Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Tím bodem je

Předloženou zprávu vlády, kterou jsme obdrželi jako sněmovní tisk, uvede ministr financí Ivan Pilip, kterého žádám, aby se ujal slova.

Ministr financí ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, pravidelnou zprávu o plnění státního rozpočtu za první pololetí letošního roku předkládá vláda sněmovně podle příslušných ustanovení zákona 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky.

Zpráva, kterou máte před sebou, obsahuje jak analýzu ekonomického vývoje v letošním roce, tak také podrobný rozbor vývoje hospodaření státního rozpočtu, jeho příjmové a výdajové stránky za prvních 6 měsíců roku. Aktuálně je doplněna o výsledky hospodaření ke konci srpna a je v ní také uvedeno i hodnocení rozpočtu okresních úřadů a obcí a informace o vývoji státních finančních aktiv a pasiv.

Vzhledem k tomu, že všechny tyto věci jsou uvedeny v předloženém tisku, rád bych doplnil pouze několik krátkých údajů, které se týkají nejnovějších údajů o vývoji ekonomiky a které ve chvíli sestavování tohoto materiálu ještě nebyly známy.

Zejména hrubý domácí produkt vzrostl ke konci prvního pololetí proti stejnému období loňského roku o 1,3 %. Třetí čtvrtletí bude zveřejněno až v prosinci tohoto roku, takže i další údaje se týkají ještě prvního pololetí, nicméně nebyly zahrnuty v písemné zprávě.

Průmyslová výroba vzrostla proti stejnému období roku 1996 o půl procentního bodu. Ve stavebnictví produkce meziročně zaostala o 1,2 bodu. Vývoj cen byl relativně klidný, hladina spotřebitelských cen v porovnání se stejným obdobím loňského roku vzrostla o 6,9 %. Míra nezaměstnanosti vzrostla meziročně o 4 %. Nejnovější oficiální údaj se týká konce září, je to 4,9 %.

Deficit obchodní bilance ke konci prvního pololetí dosáhl 74,6 miliard Kč a běžný účet platební bilance skončil ke konci prvního pololetí v důsledku deficitu obchodní bilance pasivním saldem ve výši 1,9 amerických dolarů. Devizové rezervy centrální banky poklesly v průběhu letošního roku o 1,5 miliardy Kč a ke konci června činily 10,8 miliardy Kč, ke konci září 10,9 miliardy Kč.

Nejnovější zpráva o plnění státního rozpočtu, o vývoji státního rozpočtu je relativně nejčerstvější - k 30.11. činil schodek státního rozpočtu 6,2 miliardy Kč a znamená tedy zlepšující se tendence tohoto ukazatele, který lze očekávat v celoročnímu výsledku někde pod úrovní 10 miliard Kč.

Výsledky hospodaření státního rozpočtu znamenají, že opatření přijatá vládou k omezení výdajové stránky státního rozpočtu v rámci obou tzv. balíčků vlády se daří realizovat. Meziroční dynamika výdajů, která např. k 30.6. byla 111,3 % v porovnání s loňským rokem, činila k 30. listopadu 106,7 % a znamená tedy výrazné zpomalování.

Přetrvávajícím problémem je ovšem stále nižší plnění příjmů, kde příjmy ve srovnání s výsledky ke konci listopadu 1996 vzrostly o - lze říci pouhých - 6 %. Nižší dynamiku vykazují zejména příjmy daňové a otázky týkající se výběru daní a pojistného na sociální zabezpečení. Nechci je zde důkladněji rozebírat, protože jsou a byly předloženy v rámci zvláštních materiálů.

Pro upřesnění informací, které jsou v materiálu obsaženy a které souvisejí s tím posledním známým stavem plnění státního rozpočtu, bych pouze pro informaci sněmovny rád upřesnil, že je ovlivněn vývoj pokladního plnění prostředky na plnění povodní, z nichž některé byly převedeny do státních finančních aktiv a ještě nebyly plně vyčerpány, čili mohou mírně působit ve směru zkreslování do pozitivních čísel. Přesto platí, že ten odhad korigujeme na něco méně než 10 miliard Kč.

Doporučuji, aby vláda předložila ve zvláštním materiálu přesnější rozdělení prostředků, které byly v minulých měsících použity na odstraňování následků povodní.

