít stejnou cestou jako já se spolupředkladatelkami, tedy dílčí novelou zákona o rodině.
Věcné změny, které navrhujeme, korespondují se schváleným záměrem vlády a většina z nich byla obsažena i v poslaneckém návrhu kolegyně Röschové a Kolářové a v původním vládním návrhu z minulého funkčního období.
Novela, kterou předkládáme, stanoví i základní rámec sociálně právní ochrany mládeže, jejíž podrobná úprava by měla být obsažena v zákoně o sociálně právní ochraně mládeže, který má v legislativním plánu Ministerstvo práce a sociálních věcí.
Kdybych zde měla blíže charakterizovat věcný obsah navrhovaných změn, jde kromě vyčištění od zastaralého pojmového názvosloví především o několik okruhů, které jsou pociťovány jako nejnaléhavější. Týká se to vyřešení problémů...
(Vystoupení provází neustálý hluk v sále, republikánští poslanci se shromáždili do rohu sálu a hlasitě mezi sebou hovoří.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, prosím o klid. Děkuji.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Také děkuji. Jde o vyřešení problémů splnění náležitostí církevních sňatků, zejména u sňatků s cizinci formou osvědčení vydaného matrikou, která má podmínky pro zjištění potřebných náležitostí, které by zabránily případným neplatným sňatkům. Jde o změny v rozvodovém řízení, které mohou přispět ke zkrácení rozvodového řízení a tím i k odstranění nepříznivého dopadu rozvodů na děti tam, kde se rozvádějící se manželé budou schopni domluvit na otázce výchovy a výživy dětí, majetku i bytových podmínkách, a naopak jde o posílení ochrany dětí tam, kde rozvod odporuje jejich zájmům.
Přísněji je posuzováno bránění dítěte ve styku s rodičem, do jehož výchovy nebylo svěřeno, kdy bezdůvodné bránění v takovém styku může vést až ke změně výchovných poměrů dítěte.
Úprava stanoví povinnosti při ochraně majetku dětí v souladu Úmluvou o mezinárodně právní ochraně dítěte, dává dítěti právo vyjadřovat se k opatřením, která se jej týkají. Vymezuje odpovědnost rodičů a dalších osob za ochranu dětí před tělesným a duševním násilím a oprávnění státních i dalších institucí zakročit na ochranu dítěte.
Navrhovaná úprava upřesňuje podmínky náhradní rodinné péče.
Progresivní změnou nepochybně může být stanovení povinnosti rodiče podnikatele prokázat svoje příjmy pro účely stanovení výživného včetně možnosti soudu při porušení této povinnosti vycházet ze základů odpovídajícího 15násobku částky životního minima. Ale nechci zde zabíhat do podrobností, protože nepochybuji, že za takřka rok, po který máte tisk k dispozici, jste se s ním jistě podrobně seznámili.
Dovolte mi, abych se vyjádřila ke způsobu projednávání tisku 128 ve výborech. Ústavněprávní výbor jako výbor garanční přerušil po obecné rozpravě projednávání tisku a navrhl sněmovně jeho odročení, ke kterému na minulé schůzi na návrh ústavně právního výboru také došlo. Znovu se výbor k tomuto tisku nevrátil.
Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví návrh novely zákona o rodině projednal v obecné i podrobné rozpravě a nepřijal žádné rozhodnutí. Vrátím se ale k zákonu o rodině. Pokládám za podstatné, že v žádném z výborů nezazněl požadavek na zamítnutí předlohy, že navrhované změny jsou potřebné a aktuální a odpovídají i současnému záměru vlády novelizovat zákon č. 94/1963 Sb., a nejsou v rozporu se zamýšleným vládním návrhem zákona o sociálněprávní ochraně mládeže. Není chybou předkladatelů, že vláda nedokázala zavčas reagovat na potřeby praxe, že v platném znění zákona o rodině přetrvávají pojmy neodpovídající současné době, že nejsou v návaznosti na potřeby praxe aktualizovány ustanovení o sňatku, rozvodu, právech a povinnostech rodičů k nezletilým dětem, dochází k neplatným sňatkům, není upravena sociálněprávní ochrana dětí, není stanoveno, která z žen je matkou, pokud se dohodnou na donošení plodu a po porodu dojde ke sporu, děti vhodné pro osvojení nebo jinou formu náhradní výchovy zůstávají v ústavech, že soudy mají potíže se stanovením vyživovací povinnosti podnikatelů. Ano, máte možnost čekat na vládní návrh. Možná ho skutečně vláda předloží. Možná se nestane to, co u zákona o sociálněprávní ochraně dětí, který měl být zpracován do září 1995 a stále jej nemáme. Možná nebudou mimořádné volby. Ale zákon o rodině je pro lidi. Není to žádné politikum. Já vám nabízím v podstatě to, co vám vláda předloží nejméně rok po mně.
Dopředu jsem signalizovala, že jsem přístupná spolu s ostatními předkladateli akceptovat všechny pozměňovací návrhy, které by přispěly ke zkvalitnění právní úpravy. Nechci zde citovat dopis předsedkyně Fondu ohrožených dětí, která vás právě v zájmu dětí, které chrání, žádá, abyste odhlédli od mé stranické příslušnosti. To není podle mého názoru na místě.
Úlohu opozice spatřuji právě v tom, že má poukazovat na nedostatky nebo nečinnost těch, kteří jsou u moci. V oblasti rodinného práva trvá nečinnost déle než je v zájmu občanů, jejichž práva a povinnosti předpisy rodinného práva upravují.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji paní kolegyni Rujbrové. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavněprávnímu výboru. Návrh iniciativně projednal také výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení ústavněprávního výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 128/3 a záznam o jednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jako sněmovní tisk 128/4.
Včera byl ještě rozdán návrh poslankyně Anny Röschové ke sněmovnímu tisku 128 a já potom budu chtít od paní kolegyně Röschové, aby upřesnila, zdali se jedná o návrh podle usnesení Poslanecké sněmovny č. 248 z 9. schůze 26. 2. 1997. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka ústavněprávního výboru paní poslankyně Anna Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, na 15. schůzi Poslanecké sněmovny bylo rozhodnuto na základě mého návrhu o vypuštění tisku 128 z pořadu schůze. Vypuštění jsem odůvodnila usnesením ústavněprávního výboru č. 63 z 22. schůze výboru, které doporučilo Poslanecké sněmovně odročení projednávání tisku 128 do doby než bude předložen vládní návrh zákona o rodině.
Jako zpravodajka k tomuto tisku 128 bych vás chtěla informovat o tom, že vám byl rozdán můj návrh a návrh kolegyně Kolářové, návrh jiné předlohy v souladu s čl. 3 usnesení Poslanecké sněmovny č. 248 z 9. schůze Poslanecké sněmovny ze dne 26. února 1997, kterým se stanoví, že návrhy nebo jejich části podle § 63 zákona o jednacím řádu je možno také podat písemně bez přednesení ve sněmovně.
To je v mém úvodním slově vše. Přihlásím se do obecné rozpravy a v obecné rozpravě podrobněji odůvodním podání návrhu mého a kolegyně Kolářové jiné předlohy.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, paní kolegyně. Rozumím tomu tak, že se hlásíte ne jako zpravodajka, ale normálně do rozpravy? Děkuji.
Prosím, aby se nyní ujala slova zpravodajka výboru pro sociální politiku a zdravotnictví paní kolegyně Milena Kolářová.
Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví projednal tento návrh zákona na své 17. schůzi 18. června a tehdy přijal usnesení, kdy odročuje tento návrh zákona. Dále jsme projednali návrh zákona paní poslankyně Rujbrové dne 1. října 1997 na své 21. schůzi, ale na této schůzi nebylo přijato žádné usnesení. Hlasovalo se o návrzích odročit návrh na projednávání, což nebylo přijato ani nebylo přijato vyslovení souhlasu s tímto zákonem.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji paní kolegyni Kolářové. K předloženému návrhu nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili následující poslanci. Paní kolegyně Pešková, Svobodová a Röschová. Nejprve však požádala o slovo ministryně spravedlnosti paní kolegyně Parkanová. Prosím, aby se ujala slova.
Ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová: Pane předsedající, dámy a pánové, nejsem přítelkyní kolegiálních denunciací, ale cítím povinnost, že v tuto chvíli mlčet nemohu. Reaguji tak na slova předkladatelky a chci vyjádřit, že i mě mrzí, že její vstřícnost nebyla z naší strany vyslyšena. Velmi stručně shrnu průběh přípravy obou vládních návrhů.
V červenci tohoto roku vláda projednala novelu zákona o rodině a o sociálněprávní ochraně mládeže ve stádiu věcných záměrů. Poté se na mě obrátil tehdejší ministr práce a sociálních věcí s prosbou, že jeho aparát není schopen práce urychlit a že potřebují čas nejméně do října. Byla jsem připravena paragrafované znění předložit již v září. Skutečnost byla potom taková, že do usnesení vládního se moje povinnost předložení paragrafovaného znění dostala s termínem listopad a termín pro ministra práce a sociálních věcí mně z nesrozumitelných důvodů nebyl vůbec určen. Když se blížil termín předložení těchto obou návrhů a bylo velmi logické, aby byly předloženy společně, tak mě tehdejší ministr práce a sociálních věcí informoval o tom, že on není připraven a že žádný návrh nepodá. Já vám mohu pouze říci to, že jsem splnila termín uložený mi vládou a k termínu 30. 11. jsem svůj návrh paragrafovaného znění novely zákona o rodině vládě předložila k projednání.