Na závěr mi proto, paní poslankyně a páni poslanci, dovolte shrnout. Vývoj makroekonomických ukazatelů České republiky i vývoj hospodaření státního rozpočtu za první pololetí zřejmě potvrdily správnost opatření zaměřených na stabilizaci ekonomiky a zajištění vyrovnanosti státního rozpočtu, k nimž vláda přistoupila v dubnu a červnu tohoto roku. I výhled na zbývající část roku znamená bez ohledu na určité změny v současné situaci zlepšení dřívějších tendencí.

Chci vás ujistit, že v dalších krocích, které mohou znamenat udržení těchto tendencí v čase zbývajícím do konce roku chceme učinit maximum a domníváme se, že základní ukazatelé, které jsem charakterizoval a které jsou obsaženy ve zprávě o plnění státního rozpočtu, by se mělo podařit udržet na úrovni, o které jsem vás informoval a kterou uvádí za období, ke kterému je určena, tato zpráva.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Ivanu Pilipovi. Podle zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu bylo ke zprávě vlády rovněž předloženo stanovisko tohoto úřadu a nám bylo předloženo jako sněmovní tisk 299/1. Předloženou zprávou i stanoviskem NKÚ se zabýval rozpočtový výbor, který po výkladu a rozpravě nepřijal usnesení, pouze zprávu o projednání, a tu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 299/2. Žádám nyní, aby se slova ujal pověřený zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Jozef Wagner a informoval nás o jednání a případně navrhl usnesení Poslanecké sněmovny.

Poslanec Jozef Wagner: Pane místopředsedo, dámy a pánové, rozpočtový výbor projednal zprávu vlády o plnění státního rozpočtu za první pololetí letošního roku a zpravodaj má jednoduchou úlohu sdělit, že nepřijal usnesení.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Svatomír Recman, připraví se pan kolega Miroslav Grégr.

Poslanec Svatomír Recman: Vážená sněmovno, vážení členové demisionované vlády, jsem si vědom skutečnosti, že informace o plnění státního rozpočtu České republiky za první pololetí letošního roku je dnes pětiměsíční historií, a to z mého pohledu historií ne příliš optimistickou a ne příliš veselou. Z tohoto pohledu by bylo lepší se k těmto skutečnostem nevracet. Bohužel má to i svou druhou stránku věci a ta spočívá v určitém zobecnění získaných poznatků a zkušeností. Takovýto úhel pohledu jsem zvolil pro své vystoupení.

V posledních měsících jsem osobně na půdě Poslanecké sněmovny často vystupoval k aktuálním ekonomickým a fiskálním problémům České republiky nejčastěji právě v souvislosti se státním rozpočtem. Proto tentokrát své vystoupení omezím jen na některé okruhy problémů, které považuji z hlediska fiskálního dopadu do státního rozpočtu v prvním pololetí letošního roku za charakteristické, za rozhodující či dominující.

Zaprvé je to pokles dynamiky ekonomického růstu, zadruhé příjmová stránka rozpočtu a deficit hospodaření, zatřetí rostoucí zadluženost veřejných rozpočtů, zejména obcí, začtvrté růst nezaměstnanosti, zapáté vnější ekonomická nerovnováha a zahraniční zadluženost České republiky.

První okruh problémů, který se týká ekonomického růstu a dynamiky ekonomického vývoje. V úvodu svého vystoupení už vzpomněl ministr financí, že tempo reálného hospodářského růstu se zpomalilo z 1,5 % v prvním čtvrtletí na 1,2 ve druhém čtvrtletí, takže na konci tohoto sledovaného období došlo ke zvýšení výkonnosti ekonomiky ve srovnání se stejným obdobím minulého roku pouze o 1,3 %. Co však má podle mě vyšší vypovídací hodnotu, je vývojový trend tohoto ukazatele a zde se není skutečně čím chlubit. Od druhého čtvrtletí v roce 1995, kdy dosáhl podle Českého statistického úřadu vrcholové hodnoty 6,5 %, klesl v uplynulých 2 letech více než 5krát na již uváděnou úroveň 1,2 %. Do konce roku se podle vyjádření předkladatele podstatně tento trend nezmění. Je to logické, když nosná odvětví stagnují nebo jsou v červených číslech. Při minimálním růstu průmyslové produkce o půl procenta a poklesu stavební výroby o 1,3 % se není ani čemu divit.