Pokud jde o druhý návrh zákona o sociálněprávní ochraně mládeže, ten není připraven a není předložen. Skutečně chci vyjádřit paní předkladatelce jednak ocenění toho, že byla vstřícná a jednak lítost nad tím, že situace je teď v tom stadiu, v jakém se nalézá.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Pešková, připraví se paní kolegyně Svobodová.
Poslankyně Jana Pešková: Pane předsedající, dámy a pánové, k předloženému návrhu novely zákona o rodině chci říci pár slov.
Pokud vláda v legislativě něco zmeškala, jsou dvě možnosti - buď si toho nikdo nevšimne nebo všimne. Ani ve druhém případě není nic ztraceno. Maximálně hrozí nežádoucí poslanecká iniciativa. I potom jsou dvě možnosti. Jde-li o poslance vládních stran, lze s odvoláním na koaliční dohodu požadovat stažení návrhu. Pokud je podán návrh opoziční, zase se naskýtají dvě možnosti - přesvědčit poslance, že návrh je v rozporu s ústavou, mezinárodními smlouvami a potřebami občanů této republiky, nebo se spolehnout, že budou - jak je v kraji zvykem - proti opozičnímu návrhu automaticky hlasovat. To je varianta celkem spolehlivá, protože většina poslanců nečte žádné návrhy, natož návrhy opoziční. Když ani to nevyjde, zbývají další dvě varianty. Z nich je jednodušší zamítnout návrh ve druhém nebo třetím čtení. V krajním případě, když si - nedej bože - získá opoziční návrh určitou publicitu a kladné hlasy ve veřejnosti, není třeba házet flintu do žita. Obvykle stačí slíbit, že to, co navrhuje poslanec, udělá vláda v nejbližší době lépe a radostněji.
V tomto případě to možná bude radostněji, ale vážně pochybuji o tom, že lépe.
To, co o připravovaném návrhu vím (kladu si otázku, zda by vláda novelu připravovala, kdyby nebyl podán tento návrh), není příliš povzbudivé. Vláda, aby se odlišila od toho, co je v poslaneckém návrhu poslankyně Rujbrové a co konečně bylo i v jejím návrhu z minulého funkčního období, vaří z rodinně právních předpisů guláš.
Bylo už řečeno, že současný zákon o rodině je zastaralý a je třeba ho změnit. Na co tedy stále čekáme? Dostali jsme všichni dopisy od Českého helsinského výboru, Sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů Spravedlnost dětem, Fondu ohrožených dětí. Mluvíme s lidmi z teorie i praxe. Všichni novelu zákona o rodině podporují.
Jestli se nám něco v návrhu nelíbí, nic nám nebrání to pozměňovacími návrhy vylepšit. Máme ale nejvyšší čas si uvědomit, že jsme tady kvůli lidem, kteří nám dali důvěru. Jsem přesvědčena, že změna zákona o rodině je pro lidi potřebná, a proto ji podporuji, a stejně tak republikánský poslanecký klub.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Svobodová, připraví se paní kolegyně Kořínková.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych se stručně vyjádřila k předkládané novele a abych se spíše jenom přimluvila za to, aby tato novela zákona o rodině byla v naší sněmovně projednávána.
Chtěla bych připomenout, že ohlas ve veřejnosti byl příznivý. Objevilo se to jednak v ohlasech občanů, jednak též např. na semináři, který se konal v Parlamentu ČR za řízení předsedy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a za účasti celé řady odborníků.
Vláda odůvodnila ve svém stanovisku nesouhlas s touto novelou tím, že obsahuje především dílčí změny a že je připravována koncepce nové úpravy rodinně právních vztahů. Avšak, jak už jsem řekla, veřejnost akutně žádá změny v zákoně o rodině a avizované vládní řešení dodnes není realizováno.
Změny v novele zákona o rodině znamenají reakci na problémy, které ve společnosti existují, narůstají a nejsou zákonem ošetřeny. Přitom předložená novela je v parlamentu - jak už bylo řečeno - od jara letošního roku a je neustále odročována.
Vzhledem k tomu, že vláda zatím nepředkládá své iniciativy, domnívám se, že by Poslanecká sněmovna neměla odmítnout projednávání této novely a měla by se jí vážně zabývat.