Hospodářský výsledek průmyslových podniků před zdaněním, a to u organizací se sto a více zaměstnanci, se meziročně snížil o 10,2 %. Platební neschopnost, tedy závazky po lhůtě splatnosti, je stále vysoká, meziročně vzrostla o 3,2 % na objem 90 miliard 300 miliónů korun.

Prvotní platební neschopnost roste ještě rychleji, meziročně o 12 % na hodnotu 29,2 miliardy korun. Tento vývoj nesvědčí o tom, že bychom se začali přibližovat úrovni dosažené ve vyspělých ekonomických zemích, kam podle minulé vlády odhodlaně směřujeme. Spíše naopak. Při takovémto tempu ekonomického růstu nedosáhneme hypotetického průměru zemí EU ani do roku 2017.

K druhému okruhu problémů, který se týká příjmové stránky státního rozpočtu. Plnění rozpočtových příjmů zůstává nadále nejslabším a nejzávažnějším problémem fiskálního hospodaření nejen letošního, ale i posledních let. V prvním pololetí 1997 bylo nejnižší od vzniku České republiky, to je za posledních 5 let. S výjimkou ledna, kdy státní rozpočet vykázal přebytek, bylo rozpočtové hospodaření ve všech následujících měsících letošního roku v červených číslech, tedy schodkové. Tato hluboká nerovnováha mezi příjmy a výdaji, která hrozila a stále ještě hrozí deficitem celoročního rozpočtu, přiměla vládu ke škrtům tzv. rozpočtovému vázání ve výši 42,4 miliardy korun. Na dokreslení situace jen fakt, že velmi nízké plnění příjmů ve výši 44 % rozpočtu schváleného parlamentem pro letošní rok, je oproti alikvótě 6 měsíců nižší o 33 miliardy korun.

Rozpočet za první pololetí tak skončil schodkem 14,8 miliardy korun, což představuje 9 desetin procenta hrubého domácího produktu. Schodkovost státního rozpočtu pokračuje i v dalších měsících, i když jeho výše se absolutně snížila. Za velmi závažné považuji, že v průběhu prvního pololetí došlo k výraznému zrychlení tempa růstu daňových nedoplatků, na což poukazuje i zpráva NKÚ.

Od počátku letošního roku vzrostla celková dlužná částka u daní odváděných do rozpočtu o 10,27 miliard korun, což se téměř blíží části odpovídající celoročnímu nárůstu těchto daňových nedoplatků za celý rok 1996. Tehdy to činilo 13,07 miliard korun.

Obdobný byl i vývoj na úseku inkasa pojistného na sociální zabezpečení, kde dlužná částka vzrostla během letošního prvního pololetí o 4,89 miliardy korun. Celkový stav nedoplatků daňových příjmů státního rozpočtu k 30. červnu letošního roku dosáhl hodnoty 62 miliard 810 miliónů korun a celkové nedoplatky pojistného na sociální zabezpečení činily 26 miliard 880 miliónů korun.

Třetí oblast mého vystoupení se týká rostoucí zadluženosti veřejných rozpočtů. Příznivá situace není rovněž v územních rozpočtech, které v prvním pololetí skončily schodkem ve výši 3,2 miliardy korun.

Při přebytku okresních úřadů skončily rozpočty obcí schodky 4,3 mld. Kč, když schodek obcí se neustále prohlubuje a zvětšuje.

Hospodaření veřejných rozpočtů skončilo v červených číslech ve výši 18 mld. Kč. Připomínám, že loni tato hodnota dosáhla 4 mld. Kč. Oproti srovnatelnému období loňského roku je to 4,5násobný růst a jeho podíl na hrubém domácím produktu činil 1,1 %.