Připomenu ještě, že loni na podzim předložila poslankyně Rujbrová v Poslanecké sněmovně velmi potřebný návrh zákona na ochranu dětí. Tento zákon nebyl přijat a nebyla dána ani možnost k jeho dopracování. Přitom představitelé Sdružení dětí a mládeže v České republice neustále zdůvodňují nezbytnost takové legislativní normy a žádají, aby Poslanecká sněmovna tuto situaci řešila.
Proto vás, kolegyně a kolegové, znovu vyzývám, abyste vzhledem k zájmu veřejnosti o řešení této problematiky umožnili projednání této zákonné normy a pracovali na ní třeba i cestou pozměňovacích návrhů, kterým (přispějí-li ke zkvalitnění této normy) se předkladatelka nebrání.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Kořínková. Připraví se paní kolegyně Röschová.
Poslankyně Květoslava Kořínková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych trochu připomněla genezi novely zákona o rodině a řešení rodinného práva vůbec. Chtěla bych upozornit na to, že těmito otázkami se zabývala již stará federální vláda a do roku 1992 byl stanoven harmonogram prací, který měl ukončit zpracování této novely zákona ještě za působnosti federace. Po rozdělení státu došlo k novému harmonogramu prací a k nové koncepci. To znamená, že v r. 1995 měl být sněmovně předložen návrh změny občanského zákoníku a zároveň specifického zákona, který by se zabýval otázkami dětí a mládeže a reagoval by také na úmluvu OSN, kterou jsme parafovali a ratifikovali v r. 1991, která se zabývala právy dítěte.
Je tedy velice smutné, když slyšíme, že vláda do dnešního dne nemá jasno - a píšeme listopad 1997 - jak s tímto důležitým dokumentem bude nakládat. Je pro mne velice smutné, že ani ústavně právní výbor si neuvědomuje celou tuto genezi a chová se tak jak se chová. Domnívám se, že opravdu není jiného zbytí než poslanecký návrh. Proto bych vás velice prosila - věřme tomu, že je zapotřebí na této normě pracovat. Uvědomme si, že je vhodné diskutovat o této normě věcně, ale nikoliv již na téma, jaká má být její konstrukce a jakým způsobem mají být rodinné právo a práva dětí upraveny v naší legislativě.
Myslím, že všichni, kteří jsme se v minulosti v politice pohybovali, jsme zde mnohé zanedbali a z tohoto pohledu bychom měli přistupovat k projednávání tohoto předloženého návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Na úvod svého vystoupení v obecné rozpravě bych chtěla říci k vystoupení paní poslankyně Kořínkové: myslím, že asi není nikdo ve sněmovně, kdo by se vážně nezabýval problémem rodinně právních vztahů. Někteří z nás se tím zabývají už několik let.
Nyní bych chtěla k tomu dodat, že vystupuji ne jako zpravodajka, ale jako poslankyně. Ráda bych vás upozornila, že všem poslancům byl na lavice rozdán návrh můj a kolegyně Kolářové (která tam není dopsána), a to v souladu s článkem 3 usnesení Poslanecké sněmovny č. 248 z 9. schůze Poslanecké sněmovny z 26.února 1997, který stanoví, že návrhy jejich části podle § 63 zákona o jednacím řádu je možno podat také písemně bez přednesení ve sněmovně. Tento návrh je návrhem jiné předlohy ve smyslu § 63 odst. 1 bod 4 zákona o jednacím řádu.
Důvodem k mému postupu je nesplnění přijatého usnesení, které jsem navrhla na 15. schůzi Poslanecké sněmovny a kterým Poslanecká sněmovna žádala vládu, aby předložila do 25. listopadu 1997 návrh novely zákona č. 94/63 Sb., o rodině. Tímto usnesením jsem chtěla docílit projednání rozsáhlé vládní novely zákona o rodině, která byla slibována, v rámci prvého čtení již v prosinci t.r., aby se celá novela stačila projednat jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu a aby mohla nabýt účinnosti v polovině příštího roku.
Víte všichni dobře, že toto usnesení splněno nebylo ze strany vlády. Paní ministryně Parkanová to zde vysvětlovala. Sama osobně mám naprosto eminentní zájem, aby se v této republice řešily rodinněprávní vztahy. Proto jsem s kolegyní Kolářovou volila postup takový, jaký jsem volila, vzhledem k tomu, že návrh paní poslankyně Rujbrové nebyl věcně v ústavněprávním výboru projednáván.