Saldo hospodaření obcí se zhoršuje neustále od r. 1993, tedy od vzniku České republiky. Je to rovněž velmi varující, zvláště když vláda na tuto situaci nereaguje. V roce 1993 byl deficit rozpočtu obcí 700 mil. Kč. V r. 1994 již 2,7 mld. Kč, v r. 1995 4 mld. Kč, v r. 1996 vzrostl deficit na 8,8 mld. Kč. Předpokládaným deficitem skončí rozpočty obcí i v letošním roce a rovněž návrh státního rozpočtu na r. 1998 očekává schodek hospodaření obcí na úrovni 8,7 mld. Kč. S tímto vývojem klub Komunistické strany Čech a Moravy nemůže souhlasit, a proto připravil návrh usnesení k tomuto bodu jednání Poslanecké sněmovny.

Čtvrtý okruh se týká růstu nezaměstnanosti. Stejně jako Evropa nedokáže zaměstnat občany svých zemí, tak také naše vláda jen přihlíží rostoucí nezaměstnanosti u nás. Počet Evropanů bez práce v Unii dosáhl oficiálně hrozivých 18 miliónů nezaměstnaných (údaj ze září 1997), což je 10,6 % práce schopného obyvatelstva. Ani dvoudenní summit k této problematice, konaný v Lucembursku před několika dny, stejně jako šest předchozích, nepřinesl optimismus v řešení tohoto palčivého problému.

Míra registrované nezaměstnanosti v České republice od r. 1990, kdy se začala pravidelně sledovat, neustále roste, a k 30. červnu počet uchazečů o zaměstnání dosáhl více než 200 500 osob. Volných pracovních míst měly úřady práce k dispozici 81 601, to je o 28,2 tis. méně než před rokem. Na jedno pracovní volné místo připadalo 2,5 uchazeče, zatímco před rokem to bylo 1,3.

Můj volební obvod je na severní Moravě. Proto mě osobně silně znepokojuje výrazně nerovnoměrné územní rozložení nezaměstnanosti v neprospěch tohoto regionu. Míra nezaměstnanosti v Severomoravském kraji byla druhá nejvyšší po severních Čechách a dosáhla úrovně 6,2 %, to je 65 % nad republikovou hodnotu. Z 11 okresů kraje měl nejnižší míru nezaměstnanosti okres Opava (4,6 %), nejvyšší míru pak hornický okres Karviná (9,1 %). Chci zde podtrhnout varující skutečnost, že všech 11 okresů severní Moravy má vyšší míru nezaměstnanosti než celá Česká republika.

Ještě více nezaměstnanost vynikne, pokud ji srovnáme s Prahou, která má republikově nejnižší míru nezaměstnanosti. Severní Morava má 12,5krát vyšší míru nezaměstnanosti a z hlediska počtu uchazečů o o zaměstnání dokonce 19krát více. Jestliže republikově připadá na jedno volné pracovní místo 1,9 uchazečů, tak na severní Moravě je to téměř dvojnásobek, to je 5,4 uchazeče. Z celkového počtu 59 793 registrovaných nezaměstnaných na severní Moravě to představuje téměř 30 % uchazečů o zaměstnání z České republiky.

Rovněž struktura volných pracovních míst je podstatně jiná než struktura nezaměstnaných. Např. na jedno pracovní místo pro občana se změněnou pracovní schopností připadalo v průměru téměř 44 uchazečů. V České republice je nejsmutnější to, že řady nezaměstnaných rozšiřují nejen pracovníci běžných profesí, ale už i zdravotní sestry a kvalifikovaní lékaři. Ke konci září bylo evidováno celkem 411 nezaměstnaných lékařů, z toho bylo 246 absolventů, z nichž 214 dosud podle získané kvalifikace vůbec nepracovalo. Volných míst pro lékaře bylo k dispozici 134.

Tyto úvahy mě vedou k tomu, že vláda této problematice zatím nevěnovala dostatečnou pozornost nejen republikově, ale zejména v regionech s vysokou mírou nezaměstnanosti, jakým Severomoravský kraj určitě je.

K páté problematice, která se týká ekonomické nerovnováhy a vnější zadluženosti České republiky. Jestliže existuje vnitřní nerovnováha mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu, tak rovněž existuje dlouhodobá vnější nerovnováha. Bilance zahraničního obchodu za první pololetí vykázala schodek 74,6 mld. Kč, to je 2,6 mld. dolarů. Je to zhoršení o 6,4 mld. oproti loňskému roku. To se promítlo do záporného salda běžného účtu ve výši 1,9 mld. dolarů a znamenalo to zvýšení téměř o jednu čtvrtinu. Doufejme, že když zavedení a potom zrušení dovozních depozit v dubnu letošního roku nebylo úspěšné, že po více než třech letech objevující se předstih vývozu nad dovozem bude mít trvalejší charakter, bude mít trvalejší ráz.

Není to tak dlouho, co si premiér Václav Klaus nechal tleskat za údajně zlepšující se ekonomické výsledky. Jedním z významných ukazatelů České republiky, o kterém zřejmě nerad slyší, je i zahraniční zadluženost. Podle předložené zprávy a rovněž podle informací České národní banky dosáhla koncem prvního pololetí hrubá zahraniční zadluženost České republiky, to znamená součet dluhů státu, bank a podniků v zahraničí, 21,2 mld. dolarů, což odpovídá 44 % ročního hrubého domácího produktu. Za únosnou mez však analytici považují hranici 40 % HDP. K dosud krajně nepříznivým ekonomickým ukazatelům se tak přidal další. Připomínám jen, že zadluženost bývalého Československa koncem roku 1989 nepřekročila 7,9 mld. dolarů a po rozdělení federace se zahraniční dluh České republiky pohyboval kolem 5,6 mld. dolarů. Letos se poprvé naše zadluženost blíží další kritické hranici - ročnímu objemu exportu. A v přepočtu na hlavu obyvatele? Každý obyvatel naší republiky, včetně nemluvňat, je již zadlužen do zahraničí částkou 2200 dolarů, to je v přepočtu podle současného kursu asi 75 tis. Kč.

Další oslabení koruny kromě spekulací v mezinárodních vztazích způsobují i silné politické otřesy na české scéně, jak jsme toho svědky u stran vládní koalice v posledních dnech a hodinách. Tato vnitrostátní krize působí negativně nejen na prestiž České republiky v zahraničí, ale zprostředkovaně rovněž prohlubuje náš zahraniční dluh. Jasně se tak prokazuje, že kapitalismus ani přes zoufalé integrační a vylepšovací snahy nedokáže překročit svůj stín a vytvořit skutečně demokratické podmínky pro všechny občany.

Vážená sněmovno, předložil bych návrh usnesení Poslanecké sněmovny:

Poslanecká sněmovna

I. vyslovuje nespokojenost vládě České republiky s naplňováním příjmů státního rozpočtu České republiky za první pololetí 1997,

II.žádá vládu České republiky, aby

1. pozastavila schválenou privatizaci Komerční banky, Investiční a poštovní banky, České obchodní banky a České spořitelny do doby jmenování nové vlády České republiky.

2. Předložila projekt privatizace podílu státu v Komerční bance, Investiční a poštovní bance, Československé obchodní bance, České spořitelně k projednání Poslanecké sněmovně v průběhu 1. čtvrtletí 1998.

3. Předložila návrh právní úpravy prevence nadměrného zadlužení měst a obcí k projednání Poslanecké sněmovně v průběhu 1. čtvrtletí 1998.

4. Předložila návrh na postupné snížení daňových nedoplatků u daní odváděných do státního rozpočtu České republiky k projednání Poslanecké sněmovně v průběhu 1. čtvrtletí 1998.

5. Předložila návrh programu podpory regionům s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v ČR k projednání Poslanecké sněmovně v průběhu 1. čtvrtletí 1998.

Závěrem bych chtěl požádat, aby v rámci techniky hlasování bylo o jednotlivých bodech hlasováno odděleně.

Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Recmanovi. Slovo má pan kolega Miroslav Grégr, připraví se pan kolega Třebický.

Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, řadu údajů a argumentů ke zprávě vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první pololetí 1997 zde již vyslovil předřečník kolega Recman. Proto se budu snažit, abych již řečené neopakoval.

Při projednávání zpráv vlády o plnění státního rozpočtu za dílčí úseky roku se často ve sněmovně vytváří atmosféra ve smyslu, že je zbytečné se příliš zdržovat něčím, co se stalo, a nemůže se odestát. Já si naopak myslím, že analytický pohled na nedávný ekonomický vývoj zrcadlící se v plnění státního rozpočtu je velice potřebný, nechceme-li, aby vláda řídila tuto společnost poslepu.