Vzhledem k rozsáhlosti mého návrhu "jiné předlohy" se domnívám, že je žádoucí projednání obou předloh ve výborech. Rovněž považuji za nutné, aby všichni poslanci měli dostatečný časový prostor k prostudování předmětného materiálu a pro přípravu eventuálních pozměňovacích návrhů. Proto bych velmi ráda v podrobné rozpravě vystoupila a dala návrh, aby tisk 128 a návrh jiné předlohy byl vrácen ústavněprávnímu výboru k projednání. Ale samozřejmě s tím přednesem vystoupím v podrobné rozpravě.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Do obecné rozpravy se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím. Nezazněl žádný návrh na zamítnutí, naopak. Zahajuji podrobnou rozpravu, do které se přihlásily poslankyně Svobodová, Noveská, Röschová. V tomto pořadí prosím, aby se ujaly slova. Jako první prosím paní poslankyni Svobodovou.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, doporučuji do zákona o rodině nově zavést institut úpravy styku dítěte s dalšími osobami, zejména s prarodiči a sourozenci, kteří se např. před rozvodem nebo úmrtím jednoho z rodičů podíleli na jeho výchově a v nově vzniklé situaci je jim ve vzájemných vztazích bráněno.
Navrhuji tedy zařadit nový odst. 4 v ustanovení § 27. Tedy odst. 4 § 27 zní: "Vyžaduje-li to zájem na výchově dítěte a poměry v rodině, může soud v odůvodněných případech upravit styk dítěte s dalšími osobami, zejména s prarodiči a sourozenci."
Krátké odůvodnění. Jak ukazuje praxe, objevuje se v naší společnosti stále více případů, kdy např. po rozvodu rodičů či úmrtí jednoho z nich dochází právě ze strany rodiče k odmítání jakéhokoli styku dítěte s prarodiči a mnohdy i k nepříjemným a absurdním situacím, které neslouží zájmům dítěte, a to i v případech, kdy vliv prarodičů na dítě byl před změnou situace v rodině z výchovného hlediska kladný a pro dítě tedy styk s nimi vítaný a žádoucí. Vzhledem k této skutečnosti by měl zákon tyto případy ošetřit a umožnit, aby soud v odůvodněných případech v zájmu kontinuity výchovného procesu upravil styk dítěte s prarodiči, popř. sourozenci.
Druhý pozměňovací návrh se týká čl. 4. Článek 4 zní: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 4. 1998."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní poslankyně Noveská, připraví se paní kolegyně Röschová.
Poslankyně Marie Noveská: Dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedla také několik návrhů pozměňujících změn k připravované novele zákona o rodině. Úvodem bych se ještě zmínila o § 82, který i ve vládním vyjádření k tomuto návrhu zpochybňuje výraz označený "snoubenci". Týká se to § 82. Je zde sice správné upozornění na skutečnost, že označení "snoubenci" bylo dříve používáno pro účastníky zvláštního předmanželského smluvního vztahu. Protože tento vztah návrh neobnovuje, není důvodu, proč jako legislativní zkratku toto slovo snoubenci nepoužít. I rozvod měl dříve jinou povahu za platnosti všeobecného občanského zákoníku, kdy se rozlišoval rozvod a rozluka a přesto nic nebrání používání tohoto slova s dnešním obsahem. Proto se domnívám, že tento výraz snoubenci je možné běžně použít v návrhu zákona dále.
Další moje připomínka by se ovšem týkala pojmu "státní a veřejný orgán", což se týká § 3 a § 4 odst. 3. Doporučuji, aby pojem "orgán státu" byl nahrazen pojmem "veřejný orgán", jelikož manželství se pravidelně uzavírá před orgánem obce, byť v případě matriky jde o přenesený výkon státní správy a nejedná se o orgán státu. Státní orgán uzavírá manželství jen v případě konzulárního sňatku v cizině. Ze stejného důvodu nemůžeme u obcí hovořit o místní státní, ale o místní veřejné správě.
Proto navrhuji, aby v § 3 se slova "orgánem státu" nahradila slovy "orgánem veřejné správy" a v § 4 odst. 3 se slovo "státní" nahradilo slovem "veřejné".
Dále se moje připomínky týkají osvědčení o způsobilosti k uzavření manželství, to je § 4 b) odst. 2 bod 3 předloženého návrhu. Uvedené ustanovení má zřejmě za cíl zabránit, aby církevní sňatek proběhl po oficiálním státním osvědčení o možnosti uzavření manželství, přičemž toto osvědčení by nemělo být starší tří měsíců. Tato skutečnost je ovšem v návrhu vyjádřena nešťastně a plyne z ní též možný výklad, že naopak nesmí být vydáno tři měsíce přes svatbou.
Proto navrhuji, aby v § 4 b) odst. 2 poslední věta zněla: "Ke dni uzavření manželství nesmí být osvědčení starší tří měsíců."
Dále se připomínka týká pojmu "státní občanství", jak je vyjádřen v § 5, což je bod 4 předlohy návrhu. Dnes zákon o státním občanství používá jen pojem "státní občan ČR", tedy ne český státní občan. Navrhuji proto, aby v § 5 se slova "český státní občan" nahradila slovy "státní občan ČR".
K dalším návrhům dovolte, abych řekla také další připomínky. Ty se zejména týkají a vycházejí z materiálu, který byl předložen i Sdružením pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů. Přiznávám, že považuji za nejdůležitější ten návrh, který zde již byl přednesen kolegyní Svobodovou a který plně podporuji, a to je otázka úpravy styku prarodičů s dětmi v případě, že soud tuto okolnost považuje za nutnou.
Další návrhy se týkají ustanovení § 25 stávajícího zákona, podle něhož je soud při rozvodu povinen zjistit příčiny, které vedly k vážnému rozvrácení manželství a svá zjištění má uvést v odůvodnění rozhodnutí. Doporučuji, aby toto ustanovení bylo zachováno, a to jako zdůraznění stále platného veřejného zájmu na stabilitě manželství a rodiny, a tím výchovných poměrů nezletilých dětí, který je v praxi bezpochyby vyjadřován v nemalé míře právě soudními rozhodnutími. Ustanovení § 25 má své preventivní účinky, je do dnešního dne - domnívám se - zcela funkční a v souladu se základními zásadami zákona o rodině i jejím navržením.
Další připomínka se týká změny v znění ustanovení § 27, kdy je velmi vhodné změnit terminologii, kdy do dnešního dne je užívána terminologie, která upravuje styk dítěte a styk rodičů s dítětem a změna, která by se v tomto ustanovení měla terminologicky změnit, by zněla: "podíl rodičů na výchově dítěte". Změna terminologie tohoto právního institutu daleko lépe vyjádří veřejný zájem na zachování výchovného vlivu obou rodičů i po rozvodu manželství a zvýrazní význam oboustranné rodičovské výchovy a péče pro zdravý vývoj dítěte v souladu s čl. 32 Listiny základních práv a svobod.
Styk rodičů s dítětem, tedy výchova a péče o dítě v tuto dobu je bezesporu nejen právem, ale i povinností každého rodiče vůči dítěti. Proto navrhuji, aby § 27 zněl: "Odst.1. Dohoda rodičů o jejich podílu na výchově dítěte nepotřebuje schválení soudu.
Odst. 2. Soud však podíl rodičů na výchově dítěte upraví, vyžaduje-li to zájem dítěte a poměry v rodině. Bránění oprávněnému rodiči v podílu na výchově dítěte, pokud je opakovaně bezdůvodné a záměrné, lze považovat za změnu poměrů vyžadující nové rozhodnutí o výchovném prostředí.
Odst. 3. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, soud podíl rodiče na výchově dítěte omezí nebo jej i zakáže."
Tato změna terminologie nemůže přinést ani problémy v soudní praxi, protože výrokem rozsudku lze toto odůvodnění použít zcela legálně a jednoduše.
Dále bych chtěla doporučit k bodu 23 předloženého návrhu, kdy v ustanovení § 32 odst. 2 stávajícího zákona o rodině, podle něhož rodiče mají být osobním životem a vztahem ke společnosti příkladem svým dětem, aby tento paragraf byl zachován, protože jeho znění se do dnešního dne dle mého názoru nezdá být překonané a přiklánějí se k tomuto návrhu i odborníci z praxe, kteří tato rozhodnutí vydávají.
K bodu 25, kdy navrhovaný odstavec § 33, je to odst. 3, doporučuji doplnit o slovo "svobodně", a to tak, že příslušný § 33 odst. 3 bude znít:
"Dítě, které je schopno podle stupně svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření jeho se týkajících, má právo svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů, týkajícím se podstatných záležitostí jeho osoby. Má právo být slyšeno v každém řízení, v němž se o takových záležitostech rozhoduje."
Je to z toho důvodu, že zejména je nutno, abychom návrh novely dali do souladu s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, kde je zejména kladen důraz na svobodné názory dítěte.
Dále stejným způsobem bude vhodné upravit v bodě 44 v navrhované nové úpravě § 48 odst. 2, a to tak, že "Při výkonu sociálně právní ochrany jsou příslušné orgány povinné zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právě tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názoru dítěte musí věnovat patřičná pozornost, odpovídající jeho věku a úrovni."
Je to stejným způsobem reakce na Úmluvu o právech dítěte, která upřednostňuje možnost svobodného vyjádření názorů dítěte.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, dámy a pánové, ve smyslu ustanovení § 94 odst. 1 poslední věty jednacího řádu předkládám v podrobné rozpravě jiné návrhy, tj. návrh jiné předlohy. V rámci tohoto mého vystoupení ve smyslu ustanovení § 94 odst. 3 zároveň navrhuji vrácení tisku číslo 128 se všemi předloženými pozměňovacími návrhy či s návrhy jinými k novému projednání.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Dovolte, abych ještě před ukončením rozpravy zareagovala na návrh, který právě přednesla kolegyně Röschová.