Jsem přesvědčen, že výrok "Kdo se nepoučil z minulosti, je odsouzen si ji prožít znovu", neplatí jen o problémech historie, ale i problémech ekonomických. Objektivní analýza toho, co se děje ve společnosti, je však možná jen za splnění několika základních předpokladů. Především podklady musí být zpracovány pečlivě, čísla musí být bezchybná a snaha dopátrat se pravdy musí být opravdová. Aby celá práce s analýzou měla nějaký smysl, musí být k odstranění zjištěných nejdůležitějších problémů navržena promyšlená a účinná opatření.

Těmato očima se nyní chci podívat na to, co nám ve zprávě o plnění státního rozpočtu České republiky za první pololetí 1997 vláda předložila.

Za prvé chci konstatovat, že zpráva žádnou pečlivostí nevyniká a dokladem je to, že si sama odporuje v celé řadě údajů. Např. na str. 36 této zprávy jsou příjmy za květen a červen uvedeny ve výši 37,1 a 50,5 miliardy korun, zatímco v tabulkové části, jedná se o tabulku č. 4, ve výši 39,9 a 47,71 miliardy korun.

Vážené kolegyně a kolegové, chyby v miliardách a odchylky přes 7 % však bohužel najdeme i jinde. Údaj o přírůstku nedoplatku DPH na str. 42 textu zprávy vlády nehraje s údaji přílohy o vývoji daňových nedoplatků. Tentokrát chyba však poškozuje výsledky vlády. Na str. 75 zpráva vlády uvádí čerpání rezerv státního rozpočtu na realizaci státních záruk výši 1,049 miliardy korun, na straně 95 se však mluví o rozsahu 1,307 miliardy korun. Chyba téměř 20 %.

Nejvyšší kontrolní úřad zjistil porovnáním údajů o pokladním plnění státního rozpočtu České republiky skutečnost leden až červen 1996 ve zprávě o plnění státního rozpočtu za 1. pololetí 1997 a zprávě o plnění státního rozpočtu za 1. pololetí 1996, že se 5 příjmových položek zvýší o více než plus minus 2 miliardy korun a 14 výdajových položek se liší v miliardách korun, v jednom případě dokonce téměř o 15 miliard korun.

Myslím, že není potřeba pokračovat dále, aby bylo možné konstatovat, že požadavek pečlivosti zpracování a hodnověrnosti údajů zprávy vlády o plnění státního rozpočtu za 1. pololetí 1997 vláda vážně porušuje.

Položme si nyní otázku, jestli vláda objektivně analyzuje a charakterizuje zjištěné skutečnosti. Za určitý pokrok v objektivitě považuji to, že vláda přestala vydávat neúspěchy a poloviční úspěchy za svá velká vítězství. Řada skutečností je zde řečena již zcela natvrdo, např., že vývoj makroekonomických ukazatelů za 1. pololetí 1997 ukazuje další prohlubování nerovnováhy české ekonomiky. Přesto i tentokrát najdeme několik míst, která s objektivitou nemají mnoho společného, a čtenář si musí klást otázku, jde-li o omyl či záměr. Např. z dat je zřejmá tendence k výraznému deficitu rozpočtového hospodaření. Deficit k 30. 6. 1997 je minus 14,82 miliardy korun, zejména v důsledku zvýšení schodku v průběhu 2. čtvrtletí o 6,3 miliardy korun. Zatímco ve schváleném rozpočtu na rok 1997 měly příjmy oproti roku 1996 vzrůst o 13,7 % a po restrikci o 5,7 %, vzrostly ve skutečnosti 1. pololetí 1997 jen o 5,3 %. Oproti tomu původně uvažovaný vzrůst výdajů o 13,4 %, který byl opatřeními vlády snížen na 6 %.

Poprosil bych, pane předsedající, dva kolegové přede mnou -

(Předsedající: Dámy a pánové, prosím, abyste zaujali svá místa. Prosím o klid. Děkuji.)

Oproti tomu původně uvažovaný vzrůst výdajů o 13,4 %, který byl opatřeními vlády snížen na 6 %, dosáhl v 1. pololetí ve skutečnosti 11,3 %. To je jedna z patrně nejzávažnějších skutečností zprávy vlády. Místo toho, aby vláda kriticky posoudila, proč se nedaří rozpočtová politika, uchyluje se však k takovým laciným pseudoargumentům, jako je změna dne výplat důchodců v důsledku státních svátků v květnu a červnu.