Především se domnívám, že návrh, který podala, není návrhem jiné předlohy ve smyslu ustanovení § 63 jednacího řádu. Toto ustanovení upravuje možnost předložit jinou koncepci návrhu zákona a výslovně hned v úvodním ustanovení odst. 1 uvádí, že poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy - a teď je dále blíže rozvedeno, jaké návrhy to jsou včetně možnosti podání návrhu jiné předlohy. Domnívám se, že návrh jiné předlohy se musí týkat stejného zákona. Není možné, abychom např. v rámci novely zákona o rodině přešli do zákona trestního, případně zákona, který vůbec s projednávanou problematikou nesouvisí. I když samozřejmě pokud jde o návrh kolegyně Röschové se věcně stejnou problematikou zabývá. To je také důvod, proč se stavím odmítavě k předloženému návrhu na vrácení obou tisků zpět do výborů. Domnívám se, že koncepci, kterou chceme jít, jsme řešili vlastně celý rok a že v současné době i vláda se přiklonila k názoru, že bude vhodné novelizovat zákon o rodině, nikoliv jít cestou zabudování předpisu rodinného práva do norem občanského zákoníku. A pokud se tak stane, tak teprve v rámci velké rekodifikace občanského zákoníku, která se ovšem očekává až za několik let.
Jsem přesvědčena, že pokud bychom tímto způsobem postupovali, opět bychom prodloužili diskusi a vrátili se k diskusi, jakou koncepcí jít, zda cestou novely zákona o rodině, příp. cestou zrušení zákona o rodině a zakotvení předpisu rodinného práva do práva civilního. A tuto diskusi jsme už i na půdě této sněmovny absolvovali.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v této procedurální situaci nebo v tomto sporu bych chtěl také říci svůj názor. Souhlasím s paní kolegyní Rujbrovou v tom, že to není úplně samozřejmé. Ale problém spočívá vlastně v tom, jaké je obecně pojetí pojmu první čtení. Jestli v prvním čtení se tato sněmovna spíš zabývá tím, jestli věcně problematika, která je předložena, má být v tu chvíli řešena, a všechno další, tzn. vč. způsobu řešení, patří do dalších čtení, anebo jestli už i názor na to, jestli má tato problematika být řešena tou či onou metodou, patří do prvního čtení.
Domnívám se, že spíš filosofie jednacího řádu a zvyků této sněmovny napovídá první variantě, tzn. že jde o rozhodnutí ve věci. To znamená, že ta věc má být nějak řešena a že teprve v projednávání se ukáže, jestli takovým či makovým způsobem. Čili v tomto bych s ní nesouhlasil, že je nutno vrátit úplně na začátek celého procesu ten problém, pokud má být řešen pouze jiným způsobem.
Zároveň ale bych s ní souhlasil nebo bych jí chtěl navrhnout jiný úhel pohledu v tom, že by se zde měl zavést takový precedent, že vrácení výboru vlastně znamená -a to jednací řád zatím přímo výslovně nestanovuje, ale obcházení tohoto by bylo velmi nebezpečné - že by měly znovu naběhnout lhůty, tj. především šedesátidenní lhůta pro projednávání, aby nebylo možné v žádném případě tvrdit, že použitím metody jiné předlohy se vlastně jakoby navrhne jiný zákon bez těchto lhůt, že by se ty lhůty tímto obejitím smyslu zákona zkrátily.
V tomto případě se domnívám, pokud paní poslankyně Röschová navrhuje vrácení do výboru, navrhuje rozhodnutí o jiné předloze, a zároveň - to je ten jediný bod, který jednací řád nenařizuje, ale my ho můžeme realizovat - bude dodržena dostatečná lhůta, v podstatě 60 dnů pro nové projednávání, tak že smyslu jednacího řádu dostojíme a nic špatného neprovedeme. Byl bych hodně pro to, aby vrácení do výboru bylo vždy jako precedent považováno za nové naběhnutí lhůty 60 dnů pro projednání ve výboru.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Rujbrová.
Ještě bych vás chtěl informovat o tom, že včera organizační výbor požádal legislativní odbor a ústavně právní výbor, aby se touto problematikou zabývaly - zda-li to je nebo není v rozporu s jednacím řádem. Na návrh pana kolegy Filipa bylo přijato usnesení, které jsem se pokusil ocitovat nyní.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Ráda bych dala organizačnímu výboru příležitost, aby se dozvěděl před tím, než k rozhodnutí v této věci dojde, stanovisko legislativního odboru i ústavně právního výboru, a ráda bych nabídla kolegyním Röschové a Kolářové další z možností, která by jim pomohla k uplatnění jejich věcných návrhů, pokud by akceptovaly cestu, že půjdeme cestou novely zákona o rodině.