Podobně v oblasti inkasa daní. Celkově lze říci, že na meziročním nárůstu celkových příjmů státního rozpočtu, který je jen 5,3 %, což je méně než v předchozím roce a podstatně méně než v předchozích letech, se podílí hlavně růst výnosu pojistného na sociální zabezpečení a pojistného na státní politiku zaměstnanosti. Daňové příjmy se podílí jen minimálně. Je to 0,5 %. Tuto situaci zpráva vlády vůbec neanalyzuje, naopak se opájí tím, že skutečnost výběru daní je o 0,3 % vyšší než hubený požadavek dvakrát dolů upravovaného rozpočtu. Vládu přitom např. vůbec nezajímá, jak je možné, že výrazné zpomalení tempa růstu inkasa DPH vybraného celnicemi, jedná se o 10 % zpomalení, naprosto neodpovídá jen mírnému snížení tempa růstu dovozu, které je asi 2 % meziročního indexu. Nijak neanalyzuje skutečnost, že u daně z přidané hodnoty vybírané finančními úřady došlo k dalšímu meziročnímu nárůstu výsledné záporné hodnoty. Inkaso minus vlastně reprezentuje nadměrné odpočty.

Skutečnost, že u inkasa daně z příjmu právnických osob nejde již o snižování meziročních přírůstků, ale dokonce o soustavný pokles absolutní částky inkasa, odbývá zpráva vlády konstatováním nereálné predikce příjmů z výnosu této daně. Ze zprávy vlády vyplývá, že v prvním pololetí 1997 došlo k výraznému nárůstu stavu daňových nedoplatků, přičemž z kumulativního objemu inkasa plyne, že problém nedoplatků je výrazně vyšší u daní spravovaných finančními úřady. Analýza příčin ve zprávě vlády opět chybí.

Postrádám zde i jiná vyjádření. Např. jak je možné, že podíl nedoplatků na kumulativním inkasu u daně darovací je 66,7 %? Jak to, že u nedaňových příjmů jsou odvody České národní banky nulové a na rozdíl od jiných let nejsou vůbec rozpočtovány? Jak nám vláda vysvětlí větu, že v rámci výdajů poskytovaných příspěvkovým organizacím došlo při celkovém krácení rozpočtu o 2,5 mld. korun k přesunům prostředků z ostatních dotací a příspěvků ve prospěch příspěvku na činnost příspěvkových organizací? Ptám se, k čemu se pak v rozpočtu vůbec složitě stanovují odděleně objemy zmíněných rozpočtových prostředků, když je potom vláda shrne do jednoho pytle a hospodaří si po svém?

Na závěr dovolte, abych se chvíli pozdržel u třetího předpokladu smyslu podobných materiálů, jakým je tato zpráva vlády, totiž u předpokladu, že zpráva také k odstranění zjištěných nejdůležitějších problémů navrhuje účinná a promyšlená opatření. To je poslední z kamenů úrazu předložené zprávy vlády. Když už totiž vláda přece jen nějaký ekonomický problém při naplňování státního rozpočtu objeví a připustí, uzavře ho bezzubou formulací typu "nelze se spokojit s dosavadním stále nízkým inkasem rozpočtových příjmů".

Dovolte mi, abych na závěr shrnul. Předložená zpráva vlády obsahuje chyby a nepřesnosti, pouze popisuje a hlouběji neanalyzuje příčiny neuspokojivého vývoje příjmů státního rozpočtu i jeho výdajů, které přes restriktivní opatření dosáhly téměř dvojnásobku výše stanovené upraveným rozpočtem. Zpráva vlády se formálním způsobem vypořádává s problémy plnění státního rozpočtu, aniž ve svých závěrech navrhne sebemenší konkrétní opatření ke zvrácení zřetelných dlouhotrvajících a ekonomiku destabilizujících trendů.

Navrhuji proto, a to i jménem poslaneckého klubu ČSSD, následující usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vrací vládě České republiky k přepracování sněmovní tisk 299, zprávu vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za první pololetí 1997."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grégrovi. Prosím pana kolegu Třebického, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Vrzáň.

***