Domnívám se, že podobnou cestou by pro nás mohlo být, kdybychom před ukončením podrobné rozpravy k tomuto tisku přerušili rozpravu do úterý odpoledne tak, aby kolegyně měly možnost zapracovat případné návrhy, pokud se věcně liší, do novely, kterou jsou předkládala. Tím by odpadly i procesní problémy, na které jsem poukázala.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Exner se dále hlásí.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane místopředsedo, vážení zástupci vlády, dámy a pánové, domnívám se, že tady úplně poprvé stojíme před takovou situací, že při poměrně rozsáhlé i když dílčí novele jednoho zákona nastupuje skupina poslanců, která si přeje, aby při té příležitosti byl měněn úplně jiný zákon, byť částečně ve stejné problematice jako je návrh, který předkládají původní předkladatelé. Domnívám se, že se dostáváme na tenký led, kdy například při projednávání návrhu na změnu zákona na ochranu zvířat by mohl někdo vystoupit a požadovat změnu Ústavy. Jako metodu bychom to do budoucna přijímat neměli. Rozuměl jsem jiným případům, které zde nastaly, že v souvislosti se změnou některého zákona ve stejné problematice jako určitá dílčí hlava navrženého zákona byla přijímána novela i jiného zákona. To by bylo možné, ale tady jde o to změnit původní úmysl na změnu zákona o rodině na úplně jiný úmysl a částečně i jinou změnu občanského zákoníku.
Domnívám se, že je těžko najít v jednacím řádu oporu pro to či ono. Jednací řád nezakazuje mnoho a mnoho jiných věcí, ale je zde také určitá úroveň jednání. Domnívám se, že toto tuto úroveň přesahuje.
Proto si myslím, že naprosto správný je takový postup, abychom dokončili jednání o návrhu změny zákona o rodině. Pokud bude nebo nebude přijat, je to jedno pro tuto záležitost, poslankyně i jiní poslanci, případně vláda, mají možnost předložit novou předlohu, která bude měnit případně jiný zákon, a to třeba i v této problematice, která bude případně změnou zákona o rodině upravena.
Zavést ale procedurální zdržování projednání určitého zákona s odůvodněním, že je koncepčně potřeba pozměnit něco jiného, je věc, která je spíše překážkou toho, aby se určitá věc projednala, než aby se konkrétní velmi aktuální záležitosti vyřešily.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Přesto si myslím, že bychom měli hledat takové politické klima ve sněmovně, aby byl zákon podpořen co možná největším počtem lidí. O to myslím, že jde.
Než vystoupí paní kolegyně Röschová, ptám se paní kolegyně Rujbrové, zda zazněl její návrh na přerušení bodu? Jenom námět.
Děkuji.
Poslankyně Anna Röschová: Domnívám se, že návrh jiné předlohy jak jsme jej s kolegyní Kolářovou podaly, byl podán v téže věci, přestože má nadpis, že se mění a doplňuje občanský zákoník. Dokonce tam najdete, že se zrušuje zákon o rodině v textu a obsahově se náš návrh jiné předlohy týká rodinně právních vztahů. Bazírování puristicky na tom, že chceme jít cestou novely jiného zákona, mi přijde v této chvíli malicherné. Věřte, že všem třem a řadě dalších, kteří tady vystupovali, jde především o to, aby byl rozsáhle novelizován zákon o rodině ať už cestou tou nebo jinou - na tom nikdo z nás nebazíruje - a aby byl v účinnosti od poloviny příštího roku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se již nikdo nehlásí. Podrobnou rozpravu končím.
Nyní mi dovolte, abych vás všechny vyzval, abyste šli do sálu, budeme hlasovat. Odhlásil jsem vás, prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Ještě jednou se ptám paní kolegyně Rujbrové, zda chce využít svého práva na závěrečnou řeč. Nechce. Paní kolegyně Röschové také ne.
Dámy a pánové, v podrobné rozpravě zazněl návrh kolegyně Röschové, abychom využili znění odst. 3 § 94 s tím, že sněmovna vrátí návrh zákona výboru k novému projednání. Nyní o tomto návrhu budeme hlasovat.
Zahájil jsem hlasování č. 97. Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu?
Ze 174 poslanců 95 poslanců bylo pro, 54 poslanců bylo proti. Konstatuji, že tím končíme druhé čtení tohoto návrhu zákona.
***